Rudolf Hess

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rudolf Heß
Rudolf Heß v roce 1935
Rudolf Heß v roce 1935
Rodné jméno Rudolf Walter Richard Heß
Narození 26. dubna 1894
Alexandrie, Egyptské chedivství
Úmrtí 17. srpna 1987 (93 let)
Západní Berlín, Německá spolková republika
Příčina úmrtí sebevražda
Místo odpočinku do roku 2011 Wunsiedel poté exhumován a rozprášen do moře
Národnost německá
Vzdělání univerzitní
Alma mater Mnichovská univerzita
Povolání říšský ministr a zástupce Adolfa Hitlera (1933 - 1941)
Zaměstnavatel vláda Velkoněmecké říše
Titul SS-Opergrupenführerem
Ocenění Železný kříž druhé třídy (prvoválečný)
Následovník Martin Bormann
Politická strana Národně socialistická německá dělnická strana (1920 - 1941)
Nábož. vyznání Protestantské křesťanství
Manžel/ka Ilse Heßová (rozená Pröhlová)
Děti Wolf Rüdiger Hess
Rodiče Fritz Heß, Clara Heßová
Příbuzní bratr Alfréd Heß, sestra Margareta Heßová
Podpis Rudolf Heß - podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.


Tento článek pojednává o německém politikovi. O švýcarském fyziologovi pojednává článek Walter Rudolf Hess.
O veliteli koncentračního tábora Osvětim pojednává článek Rudolf Höss.

Rudolf Walter Richard Heß, psáno také Hess, (26. dubna 1894 Alexandrie17. srpna 1987 Západní Berlín) byl německý nacistický politik. V NSDAP působil jako Stellvertreter des Führers (Vůdcův zástupce). Byl také Hitlerovým druhým nástupcem (po Hermanu Göringovi).

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Rudolf Heß byl syn bohatého bavorského obchodníka Fritze Heße a Clary Heßové (rozené Münchové). Měl dva sourozence, bratra Alfráda (*1897) a sestru Margaretu (*1908). První léta svého života strávil Rudolf s rodiči v Egyptě nedaleko Alexandrie, kde navštěvoval německy mluvící Protestantskou školu. V roce 1908 (po narození Margarety) se jeho rodina vrátila do Německa, Rudolf poté studoval na internátní škole v Bad Godesbergu. Otec si přál aby se poté Rudolf zapojil do rodinného podniku a v roce 1911 poslal Rudolfa studovat do Švýcarska. Po třech letech přebírá Rudolf v Hamburgu rodinný podnik Hess & Co.

I. světová válka[editovat | editovat zdroj]

Nacisté v černých košilích v roce 1927. Zleva: Heinrich Himmler, Rudolf Hess, Gregor Strasser, Adolf Hitler, Franz von Salomon

Do armády vstoupil jako dobrovolník k Sedmému dělostřeleckému regimentu Bavorské armády pár týdnů po začátku první světové války. Sloužil na západní frontě a účastnil se taky první bitvy u města Ypres. V listopadu 1914 byl přidělen k Prvnímu pěšímu pluku v Arrasu, kde byl roku 1915 povýšen do hodnosti kaprála a vysloužil si zde také železný kříž druhé třídy. V červnu 1916 byl v Bitvě u Verdunu zasažen šrapnelem do levého ramena a strávil měsíc na zdravotní dovolené, poté se vrátil do verdunské oblasti kde bojoval do prosince téhož roku.

Později byl Heß povýšen na velitele 10 regimentu 18 Bavorského záložního regimentu operujícímu v Rumunsku, kde byl zraněn (zasažena levá ruka a prostřelen hrudní koš nedaleko páteře) a ošetřen v maďarské nemocnici a později převezen do Německa. Byl navržen vyznamenání Železného kříže, které mu ovšem nebylo uděleno. 25 října 1917 byl na přání svého otce převezen do nemocnice v Alexanderbaden nedaleko jeho bydliště.

Po rekonvalescenci se chtěl stát pilotem a po Vánocích 1917 odjíždí do Mnichova aby podstoupil letecký výcvik, který dokončil v říjnu 1918 a 14. října byl přidělen k bavorské stíhací peruti. Účast na bojové akci mu překazil konec války.

Meziválečná kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po válce začal studovat Ludwig-Maximilians-Universität München, stal se členem společnosti Thule, účastnil se činnosti Freikorpsů a v květnu 1920 se stal členem NSDAP (členská legitimace č. 16). Za svou účast na Pivním puči strávil sedm a půl měsíce ve vězení společně s Adolfem Hitlerem, kde se jako jeho osobní sekretář spolupodílel na psaní Hitlerovy knihy Mein Kampf. V roce 1932 převzal po Gregoru Strasserovi úřad předsedy Politické ústřední komise NSDAP, o rok později pak byl jmenován vůdcovým zástupcem v NSDAP, stal se poslancem, obergrupenführerem SS a říšským ministrem. Vrcholu dosáhla jeho kariéra v době vypuknutí druhé světové války, kdy se v roce 1938 stal členem tajné vládní rady a v roce 1939 ministerským radou říšské obrany a byl oficiálně jmenován po Göringovi druhým Hitlerovým nástupcem. Pak už následoval jen postupný ústup z výsluní, za kterým do velké míry stál Martin Bormann.[1]

II. světová válka[editovat | editovat zdroj]

Část z vraku Hessova letadla Me Bf 110

Po vypuknutí druhé světové války byl odpůrce války Německa s Velkou Británií a snažil se iniciovat mírová jednání. Dne 10. května 1941 odletěl Messerschmittem Bf 110 bez vědomí ostatních vysokých představitelů Třetí říše vyjednávat s Jiřím VI. o příměří do Velké Británie. Nejdříve měl veliké štěstí, letka českého letce Leopolda Šroma ve službách RAF ho objevila při běžném průzkumném letu. Podle vyprávění samotného letce ho měl v zaměřovači a snažil se najít nejvhodnější pozici pro útok, na poslední chvíli však dostal vysílačkou rozkaz o zrušení akce[zdroj?]. Následovalo obrovské vyšetřování, z čehož vyšlo najevo, že letecký personál při odvolání útoku pochybil. Z letounu nakonec vyskočil padákem u Renfrewshire. Po svém přistání byl zadržen a vězněn v londýnském Toweru. Do konce války byl vězněn v rozlehlém domě na anglickém venkově. Zde se také pokusil o sebevraždu skokem ze schodiště z prvního patra. Jeho let do Británie je dodnes obestřen řadou nejasností.

Norimberský proces[editovat | editovat zdroj]

Rudolf Heß při Norimberském procesu (první řada, druhý zleva)

Během Norimberského procesu byl obviněn a za přípravu války odsouzen k doživotnímu vězení, které si jako jediný z odsouzených skutečně odseděl. Proti jeho dlouho trvajícímu věznění se stavělo z různých důvodů mnoho historiků, politiků či právníků (mj. Hartley Shawcross nebo Michail Gorbačov).

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Rudolf Heß zemřel až roku 1987 ve svých 93 letech. Jeho smrt je kontroverzní, podle nejčastěji uváděné verze se sám oběsil. Zejména jeho syn Wolf Rüdiger Hess však prohlašoval, že jeho otec byl zavražděn britskými vojáky[2] a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu by ani nebyl sebevraždy schopen. Pohřben byl ve Wunsiedelu, kde se u jeho hrobu konají každoročně vzpomínkové akce neonacistů, jejichž idolem se Hess stal. V roce 2011 byl exhumován, zpopelněn a popel byl vhozen do moře.[3] Legendy o smrti nacisty Rudolfa Hesse.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Anna Plaim, Kurt Kuch: Vzpomínky Hitlerovy pokojské/Rudolf Hess. Naše vojsko, Praha, 2007. Str. 45. ISBN 978-80-206-0895-6)
  2. http://zpravy.idnes.cz/rudolf-hess-byl-zavrazden-britskymi-agenty-feq-/zahranicni.aspx?c=A130907_162359_zahranicni_brm
  3. ČTK. Popel Rudolfa Heße vysypou do moře, neonacisté přišli o poutní místo. Novinky.cz [online]. 2011-07-21 [cit. 2011-07-22]. Dostupné online.  
  4. http://xman.idnes.cz/pet-legend-kolem-nacisticke-zombie-rudolfa-hesse-f6c-/xman-styl.aspx?c=A110722_145937_xman-styl_fro

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]