Eduard Limonov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eduard Limonov
Eduard Limonov.jpg
Rodné jménoЭдуард Вениаминович Савенко
Narození22. února 1943
Dzeržinsk
Úmrtí17. března 2020 (ve věku 77 let)
Moskva
Místo pohřbeníTrojekurovský hřbitov v Moskvě
PseudonymЛимонов
Povoláníspisovatel, disident, politik, básník, lidskoprávní aktivista, novinář, publicista, publicistika a The Other Russia
Alma materNárodní pedagogická univerzita Hryhorije Skovorody v Charkově
Žánrpoezie, román, publicistika, povídka, esej a nekrolog
Významná dílaIt's Me, Eddie
OceněníAndrei Biely Prize
Politická příslušnostThe Other Russia (od 2010)
Socialist Workers Party
Nacionálně bolševická strana Ruska (1993–2007)
Partner(ka)Yekaterina Volkova
Yelena Shchapova
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Limonov (rusky Эдуард Вениаминович Лимонов, pravým jménem Eduard Veniaminovič Savenko; 22. února 1943 Dzeržinsk, Nižněnovgorodská oblast17. března 2020 Moskva[1]) byl ruský spisovatel, disident a nakonec politik Národně bolševické strany Ruska. Byl předsedou této strany a jedním z vůdců protiputinovské formace Jiné Rusko.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině důstojníka KGB a vyrůstal v Dzeržinsku, městě v Gorkovské oblasti. Vystudoval učitelství na Pedagogické univerzitě v Charkově. V polovině 60. let přesídlil do Moskvy, kde začal psát literaturu a živil se jako krejčí kalhot. Tak získal nezávislost a udržoval styky s literární bohémou a disidenty. Brzy po té emigroval do Spojených států, kde žil do roku 1987, aniž by získal státní občanství a z něj plynoucí výhody. V letech 1987-1991 žil ve Francii, po té se vrátil do Ruska. Byl čtyřikrát ženat, pokaždé s ruskými ženami. Poprvé se oženil ještě v Sovětském svazu s Židovkou Annou Rubinštejnovou, podruhé s Jelenou Šchapovovou, dále s Natálií Medvěděvovou (1983–1995) a po její smrti s Jekatěrinou Volkovovou. Má dvě děti: syna Bogdana a dceru Alexandru. Po návratu do Ruska se soustředil na svou rozporuplnou politickou kariéru, zpočátku ve spolupráci s Putinem a brzy v opozici.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 Christian Kracht napsal Davidu Woodardovi: „Solženicyn popisuje Limonova jako malý hmyz, který píše pornografii, zatímco Limonov popisuje Solženicyna jako zrádce své vlasti, který přispěl k pádu SSSR.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Умер Эдуард Лимонов. RIA Novosti [online]. 2020-03-17 [cit. 2020-03-17]. Dostupné online. (rusky) 
  2. Kracht, C., & Woodard, D., Five Years, vol. 1 (Hannover: Wehrhahn Verlag, 2011), str. 218. (něm., ang.)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]