Rudolf Hess

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rudolf Heß
Rudolf Heß v roce 1935
Rudolf Heß v roce 1935
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodně socialistická německá dělnická strana

Narození26. dubna 1894
Alexandrie, Egyptské chedivství
Úmrtí17. srpna 1987 (93 let)
Západní Berlín, Německá spolková republika
Místo pohřbeníSeverní moře
Národnostněmecká
ChoťIlse Heß (rozená Pröhl)
RodičeFritz Heß, Clara Heß
DětiWolf Rüdiger Hess
Příbuzníbratr Alfred Heß, sestra Margareta Heß
Alma materMnichovská univerzita
Profesepolitik a pilot
OceněníŽelezný kříž (1914) druhé třídy
PodpisRudolf Heß, podpis
CommonsRudolf Hess
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o německém politikovi. O švýcarském fyziologovi pojednává článek Walter Rudolf Hess.
O veliteli koncentračního tábora Osvětim pojednává článek Rudolf Höss.

Rudolf Walter Richard Heß, psáno také Hess, (26. dubna 1894 Alexandrie17. srpna 1987 Západní Berlín) byl německý nacistický politik. V NSDAP působil jako Stellvertreter des Führers (Vůdcův zástupce). Byl také Hitlerovým druhým nástupcem (po Hermannu Göringovi).

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Rudolf Heß byl syn bohatého bavorského obchodníka Fritze Heße a Clary Heßové (rozené Münchové). Měl dva sourozence, bratra Alfreda (* 1897) a sestru Margaretu (* 1908). První léta svého života strávil Rudolf s rodiči v Egyptě nedaleko Alexandrie, kde navštěvoval německou protestantskou školu. V roce 1908 (po narození Margarety) se jeho rodina vrátila do Německa, Rudolf poté studoval na internátní škole v Bad Godesbergu. Otec si přál aby se poté Rudolf zapojil do rodinného podniku a v roce 1911 ho poslal studovat do Švýcarska. Po třech letech převzal Rudolf v Hamburku rodinný podnik Hess & Co.

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Nacisté v černých košilích v roce 1927. Zleva: Heinrich Himmler, Rudolf Hess, Gregor Strasser, Adolf Hitler, Franz von Salomon

Do armády vstoupil jako dobrovolník k sedmému bavorskému dělostřeleckému pluku pár týdnů po začátku první světové války. Sloužil na západní frontě a účastnil se také první bitvy u města Ypry. V listopadu 1914 byl přidělen k Prvnímu pěšímu pluku v Arrasu, kde byl roku 1915 povýšen do hodnosti gefreiter a vysloužil si železný kříž druhé třídy. V červnu 1916 byl v bitvě u Verdunu zasažen šrapnelem do levého ramene a strávil měsíc na zdravotní dovolené. Poté se vrátil do verdunské oblasti, kde bojoval do prosince téhož roku.

Později byl povýšen na velitele čety v 10. rotě 18. bavorského záložního pěšího pluku, který bojoval v Rumunsku. Zde byl zraněn (zasažena levá ruka a prostřelen hrudní koš nedaleko páteře) a následně ošetřen v maďarské nemocnici. Později byl převezen do Německa a navržen na vyznamenání Železným křížem, který mu ale nakonec nebyl udělen. Dne 25. října 1917 byl na přání svého otce převezen do nemocnice v Bad Alexandersbadu nedaleko jeho domova.

Po rekonvalescenci se chtěl stát pilotem a tak po vánocích roku 1917 odjel do Mnichova, aby podstoupil letecký výcvik, který dokončil v říjnu 1918. Dne 14. října byl přidělen k bavorské stíhací peruti. Účast na bojových akcích mu překazil konec války.

Meziválečná kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po válce začal studovat Mnichovskou univerzitu, stal se členem společnosti Thule, podílel se na činnosti Freikorpsů a v květnu 1920 se stal členem NSDAP (členská legitimace č. 16). Za svou účast na Pivním puči strávil sedm a půl měsíce ve vězení společně s Adolfem Hitlerem, kde se jako jeho osobní sekretář spolupodílel na psaní Hitlerovy knihy Mein Kampf. V roce 1932 převzal po Gregoru Strasserovi úřad předsedy Politické ústřední komise NSDAP, o rok později pak byl jmenován vůdcovým zástupcem v NSDAP, stal se poslancem, Obergruppenführerem SS a říšským ministrem. Vrcholu dosáhla jeho kariéra v době vypuknutí druhé světové války, kdy se v roce 1938 stal členem tajné vládní rady a v roce 1939 ministerským radou říšské obrany. Oficiálně byl jmenován po Göringovi druhým Hitlerovým nástupcem. Pak už následoval jen postupný ústup z výsluní, za kterým do velké míry stál Martin Bormann.[1]

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Část z vraku Hessova letadla Bf 110
Rudolf Heß při Norimberském procesu (první řada, druhý zleva)

Po vypuknutí druhé světové války byl odpůrce války Německa s Velkou Británií, přičemž se snažil iniciovat mírová jednání. Dne 10. května 1941 odletěl Messerschmittem Bf 110 bez vědomí ostatních vysokých představitelů Třetí říše vyjednávat s Jiřím VI. o příměří do Spojeného království. Z letounu vyskočil padákem u Renfrewshire a po přistání byl zadržen a vězněn v londýnském Toweru. Do konce války byl vězněn v rozlehlém domě na anglickém venkově. Zde se také pokusil o sebevraždu skokem ze schodiště prvního patra.

Norimberský proces[editovat | editovat zdroj]

Během Norimberského procesu byl obviněn a za přípravu války odsouzen k doživotnímu vězení, které jako jediný z odsouzených skutečně vykonal. Proti jeho dlouho trvajícímu věznění se stavělo z různých důvodů mnoho historiků, politiků či právníků (mj. Hartley Shawcross nebo Michail Gorbačov).

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Rudolf Heß zemřel v roce 1987 ve svých 93 letech. Jeho smrt je kontroverzní, podle nejčastěji uváděné verze se sám oběsil.[2] Zejména jeho syn Wolf Rüdiger Hess však prohlašoval, že jeho otec byl zavražděn britskými vojáky[3] a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu by ani nebyl sebevraždy schopen. Pochován byl ve Wunsiedelu, kde se u jeho hrobu konaly akce neonacistů, avšak v roce 2011 byl exhumován, zpopelněn a jeho popel byl rozsypán do moře.[4]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

údaje použity z: ruská Wikipedie-Гесс, Рудольф

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Anna Plaim, Kurt Kuch: Vzpomínky Hitlerovy pokojské/Rudolf Hess. Naše vojsko, Praha, 2007. Str. 45. ISBN 978-80-206-0895-6)
  2. Pět legend kolem nacistické zombie Rudolfa Hesse. iDNES.cz [online]. 2011-07-22 [cit. 2018-11-22]. Dostupné online. 
  3. Nacistu Hesse zabili britští agenti, řekl Scotland Yardu jeho lékař. iDNES.cz [online]. 2013-09-08 [cit. 2018-11-22]. Dostupné online. 
  4. ČTK. Popel Rudolfa Heße vysypou do moře, neonacisté přišli o poutní místo. Novinky.cz [online]. 2011-07-21 [cit. 2011-07-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]