Eduard Limonov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eduard Limonov
Eduard Limonov.jpg
Rodné jméno Эдуард Вениаминович Савенко
Narození 22. února 1943
Dzeržinsk
Úmrtí 17. března 2020 (ve věku 77 let)
Moskva
Místo pohřbení Trojekurovský hřbitov v Moskvě
Pseudonym Лимонов
Povolání spisovatel, disident, politik, básník, lidskoprávní aktivista, novinář a publicista
Alma mater Národní pedagogická univerzita Hryhorije Skovorody v Charkově
Žánr poezie, román, publicistika, povídka, esej a nekrolog
Významná díla It's Me, Eddie
Ocenění Andrei Bely Prize
Politická příslušnost The Other Russia (od 2010)
Socialist Workers Party
Nacionálně bolševická strana Ruska (1993–2007)
Partner(ka) Yekaterina Volkova
Yelena Shchapova
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Limonov (rusky Эдуард Вениаминович Лимонов, pravým jménem Eduard Veniaminovič Savenko; 22. února 1943 Dzeržinsk, Nižněnovgorodská oblast17. března 2020 Moskva[1]) byl ruský spisovatel, disident a nakonec politik Národně bolševické strany Ruska. Byl předsedou této strany a jedním z vůdců protiputinovské formace Jiné Rusko.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině důstojníka KGB a vyrůstal v Dzeržinsku, městě v Gorkovské oblasti. Vystudoval učitelství na Pedagogické univerzitě v Charkově. V polovině 60. let přesídlil do Moskvy, kde začal psát literaturu a živil se jako krejčí kalhot. Tak získal nezávislost a udržoval styky s literární bohémou a disidenty. Brzy po té emigroval do Spojených států, kde žil do roku 1987, aniž by získal státní občanství a z něj plynoucí výhody. V letech 1987-1991 žil ve Francii, po té se vrátil do Ruska. Byl čtyřikrát ženat, pokaždé s ruskými ženami. Poprvé se oženil ještě v Sovětském svazu s Židovkou Annou Rubinštejnovou, podruhé s Jelenou Šchapovovou, dále s Natálií Medvěděvovou (1983–1995) a po její smrti s Jekatěrinou Volkovovou. Má dvě děti: syna Bogdana a dceru Alexandru. Po návratu do Ruska se soustředil na svou rozporuplnou politickou kariéru, zpočátku ve spolupráci s Putinem a brzy v opozici.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 Christian Kracht napsal Davidu Woodardovi: „Solženicyn popisuje Limonova jako malý hmyz, který píše pornografii, zatímco Limonov popisuje Solženicyna jako zrádce své vlasti, který přispěl k pádu SSSR.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Умер Эдуард Лимонов. RIA Novosti [online]. 2020-03-17 [cit. 2020-03-17]. Dostupné online. (rusky) 
  2. Kracht, C., & Woodard, D., Five Years, vol. 1 (Hannover: Wehrhahn Verlag, 2011), str. 218. (něm., ang.)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]