Lev Kopelev
| Lev Zinovjevič Kopelev | |
 Lev Kopelev (po 1980) | |
| Rodné jméno | Лев Залманович Копелев |
|---|---|
| Narození |
27. březnajul. / 9. dubna 1912greg. Kyjev |
| Úmrtí |
18. června 1997 (ve věku 85 let) Kolín nad Rýnem |
| Místo pohřbení | Donský hřbitov |
| Povolání | esperantista, spisovatel, vysokoškolský učitel, literární kritik, životopisec, literární historik, publicista a voják |
| Alma mater |
Kolínská univerzita Charkovská univerzita |
| Ocenění |
Cena Friedricha Gundolfa (1980) Mírová cena německého knižního obchodu (1981) Goetheho zlatá medaile (1993) Řád Vlastenecké války 2. třídy Řád rudé hvězdy … více na Wikidatech |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Sovětského svazu |
| Manžel(ka) | Raisa Davidovna Orlova-Kopeleva |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lev Zinovjevič Kopelev (rusky лев зиновьевич копелев[1]; 9. dubna 1912 Kyjev – 18. června 1997 Kolín nad Rýnem) byl sovětský spisovatel, disident a humanista.
Život a působení[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z židovské středostavovské rodiny, která se roku 1926 přestěhovala do Charkova. Tam studoval ruštinu a němčinu a jako nadšený komunista začal psát do novin. Roku 1929 byl poprvé zatčen pro podezření z trockismu, pracoval v závodním rozhlase, roku 1935 promoval v Moskvě jako germanista a od roku 1938 přednášel ve Filosofickém ústavu literaturu. Roku 1941 se přihlásil jako dobrovolník do armády a protože uměl dobře německy, působil jako překladatel a propagandista. Když roku 1945 přišel s Rudou armádou do Východního Pruska, ostře kritizoval ukrutnosti na civilním obyvatelstvu. Byl odsouzen za „buržoasní humanismus“ na 10 let vězení. V táboře se seznámil s Alexandrem Solženicynem, který ho zobrazil jako Lva Rubina v románu V kruhu prvním. v roce 1954 byl propuštěn a 1956 rehabilitován, pracoval v ústavu dějin umění a zasadil se o publikaci Solženicynovy povídky Jeden den Ivana Děnisoviče. Vydal také knihu o Jaroslavu Haškovi.
Roku 1968 protestoval proti pronásledování disidentů a okupaci Československa, byl vyloučen z komunistické strany a propuštěn ze zaměstnání. Od roku 1977 nesměl učit ani publikovat, 1980 dostal povolení ke studijnímu pobytu v Německu a 1981 byl zbaven sovětského občanství. Učil na univerzitě v Kolíně nad Rýnem a zabýval se německo-ruskými styky. Roku 1990 byl opět rehabilitován a mohl navštívit Rusko, zůstal však do smrti v Německu. Zasazoval se o německo-ruské sblížení a o dodržování lidských práv a byl oceněn řadou vyznamenání.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ 21. Лев Зиновьевич Копелев (Михаил Самуилович Качан) / Проза.ру. www.proza.ru [online]. [cit. 2016-12-02]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- L. Kopelev, Rusko - obtížná vlast. Brno: Doplněk 1997
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lev Zinovjevič Kopelev na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lev Kopelev
- (anglicky) Nekrolog v The New York Times
