Nikolaj Patrušev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nikolaj Platonovič Patrušev
Narození11. července 1951 (71 let)
Petrohrad
Alma materSaint Petersburg State Marine Technical University
Akademie Federální bezpečnostní služby Ruské federace
Povoláníinženýr a politik
OceněníHrdina Ruské federace (2000)
Řád za námořní zásluhy
Řád cti
medaile Za zásluhy ve vojenské službě
Řád Alexandra Něvského
… více na Wikidatech
DětiDmitrij Patrušev
Funkceředitel Federální služby bezpečnosti (1999–2008)
Secretary of the Security Council of Russia (od 2008)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Platonovič Patrušev (rusky Никола́й Плато́нович Па́трушев; * 11. července 1951, Leningrad) je generální tajemník Bezpečnostní rady Ruské federace (od roku 2008), dlouholetý pracovník sovětské tajné služby KGB a v letech 1999 až 2008 ředitel nástupnické ruské tajné služby FSB.

Patrušev bývá často zmiňován jako jeden z možných nástupců ruského prezidenta Vladimira Putina. Jeho syn Dmitrij je od roku 2018 ministrem zemědělství Ruska.[1][2][3][4]

Život[editovat | editovat zdroj]

Patrušev se narodil v tehdejším Leningradě v rodině námořního důstojníka, který byl členem komunistické strany. V roce 1974 absolvoval leningradskou Státní námořní technickou univerzitu. Začal pracovat jako inženýr v konstrukční kanceláři pro stavbu lodí, ale následujícího roku začal spolupracovat s KGB. V této době se seznámil s Vladimirem Putinem. Navštěvoval zpravodajské kurzy ve škole KGB v Minsku, později v Moskvě (dnešní Akademie FSB). Patrušev je také držitelem doktorátu z práv. Má hodnost armádního generála.

V lednu 2016 britský soudce Robert Owen dospěl k závěru, že Patrušev ve své funkci pravděpodobně posvětil operaci FSB s cílem zabít Alexandra Litviněnka, přičemž za pachatele vraždy označil soud Andreje Lugového a Dmitrije Kovtuna.[5]

Litviněnko obviňoval Putina a Patruševa z přípravy teroristických útoků na obytné budovy v Moskvě a Volgodonsku v roce 1999, při kterých zemřelo přes 300 lidí. Moskva z nich vinila čečenské povstalce, čímž pak zdůvodnila invazi do Čečenska. Podle Litviněnka dal rozkaz k provedení těchto výbuchů Patrušev.[6]

Názory[editovat | editovat zdroj]

Patrušev je znám vyhraněnými protizápadními a zejm. protiamerickými postoji. "Styl Anglosasů se po staletí nezměnil. A tak dnes dál diktují světu své podmínky a pošlapávají práva suverénních států. Zakrývají své činy slovy o boji za lidská práva, svobodu a demokracii, ve skutečnosti uplatňují doktrínu zlaté miliardy, podle níž v tomto světě může vzkvétat jen omezený počet lidí. Osudem ostatních je ohýbat záda," soudí. Američané podle něj stvořili koronavirus i teroristickou síť al-Káida.[6]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Patrušev je ženatý a má dva syny. Starší syn Dmitrij pracoval ve vedení státní Ruské zemědělské banky založené Vladimirem Putinem, v roce 2018 se stal ministrem zemědělství Ruska. Mladší Andrej pracuje pro FSB.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Дмитрий Патрушев - биография министра сельского хозяйства. Биограф.ру [online]. [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. (rusky) 
  2. Дмитрий Патрушев: биография руководителя Минсельхоза РФ. theperson.pro [online]. [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. 
  3. О биографии министра: Дмитрий Патрушев во главе сельскохозяйственного ведомства. БигПикча НОВОСТИ В ФОТОГРАФИЯХ [online]. 2021-06-15 [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. (rusky) 
  4. Патрушев Дмитрий Николаевич - Государственный деятель - Биография. rus.team [online]. [cit. 2023-06-01]. Dostupné online. (rusky) 
  5. Vraždu agenta Litviněnka schválil podle britského soudce zřejmě prezident Putin. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-07-10]. Dostupné online. 
  6. a b NOVÁK, Martin. Muž č. 2 v Kremlu. Jestřáb Patrušev šíří lži o Západu, u Putina má výsadní postavení. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-06-10. Dostupné online. 
  7. Nikolaj Patrušev: Muž s duší čekisty, který má jedno ošklivé tajemství. iDNES.cz [online]. 2015-07-19 [cit. 2021-07-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]