Mychajlo Kocjubynskyj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mychajlo Kocjubynskyj
Коцюбинський Михайло.jpg
Narození5.jul. / 17. září 1864greg.
Vinnycja
Úmrtí12.jul. / 25. dubna 1913greg.
Černihiv
Místo pohřbeníČernihiv
PseudonymZakhar Kozub
Povolánídramatik a scenárista
NárodnostUkrajinci
Tématavinařství
Manžel(ka)Vera Kotsiubinskaya
DětiYuriy Kotsiubynsky
Iryna Kotsiubinskaya
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ112127330
PříbuzníKotsiubynsky Homa (sourozenec)
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mychajlo Mychajlovyč Kocjubynskyj (ukrajinsky Михайло Михайлович Коцюбинський, 17. září 1864 Vinnycja25. dubna 1913 Černihiv) byl ukrajinský spisovatel a veřejný činitel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem úředníka, studoval kněžský seminář v Kamenci Podolském, z něhož byl vyloučen kvůli svým aktivitám v organizaci Narodnaja volja. Byl učitelem, novinovým redaktorem a od roku 1898 pracoval jako statistik na zemském úřadě v Černihivě.[1] Byl také členem komise pro boj s révokazem a působil ve vlastivědné společnosti Prosvita. Trpěl astmatem a tuberkulózou, léčil se na Capri, v roce 1911 odešel ze zaměstnání a žil z podpory vyplácené Nadací ukrajinské vědy a umění. Zemřel roku 1913 ve věku 48 let.

S manželkou Virou měl čtyři děti. Jeho syn Jurij Kocjubynskyj i zeť Vitalij Primakov byli bolševickými aktivisty a oba byli popraveni během Velké čistky.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho raná tvorba byla ovlivněna kritickým realismem, toto období vyvrcholilo knihou Fata morgana. Události revoluce ho inspirovaly k novelám On jde a Persona grata. Později se zaměřil na impresionistické a neoromantické texty s výraznou psychologickou introspekcí. Pod vlivem pobytu v karpatské vesnici Kryvorivňa vzniklo jeho nejznámější dílo Stíny zapomenutých předků, v němž baladický příběh lásky mezi potomky znesvářených rodů spojil s popisem archaického způsobu života místních Huculů i lyrickými popisy horské krajiny.[2]

Stíny zapomenutých předků zfilmoval v roce 1965 Sergej Paradžanov.[3] Režisér Timofej Levčuk natočil v roce 1970 životopisný film Rodina Kocjubynských. Kocjubynského životu jsou zasvěcena muzea v jeho rodném domě ve Vinnycji i v domech v Simeizu a Černihivu, kde pobýval. Byly po něm pojmenovány vesnice Kocjubynskoje a Mychajlo-Kocjubynskoje a Kocjubynského ulice v centru Kyjeva. Od roku 1981 je udělována Celoukrajinská literární cena Mychajla Kocjubynského.

Knihy v češtině[editovat | editovat zdroj]

  • Z hlubin duše, E. Šolc, Telč 1910
  • Sen. Na skalnatém pobřeží, Bedřich Bělohlávek, Praha 1927
  • Fata morgana, Svoboda, Praha 1949
  • Povídky, Svoboda, Praha 1951
  • Dárek k svátku a jiné povídky, Mladá fronta, Praha 1964
  • Stíny zapomenutých předků, Vyšehrad, Praha 1988

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]