Koncentrační tábor Auschwitz I

Koncentrační tábor Auschwitz I
Poloha
Adresa	Osvětim, Polsko Polsko
Souřadnice	50°1′39,38″ s. š., 19°12′11,12″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vstupní brána do tábora Auschwitz I. s nápisem Arbeit macht frei

Plot a strážní věže

Koncentrační tábor Auschwitz I byl nacistický koncentrační tábor založený na území jihozápadního Polska anektovaného po německém obsazení Polska roku 1939, u města Osvětim (německy Auschwitz) v dnešním Malopolském vojvodství asi 50 kilometrů západně od Krakova. Tábor ležel na levém břehu řeky Soła. Tábor původně zamýšlený jako zajatecký tábor během druhé světové války sloužil jako administrativní centrum celého táborového komplexu Auschwitz kolem města Osvětim. Později byly v jeho okolí vybudovány další tábory, především obrovský vyhlazovací tábor Auschwitz II – Birkenau.

Historie

Založení

Budova bývalého Polského tabákového monopolu (Polski Monopol Tytoniowy), v němž byli dočasně umístěni první vězni KL Auschwitz. V současnosti sídlo Vyšší odborné školy

Nacisté použili bývalá polská dělostřelecká kasárna, sestávající původně ze 20 zděných budov – 6 patrových a 14 přízemních. Původně měl sloužit jako tábor pro polské válečné zajatce. Lokalitu vybral SS-Oberführer Arpád Wigand, který potřeboval umístit velké množství polských zajatců ze Slezska. Richard Glücks, náčelník inspektorátu koncentračních táborů, vyslal velitele tábora Sachsenhausen Waltera Eisfelda, aby si prohlédl lokalitu pro budoucí tábor. Po inspekci 21. února 1940 Glücks nahlásil veliteli SS Himmlerovi, že začne v okolí Osvětimi s výstavbou tábora.

Oficiálně byl tábor založen na základě rozkazu Heinricha Himmlera ze dne 27. dubna 1940 v bývalých kasárnách rakouské armády a později polského dělostřelectva. O dva dny později byl post velitele svěřen Rudolfu Hössovi. 30. dubna přijel Höss do Osvětimi a 4. května byl oficiálně jmenován velitelem tábora. SS-Obersturmführer Josef Kramer se stal jeho zástupcem. Od osvětimského starosty Grünwellera získal k dispozici pro přípravné práce několik civilních pracovníků a tři stovky Židů.

Cihlová budova, jeden z bloků tábora

Dne 20. května dorazil první transport třiceti kriminálních vězňů německého původu z KL Sachsenhausen. Byli označeni táborovými čísly 1 – 30 a stali se prvními funkcionáři ve vězeňské samosprávě, která udržovala dohled nad vězni v táboře a v pracovních oddílech. Ve stejný den přijelo i patnáct členů SS, kteří se ujali funkce dozorců. Pro vybudování prvního provizorního oplocení tábora využilo vedení pracovní oddíl 39 polských vězňů z koncentračního tábora Dachau. Pracovali tam až do 14. června 1940, kdy byli deportováni zpět do Dachau.

První transport s vězni do tábora přijel ve stejný den, 14. června 1940. Tvořilo jej 728 polských zajatců z Tarnowa, hlavně polských odbojářů a intelektuálů, 20 z nich bylo židovského původu. Dostali táborová čísla 31 – 758. Současně byla posílena posádka SS o 100 příslušníků.

Než byly pro vězně upraveny prostory, byli umístěni do nedaleké původní budovy Polského tabákového monopolu. Na nádvoří budovy, které bylo obehnáno plotem z ostnatého drátu a v jehož rozích byly vystavěny provizorní strážní věže, se konal první apel (nástup) v historii tábora. Po odstěhování vězňů do kmenového tábora byly v této budově nazvané Stabsgebäude nejprve zřízeny kanceláře táborové administrativy a později ubytovny pro dozorkyně SS, sklad zbraní a prádelna pro SS (dnes je sídlem Vyšší odborné školy).

Původní budovy kasáren byly jedno a dvouposchoďové stavby z červených cihel, které nemohly poskytnout dostatečnou ubytovací kapacitu pro velké množství vězňů. Jednoposchoďové stavby byly proto přebudovány, bylo k nim přistavěno další poschodí. Byly také postaveny nové budovy, použity byly i budovy zabrané vystěhovaným Polákům. Každá z budov, v níž byli umístěni vězni, se označovala názvem blok a měla přiděleno číslo.

Druhý transport 313 osob, který do tábora přijel 20. června 1940 byl již ubytován přímo v táboře v bloku č. 2. Většina vězňů z prvních transportů zpočátku pracovala zejména na výstavbě a rozšiřování tábora.

V bloku 11 se nacházelo táborové vězení. Byly v něm zvláštní cely s podlahou o rozloze jen asi 1,5 m², do nichž se vcházelo malým otvorem u podlahy. Byli sem umísťováni většinou 4 vězni, kteří museli vestoje přečkat celou noc (během dne však museli společně s ostatními pracovat). V suterénu bloku se nacházely i cely, v nichž Němci nechávali vězně bez přísunu stravy a vody umírat hladem, často ve velkém množství.

19. června 1940 začalo první vysidlování polského obyvatelstva z bezprostředního okolí tábora. V následujících měsících a letech byla vystěhována většina populace (asi 1200 osob) z oblasti mezi řekami Visla a Soła, čímž byl vymezen tzv. zájmový prostor (Interessengebiet) koncentračního tábora o rozloze asi čtyřicet čtverečních kilometrů.

Rozšiřování

Po základních úpravách tábor rychle rostl, v březnu 1941 zde bylo uvězněno 10 900 lidí, převážně Poláků. V první polovině roku 1941 začala u Osvětimi výstavba chemické továrny koncernu I. G. Farben. Pro Hanse Kammlera to byl signál k rozšíření tábora. Výstavba hal a infrastruktury pro I.G. Farben skončila v říjnu 1942. Pro obsluhu továrny byl vybudován nový tábor Monowitz. 17. června 1941, krátce před začátkem vpádem do Sovětského svazu dostal velitel tábora Hans Kammler rozkaz připravit tábor na příchod dalších několika tisíc vězňů. Obrovské množství sovětských zajatců si nakonec vyžádalo vybudování nového tábora Auschwitz II, na místě bývalé obce Březinka (Birkenau). Výstavbu A II ovlivnil i plán vyhlazování Židů, Poláků, Slovanů a dalších národů. Plánovaná kapacita pro celý komplex táborů Auschwitz I, II a III byla 125 000 lidí.

Strážní věž v táboře Auschwitz I

Původně se tábor skládal z 20 zděných budov – 6 patrových a 14 přízemních. A také měl několik dalších cihelných pomocných budov - administrativa, velitelství, nemocnice pro Němce, kuchyni, prádelnu a také vedle kasáren dřevěné budovy, stáje, dílny a sklady. Postupně se však začal rozrůstat. Během roku 1940 zasypali vězňové sutí rozmanitý terén bývalé důstojnické jízdárny, která se nacházela uprostřed tábora, terén vyrovnali pro budoucí stavbu dalších 8 nových dvouposchoďových bloků budov, rozšířili kuchyň, upravili původní sklad zeleniny na plynovou komoru a krematorium KI., postavili strážnici při vstupní bráně (Blockführerstube) a provedli další úpravy. Bývalé stáje byly přestavěny na dílny, dřevěné sloupy oplocení byly nahrazeny betonovými, byl natažen ostnatý drát a elektrické vodiče upevněné na izolátorech, do kterých se nepravidelně pouštělo napětí o výši 800 V stř. Mimo oplocení základního tábora stála další cihelná stavba tzv. sauna - kde pobíhalo přijímání vězňů, odebírání osobních věcí, zavazadel, šperků, stříhání vlasů, holení, tělesná očista a jejich rozdělení do jednotlivých Bloků tábora. Pro příjem vězňů byl také využíván Blok 26 základního tábora. Stavební práce pokračovaly i v následujících letech. Až v květnu 1941 byla zahájena výstavba 8 nových bloků (č. 4–7 a 15–18) na místě bývalé jízdárny. Vnitřní prostory bloků, byly přizpůsobeny pro vězně. Jako první byl předán k užívání blok 18 (srpen 1941), následovaly bloky č. 4, 5 a 7 (listopad 1941), další bloky byly předávané postupně v průběhu roku 1942.

Auschwitz I. fungoval převážně jako mužský tábor. Od října 1941 do března 1942 v něm byl zřízen oddělený tábor pro sovětské válečné zajatce (Russisches Kriegsgefangenen Arbeitslager). Konkrétně šlo o 9 bloků v levé části tábora (bloky 1, 2, 3, 12, 13, 14, 22, 23, 24). Sovětští zajatci žili v horších podmínkách než ostatní vězni a dozorci s nimi zacházeli obzvláště surově. Většina jich přišla ze zajateckého tábora Lamsdorf, nacisté krátce po jejich příchodu do tábora 3000 z nich zastřelili. V březnu 1942 z původních 10 000 zajatců zůstalo naživu už jen 945. Zbylí sovětští zajatci byli přestěhováni do nově vznikajícího tábora v Birkenau, kde převážně pracovali na odvodnění bažin. Krátce po jejich odchodu byla vymezena část tábora pro ženský (Frauenkonzetrationslager) koncentrační tábor. Tento úsek (tvořený bloky 1–10) byl od mužského tábora oddělen vysokou cihelnou zdí a měl i samostatný vchod. Po přestěhování žen do Birkenau (v srpnu 1942) byly bloky opět včleněny do mužského tábora.

Auschwitz I. byl původně plánován pouze jako tranzitní tábor s kapacitou 10 000 osob, z něhož měli být polští vězni dále transportováni do koncentračních táborů uvnitř Říše. Po návštěvě Heinricha Himmlera 1. března 1941 bylo rozhodnuto tuto kapacitu zvýšit na 30 000 vězňů, přičemž měla být ještě zahájena výstavba nového tábora v Březince - Birkenau jako Auschwitz II, s kapacitou přes 100 000 vězňů. .

Popravy

Vpravo Blok 11 s věznicí, naproti stěna, u níž byli vězni popravováni zastřelením

Jedno dochovalé krematorium v Koncentračním táboře Auschwitz I

Zpočátku bylo jediným způsobem poprav v táboře zastřelení. Ani poté, co se vedení tábora dozvědělo o tom, že bude muset zlikvidovat velké množství lidí, nebyly připraveny žádné metody jak vykonávat plánované vyhlazení. 3. září 1941 zástupce velitele tábora SS -Hauptsturmführer Fritzsch v Hössově nepřítomnosti využil skupiny sovětských válečných zajatců a polských vězňů, které umístil do menších kobek v suterénu bloku 11. Byl to první pokus s použitím jedovaté látky Cyklon B proti lidem. V následujících dnech se podobné vraždy opakovaly. Do té doby se používal Cyklo B na dezinfekci oblečení a hubení krys a potkanů. Cyklon B byl prudce jedovatý pesticid na bázi kyanovodíku. Při zkouškách Cyklonu B, postupně Němci zavraždili na 850 vězňů - 600 vojáků SU a 250 Poláků. Použití látky Cyklon B a vytvoření první plynové komory (vybudované v prostorách, kde bývala márnice, sklady zeleniny i protiletecký kryt) společně s krematoriem, umožnilo začátek masových vražd na průmyslovém základě. Krematorium KI v táboře Auschwitz I disponovalo pouze 2 pecemi. Třetí pec, také se dvěma ohništi, byla instalovaná později. Každá pec měla dvě ohniště a tři části, přívod vzduchu - ventilátory, topeniště a rošty pro těla. Pro spalování těl se používalo černé uhlí a koks. Teplota spalování se pohybuje v rozmezí cca 800 - 1000°C. V plynových komorách v táboře Auschwitz I bylo zavražděno asi 60 000 lidí.

V listopadu 1943 byl Höss převelen a novým velitelem komplexu se stal Arthur Liebehenschel. Ten rozdělil komplex na 3 samostatné tábory, každý s vlastním velitelem. Auschwitz I se stal hlavním táborem (tzv. Stammlager), jeho velení si ponechal Liebehenschel. Posádka SS v táboře se skládala ze 4 rot strážců a štábní roty. Další tábor byl AII - Birkenau a AIII - Monowitz.

Známější útěky z AI, kdy 20. června roku 1942 čtyři polští vězni vyjeli osobním autem hlavní branou, aniž by padl jediný výstřel. Protože Kazimierz Piechowski nejlépe ovládal němčinu, byl pověřen velením celé akce. Piechowski, Jaster a Lempart vnikli do německého skladiště materiálu přes sklad s uhlím suterénem budovy velitelství AI. Následně v místnosti s uniformami a zbraněmi se převlékli do uniforem SS a sebrali osm granátů a čtyři samopaly. Mezitím se Bendera vplížil do autoparku, kde ukradl vozidlo Steyr 220 patřící SS-Hauptsturmführerovi Paulu Kreuzmannovi (některé zdroje uvádějí, že vozidlo dokonce patřilo veliteli tábora Rudolfovi Hössovi). Když se autem blížili k hlavní bráně s nápisem Arbeit Macht Frei, auto zastavilo, Piechowski se vyklonil z vozidla tak, aby strážný viděl jeho označení SS a hodnost. Pak zakřičel, ať otevře bránu! Brána se otevřela a vězni tak opustili tábor. Auto ani vězně se nepodařilo vypátrat. V průběhu roku 1943 se podařilo z tábora propašovat rozsáhlou zprávu se statistikami o dění v táboře. Dostala se do rukou Polské exilové vlády, do Washingtonu apod. Nikdo však proti dění v táboře nezakročil. 7. dubna 1944 se podařilo z tábora utéct dvěma židovským vězňům, R. Vrbovi (Rosenberg) a A. Wetzlerovi, pocházející ze Slovenska. Sepsali na Slovensku rozsáhlou čtyřicetistránkovou zprávu o dění v táboře. I přesto, že ji poslali do Maďarska, Švýcarska, oslovené instituce nijak nekonaly. Stejně tak se nic nedělo poté, co 4. dubna 1944, kvůli připravovaným náletům na blízkou továrnu IG Farben, spojenecké průzkumné letadlo zachytilo na několika snímcích i koncentrační tábory. Tábory ani plynové komory se ani jednou nestaly cílem spojeneckých náletů. Nebylo informováno ani vedení RA. Celkem se podařilo z 802 pokusů, útěk 144 osobám.

Příkaz k definitivnímu opuštění tábora přišel 17. ledna 1945 po přiblížení sovětských jednotek. Sověti osvobodili Auschwitz - Birkenau (Osvětim - Březinka) dne 27. ledna 1945. Nacházelo se zde na 8000 nemocných vězňů neschopných transportu a mnoho dětí, přemístěných z KT AII - Birkenau, odkud bylo od 18. ledna na nucenou evakuaci, vyhnáno přes 60 tis. vězňů - pochod smrti směrem na západ do jiných německých koncentračních táborů. V komplexu A I leželo také asi 1000 nepochovaných těl. O nemocné vězně a děti se za dva dny začali starat sovětští zdravotníci.

Současnost

Dnes je ze Kmenového tábora Auschwitz I vybudované Státní muzeum Auschwitz-Birkenau v Oświęcimiu. Muzeum je památné místo věnované obětem německého nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora. Muzeum zahrnuje areály Auschwitz I a Auschwitz II-Birkenau se zachovanými budovami, ruinami a autentickými pozůstatky táborové infrastruktury. Nacházejí se zde stálé a dočasné výstavy, které prezentují historii tábora a osudy jeho vězňů. Muzeum dokumentuje zločiny německého režimu.

Velitelé tábora

Veliteli tábora byli:

• SS-Obersturmbannführer Rudolf Höss – 4. května 1940 – listopad 1943
• SS-Obersturmbannführer Arthur Liebehenschel – 11. listopadu 1943 – 10. května 1944
• SS-Sturmbannführer Richard Baer – 11. května 1944 – leden 1945

Podmínky v táboře

Nápis nad jednou z vnitřních bran: Arbeit macht frei

Mezi vězni Němci vytvořili zvláštní hierarchii. Zvláště privilegovaní vězni – dozorci (kápové) byli velmi často vybíráni mezi německými kriminálními vězni, nebo mezi vězni z východu. Často s vězni zacházeli velmi brutálně. K tomuto konání je vedl celý vězeňský systém, pokud by totiž projevovali k ostatním shovívavost, byli by své funkce zbaveni. Později byli za dozorce vybíráni i političtí vězni. Podmínky ostatních vězňů se tak mírně zlepšily. Různé kategorie vězňů byly rozlišovány pomocí zvláštních barevných značek, pracující vězni nosili bílo-modré páskované vězeňské stejnokroje. Od začátku roku 1943 do konce roku 1944 byla vězňům tetována na ramena čísla, to se týkalo všech, kromě německých vězňů. Nejhůře se zpravidla zacházelo se sovětskými válečnými zajatci a Židy. Vězni museli pracovat 6 dní v týdnu, v neděli se nepracovalo, tento den byl určen k očistě a úklidu. Drsné pracovní podmínky společně s nedostatečnou stravou a špatnými hygienickými podmínkami mezi vězni vedly k jejich vysoké úmrtnosti.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Koncentračný tábor Auschwitz I na slovenské Wikipedii a Auschwitz concentration camp na anglické Wikipedii.

Související články

• Holokaust
• Lagersprache
• Judenrampe
• Pobočné tábory KL Auschwitz-Birkenau
• Pobočný koncentrační tábor Brno

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Koncentrační tábor Auschwitz I na Wikimedia Commons

Autoritní data	VIAF: 160956475

Portály: Druhá světová válka | Hebraistika | Německo | Polsko