Vinnycja
| Vinnycja Вінниця | |
|---|---|
 Ulice Soborna v centru města | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°14′ s. š., 28°29′ v. d. |
| Nadmořská výška | 250 m n. m. |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Vinnycká |
| Rajón | Vinnycký |
| Administrativní dělení | 3 rajóny |
  Vinnycja | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 60,94 km² |
| Počet obyvatel | 369 739 (2022) |
| Hustota zalidnění | 6 067,3 obyv./km² |
| Etnické složení | Ukrajinci (přes 90 %), Rusové, Bělorusové |
| Náboženské složení | Pravoslavné křesťanství, katolictví |
| Správa | |
| Starosta | Serhiy Morhunov |
| Vznik | 1363 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | +380 432 |
| PSČ | 21000 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vinnycja (ukrajinsky Вінниця [vinnyc’ja]; polsky Winnica; rusky Винница [vinnica], česky též Vinnica, Vinica či Vinice) je město na střední Ukrajině. Leží v mírně zvlněné krajině na obou březích řeky Jižní Bug, zhruba 250 km jihozápadně od Kyjeva. Vinnycja je kulturním a hospodářským centrem nejen současné Vinnycké oblasti, ale i historického regionu Podolí. Nachází se zde základna ukrajinského vojenského letectva. V roce 2022 zde žilo přibližně 370 tisíc obyvatel.[1]
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
První archeologické doklady o osídlení pocházejí z neolitu, z doby bronzové, souvislé sídlo zde je doloženo jako Černjachovská kultura. Slovanská obec byla součástí Kyjevské Rusi, první písemná zmínka o ní pochází z roku 1363. V roce 1565 se Vinnycja stala okresním městem Braclavského vojvodství; roku 1640 obdržela Magdeburské právo. Během kozácké éry se město stalo jedním z dějišť Chmelnického povstání. V roce 1711 město bez boje obsadil hejtman Pylyp Orlyk se svým vojskem.
Náboženství a vzdělání rozvíjeli v obci jak katolíci (klášter dominikánů, gymnázium a kolej jezuitů), tak pravoslavní křesťané i Židé.
Prudký rozvoj nastal po roce 1871 s příchodem železnice a průmyslu. Ve městě se rozvíjela metalurgie, keramický závod a pivovar se sladovnou.
Roku 1914 se Vinnycja nakrátko stala centrem Podolské gubernie, od roku 1931 je střediskem Vinnycké oblasti. Roku 1929 byla otevřena továrna na čokoládu a cukrovinky "Rošen", jež je v nové budově os britského architekta dosud v provozu.
Za druhé světové války bylo město těžce poničeno německými okupanty; během let 1941–1945 klesl počet obyvatel ze 100 000 na 27 000 a bylo zničeno na 1880 obytných budov. Deset kilometrů severně od města zřídili nacisté jeden z Hitlerových hlavních stanů s názvem Werwolf.
Po roce 1948 nastal opětovný rozvoj, zejména průmyslu.
Po začátku Putinova útoku na Ukrajinu v roce 2022 se město stalo častým terčem teroristických útoků páchaných ruskými ozbrojenci, například 14. července 2022.[2]
Hospodářství a doprava[editovat | editovat zdroj]
Ve městě je rozvinut především elektro- a radiotechnický průmysl a slévárenství.
Město leží na významné železniční trati Kyjev – Žmerynka, která je součástí spojení Ruska a Ukrajiny se střední a jihovýchodní Evropou a zároveň spojení západní Ukrajiny s Kyjevem a východními částmi země. Městem prochází také hlavní silniční tah Lvov – Umaň.
Městskou hromadnou dopravu zajišťují autobusy, trolejbusy a tramvaje.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
- Národnostní složení
Podle ukrajinského sčítání lidu z roku 2001 ve Vinnycji žilo 354 600 lidí následujících národností:[3]
- Ukrajinci – 309 300 (87,2 %)
- Rusové – 36 100 (10,2 %)
- Židé – 1 700 (0,5 %)
- Poláci – 1 600 (0,5 %)
- Bělorusové – 1 300 (0,4 %)
Památky[editovat | editovat zdroj]
- Kostel Zmrtvýchvstání Krista bývalého dominikánského kláštera, barokní z doby kolem roku 1750
- Bývalá jezuitská kolej
- tři pravoslavné chrámy, jeden evangelický a jeden baptistický kostel
- synagoga
- městské hradby
- stará věž vodárny
- Vinnycká televizní věž vysoká 350 m, jedna z nejvyšších v zemi
- Muzeum afghánské války
Kultura a školství[editovat | editovat zdroj]
- Divadlo Mykuly Sadovského
- Hudebně dramatické divadlo
- Doněcká národní univerzita, ekonomicko-právní fakulta
- Lékařská univerzita
- Technická univerzita
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Nikolaj Ivanovič Pirogov (1810–1881), ruský anatom a chirurg
- Mychajlo Kocjubynskyj (1864–1913), ukrajinský spisovatel
- Matvej Petrovič Bronštejn (1906–1938), sovětský fyzik
- Volodymyr Hrojsman (* 1978), ukrajinský politik
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Dominikánský kostel z roku 1758 -
-
Baptistický kostel -
Lékařská fakulta univerzity -
stará vodárenská věž -
Hudebně dramatické divadlo -
Radnice -
Budova regionální rady -
Televizní věž
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ukrajinský statistický úřad. Статистичний збірник/Statistical Publication "Чисельність наявного населення України"/"Number of Present Population of Ukraine" [online]. [cit. 2022-08-25]. Dostupné online.
- ↑ Zahraniční redakce; ČTK. Čtyřletou Lizu pohřbili v ukrajinské Vinnycji. Ve čtvrtek ji zabily ruské rakety. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-07-15 [cit. 2022-09-20]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. ukrcensus.gov.ua [online]. [cit. 2007-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-08.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vinnycja na Wikimedia Commons - Oficiální informační portál
