Andrej Alexejevič Amalrik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Andrej Alexejevič Amalrik
Amalrik na tiskové konferenci po příletu na Schiphol 15. července 1976
Amalrik na tiskové konferenci po příletu na Schiphol 15. července 1976
Narození 12. května 1938
Moskva
Úmrtí 12. listopadu 1980 (ve věku 42 let)
Guadalajara
Povolání spisovatel
Alma mater Lomonosovova univerzita
Významná díla Přežije Sovětský Svaz rok 1984?
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrej Alexejevič Amalrik rusky Андре́й Алексе́евич Амальри́к (12. května 1938, Moskva12. listopadu 1980, nedaleko Guadalajary) byl ruský disident, spisovatel a publicista.

Studoval historii na Lomonosovově univerzitě, odkud byl roku 1963 vyloučen za seminární práci obhajující normanskou teorii. V letech 1965-1966 byl vypovězen na Sibiř za příživnictví. Po návratu do Moskvy pracoval jako externista v tiskové agentuře Novosti. Psal hry ve stylu absurdního dramatu, spolu s Pavlem Litvínovem poskytli západním novinářům údaje o perzekuci sovětských disidentů, poté byl z agentury propuštěn a pracoval jako listonoš. V roce 1969 napsal esej Přežije Sovětský Svaz rok 1984? (narážka na román George Orwella 1984), v níž přišel s provokativní myšlenkou, že SSSR je země vnitřně nestabilní kvůli zaostávající ekonomice a národnostní roztříštěnosti, takže větší krize, za jakou Amalrik pokládal Čínsko-sovětské konflikty (1969), by mohla vést k jeho kolapsu. Za vydání této knihy byl roku 1970 odsouzen ke třem letům odnětí svobody, po odpykání trestu musel nuceně pobývat v Magadanu do roku 1975. V roce 1976 byl jedním ze zakladatelů Moskevské helsinské skupiny, následně byl zbaven sovětského občanství a donucen s manželkou Gjuzel Makudinovovou emigrovat do Nizozemska. Živil se publicistickou a přednáškovou činností, zemřel roku 1980 při autonehodě.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]