Sergej Koroljov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sergej Koroljov
Narození 12. ledna 1907
Žytomyr
Úmrtí 14. ledna 1966 (ve věku 59 let)
Moskva
Příčina úmrtí rakovina
Místo odpočinku Hřbitov u Kremelské zdi
Alma mater Kyjevská vysoká škola polytechnická (19241926)
Moskevská státní technická univerzita
Povolání letecký a raketový konstruktér
Ocenění Leninova cena (1971)
Leninův řád
Medal "For Labour Valour"
Řád Čestného odznaku
Hrdina socialistické práce
… více na Wikidatech
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu (od 1952)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sergej Pavlovič Koroljov (rusky: Серге́й Па́влович Королёв) (12. ledna 1907, Žytomyr, Ruské impérium, dnes Ukrajina14. ledna 1966, Moskva) byl tvůrcem sovětského raketového programu v civilní i vojenské oblasti ukrajinské národnosti[1]. Zasloužil se jak o vybudování arzenálu strategických raket, tak o první výrazné úspěchy při dobývání kosmu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Koroljovův oficiální portrét z roku 1933.

Narodil v tehdy mnohonárodnostním městě Žytomyr, asi 120 km od Kyjeva (tehdy součást carského Ruska, dnes Ukrajiny). Žil zde s rodiči do svých 9 let až do doby úmrtí otce, pak se spolu s matkou a otčímem odstěhoval do Oděsy. Na tamní letecké základně jako kluk vypomáhal pilotům hydroplánů a za odměnu jej občas svezli. Stavba a studium kluzáků se stala jeho velikou zálibou, v 17 letech dokázal sám první kluzák sestrojit.

Po základní škole se vyučil zedníkem - pokrývačem. V září 1924 začal se studiem letectví na Polytechnickém institutu v Kyjevě, odtud přešel na Fakultu mechaniky Baumanovy vysoké školy technické v Moskvě a zároveň pracoval v tamním leteckém průmyslu. V únoru 1931 byl promován na leteckého inženýra.

První pracovní úspěchy[editovat | editovat zdroj]

V letech 1931-1933 byl zakladatelem a vedoucím moskevské skupiny GIRD, která se zaměřila na výzkum reaktivního pohybu. Roku 1933 byl GIRD sloučen s leningradskou skupinou GDL, která byla zaměřena na výzkum dynamiky plynů. Z těchto dvou skupin byl vytvořen Reaktivní výzkumný ústav, kde se stal Koroljov jedním z vedoucích pracovníků. I když byl vyškolený jako letecký konstruktér, jeho nejsilnější stránkou byly organizační schopnosti a schopnost strategicky plánovat.

Stalinské čistky[editovat | editovat zdroj]

V roce 1938 se stal obětí stalinských čistek a byl odsouzen na 10 let v gulagu. Roku 1939 byl odeslán na Sibiř. V oblasti Kolymy více než půl roku dobýval zlato a zde si zničil zdraví. Na začátku března 1940 byl odvezen do speciálního vězení pro odborníky v Moskvě. Pracoval pod dohledem v konstrukční kanceláři CKB-29, kde pod vedením Andreje Tupoleva vyvíjel bombardér Tu-2. V roce 1942 jej jako vězně převezli do Kazaně do kanceláře OKB-16 vedené Valentinem Gluškem. Zde se podílel mj. na vývoji malých raketových motorů. V roce 1944 byl podmínečně propuštěn spolu s řadou dalších inženýrů. Přesto zde zůstal ještě rok. V roce 1945 byl v uniformě podplukovníka vyslán do východního Německa, aby tam spolu s dalšími kolegy zkoumal nalezené německé rakety.[2]

Hlavní raketový konstruktér[editovat | editovat zdroj]

V únoru 1947 byl jmenován hlavním konstruktérem dálkových raket, využil poznatky získané z ukořistěných německých raket a začal konstruovat nové. Jeho zásluhou byla vyrobena první mezikontinentální raketa na světě – R-7.[3]

V letech 19501960, v období vesmírných závodů mezi USA a SSSR, byl vedoucím konstruktérem sovětského raketového výzkumu. Na rozdíl od svého amerického protějšku, Wernhera von Brauna, byla jeho klíčová úloha v sovětském vesmírném programu přísně tajena až do jeho smrti v roce 1966, ke které přispěly zdravotní následky z jeho věznění. V období práce na vesmírných projektech byl znám jen pod označením „hlavní konstruktér“. Pod jeho dohledem bylo dosaženo raných úspěchů vesmírných programů Sputnik, Vostok a Voschod.

Stal se akademikem v Akademii věd SSSR. Pod jeho vedením začal Sovětský svaz v rámci vesmírných závodů s USA pracovat na pilotovaném letu k Měsíci. Ten se však už v SSSR neuskutečnil.

V roce 1966 Koroljov nečekaně zemřel na rakovinu při chirurgickém zákroku.[3] Urna s jeho popelem byla uložena u kremelské zdi na Rudém náměstí v Moskvě.

Pocty[editovat | editovat zdroj]

Ještě za doby trvání SSSR byl dvakrát vyznamenán titulem Hrdina socialistické práce, stal se laureátem Leninovy ceny.[4].

V roce 1996 bylo jako pocta slavnému konstruktérovi přejmenováno město Kaliningrad (původně Podlipky) v Moskevské oblasti na město Koroljov

V jeho rodném městě dnes funguje museum kosmonautiky s jeho jménem a proti museu je zrenovovaný rodný dům Koroljova.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.istpravda.com.ua/articles/5167e8cf73df7/
  2. PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha : Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-74-4. Kapitola Životopisy hlavních účastníků, s. 438.  
  3. a b Půlstoletí kosmonautiky, str.438
  4. Pavol Hajla. Žitomirské múzeum Imeni Koroľova. Letectví a kosmonautika. 2006, roč. 82, čís. 9, s. 86-87. ISSN 0024-1156.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]