Pavel Litvinov
| Pavel Litvinov | |
|---|---|
.jpg) Pavel Litvinov, 2014 | |
| Narození | 6. července 1940 (86 let) Moskva |
| Občanství | Rusko, Sovětský svaz a Spojené státy americké |
| Alma mater | Lomonosovova univerzita |
| Povolání | lidskoprávní aktivista, fyzik a učitel |
| Zaměstnavatelé | Ústav jemných chemických technologií M. V. Lomonosova Hackley School |
| Ocenění | Čestné občanství hlavního města Prahy (1990) Medaile prezidenta Slovenské republiky (2014) Medaile Karla Kramáře |
| Choť | Natalja Gorbaněvská |
| Rodiče | Mikhail Litvinov |
| Příbuzní | Nina Litvinovová[1] (sestra) Marija Iljinična Slonimová (sestřenice) Maxim Maximovič Litvinov (děd) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pavel Litvinov rusky Павел Михайлович Литвинов (* 6. července 1940, Moskva) je ruský fyzik, disident a účastník demonstrace na Rudém náměstí v srpnu 1968.
Život a působení
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako vnuk Stalinova ministra zahraničních věcí Maxima Litvinova, v rodině bolševické elity. V dětství byl nadšeným obdivovatelem J. V. Stalina, teprve po jeho smrti 1953 a po návratu přátel z Gulagu vystřízlivěl. Po studiu přednášel na Institutu chemické technologie v Moskvě, kde se setkal se skupinou intelektuálů, kteří sledovali procesy s disidenty i samizdatovou literaturu. Oženil se s Majou, dcerou spisovatele a disidenta Lva Kopeleva. 25. srpna 1968 byl jedním z osmi protestujících na Rudém náměstí proti okupaci Československa. V říjnu téhož roku byl odsouzen k pěti letům vyhnanství v zabajkalské Čitě a po propuštění 1974 odjel přes Vídeň a Řím do USA, kde přednášel fyziku. Stále se však podílel na ruském samizdatu a obraně lidských práv.
Jeho syn Dima Litvinov je aktivistou společnosti Greenpeace, znám je především díky své účasti na kampani za záchranu Arktidy – tzv. kauzy arktické třicítky, která byla v roce 2013 zadržena ruskými úřady a obviněna z pirátství po pokusu obsadit ropnou plošinu Gazpromu v Pečorském moři.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Russian Human Rights Veteran Takes Her Own Life Over War in Ukraine - Novinite.com - Sofia News Agency. Dostupné online. [cit. 2026-05-15].
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- A. Hradílek, Za naši i vaši svobodu. Praha: Torst 2011
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel Litvinov na Wikimedia Commons - A. Hradílek, Osm statečných na stránkách ÚSTR
