Krymský most

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O mostu v Moskvě pojednává článek Krymský most (Moskva).
Krymský most
Крымский мост
Základní údaje
Kontinent Evropa
Státy RuskoRusko Rusko
UkrajinaUkrajina Ukrajina
Kraj Krasnodarský kraj
Republika Krym
Přes Kerčský průliv
Doprava automobilová, železniční
Projektant SGM-Most
Náklady na výstavbu 228 mld. rublů
Začátek výstavby duben 2015
Otevřen 2019 (plán)
silniční část 15. 5. 2018
Webová stránka http://most.life/
Souřadnice
Parametry
Typ příhradový most
Délka 19 000 m
Výška 35 m
Max. rozpon 227 m
Mapa
Trasa nového mostu na mapě Kerčského průlivu. Černě jsou znázorněny části mostu stojící na pevnině, červeně ty překlenující moře.
Trasa nového mostu na mapě Kerčského průlivu. Černě jsou znázorněny části mostu stojící na pevnině, červeně ty překlenující moře.
most
most
Poloha mostu na mapě Krymu
Další data
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krymský most (rusky Крымский мост), nazývaný též Kerčský most (rusky Керченский мост) je spojnice pevninského Ruska přes Kerčský průliv s poloostrovem Krym. Je koncipován jako dvojitý most a určen pro silniční a železniční dopravu.[1] Vede z Kerčského poloostrova přes ostrov Tuzla a Tuzlanskou kosu na Tamaňský poloostrov. Kvůli ukrajinské blokádě Krymu je stavba mimořádně důležitá pro rozvoj ekonomiky poloostrova Krym. Zakázku na stavbu mostu získala od ruské vlády firma patřící oligarchovi Arkadiji Rotenbergovi.[1]

Dne 15. května 2018 otevřel ruský prezident Vladimir Putin dokončený silniční most, který nese čtyřproudou dálnici, pro osobní automobily a autobusy.[2] Most je nejdelším mostem v Rusku[3] a stal se součástí dálnice A290 z Kerče do Novorossijsku. Zároveň je nejdelším mostem v Evropě, neboť překonal most Vasco da Gamy přes řeku Tejoportugalském hlavním městě Lisabonu, který je 17,2 km dlouhý.[4] Druhá část projektu, již stavěný most pro železnici, by měla být dokončena v roce 2019, kdy bude celá stavba předána k běžnému užívání.

Jako pozitivní přínos zprovoznění mostu očekává bývalý ukrajinský ministr hospodářství Viktor Suslov oživení turistického ruchu na Krymu a v důsledku pravděpodobného ekonomického růstu i snížení tlaku na dotace z ruského státního rozpočtu.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Již v dávné minulosti existovalo v těchto místech spojení mezi západními a východními břehy Bosporské říše (5. stol. př. n. l. – 4. stol. n. l.), která se rozprostírala na dvou poloostrovech – Kerčském a Tamaňském. Kimmeriové mohli se svými stády přejít přes mělký brod spojující Azovské a Černé moře. Šíře Kerčského průlivu zároveň dovolovala obchodníkům a rybářům snadno přeplout. Přes Kerčský průliv vedly také důležité obchodní trasy – Cesta od Varjagů k ŘekůmHedvábná stezka.

V 19. století vedl přes Kerčský průliv kabel Indo-evropského telegrafu, který spojoval Londýn s Indií. Roku 1901 anglická vláda posuzovala projekt dálkové železniční magistrály z Londýna do Dillí, i když se stavbou se z finančních důvodů nikdy nezačalo.

Roku 1903 zaujala myšlenka stavby mostu cara Mikuláše II. Projekt byl svěřen nejlepším ruským inženýrům, kteří projekt dokončili roku 1910. Realizaci stavby však nakonec zabránilo vypuknutí první světové války.

Ve 30. letech sovětští odborníci vyprojektovali rozsáhlou stavbu železnice, která měla vést z krymského města Chersonu až do gruzínského Poti přes Kerčský průliv. Těžkotonážní prvky mostní konstrukce tehdejší sovětské závody nedovedly vyrobit v potřebné kvalitě, byly proto objednány v Německé říši. Projekt však nakonec nebyl realizován v důsledku přepadení Sovětského svazu německými vojsky (Operace Barbarossa).

Při postupu nacistických vojsk přes Ukrajinu až do hloubky území RSFSR se staly Krym a také Předkavkazsko místy prudkých bojů mezi WehrmachtemRudou armádou. Roku 1943 vytvořila německá vojska pontonový most přes Kerčský průliv, ale Hitler nařídil postavit pětikilometrový pevný most. Vedoucím projektu byl Albert Speer, Hitlerův osobní architekt a ministr zbrojního průmyslu.

Hitlerovo zaryté odmítání přiznat si, že došlo k zásadnímu obratu, se roku 1943 odrazilo také v jeho nařízení začít se stavbou pětikilometrového automobilového a železničního mostu přes Kerčský průliv, ačkoli jsme přes něj už dávno natáhli lanovku a 14. června jsme ještě zvýšili její přepravní kapacitu na tisíc tun nákladu za den.

—Albert Speer, Řídil jsem Třetí říši (Erinnerungen)

Sovětský letecký průzkum podal záhy Stalinovi zprávy o počínajících stavebních pracích, avšak Stalin zakázal tuto stavbu bombardovat. Do října roku 1943 měli Němci již třetinu mostu hotovou, kvůli rychlému protiútoku Rudé armády jej ale němečtí vojáci vyhodili do vzduchu. Na místě ovšem zanechali velké množství materiálu, který nezůstal dlouho nevyužit.[5]

Přeprava pilíře při sovětské stavbě mostu přes Kerčský průliv (1944)

Po osvobození Krymu od německých vojsk roku 1944 byl za pouhých sedm měsíců postaven Kerčský železniční most. Tento most byl dlouhý 4,5 kilometru, široký byl 22 metrů, čítal 115 rozponů dlouhých 27,1 m a 110metrové otáčivé zařízení uprostřed, které umožňovalo proplutí těžkotonážních lodí. V únoru roku 1945 přes most přejel osobní vlak Klimenta Vorošilova, kterým se z Jaltské konference do Moskvy vracela sovětská delegace.

Koncem února 1945 led hnaný větrem z Azovského moře vážně narušil 42 mostních pilířů, neboť nebyly chráněny ledolamy. Vládní komise pak doporučila dočasný most rozebrat.

Po skončení války se začalo uvažovat o stavbě nového mostu na stejném místě. Náměstek lidového komisaře pro dopravu Illarion Gociridze představil Stalinovi projekt nového mostu se slovy: „To bude, soudruhu Staline, car-most.“ (Viz Car-puška nebo Car-kolokol, pozn. překl.) Na to Stalin odvětil: „Cara jsme svrhli v sedmnáctém roce.“ Projekt tak nebyl realizován. Práce na odstranění zborceného mostu se protáhly na 23 let.

Novodobé projekty[editovat | editovat zdroj]

Letecký snímek stavby, 18. března 2016

Do připojení Krymu k Rusku[editovat | editovat zdroj]

Po rozpadu Sovětského svazu se nejednou diskutovala možná stavba mostu přes Kerčský průliv. Od roku 1991 bylo rozpracováno okolo 20 projektů přemostění na Krym. V Rusku i na Ukrajině se objevovaly různé pokusy zajistit technicko-finanční zabezpečení projektu.

Jednou z překážek realizace mostu byl konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem z roku 2003 ohledně přináležitosti ostrova Tuzla. Rusko tehdy začalo se stavbou hráze z Tamaňského poloostrova ležícího administrativně v Krasnodarském kraji na ostrov Tuzla, který leží administrativně na Krymu. Tato vcelku pustá místa mají strategický význam pro kontrolu námořního provozu mezi Azovským a Černým mořem. Zároveň je poněkud problematický fakt, že ostrov Tuzla tradičně přináležel ke Krasnodarskému kraji, mj. proto, že vzniknul teprve ve 20. letech samovolným oddělením od Tamaňského poloostrova. Administrativně byl ostrov ke Krymu připojen teprve roku 1941. Jak se roku 2003 blížila stavba hráze k ostrovu Tuzla, ukrajinští pohraničníci znemožnili další pokračování prací a celá záležitost skončila mezinárodním konfliktem.[6]

V dubnu 2008 předseda ruské vlády Viktor Zubkov a ukrajinská premiérka Julija Tymošenková oznámili, že se Rusko domluvilo s Ukrajinou na společném vybudování mostu.

21. dubna 2010 podepsali prezidenti Ukrajiny a Ruska Janukovyč a Medvěděv tzv. Charkovskou dohodu, ve které se hovořilo též o stavbě mostu přes Kerčský průliv. Jeho dokončení se tehdy plánovalo na rok 2014. Následovalo vypracovávání a posuzování různých variant projektu, uvažovalo se např. o stavbě vedoucí z mysu Fonar.

V prosinci 2013 byl mezi Ruskem a Ukrajinou podepsán balíček dokumentů o oboustranné spolupráci, obsahující mj. dohodu o organizaci výstavby přemostění Kerčského průlivu. 29. ledna 2014 potvrdila ukrajinská vláda smlouvu s Ruskem o stavbě mostu přes průliv. Financování bylo ještě téhož roku zajištěno ruskou státní investiční bankou Vněšekonombank, projektní podklady měly být vypracovány do listopadu téhož roku. Realizaci projektu však přerušily události na Ukrajině od roku 2014.

Letecký snímek stavby, 15. září 2016

Po připojení Krymu k Rusku[editovat | editovat zdroj]

Po anexi Krymu Ruskem v březnu 2014 se stala otázka výstavby mostu na Krym vzhledem k rozkolu mezi Ukrajinou a Ruskem ještě aktuálnější. Již 19. března dal prezident Vladimir Putin ministerstvu dopravy za úkol postavit železniční a silniční most na Krym. Zvažovala se zejména varianta mostu přes Tuzlanskou kosu, která také v červnu 2014 definitivně zvítězila.

30. ledna 2015 byla rozhodnutím vlády Ruské federace stanovena jako jediný dodavatel projektu i stavby přemostění Kerčského průlivu firma Strojgazmontaž. Ta je vlastněna blízkým Putinovým přítelem, stavebním magnátem Arkadijem Rotenbergem, který mj. figuruje na sankčním seznamu EU.[1] Za účelem vyprojektování a výstavby mostu na Krym vznikla dceřiná společnost Strojgazmontaže SGM-Most. Maximální cena mostu byla stanovena na 228,3 mld. rublů v cenách roku 2015 (asi 79 mld. Kč v prosinci 2015).

Původně byl užíván název Most přes Kerčský průliv, na základě internetové ankety v listopadu a prosinci 2017 ale nakonec získal oficiální název Krymský most.[7]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Doprava železničního nosníku na pontonech, 27. srpna 2017

Při přípravných pracích bylo na místě budoucího mostu nalezeno téměř 90 různých výbušných zařízení z dob druhé světové války, od nášlapných min až po dvousetkilogramové letecké pumy.[8]

Koncem dubna 2015 se začala navážet stavební technika, začátkem května potom stavební materiál a dělníci zároveň začali provádět první terénní úpravy související se stavbou. 1. října byl postaven první 1207 metrů dlouhý technologický most spojující ostrov Tuzla s Tamaňským poloostrovem. Celkem budou před začátkem hlavních prací postaveny tři dočasné technologické mosty, které budou po dokončení stavby odstraněny.

V březnu 2016 začaly být zakládány první pilíře budoucího mostu. 12. dubna byl na ostrově Tuzla dokončen první mostní pilíř, který ponese silniční těleso. Celkem bude postaveno 595 pilířů. 19. března narazila do druhého technologického mostu turecká nákladní loď Lira, přičemž poškodila několik pilířů. 20. září 2016 byla dokončena betonáž prvního v moři stojícího pilíře budoucího mostu. Celkem jich má být zhotoveno 173, z toho 86 pro automobilovou část mostu a 87 pro železnici.[9]

K 5. únoru 2017 bylo hotovo 230 z celkových 595 pilířů, 1. října již 398 z 595.[10] V květnu se rozeběhla výstavba federální dálnice R260 Taurida, která bude na most navazovat z krymské strany.[11] Nejsložitější operací byla doprava a vyzdvižení 227 m dlouhých a 45 m vysokých obloukových nosníků, které umožnily pod mostem proplouvat i těžkým nákladním lodím, obsluhujícím přístavy Azovského moře. Nosníky byly sestaveny na Tamaňském poloostrově, na místo dopraveny pomocí speciálních pontonů a na 35 m vysoké pilíře usazeny 29. srpna (železniční) a 12. října (silniční).[12][13]

15. května 2018 byla slavnostně otevřena silniční část mostu. Přitom prezident Vladimir Putin sám řídil oranžový kamion značky Kamaz, kterým v čele kolony stavbařské techniky přejel z pevninského Ruska na poloostrov Krym.[2]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Satelitní snímek stavby (2018)
  • Celková délka stavby: asi 19 km
  • Kategorie silnice: rychlostní silnice (dle ruské klasifikace)
  • Počet dopravních proudů silnice: 4 (2 v každém směru)
  • Počet železničních kolejí: 2 (1 v každém směru)
  • Vzdálenost po moři od Tuzlanské kosy k ostrovu Tuzla: 7 km
  • Vzdálenost po moři od ostrova Tuzla do Kerče: 6,1 km
  • Délka části vedoucí po ostrovu Tuzla: 6,5 km
  • Pilíře: ocelové roury o průměru 1420 mm
  • Hloubka v místě stavby: až 18 m

Projekt dvojmostu počítal s možností pokládky elektrického kabelu a plynovodu. Tak bylo zabezpečeno doplňkové zásobování energetického systému Krymu. Kvůli urychlení výstavby probíhaly práce na obou mostech souběžně na několika místech.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Крымский мост na ruské Wikipedii.

  1. a b c Most na Krym postaví Putinův přítel, může být nejdražší v historii Ruska. iDnes [online]. [cit. 26. 12. 2015]. Dostupné online. 
  2. a b c Lidé ho budou milovat. Putin otevřel most spojující Rusko s anektovaným Krymem. Lidovky.cz, [1], 15. května 2018.
  3. Russland - Putin eröffnet umstrittene Krim-Brücke [online]. Deutschlandfunk [cit. 2018-05-15]. Dostupné online. 
  4. Landverbindung zu Russland: Putin eröffnet umstrittene Krim-Brücke. (Pozemní spojení s Ruskem: Putin otevřel rozporovaný Krymský most.) Frankfurter Allgemeine Zeitung, [2], 15. dubna 2018 (německy).
  5. Most na Krym budoval už Hitler. Zdaří se dílo Putinovi?. Týden.cz [online]. [cit. 13. 12. 2015]. Dostupné online. 
  6. Rusko a Ukrajinu rozdělila stavba hráze [online]. [cit. 2015-12-22]. Dostupné online. 
  7. Название "Крымский мост" поддержали 64% проголосовавших. ТАСС. Dostupné online [cit. 2017-12-17]. (rusky) 
  8. На месте строительства Керченского моста обнаружили почти 90 боеприпасов времен ВОВ (ФОТО) [online]. krymedia.ru [cit. 2015-12-26]. Dostupné online. 
  9. Строители Крымского моста установили первую морскую опору – "СГМ-Мост" [online]. [cit. 2016-09-21]. Dostupné online. 
  10. Керченский мост: сваи и пролеты по графику. expert.ru [online]. [cit. 2017-03-21]. Dostupné online. 
  11. В Крыму дали официальный старт строительству "Тавриды". РИА Крым. 20170512T0858+0300Z. Dostupné online [cit. 2017-10-13]. (rusky) 
  12. Арка Керченского моста поднята на проектную высоту | Мост через керченский пролив. kerch-most.ru [online]. [cit. 2017-10-13]. Dostupné online. (rusky) 
  13. На Керченский мост установили вторую арку. Korrespondent.net. Dostupné online [cit. 2017-10-13]. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]