Přeskočit na obsah

Žytomyr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Žytomyr
Житомир
Žytomyr – znak
Znak
Žytomyr – vlajka
Vlajka
Poloha
Souřadnice50°15′16″ s. š., 28°39′28″ v. d.
Nadmořská výška221 m n. m.
Časové pásmoUTC+02:00 (standardní čas)
UTC+03:00 (letní čas)
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastŽytomyrská
RajónŽytomyrský
Administrativní dělení2 městské rajóny: Bohunskyj, Korolovskyj
Žytomyr
Žytomyr
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha65 km²
Počet obyvatel261 624 (2022)
Hustota zalidnění4 025 obyv./km²
Etnické složeníUkrajinci (90 %), Rusové, Poláci
Náboženské složeníPravoslavné křesťanství, katolictví
Správa
StarostaSergij Suchomlin
Vznik884
Oficiální webzt-rada.gov.ua
Telefonní předvolba412
PSČ10000–10499
Označení vozidelAM
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žytomyr nebo též počeštěně Žitomír (česky zastarale Žitoměř, ukrajinsky Житомир, Žytomyr; rusky Житомир, Žitomir; polsky Żytomierz) je město ležící na severozápadě Ukrajiny na řece Teteriv, zhruba 130 km západně od Kyjeva; je střediskem Žytomyrské oblasti a největším městem i kulturním a hospodářským centrem regionu Volyň. Žije zde přes 260 tisíc obyvatel.

Žytomyrská městská územní hromada (ukrajinsky Житомирська міська територіальна громада) je územní hromada s administrativním centrem v Žytomyru. Patří město Žytomyr a vesnice Veresy (ukrajinsky Вереси), ve které žije 3 600 obyvatel.[1]

Dějiny

[editovat | editovat zdroj]

Žytomyr patří k nejstarším městům na Ukrajině a býval jedním z důležitých středisek Kyjevské Rusi. První zmínky pocházejí již z roku 884. Roku 1320 se stal součástí Litvy. V roce 1444 obdržel magdeburská městská práva. V roce 1569, již jako součást sjednoceného Polsko-litevského státu, přešel přímo pod Korunu polského království. V té době zde vznikla také početná židovská komunita.

Roku 1648 bylo město obléháno Bohdanem Chmelnickým. Po uzavření Andrusovského příměří v roce 1667 zde bylo z Kyjeva přeneseno sídlo polského Kyjevského vojvodství. Pod ruskou správu přešlo po dělení Polska roku 1793 a brzy nato se stalo sídlem Volyňské gubernie. Koncem 19. století tvořili Židé třetinu ze 70 000 obyvatel; fungoval zde rabínský seminář a vyrůstaly zde mnohé osobnosti židovské kultury, mj. Chajim Nachman Bialik. Židovská komunita byla největší obětí nacistické okupace v letech 1941–1944.

V zimě 1917–1918, po bitvách u Zborova a Tarnopole,[2] ubytoval ve městě a okolí profesor T. G. Masaryk již od září 1917 většinu z 50 000 československých legionářů.

V letech 1937 až 1939 bylo v Žytomyru popraveno mnoho tehdy sovětskému režimu nepohodlných osob. Mezi tehdy odhadem 15 000 popravenými bylo i mnoho volyňských Čechů. V roce 2003 byl na místě poprav postaven skromný památník.[3]

Od roku 1937 je Žytomyr sídlem Žytomyrské oblasti (do roku 1991 Ukrajinské SSR, nyní nezávislé Ukrajiny).

Kultura

[editovat | editovat zdroj]

V Žytomyru funguje vedle literárního muzea a dalších institucí také Konzervatoř Viktora Kosenka. Z města pochází mnoho hudebníků a skladatelů. Je zde 10 vysokých škol převážně technického zaměření.

Koroljovovo museum

Koroljovovo museum

[editovat | editovat zdroj]

Nejslavnějšího ze svých rodáků Sergeje Koroljova město uctilo založením Muzea kosmonautiky imeni Koroljova. Muzeum má dvě části, první je věnována Ukrajině, druhá expozice má název Člověk a vesmír. V muzeu je mnoho originálních exponátů z historie kosmonautiky, např. návratový modul Sojuzu 27 či skafandr československého kosmonauta Vladimíra Remka. Je zde i mnoho různých maket, např. lodi Sojuz nebo Lunochodu 2. Je zde dokumentováno také zapojení bývalého prezidenta Ukrajiny Leonida Kučmy, který byl dlouholetým ředitelem závodu Južnoje, kde se v utajení vyráběly komponenty kosmických raket.[4]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Rodáci Žytomyru

[editovat | editovat zdroj]
Preobraženskyj sobor v Žytomyru.
Náměstí Vítězství.

Hospodářství

[editovat | editovat zdroj]

Ve městě je zastoupen především sklářský, strojírenský, chemický a obuvnický průmysl, vyrábějí se tkaniny, autodíly a obráběcí stroje.

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Žytomyr je poměrně významným dopravním uzlem. Leží na křižovatce hlavní silnice spojující Kyjev se západní Ukrajinou (součást evropského tahu E40) a trasy vedoucí z Běloruska na Vinnycji a do Moldavska. Je zde letiště, ale v současné době neslouží osobní dopravě. Uvažuje se o jeho využití pro bombardéry.

V Žytomyru se sbíhá pět železničních tratí, které jsou však vesměs jednokolejné a nepatří mezi hlavní tahy. Město má denně spojení s Kyjevem, Moskvou, Charkovem, Petrohradem, Kišiněvem a Oděsou, cílem regionálních spojů je pak Korosteň, Korostyšiv, Fastiv, Berdyčiv a Zvjahel.

Jako v jednom z prvních ukrajinských měst zde byla roku 1899 zavedena tramvajová doprava. Po doplnění trolejbusy roku 1962 prošla útlumem; jedna z hlavních linek však přežila i hospodářskou krizi konce 20. století a funguje dodnes. Trolejbusových linek je v provozu 18.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Житомирська міська громада - Житомирська область,. gromada.info [online]. [cit. 2026-02-22]. Dostupné online.
  2. ↑ Vratislav Preclík. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28 - 30, 40 - 42
  3. ↑ Mečislav Borák, Žytomyrská hromadná poprava Čechů v roce 1938, ÚSTR
  4. ↑ HAJLA, Pavol. Žitomirské múzeum Imeni Koroľova. Letectví a kosmonautika. 2006, roč. 82, čís. 9, s. 86–87. ISSN 0024-1156. (slovensky)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Žytomyr&oldid=25784209“