Lev Kopelev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lev Zinovjevič Kopelev
Lev Kopelev (po 1980)
Lev Kopelev (po 1980)
Rodné jméno Лев Залманович Копелев
Narození 27. březnajul. / 9. dubna 1912greg.
Kyjev
Úmrtí 18. června 1997 (ve věku 85 let)
Kolín nad Rýnem
Místo pohřbení Donský hřbitov
Povolání esperantista, spisovatel, vysokoškolský učitel, literární kritik, životopisec, literární historik, publicista a vojenská osoba
Alma mater Kolínská univerzita
Charkovská univerzita
Ocenění Cena Friedricha Gundolfa (1980)
Mírová cena německého knižního obchodu (1981)
Goetheho zlatá medaile (1993)
Řád Vlastenecké války 2. třídy
Řád rudé hvězdy
… více na Wikidatech
Politická příslušnost Komunistická strana Sovětského svazu
Manžel(ka) Raisa Davidovna Orlova-Kopeleva
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lev Zinovjevič Kopelev (rusky лев зиновьевич копелев[1]; 9. dubna 1912 Kyjev18. června 1997 Kolín nad Rýnem) byl sovětský spisovatel, disident a humanista.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z židovské středostavovské rodiny, která se roku 1926 přestěhovala do Charkova. Tam studoval ruštinu a němčinu a jako nadšený komunista začal psát do novin. Roku 1929 byl poprvé zatčen pro podezření z trockismu, pracoval v závodním rozhlase, roku 1935 promoval v Moskvě jako germanista a od roku 1938 přednášel ve Filosofickém ústavu literaturu. Roku 1941 se přihlásil jako dobrovolník do armády a protože uměl dobře německy, působil jako překladatel a propagandista. Když roku 1945 přišel s Rudou armádou do Východního Pruska, ostře kritizoval ukrutnosti na civilním obyvatelstvu. Byl odsouzen za „buržoasní humanismus“ na 10 let vězení. V táboře se seznámil s Alexandrem Solženicynem, který ho zobrazil jako Lva Rubina v románu V kruhu prvním. v roce 1954 byl propuštěn a 1956 rehabilitován, pracoval v ústavu dějin umění a zasadil se o publikaci Solženicynovy povídky Jeden den Ivana Děnisoviče. Vydal také knihu o Jaroslavu Haškovi.

Roku 1968 protestoval proti pronásledování disidentů a okupaci Československa, byl vyloučen z komunistické strany a propuštěn ze zaměstnání. Od roku 1977 nesměl učit ani publikovat, 1980 dostal povolení ke studijnímu pobytu v Německu a 1981 byl zbaven sovětského občanství. Učil na univerzitě v Kolíně nad Rýnem a zabýval se německo-ruskými styky. Roku 1990 byl opět rehabilitován a mohl navštívit Rusko, zůstal však do smrti v Německu. Zasazoval se o německo-ruské sblížení a o dodržování lidských práv a byl oceněn řadou vyznamenání.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 21. Лев Зиновьевич Копелев (Михаил Самуилович Качан) / Проза.ру. www.proza.ru [online]. [cit. 2016-12-02]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • L. Kopelev, Rusko - obtížná vlast. Brno: Doplněk 1997

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]