Rudolf Höss

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rudolf Franz Ferdinand Höss
Rudolf Höss během soudu ve Varšavě (1947)
Rudolf Höss během soudu ve Varšavě (1947)
Rodné jméno Rudolf Franz Ferdinand Höß
Narození 25. listopadu 1900
Baden-Baden, Německé císařství Německé císařství
Úmrtí 16. dubna 1947
Osvětim, Polsko Polsko
Příčina úmrtí oběšení
Místo pohřbení Koncentrační tábor Auschwitz I (50°1′40″ s. š., 19°12′23″ v. d.)
Bydliště Auschwitz
Ocenění Železný kříž
Politická strana Národně socialistická německá dělnická strana (od 1922)
Příbuzní Rainer Höss (vnuk)
Funkce Nazi concentration camp commandant
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o veliteli koncentračního tábora Auschwitz. O německém politikovi pojednává článek Rudolf Hess.

Rudolf Franz Ferdinand Höss (Höß) (25. listopadu 1900, Baden-Baden16. dubna 1947, Osvětim) byl velitelem nacistického koncentračního tábora Auschwitz u polské Osvětimi. Člen NSDAP (č. 3 240) a SS (č. 193 616).

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 25. listopadu 1900 v Baden-Badenu v přísně katolické rodině. Jeho otcem byl Franz Xaver Höss, matkou Paulina Specková. Otec vyžadoval přísnou poslušnost, založenou na jeho náboženském přesvědčení a dřívějších vojenských zkušenostech. Mladý Rudolf byl vychován tak, aby bezpodmínečně poslouchal příkazy starších a nadřízených osob. Po začátku první světové války začal pracovat jako dobrovolník v nemocnici, kam byli přiváženi zranění vojáci. Ačkoliv si otec přál, aby se z Rudolfa stal kněz, vstoupil mladý Rudolf rok po jeho smrti jako dobrovolník do armády. 1. srpna 1916 vstoupil do 21. pluku bádenských dragounů (v této jednotce dříve sloužil jeho otec i děd). V první světové válce se účastnil bojů v Turecku, Iráku a Palestině. Získal železný kříž I. a II. třídy. Během jeho nepřítomnosti mu v roce 1917 zemřela matka. Po návratu domů zjistil, že si příbuzní rozebrali její majetek, neboť počítali s tím, že se Rudolf stane knězem a jeho sestry zůstanou v klášteře. Doktor Vogel, který byl vykonavatel závěti jeho otce, mu odmítl vydat peníze na jiné vzdělání než duchovní. Stal se proto členem Freikorpsu, v jehož řadách operoval v Pobaltí, Horním Slezsku a Porúří.

Nacistická éra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1922 vystoupil z katolické církve[1] a krátce nato se stal členem NSDAP (členské číslo 3 240). V roce 1923 byl odsouzen za vraždu Waltra Kadowa k 10 letům vězení. Propuštěn byl po šesti letech na základě všeobecné amnestie. Po návratu z vězení mu nějaký čas trvalo, než si zvykl na novou realitu. Pomáhali mu v tom jeho známí z NSDAP. Ti po něm chtěli, aby buďto odjel do ciziny nebo začal pracovat v bojových jednotkách strany. Höss se však rozhodl stát se zemědělcem. Dostal se do kontaktu se Svazem Artamanů – rolnickým hnutím, které se snažilo žít v souladu se zemí a propagovalo myšlenky sociálního darwinismu a nadřazenost germánské rasy (k této skupině patřil mj. i Heinrich Himmler). Mezi těmito lidmi poznal Höss i svoji budoucí ženu – Hedwigu Henselovou, s níž se v roce 1929 oženil a později s ní měl 5 dětí.

V roce 1934 jej Himmler přesvědčil, aby vstoupil do SS. Stal se členem SS-Totenkopfverbände a v prosinci byl odvelen do koncentračního tábora Dachau. Sloužil nejprve jako řadový strážce, později jako velitel bloku (Blockführer).[2] Setkal se zde s tvrdou školou Theodora Eickeho, který se snažil, aby strážci považovali všechny vězně za nepřátele státu a podle toho s nimi i jednali.[3]

V roce 1938 získal hodnost SS-Hauptsturmführera a byl převelen do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde sloužil jako adjutant velitele tábora a později jako vedoucí tábora (Schutzhaftlagerführer).

Osvětim poprvé navštívil 18. dubna 1940 jako člen komise, která měla posoudit, zdali je toto místo vhodné ke zřízení koncentračního tábora.[4] 4. května 1940 byl oficiálně jmenován Himmlerem velitelem nově vznikajícího tábora Auschwitz,[5] kde měl dohlížet na jeho výstavbu. Původně velel táboru Auschwitz I - Stammlager (kmenový tábor), později se táborový komplex značně rozrostl (zejména o Auschwitz II-Birkenau a Auschwitz III-Monowitz, ale také řadu pobočných táborů). V prvních letech byl tábor určen zejména pro polské politické vězně. V roce 1941 byl Höss Himmlerem pověřen přetransformovat Auschwitz na největší vyhlazovací tábor. V rámci studia vražedných metod navštívil vyhlazovací tábor v Treblince. V září 1941, v době Hössovy nepřítomnosti v Auschwitz, vyzkoušel Karl Fritzsch k vraždění obětí cyklon B. Höss později v Birkenau koordinoval výstavbu moderních plynových komor s krematorii.

Höss velel táboru až do listopadu 1943, kdy se z táborů v Birkenau a Monowicích staly samostatné jednotky s vlastními veliteli. Jeho nástupci ve velení vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau se stali Friedrich Hartjenstein a poté Josef Kramer, v kmenovém táboru byli veliteli Arthur Liebenhenschel a Richard Baer, Monowicím velel Heinrich Schwarz. Höss se od 1. prosince 1943 stal vedoucím odboru DI na Inspekci koncentračních táborů, kde působil až do května 1945.

V květnu 1944 se do Auschwitz vrátil, aby pomáhal při likvidaci zhruba 400 000 maďarských Židů (po něm pojmenované Akci Höss).

Zajetí, svědectví, soud a rozsudek[editovat | editovat zdroj]

Dopaden byl 11. března 1946 Brity, svědčil u norimberského tribunálu v procesu s Ernstem Kaltenbrunnerem a poté byl předán k soudu do Varšavy. Tam byl odsouzen k trestu smrti a 16. dubna 1947 oběšen na symbolickém místě – na šibenici za krematoriem č. 1 v Osvětimi.

Během Norimberského procesu, ke kterému byl převezen jako svědek, byla zaznamenána jeho slova, ve kterých mj. popisuje naprosto klidným tónem způsob zabíjení lidí během jeho velení v Osvětimi:

Samotné usmrcování trvalo nejkratší dobu. Za půl hodiny jsme mohli vyřídit 2 000 lidí, ale spalování trvalo strašně dlouho. Zabíjení bylo lehké, nebylo třeba ani stráží, aby je nahnali do komor; šli tam dobrovolně, protože si mysleli, že se jdou sprchovat; místo vody jsme pak pustili jedovatý plyn. To všechno šlo velmi rychle.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Důvodů pro Hössovo opuštění církve bylo několik. Kromě již zmíněné roztržky kvůli majetku se svým strýcem, uvádí Höss ve svých pamětech také to, že ho hluboce zasáhlo, když kněz, u něhož se zpovídal, porušil zpovědní tajemství. Nelíbilo se mu také kupčení s domnělými relikviemi, jež zažil při svém pobytu v Palestině. Srov.: Höss, Rudolf: Wspomnienia Rudolfa Hoessa komendanta obozu Oswiecinskego, Warszawa 1956, s. 29-30, 36-37.
  2. Höss, Rudolf: Wspomnienia Rudolfa Hoessa komendanta obozu Oswiecinskego, Warszawa 1956, s. 57, 59.
  3. Höss, Rudolf: Wspomnienia Rudolfa Hoessa komendanta obozu Oswiecinskego, Warszawa 1956, s. 60, 69-71.
  4. Auschwitz 1940-1945. Węzłowe zagadnienia z dziejów obozu, red. W. Długoborski, F. Piper, sv. I., Oświęcim 1995, s. 111.
  5. Czech, D.: Kalendarz wydarzeń w KL Auschwitz, Oświęcim 1992, s. 12.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

(česky)

(anglicky)