Mariupol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mariupol
Маріуполь (Мариуполь)
Mariupol – znak
znak
Mariupol – vlajka
vlajka
Poloha
Zeměpisné souřadnice
Stát Ukrajina Flag of Ukraine.svg
Oblast Doněcká Flag of Donetsk Oblast.svg 
Administrativní dělení 4 městské obvody (rajóny): Illičivskyj, Ordžonikidzevskyj, Prymorskyj, Žovtnevyj
Mariupol
Red pog.png
Mariupol
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 166 km²
Počet obyvatel 458 533 (2014)
Hustota zalidnění 2762 obyv./km²
Etnické složení Ukrajinci, Rusové, Řekové
Náboženské složení Pravoslavné křesťanství
Správa
Starosta Jurij Chotlubej
Oficiální web http://www.marsovet.org.ua
Telefonní předvolba +380 629
PSČ 87500 - 87590

Mariupol (ukrajinsky Маріуполь; rusky Мариу́поль; řecky Μαριούπολις) je přístavní a průmyslové město na severním pobřeží Azovského moře, resp. Taganrožského zálivu, při ústí řeky KalmiusDoněcké oblasti na jihovýchodní Ukrajině, asi 120 km jižně od Doněcku a 50 km západně od hranic s Ruskem. Žije zde necelých 460 tisíc obyvatel. Bylo 2. největším v oblasti a 10. největším na Ukrajině.

Dějiny a kultura[editovat | editovat zdroj]

"Dům se špicí", jeden ze symbolů města.

V místě dnešního Mariupolu vznikla v 16. století kozácká pevnost. Samotné město vzniklo mezi lety 1770–1780, kdy do oblasti Pryazov'ja přišli krymští Řekové. Město je dodnes střediskem řecké kultury na Ukrajině. V roce 1778 mu byla udělena městská práva.

Velký rozvoj nastal po roce 1870 s příchodem železnice; tehdy vznikly velké železárny a další průmyslové podniky. Město prošlo těžkými obdobími nacistické okupace (1941–1943) a ekonomické recese (konec 20. století). Přes znatelný úbytek obyvatelstva je stále předním průmyslovým centrem; kromě toho se zde od roku 1926 rozvíjí lázeňství.

Ve městě působí divadlo založené roku 1878 jako první v regionu, dále pak mnoho kin, kulturních domů a několik muzeí. Je zde 11 kostelů Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu a 3 kostely Kyjevského patriarchátu.

V letech 1948–1989 neslo město název Ždanov na počest sovětského politika Andreje Ždanova, který se zde v roce 1896 narodil. Od června do října 2014 byla Mariupol správním centrem Doněcké oblasti namísto Doněcku ovládaného separatisty.[1][2]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Od konce 20. století, kdy obyvatelstvo Mariupolu přesáhlo půlmilionovou hranici, počet obyvatel mírně klesá. Následující tabulka podává přehled vývoje počtu obyvatel od roku 1778:

Rok 1778 1850 1897 1913 1939 1943 1959 1987 2010 2014
Počet obyv. 168 4 579 31 800 58 000 221 500 85 000 283 600 529 000 490 063 458 533
Slévárny Azovstal
Plán města (en)

Národnostní a jazykové složení (2002)[editovat | editovat zdroj]

Národnost Počet příslušníků Podíl (%)
Ukrajinci 248 683 48,7
Rusové 226 848 44,4
Řekové 21 923 4,3
  Bělorusové   3 858 0,8
Arméni 1 205 0,2
Židé 1 176 0,2
Bulhaři 1 082 0,2
ostatní 6 060 1,2

Nejrozšířenějším jazykem je ruština, kterou hovoří 89,6 % obyvatel; následuje ukrajinština (9,9 %; většinou však jde o tzv. suržyk). Většina Řeků ovládá Pontickou řečtinu, ovšem v běžném styku hovoří zpravidla rusky. Ve městě a okolí žije přes 31 000 (60 %) ukrajinských Řeků a tvoří zde největší řeckou komunitu v zemi.

Průmysl a doprava[editovat | editovat zdroj]

Mariupol je jedním z největších průmyslových center Donbasu, Ukrajiny i bývalého SSSR. Mariupolský průmyslový komplex produkuje 37,5 % vývozu Doněcké oblasti, resp. 7 % vývozu Ukrajiny. Ve městě jsou dva velké metalurgické kombináty (Azovstal a Illičův mariupolský metalurgický kombinát) a největší strojírenský závod v zemi Azovmaš. Je zde také chemický průmysl, loděnice a další podniky.

Mariupol leží na mezinárodní silnici E58 vedoucí ze střední Evropy přes Oděsu, Berďansk, Mariupol a Taganrog do Rostova na Donu. Tato města obsluhuje převážně silniční doprava. Mariupol je konečnou stanicí železniční tratě ze stanice Volnovacha. Většina osobních vlaků pokračuje dále na Doněck a odtud například do Kyjeva či přes Charkov do Moskvy. Městskou dopravu zajišťují kromě autobusů a maršrutek také tramvaje (od roku 1933; 12 linek) a trolejbusy (od 1970; 14 linek). Mezinárodní letiště 5 km od města v roce 2007 odbavilo přes 20 000 cestujících.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DW.DE. Тарута переїхав до Маріуполя [online]. Deutsche Welle, 2014, [cit. 2014-09-12]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  2. http://mw.ua/UKRAINE/kikhtenko-to-move-donetsk-administration-to-kramatorsk-and-to-leave-power-structures-in-mariupol-119_.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]