Žytomyr
| Žytomyr Житомир | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50°15′16″ s. š., 28°39′28″ v. d. |
| Nadmořská výška | 221 m n. m. |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Žytomyrská |
| Administrativní dělení | 2 rajóny |
  Žytomyr | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 65 km² |
| Počet obyvatel | 263 507 (2021)[1] |
| Hustota zalidnění | 4 054 obyv./km² |
| Etnické složení | Ukrajinci (90 %), Rusové, Poláci |
| Náboženské složení | Pravoslavné křesťanství, katolictví |
| Správa | |
| Starosta | Sergij Suchomlin |
| Vznik | 884 |
| Oficiální web | zt-rada |
| Telefonní předvolba | 412 |
| PSČ | 10000–10499 |
| Označení vozidel | AM |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žytomyr nebo též počeštěně Žitomír (česky zastarale Žitoměř, ukrajinsky Житомир, Žytomyr; rusky Житомир, Žitomir; polsky Żytomierz) je historické město ležící na severozápadě Ukrajiny na řece Teteriv, zhruba 130 km západně od Kyjeva; je střediskem Žytomyrské oblasti a největším městem i kulturním a hospodářským centrem regionu Volyň. Žije zde přibližně 264 tisíc[1] obyvatel.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Žytomyr patří k nejstarším městům na Ukrajině a býval jedním z důležitých středisek Kyjevské Rusi. První zmínky pocházejí již z roku 884. Roku 1320 se stal součástí Litvy, roku 1569 pak sjednoceného Polsko-litevského státu. V té době zde vznikla také početná židovská komunita.
Roku 1648 bylo město obléháno Bohdanem Chmelnickým. Pod ruskou správu přešlo po dělení Polska roku 1793 a brzy nato se stalo sídlem Volyňské gubernie. Koncem 19. století tvořili Židé třetinu ze 70 000 obyvatel; fungoval zde rabínský seminář a vyrůstaly zde mnohé osobnosti židovské kultury, mj. Chajim Nachman Bialik. Židovská komunita byla největší obětí nacistické okupace v letech 1941–1944. Ovšem už v letech 1937 až 1939 se zde popravilo mnoho tehdy sovětskému režimu nepohodlných osob. Dokonce byla stanovena kvóta, 500 popravených denně, která byla ještě navýšena na žádost popravčích. V roce 2003 byl na místě poprav postaven skromný památník. Mezi tehdy odhadem 15 000 popravenými bylo i mnoho volyňských Čechů. V zimě 1917–1918 , po bitvách u Zborova a Tarnopole,[2] ubytoval ve městě a okolí profesor T. G. Masaryk již od září 1917 většinu z 50 000 československých legionářů. Od roku 1937 je Žytomyr sídlem Žytomyrské oblasti (do roku 1991 Ukrajinské SSR, nyní nezávislé Ukrajiny).
Kultura[editovat | editovat zdroj]
V Žytomyru funguje vedle literárního muzea a dalších institucí také Konzervatoř Viktora Kosenka. Z města pochází mnoho hudebníků a skladatelů. Je zde 10 vysokých škol převážně technického zaměření.
Koroljovovo museum[editovat | editovat zdroj]
Nejslavnějšího ze svých rodáků Sergeje Koroljova město uctilo založením Muzea kosmonautiky imeni Koroljova. Muzeum má dvě části, první je věnována Ukrajině, druhá expozice má název Člověk a vesmír. V muzeu je mnoho originálních exponátů z historie kosmonautiky, např. návratový modul Sojuzu 27 či skafandr československého kosmonauta Vladimíra Remka. Je zde i mnoho různých maket, např. lodi Sojuz nebo Lunochodu 2. Je zde dokumentováno také zapojení bývalého prezidenta Ukrajiny Leonida Kučmy, který byl dlouholetým ředitelem závodu Južnoje, kde se v utajení vyráběly komponenty kosmických raket.[3]
Rodáci Žytomyru[editovat | editovat zdroj]
- Ossip Bernstein – francouzský šachový velmistr
- Tadeusz Borowski – polský spisovatel a novinář
- Jarosław Dąbrowski – polský revolucionář a generál
- Vladimir Korolenko – ruský spisovatel
- Sergej Koroljov – sovětský konstruktér
- Borys Ljatošynskyj – ukrajinský skladatel a dirigent
- Oleh Olžyč – ukrajinský básník, člen OUN
- Myroslav Popovyč – současný ukrajinský filosof a spisovatel
- Svjatoslav Richter – ruský pianista
- Valerij Ševčuk – ukrajinský spisovatel
Hospodářství[editovat | editovat zdroj]
Ve městě je zastoupen především sklářský, strojírenský, chemický a obuvnický průmysl, vyrábějí se tkaniny, autodíly a obráběcí stroje.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Žytomyr je poměrně významným dopravním uzlem. Leží na křižovatce hlavní silnice spojující Kyjev se západní Ukrajinou (součást evropského tahu E40) a trasy vedoucí z Běloruska na Vinnycji a do Moldavska. Je zde letiště, ale v současné době neslouží osobní dopravě. Uvažuje se o jeho využití pro bombardéry.
V Žytomyru se sbíhá pět železničních tratí, které jsou však vesměs jednokolejné a nepatří mezi hlavní tahy. Město má denně spojení s Kyjevem, Moskvou, Charkovem, Petrohradem, Kišiněvem a Oděsou, cílem regionálních spojů je pak Korosteň, Korostyšiv, Fastiv, Berdyčiv a Novohrad-Volynskyj.
Jako v jednom z prvních ukrajinských měst zde byla roku 1899 zavedena tramvajová doprava. Po doplnění trolejbusy roku 1962 prošla útlumem; jedna z hlavních linek však přežila i hospodářskou krizi konce 20. století a funguje dodnes. Trolejbusových linek je v provozu 18.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Ukrajinská státní statistická služba: Number of Present Population of Ukraine, as of January 1, 2021. Kyjev. 2021. Dostupné online.
- ↑ Vratislav Preclík. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28 - 30, 40 - 42
- ↑ HAJLA, Pavol. Žitomirské múzeum Imeni Koroľova. Letectví a kosmonautika. 2006, roč. 82, čís. 9, s. 86–87. ISSN 0024-1156. (slovensky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Žytomyr na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Žitoměř v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Encyklopedické heslo - (ukrajinsky) Oficiální stránky městské rady
- (ukrajinsky) Žytomyr: dějiny a kultura
- (rusky) Журнал Житомира
- (ukrajinsky) Вулиці Житомира
- (ukrajinsky)(rusky)(anglicky) Koroljovovo museum kosmonautiky
