Nadija Savčenková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nadija Savčenková
Надія Савченко
Nadiya Savchenko.jpg
Narození 11. května 1981 (35 let)
Sovětský svaz Kyjev, Ukrajinská SSR, SSSR
Vojenská kariéra
Hodnost kapitán
Složka Emblem of the Ukrainian Armed Forces.svg Ukrajinská armáda
Jednotka 3. vojenský letecký pluk
Války válka na východní Ukrajině
Vyznamenání Hero of Ukraine ribbon bar.png Hrdina Ukrajiny
Ukraine-republic042.png Řád Za odvahu

Nadija Viktorivna Savčenková (ukrajinsky Надія Вікторівна Савченко, nar. 11. května 1981 v Kyjevě) je ukrajinská pilotka-operátorka bitevního vrtulníku Mi-24 a od listopadu 2014 poslankyně ukrajinského parlamentu.[1] Do povědomí se dostala především během války na Ukrajině, když ji 17. června 2014 zajali u vesnice Metalist proruští ozbrojenci a předali Rusku, kde byla obviněna ze spoluúčasti na zabití dvou ruských novinářů. V červenci 2015 bylo obvinění překvalifikováno na vraždu.[2][3] V březnu 2016 pro ni prokurátor navrhl 23 let vězení.[4] Dne 22. března 2016 byla shledána vinnou a odsouzena k trestu odnětí svobody na 22 let.[5]

Na protest proti svému věznění držela Savčenková od 13. prosince 2014 hladovku, po 83 dnech však zkolabovala a na doporučení lékařů začala alespoň částečně jíst.[4][6] Na konci soudního procesu, 17. prosince 2015, začala držet novou hladovku, kterou 3. března prohloubila a začala odmítat také vodu.[7] Její stav se zhoršoval.[8] Dne 25. května 2016 byla propuštěna výměnou za dva ruské vojáky a odletěla zpět do vlasti.[9]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Savčenková absolvovala výsadkářskou školu. Po misi v Iráku absolvovala Charkovskou leteckou univerzitu. Veřejně známá byla jako reprezentantka armády v několika televizních pořadech.[10] V listopadu 2014, kdy už byla 5 měsíců v ruském zajetí, byla zvolena poslankyní ukrajinského parlamentu.[1][11]

Zajetí a únos do Ruska[editovat | editovat zdroj]

Savčenková se dostala v červnu 2014 do zajetí proruských separatistů a po několika neúspěšných pokusech o výměnu se náhle objevila v ruské Voroněži. To bylo podle Kyjeva důkazem spolupráce mezi separatisty a ruskou tajnou službou. Kyjev požaduje navrácení unesené důstojnice, ale Moskva tvrdí, že se dostala do Ruska jako běženkyně[10] s padělanými doklady. Ukrajinka Savčenková tvrdí, že byla na ruské území zavlečena násilím.[1]

Obvinění a soudní proces[editovat | editovat zdroj]

Případ občanky Ukrajinské republiky projednává soud v ruské Voroněži, který na ni na konci června 2014 uvalil vyšetřovací vazbu. Podle ruských vyšetřovatelů se Savčenková přihlásila během dovolené k dobrovolnické ukrajinské jednotce válčící u Luhansku. Během jedné z operací předala souřadnice skupiny ruských novinářů a civilistů, která byla vzápětí ostřelována minomety ukrajinských sil a dva novináři byli zabiti. Podle Vladimira Markina, mluvčího ruských vyšetřovatelů, se budou za válečné zločiny v ukrajinské válce zodpovídat všichni, pachatelé i objednavatelé. Další na řadě jsou podle něho ukrajinský ministr vnitra Arsen Avakov a bývalý gubernátor Dněpropetrovské oblasti Ihor Kolomojskyj.[10]

Hladovka[editovat | editovat zdroj]

Nadija Savčenková s ukrajinským trojzubcem na tričku během hladovky, 10. února 2015

Dne 27. února 2015 uvedla Jelena Masjuková, členka rady pro lidská práva, která působí při ruském prezidentovi, že Savčenková je kvůli 76 dní trvající hladovce proti uvěznění na pokraji smrti a zemřít může každým dnem. Vyzvala ruské úřady, aby byla Savčenková propuštěna z vazební věznice do domácího vězení. Smrt Savčenkové by podle ní přinesla Rusku další mezinárodní ostudu a sankce, zatímco Savčenková by byla na Ukrajině hrdinkou. Soud ale místo toho prodloužil vazbu do května s prohlášením, že zdravotní stav je uspokojivý. Savčenková odmítala jíst, později také injekce glukózy. Zhubla 17 kg. Kreml na všechny výzvy odpovídá, že ve věci musí rozhodnout ruský soud.[1]

Dne 5. března 2015 Savčenková hladovku po varování lékařů po 83 dnech přerušila. Asi po 10 dnech ji nicméně obnovila.[12]

Přitvrzení obvinění[editovat | editovat zdroj]

V červenci 2015 ruští vyšetřovatelé přitvrdili obvinění Ukrajinky a přehodnotili jej ze spoluúčasti na zabití dvou ruských novinářů na jejich vraždu,[11] za což jí hrozí až 25 let vězení.[13] Předtím podle obhájců Savčenkové vyšetřovatelé odmítli všechny její žádosti včetně té, aby ji soudila porota. Důvodem mělo být, že v Rusku nemohou být ženy naproti mužům odsouzeny na doživotí, což hodlají obhájci napadnout.[11]

Na konci července byla navigátorka bitevního vrtulníku a poslankyně Ukrajinského parlamentu kvůli procesu převezena z moskevské věznice do ruského Doněcku nedaleko ukrajinských hranic. Doněck poblíž ukrajinských hranic byl vybrán záměrně, protože tam platí mimořádná opatření, díky kterým může FSB vykázat mezinárodní pozorovatele.[14][13]

Proces v Doněcku měl začít předběžným slyšením obžaloby i obhajoby s vyloučením veřejnosti a stanoveno mělo být také, kdy začne samotný proces. 30. července bylo jednání po začátku na žádost obhájců z procesních důvodů přerušen a soud také povolil Savčenko, aby ji navštívily matka a sestra. Proces provázela i na ruské poměry mimořádná bezpečnostní opatření, budovu chránily zvláštní jednotky OMON, na střechách v okolí byli ostřelovači a pochůzkáři měli psy.[13]

V březnu 2016 ruský prokurátor v soudním líčení navrhl pro Ukrajinku 23 let vězení.[4]

Snaha o osvobození[editovat | editovat zdroj]

Ukrajinští představitelé v čele s prezidentem Petrem Porošenkem se snaží podnikat kroky vedoucí k osvobození pilotky. Situaci označují za nepřijatelnou. Zároveň dostávají z Moskvy odpověď, že se jim to nepodaří. Média také připomínají možnou souvislost s případem syna ruského poslance Valerije Selezňova Romana, který se odehrál ve stejné době. Moskva protestuje proti jeho únosu, když byl zadržen americkými agenty na Maledivách kvůli podezření, že kradl údaje o kreditních kartách.[10]

Mezinárodní reakce[editovat | editovat zdroj]

Parlamentní shromáždění Rady Evropy v lednu 2015 odsouhlasilo rezoluci, která Rusko důrazně žádá o okamžité propuštění Savčenkové. Zároveň prodloužilo až do dubna 2015 odebrání ruských hlasovacích práv, které mu byly odebrány už v dubnu 2014 kvůli anexi Krymu. V návaznosti na to Rusko stáhlo svoje rozhodnutí umožnit návštěvu evropských poslanců v moskevské vazební věznici, kde v té době Savčenková držela už 40 dní hladovku.[15]

O propuštění Savčenkové usiluje také Evropská unie a Evropský parlament,[1] k propuštění vyzvaly Spojené státy, Velká Británie, Česká republika, Slovensko a další země.[14]

Príbeh Nadi Savčenkovej je viac ako len jedným smutným ľudským osudom s možným tragickým koncom. Je dôkazom, ako veľmi konflikty, deštruktívne mocenské ambície a hrubé porušovanie základných dohôd zaisťujúcich mier medzi štátmi spôsobujú nenapraviteľné škody a veľké utrpenie. A že ich obeťou sú nevinní ľudia.
— Andrej Kiska, slovenský prezident[16]

Obžaloba a dokazování[editovat | editovat zdroj]

Prokuratura chce u soudu dokázat, že Savčenková věděla o pohybu ruských novinářů a záměrně na ně navedla palbu z minometů. Naproti tomu obhajoba tvrdí, že Savčenková byla unesena do Ruska ještě před touto událostí a že incident se udál náhodou.[13]

Obhajoba[editovat | editovat zdroj]

Hlavní svědkyní obhajoby byla sestra Savčenkové Vira, které byl ale na hraničním přechodu znemožněn vstup do Ruska, když cestovala k soudu. Navigátorce bitevního vrtulníku a poslankyni Ukrajinského parlamentu tak bylo de facto odepřeno právo na obhajobu, protože setra byla její jedinou svědkyní. Ruská tajná služba FSB sestře zakázala vstup do země až do září 2020.[17]

Podivný exemplární případ[editovat | editovat zdroj]

Politolog z FSV UK Karel Svoboda míní, že je případ od začátku podivný. Zvláštní mu přijde, že někdo může navést záměrně palbu na civilisty a pak záměrně nelegálně překročit hranici do Ruska, což podle něj popírá veškerou logiku.[13]

Svoboda také míní, že případ může být exemplární proto, že obviněnou je žena. Má to ukázat, že dění na Ukrajině není jen excesem jednotlivých vojáků, ale že zahrnuje všechny složky obyvatelstva včetně žen. To by pak potvrdilo ruskou rétoriku o genocidě obyvatelstva.[13]

Hladovka před koncem soudu[editovat | editovat zdroj]

17. prosince 2015 Savčenková zahájila další hladovku do ukončení soudu. Kvůli hladovce přitom trpí dušností a bolestmi žaludku. Vypovídá ale ve stoje a nechce dát najevo slabost. Její rodina se domnívá, že verdikt soudu je předem daný a objednaný Kremlem, protože soud ignoruje důkazy o nevině a předkládá nepravdivé důkazy. Její sestra podle svých slov věří v zázrak a ve zproštění viny, protože má pilotka pevné alibi. Věří také v možnost pozdější výměny vězňů.[18]

Na hladovku navázaly strany sdružené v Alianci liberálů a demokratů pro Evropu v rámci Rady Evropy a v druhé polovině února drželi řetězovou hladovku. Účastníci hladověli každý jeden den v řadě po sobě.[18]

Savčenková pohrozila, že v případě jiného než osvobozujícího rozsudku přestane i pít. Poslední doušek prý vypije deset dní po rozsudku.[14] Soud ji ale 3. března odmítl přečíst závěrečnou řeč a neočekávaně odročil jednání bez zdůvodnění na 9. března. Savčenková tak na protest proti tomu začala suchou hladovku držet od následujícího dne.[7] Zdravotní stav se přitom rychle zhoršuje a 7. března, kdy ji navštívil generální ukrajinský konzul Vitalyj Moskalenko, podle něj měla suché oči, bolesti hlavy, zrychlený tep, oteklé nohy a křeče. Na setkání ale přišla po svých a odmítá pomoc a ošetření od ruských doktorů. Návštěvu ukrajinských doktorů přitom ruská vězeňská služba neumožňuje. Advokáti žádají převoz Savčenkové do Moskvy, kde čekají tři ukrajinští lékaři připraveni okamžitě pomoci. Ruské úřady přitom mají právo Savčenkovou krmit násilím, aby odvrátily její smrt. Savčenková suchou hladovku komentovala slovy, že nechce čekat v nejistotě a že vězení opustí za svých podmínek, aby světu ukázala, že jednotlivec může Rusko donutit něco udělat, pokud je nezlomný a nebojí se, tak jako ona.[8]

Na podporu Savčenkové se 6. března konaly na Ukrajině demonstrace. Demonstrovalo se také před budovou ruské ambasády v Kyjevě, na kterou házeli demonstranti vajíčka, rajčata a kamení. Druhý den se k ambasádě demonstranti vrátili, ale protesty už byly slabší. Ukrajinský prezident Petro Porošenko znovu oslovil představitele EU a USA, aby zvýšili tlak na propuštění Savčenkové.[8]

10. března Naďa Savčenková suchou část hladovky přerušila na žádost obsaženou v dopisu podepsaném jménem ukrajinského prezidenta Petra Porošenka, a začala přijímat tekutiny.[19] Dopis byl podvržen.[20][21] Suchá hladovka si podle právníků vyžádala řadu zdravotních komplikací, včetně zánětu vnitřních orgánů. [22]

Tekutiny opět přestala přijímat 6. dubna[23] s cílem vynutit si pevné určení data jejího návratu do vlasti. Lékaři jí tekutiny částečně doplňovali nitrožilně, avšak podle vyjádření její sestry a právníka byl 17. dubna už její stav kritický[24]. Doktoři obdrželi souhlas s nitrožilní procedurou pouze do 20. dubna. [25]

19. dubna Petro Porošenko oznámil, že došlo k dohodě s ruským prezidentem Vladimírem Putinem, ohledně propuštění již ruskými soudy odsouzené Nadi Savčenkové výměnou za dva ruské vojáky zadržené na Ukrajině.[26] Na žádost své matky a sestry proto Naďa Savčenková ukončila svou hladovku úplně. [27]

Propuštění a návrat na Ukrajinu[editovat | editovat zdroj]

Dne 25. května 2016 byla na letišti v Rostově na Donu vyměněna za dva příslušníky ruské armády (Jevgenije Jerofejeva a Alexandra Alexandrova) a v doprovodu Petra Porošenka odletěla do Kyjeva.[28] Na své první tiskové konferenci po návratu uvedla, že by nejraději opět pracovala jako vojenská pilotka, avšak v případě potřeby je připravena se ucházet o prezidentskou funkci.[29]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e redakce. Rusku hrozí ostuda. Vězněná ukrajinská letkyně může každým dnem zemřít. Lidovky.cz [online]. 2015-02-27 [cit. 2015-03-02]. Dostupné online.  
  2. Ukrajinské pilotce Savčenkové zpřísnili obvinění a zamítli porotu. Novinky.cz [online]. 2015-7-7. Dostupné online.  
  3. Ukraine conflict: Russia charges pilot over deaths. BBC News Europe [online]. 2014-07-09 [cit. 2014-07-14]. Dostupné online.  (anglicky) 
  4. a b c Přestanu i pít, hrozí ukrajinská pilotka. Hrozí jí 23 let v ruském vězení. iDNES.cz [online]. 2016-3-2. Dostupné online.  
  5. Savčenková dostala 22 let. Ukrajinský prezident navrhl její výměnu za dva ruské zajatce [online]. Aktuálně.cz, 2016-03-22, [cit. 2016-03-23]. Dostupné online.  
  6. Kauza Savčenková. Ukrajinská pilotka v ruské vazbě hladoví už 50 dní. iDNES.cz [online]. 2015-2-1. Dostupné online.  
  7. a b Savčenková nedostala u soudu slovo a zahájila ‚suchou‘ hladovku. Nebude jíst ani pít. Lidovky.cz [online]. 2016-03-03 [cit. 2016-03-07]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.  
  8. a b c Savčenková odmítá ukončit suchou hladovku, její stav se zhoršuje. Novinky.cz [online]. 2016-03-07 [cit. 2016-03-07]. Dostupné online.  
  9. Pilotka Savčenková propuštěna. Je v letadle, míří na Ukrajinu
  10. a b c d hmr, TN.cz, ČTK. Rusové zajali ukrajinskou pilotku a poslali ji do vězení!. TN.cz [online]. 2014-07-09 [cit. 2014-07-14]. Dostupné online.  
    ČTK. Rusi uväznili ukrajinskú pilotku, Kyjev protestuje proti únosu. Pravda.sk [online]. 2014-07-09 [cit. 2014-07-14]. Dostupné online.  (slovensky) 
  11. a b c ire. Savčenková nově čelí obvinění z vraždy dvou ruských novinářů. ČT24 [online]. 2015-07-07 [cit. 2015-07-14]. Dostupné online.  
  12. Vězněná pilotka Savčenková obnovuje hladovku. Neposlouchá, říká advokát. iDNES.cz [online]. 2015-3-16. Dostupné online.  
  13. a b c d e f Proces s ukrajinskou letkyní je na žádost obhájců přerušen. Soudce povolil Savčenkové návštěvy. rozhlas.cz [online]. 2015-07-30 [cit. 2015-08-06]. Dostupné online.  
  14. a b c BĚLKA, Michal. Žalobci chtějí pro ukrajinskou pilotku 23 let vězení. Přestanu pít, varuje. iDNES.cz [online]. 2016-03-02 [cit. 2016-03-02]. Dostupné online.  
  15. luk. Na bojkot své delegace v Radě Evropy odpoví Rusko "kardinálními akcemi". ČT24 [online]. 2015-01-29 [cit. 2015-01-29]. Dostupné online.  
  16. Prezident Kiska vyzýva na prepustenie Nadi Savčenkovej [online]. Kancelář prezidenta SR, 2016-03-16, [cit. 2016-03-17]. Dostupné online. (slovensky) 
  17. pet. Vira Savčenková měla svědčit pro svou sestru, nesmí ale do Ruska. ČT24 [online]. 2015-10-14 [cit. 2016-03-02]. Dostupné online.  
  18. a b luk. Sestra vězněné ukrajinské pilotky: Rozsudek je daný předem, ale věřím v zázrak. ČT24 [online]. 2016-02-15 [cit. 2016-03-02]. Dostupné online.  
  19. www.yahoo.com [online]. www.yahoo.com, [cit. 2016-05-27]. Dostupné online.  
  20. KRAMER, Andrew E.. Russia Tricked Ukrainian Pilot Into Easing Hunger Strike, Lawyer Says. The New York Times. 2016-03-10. Dostupné online [cit. 2016-05-27]. ISSN 0362-4331.  
  21. The Moscow Times [online]. The Moscow Times, [cit. 2016-05-27]. Dostupné online.  
  22. Interfax-Ukraine [online]. Interfax-Ukraine, [cit. 2016-05-27]. Dostupné online.  
  23. MOSCOW, Agence France-Presse in. the Guardian [online]. the Guardian, 2016-04-06, [cit. 2016-05-27]. Dostupné online.  
  24. www.unian.info [online]. www.unian.info, [cit. 2016-05-27]. Dostupné online.  
  25. Interfax-Ukraine [online]. Interfax-Ukraine, [cit. 2016-05-27]. Dostupné online.  
  26. The Moscow Times [online]. The Moscow Times, [cit. 2016-05-27]. Dostupné online.  
  27. www.unian.info [online]. www.unian.info, [cit. 2016-05-27]. Dostupné online.  
  28. Vězněná pilotka Savčenková letí z Ruska do Kyjeva, píše ukrajinský tisk
  29. (slovensky) Savčenková sa môže stať prezidentkou, je pripravená kandidovať
  30. Петро Порошенко нагородив льотчицю Надію Савченко орденом «За мужність» IIІ ступеня [online]. Прес-служба Президента України, president.gov.ua, 2014-08-24, [cit. 2016-03-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  31. Указ Президента України від 21 серпня 2014 року № 660/2014 «Про відзначення державними нагородами України» [online]. Прес-служба Президента України, president.gov.ua, 2014-08-21, [cit. 2016-03-10]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  32. Porošenko vyznamenal vězněnou pilotku Savčenkovou. Je naším symbolem, řekl. iDNES.cz [online]. 2015-3-2. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]