Felix Edmundovič Dzeržinskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Felix Edmundovič Dzeržinskij
Narození 11. září 1877
Ivyanets
Úmrtí 20. července 1926 (ve věku 48 let)
Moskva
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Místo odpočinku Hřbitov u Kremelské zdi
Povolání politik a mučitel
Ocenění Řád rudého praporu
Politické strany Komunistická strana Sovětského svazu
Sociální demokracie Království Polska a Litvy
Sociálně demokratická strana Litvy
Manžel(ka) Zofia Dzierżyńska (do 1926)
Děti Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ18091067
Rodiče Edmund Dzierżyński
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Felix Edmundovič Dzeržinskij (rusky Феликс Эдмундович Дзержинский, transkripcí Feliks Edmundovič Dzeržinskij), rodným jménem Felix Dzierzinski (11. září 187720. července 1926 v Moskvě) byl ruský revolucionář a sovětský politik polského původu.[1] Byl zakladatel a velitel obávané ruské Čeky, faktické předchůdkyně pozdějšího GRU a pozdější NKVD a posléze KGB. Jednalo se o blízkého spolupracovníka Vladimíra Iljiče Lenina, s nímž se osobně znal od roku 1906, kdy se poprvé setkali na sjezdu Ruské sociálně demokratické strany ve Stockholmu.

Je všeobecně považován za jednoho ze strůjců mnoha masových vražd a bolševických represálií během Ruské občanské války v letech 19171922, během nichž zahynulo několik set tisíc lidí.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodinném sídle Dzeržinovo asi 15 km od městečka Ivjaněc v Ruském impériu (dnes v Bělorusku). Pocházel ze zchudlé polské šlechtické rodiny. V roce 1895 se stal členem tehdejší Ruské sociálně demokratické strany. V jejích řadách pak bojoval v letech 19051907 během povstání ve Varšavě[2], po porážce povstání byl vypovězen na Sibiř. Během cesty na Sibiř zorganizoval vzpouru vězňů a uprchl zpět do Varšavy. Byl vydavatelem dvou stranických časopisů a ilegálně působil i na území někdejšího Rakouska-Uherska, kde propagoval myšlenky proletářské revoluce a pomáhal zakládat různé ilegální anarchistické a revoluční organizace. Během svého života byl několikrát vězněn za podvratnou a ilegální činnost, první zatčení proběhlo již v roce 1897, další pak v roce 1905 a 1907. V roce 1914 zatčen v Polsku, v roce 1916 byl odsouzen carským soudem na tři roky do vězení.

Během bolševické Říjnové revoluce přijal nové poruštělé příjmení Dzeržinskij, mezi bolševiky byl přezdíván jako Železný Felix nebo Krvavý Felix. V letech 19191923 působil ve funkci lidového komisaře vnitra a dopravy (tehdejší faktická obdoba dnešního ministerstva vnitra a ministerstva dopravy), předsedal také státní Komisi pro zlepšení života dětí, od roku 1924 byl také předsedou Nejvyšší rady národního hospodářství a kandidátem politbyra ruské bolševické strany ÚV VKS(b). Zemřel v roce 1926 v Moskvě, o jeho tehdejší smrti panují dodnes neujasněné dohady, které však nebyly nikdy věrohodně historicky potvrzeny.

Předseda sovětské tajné policie
Předchůdce:
funkce neexistovala
20. prosince 191720. července 1926
Felix Edmundovič Dzeržinskij
Nástupce:
Vjačeslav Menžinskij

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOCHAŃCZYK, Jan. Polska-Rosja. Chorzów : Videograf, 2014. ISBN 978-83-7835-313-3. Kapitola Mknie Piłsudski..., s. 176. (polština)  
  2. KOCHAŃCZYK, Jan. Polska-Rosja. Chorzów : Videograf, 2014. ISBN 978-83-7835-313-3. Kapitola Źyj jak Dzierźynski, s. 179. (polština)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]