Franz von Papen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Podplukovník Franz von Papen
Franz von Papen před norimberským tribunálem (1945–1946)
Franz von Papen před norimberským tribunálem (1945–1946)
13. německý říšský kancléř
Ve funkci:
1. června 1932 – 17. listopadu 1932
PrezidentPaul von Hindenburg
PředchůdceHeinrich Brüning
NástupceKurt von Schleicher
Stranická příslušnost
ČlenstvíCentrum (do 1932)

Narození29. října 1879
Německá říše Werl, Německé císařství
Úmrtí2. května 1969
(ve věku 89 let)
Západní Německo Sasbach, Západní Německo
Místo pohřbeníWallerfangen
RodičeFriedrich von Papen
DětiFriedrich Franz von Papen
Alma materPruská vojenská akademie
Profesedůstojník, diplomat, politik
Náboženstvířímskokatolická církev
Oceněnívelkokříž Řádu Pia IX.
Válečný záslužný kříž
Suverénní řád Maltézských rytířů
Rytíř velkého kříže Řádu Božího hrobu
Zlatý stranický odznak
… více na Wikidatech
PodpisPodplukovník Franz von Papen, podpis
CommonsFranz von Papen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Joseph Hermann Michael Maria von Papen (zvuk výslovnost; 29. října 1879, Werl2. května 1969, Sasbach) byl německý křesťansky orientovaný politik a diplomat, v rané fázi své politické kariéry spojený s katolickou stranou Zentrum.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Mladý von Papen ve vojenské uniformě

V roce 1932 zastával úřad německého kancléře (jmenován byl proti vůli své strany a funkci přijal, i když přislíbil opak, což vedlo k jeho vyloučení ze strany). V lednu 1933 pomohl ke jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem. V roce 1933 vyjednal za Hitlerovu vládu Říšský konkordát a souhlas strany Zentrum se zmocňovacím zákonem. Dle svých vlastních slov se domníval, že politicky nezkušeného Hitlera jako vicekancléř ovládne a že ten se znemožní tak, že brzy padne. Hitler se jej a jeho spolupracovníků však poté velice rychle zbavil. Posléze působil Papen jako německý velvyslanec v Rakousku.

Během druhé světové války vedl diplomatickou misi Německa v Turecku, kde pomohl tamějšímu nunciovi Angelu Giuseppu Roncalimu (ten se stal později papežem svatým Janem XXIII.) se záchranou židovských uprchlíků před repatriací zpět do Německa.[1] Po válce byl souzen Norimberským tribunálem, který jej zprostil obžaloby. V 50. letech se neúspěšně pokoušel o návrat do politiky. Byl čestným papežským komořím Pia XI. a svatého Jana XXIII.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]