Sergej Koroljov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sergej Koroljov
SKorolow.jpg
Narození 30. prosince 1906
Žytomyr
Úmrtí 14. ledna 1966 (ve věku 59 let)
Moskva
Příčina úmrtí rakovina a neoplasm
Místo odpočinku Hřbitov u Kremelské zdi
Bydliště Oděsa
Nižyn
Moskva
Národnost ruská
Alma mater Kyjevská vysoká škola polytechnická (19241926)
Moskevská státní technická univerzita (od 1926)
Povolání letecký a raketový konstruktér
Zaměstnavatel RKK Eněrgija
Ocenění Hrdina socialistické práce (1956)
Hrdina socialistické práce (1961)
Leninova cena (1971)
medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941-1945
Medal "For Labour Valour"
… více na Wikidatech
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu (od 1952)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sergej Pavlovič Koroljov (ukrajinsky Сергі́й Па́влович Корольо́в (Королів); rusky Серге́й Па́влович Королёв); 30. prosince 1906jul./ 12. ledna 1907greg., Žytomyr, Ruské impérium, dnes Ukrajina14. ledna 1966, Moskva) byl tvůrcem sovětského raketového programu v civilní i vojenské oblasti. Zasloužil se jak o vybudování arzenálu strategických raket, tak o první výrazné úspěchy při dobývání kosmu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v tehdy mnohonárodnostním městě Žytomyr asi 120 km od Kyjeva (tehdy součást carského Ruska, dnes Ukrajiny). Jeho otec, Pavel Jakovlevič Koroljov, byl z běloruského města Mogilev;[1] a matky, Maria Nikolajevna Koroljova (Moskalenko/Bulanina), byla dcerou bohatého obchodníka z města Nižyn.[2] V Žytomyru žil s rodiči do svých 9 let až do doby úmrtí otce, pak se spolu s matkou a otčímem odstěhoval do přístavní Oděsy. Na tamní letecké základně jako kluk vypomáhal pilotům hydroplánů a za odměnu jej občas svezli. Stavba a studium kluzáků se stala jeho velikou zálibou, v 17 letech dokázal sám první kluzák sestrojit.

Po základní škole se vyučil zedníkem – pokrývačem. V září 1924 začal se studiem letectví na Polytechnickém institutuKyjevě, odtud přešel na Fakultu mechaniky Baumanovy vysoké školy technické v Moskvě a zároveň pracoval v tamním leteckém průmyslu. V únoru 1931 byl promován na leteckého inženýra.

První pracovní úspěchy[editovat | editovat zdroj]

V letech 1931–1933 byl zakladatelem a vedoucím moskevské skupiny GIRD, která se zaměřila na výzkum reaktivního pohybu. Roku 1933 byl GIRD sloučen s leningradskou skupinou GDL, která byla zaměřena na výzkum dynamiky plynů. Z těchto dvou skupin byl vytvořen Reaktivní výzkumný ústav, kde se stal Koroljov jedním z vedoucích pracovníků. I když byl vyškolený jako letecký konstruktér, jeho nejsilnější stránkou byly organizační schopnosti a schopnost strategicky plánovat.

Stalinské čistky[editovat | editovat zdroj]

Koroljov krátce po zatčení v roce 1938

V roce 1938 se stal obětí stalinských čistek a byl odsouzen na 10 let v gulagu. Roku 1939 byl odeslán na Sibiř. V oblasti Kolymy více než půl roku dobýval zlato a zde si zničil zdraví. Na začátku března 1940 byl odvezen do speciálního vězení pro odborníky v Moskvě. Pracoval pod dohledem v konstrukční kanceláři CKB-29, kde pod vedením Andreje Tupoleva vyvíjel bombardér Tu-2. V roce 1942 jej jako vězně převezli do Kazaně do kanceláře OKB-16 vedené Valentinem Gluškem. Zde se podílel mj. na vývoji malých raketových motorů. V roce 1944 byl podmínečně propuštěn spolu s řadou dalších inženýrů. Přesto zde zůstal ještě rok. V roce 1945 byl v uniformě podplukovníka vyslán do východního Německa, aby tam spolu s dalšími kolegy zkoumal nalezené německé rakety.[3]

Hlavní raketový konstruktér[editovat | editovat zdroj]

V únoru 1947 byl jmenován hlavním konstruktérem dálkových raket, využil poznatky získané z ukořistěných německých raket a začal konstruovat nové. Jeho zásluhou byla vyrobena první mezikontinentální raketa na světě – R-7.[4]

V letech 19501960, v období vesmírných závodů mezi USA a SSSR, byl vedoucím konstruktérem sovětského raketového výzkumu. Na rozdíl od svého amerického protějšku, Wernhera von Brauna, byla jeho klíčová úloha v sovětském vesmírném programu přísně tajena až do jeho smrti v roce 1966, ke které přispěly zdravotní následky z jeho věznění. V období práce na vesmírných projektech byl znám jen pod označením „hlavní konstruktér“. Pod jeho dohledem bylo dosaženo raných úspěchů vesmírných programů Sputnik, Vostok a Voschod.

Stal se akademikem v Akademii věd SSSR. Pod jeho vedením začal Sovětský svaz v rámci vesmírných závodů s USA pracovat na pilotovaném letu k Měsíci. Ten se však už v SSSR neuskutečnil.

V roce 1966 Koroljov nečekaně zemřel na rakovinu při chirurgickém zákroku.[4] Urna s jeho popelem byla uložena u kremelské zdi na Rudém náměstí v Moskvě.

Pocty[editovat | editovat zdroj]

Sergej Koroljov (vlevo) a Valentin Gluško na ukrajinské známce z roku 2007

Ještě za doby trvání SSSR byl dvakrát vyznamenán titulem Hrdina socialistické práce, stal se laureátem Leninovy ceny.[5].

V roce 1996 bylo jako pocta slavnému konstruktérovi přejmenováno město Kaliningrad (původně Podlipky) v Moskevské oblasti na město Koroljov.

V jeho rodném městě dnes funguje museum kosmonautiky s jeho jménem a proti museu je zrenovovaný rodný dům Koroljova.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.famhist.ru/famhist/korol/001905fe.htm
  2. http://astrokras.narod.ru/pub/korolev-1.htm
  3. PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha : Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 438.  
  4. a b Půlstoletí kosmonautiky, str.438
  5. Pavol Hajla. Žitomirské múzeum Imeni Koroľova. Letectví a kosmonautika. 2006, roč. 82, čís. 9, s. 86-87. ISSN 0024-1156.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]