Albert Speer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Albert Speer
Albert Speer v průběhu Norimberského procesu
Albert Speer v průběhu Norimberského procesu
Rodné jméno Berthold Konrad Hermann Albert Speer
Narození 19. březen 1905
Německé císařství Mannheim, Německé císařství
Úmrtí 1. září 1981 (ve věku 76 let)
Spojené království Londýn, Velká Británie
Místo odpočinku Bergfriedhof
Alma mater Technická univerzita Berlín
Povolání politik, architekt a autor autobiografie
Politická strana Národně socialistická německá dělnická strana
Děti Albert Speer, Hilde Schramm a Margret Nissen
Rodiče Albert Friedrich Speer
Podpis Albert Speer - podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
otec Albert Friedrich Speer
syn Albert Speer, Jr.
dcera Hilde Schramm
dcera Margret Nissen
syn Arnold Speer

zvuk Albert Speer (19. března 1905 Mannheim1. září 1981 Londýn), celým jménem Berthold Konrad Hermann Albert Speer, byl hlavní architekt Adolfa Hitlera a později ministr zbrojního a válečného průmyslu nacistického Německa. Po válce byl souzen jako válečný zločinec, který uznal svou zodpovědnost.

Oficiální portrét s autogramem z roku 1933

Život[editovat | editovat zdroj]

Siebel Si 204D-1, D-OWKA, od 2./KG 200 použitý v dubnu 1945 při mírových jednáních Alberta Speera, letěl z Prahy do Curychu. Letoun zjevně denně měnil svůj marking

Narodil se v rodině architektů jako druhý ze tří synů. Jeho původní myšlenka byla stát se matematikem, ovšem v mládí od této myšlenky odstoupil a pokračoval v rodinném řemesle – v architektuře. Studoval u Heinricha Tessenow na institutu technologie v Berlíně. Poté, co dokončil studium v roce 1931, si vzal svou nastávající manželku Margaretu Weberovou. O rok později mu bylo doporučeno jeho studentem, aby navštívil jeden z Hitlerových projevů. Své návštěvy opravdu nelitoval a v roce 1932 vstoupil do nacistické strany NSDAP s číslem 474.481, kde udělal rychlou politickou kariéru. První velkou zakázku získal na přestavbu ministerstva propagandy od Josepha Goebbelse, který byl jeho prací nadšen a doporučil ho Hitlerovi. Speer se stal prominentem nacistického režimu a dokonce i Hitlerovým blízkým spolupracovníkem. Už v roce 1934 se Speer stal hlavním architektem Třetí říše po smrti Paula Troosta.

V roce 1942 (po tragické smrti Fritze Todta) se stal ministrem zbrojního průmyslu a během jeho vedení dosáhla produktivita práce v průmyslu svého maxima, protože výrazně vylepšil i podmínky vězňů v pracovních táborech.

V březnu 1945 se však vzepřel Hitlerovým nařízením o destrukci německých průmyslových objektů, mostů, železnic a mnoha dalších objektů před nepřítelem, čímž tak mnoho z nich zachránil před zničením.

Po ukončení druhé světové války byl Speer Spojenci zajat, obžalován jako válečný zločinec a v Norimberském procesu souzen Mezinárodním vojenským tribunálem. V rámci procesu jako jeden z mála vyjádřil upřímnou lítost nad zločiny nacistického vedení a uznal i svou zodpovědnost nad nimi jako vedoucí představitel nacistického Německa. Odsouzen byl ke 20 letům vězení, které na den celé prožil ve věznici ve Spandau. Po propuštění napsal několik knih; známá je především jeho kniha s názvem Erinnerungen (v češtině vydána pod názvem V srdci Třetí říše).

S manželkou Margaretou Weberovou měl 6 dětí, jeho syn Albert je známým německým architektem.

Albert Speer zemřel 1. září 1981 v Londýně na krvácení do mozku. Pochován je v Heidelbergu – městě, kterém on sám označoval jako své rodné a ke kterému měl silný citový vztah.

O jeho životě byl mj. natočen i dokument Speer a Hitler. Hitlerův vřelý vztah ke Speerovi byl znám, o čemž svědčí například i vzpomínky Traudl Junge, Hitlerovy dlohouleté sekretářky:

"Hitlerův poměr ke Speerovi byl jiný než k ostatním spolupracovníkům. Speer zaujímal zvláštní postavení, jak vyplývalo i z Hitlerových výroků o něm: Nebyl to jen služební vztah, spíše jistý druh přátelství a duchovní spřízněnosti. Hitler hodnotil na Speerovi velmi vysoko jeho zaujetí architekturou a sdílel je s ním. Na tomto poli se oba velice sblížili."

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V srdci Třetí říše (Erinnengunen, 1977) - Poprvé vyšla roku 1996, v roce 2015 byl vydán nový překlad pod názvem Řídil jsem Třetí říši.

Špandavské deníky - deníkové zápisky z pobytu ve Spandau

Stát otroků

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bedürftig, Friedemann: Třetí říše a druhá světová válka – Lexikon německého nacionálního socialismu 1933–1945, Praha 2002.
  • Knopp, Guido: Hitlerovi pomocníci, Praha 1998.
  • Speer, Albert: V srdci Třetí říše, Brno 1996.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]