Pluk Azov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pluk Azov
Полк «Азов»
Emblém pluku Azov
Emblém pluku Azov
Emblém pluku Azov
ZeměUkrajina Ukrajina
Existence5. května 2014 – současnost
TypFlag of the National Guard of Ukraine.svg Národní garda Ukrajiny
FunkcePolicejní i vojenské
Velikostpluk
MottoNepanikařte, připravte sami sebe!
VeliteléDenys Prokopenko

Dřívější velitelé:

  • Andrij Bileckyj (březen – říjen 2014)
  • Ihor Mosijčuk (říjen 2014 – srpen 2016)
  • Maksym Žorin (srpen 2016 – březen 2017)
Další:
Dmytro Linko, Ihor Čerkas, Vadym Trojan
Účast
BitvyVálka na východní Ukrajině
Andrij Biletskyj vede hlídku blízko Mariupolu, 2014

Jednotka speciálního určení Azov (ukrajinsky Окремий загін спеціального призначення «Азов», v latince Okremyi zahin spetsialnoho pryznachennia "Azov", anglicky The Azov Special Operations Detachment), zkráceně též pluk Azov (ukrajinsky Полк «Азов», v latince Polk "Azov"), je samostatné oddělení speciálních operací Ukrajinské národní gardy s hlavní základnou v Mariupolu u Azovského moře. Před rokem 2017, tedy před rozšířením z původního praporu na velikost pluku, byla jednotka označována jako batalion Azov nebo prapor Azov.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Původně šlo o policejní pluk Ministerstva vnitra Ukrajiny, který vznikl 5. května 2014 poté, co nový ukrajinský ministr vnitra Arsenij Avakov povolil vznik polovojenských dobrovolných jednotek. Od svého vzniku bojuje s proruskými separatistickými jednotkami ve válce na východní Ukrajině. První bojovou zkušeností bylo znovudobytí Mariupolu od proruských separatistů.[1] Od 12. listopadu 2014 jsou všichni členové jednotky oficiálně vojáky sloužícími v Národní gardě Ukrajiny.[2][3]

Prapor se v počátcích rusko-ukrajinské války podílel společně s dalším dobrovolnickým praporem Donbas na pokusech o zpětné dobytí proruskými povstalci ovládnutého Doněcku a má velké zásluhy na dobytí Mariupolu, který jeho příslušníci od konce března 2015 opevňovali, protože očekávali povstaleckou ofenzívu.

Podle agentury Unian zadržela v únoru 2016 ukrajinská tajná policie SBU velitele ukrajinských dobrovolnických milicí Azov-Krym Stanislava Krasnova. Byl obviněn ze spolupráce s Ruskem, údajně měl provokovat přestřelky na severní hranici Krymu a ruským agentům předat seznamy členů dobrovolnického pluku Azov.[4]

Členové[editovat | editovat zdroj]

Pluk se skládá z příznivců krajní pravice, nacionalistů, veteránů ukrajinské armády i zahraničních nadšenců.[5][6] První dva velitelé, Andrij Bileckyj a Ihor Mosijčuk, bývají označováni za nacisty. [7][8] Podle mluvčího jednotky bylo v roce 2015 deset až dvacet procent členů neonacisty. Dřívější vůdce Roman Zvaryč v roce 2015 tvrdil, že nacismus v praporu považují za problém a řeší ho. Deutsche Welle označila Azov za bojovníky z řad nacionalistů a ultrapravice. Od vstupu do oficiálních struktur národní gardy se však podle analytiků Vladimíra Bednára a Michala Lebdušky a bývalého europoslance Jaromíra Štětiny od radikálů notně očištil.[9][10] Kromě Chorvatů, Slováků a dalších Slovanů jsou členy batalionu údajně i občané Itálie, Řecka, Irska a skandinávských zemí.[zdroj?] Počátkem roku 2022 měl pluk odhadem 900 členů.[11]

Představitelé[editovat | editovat zdroj]

Symboly[editovat | editovat zdroj]

Symboly pluku jsou žlutá vlajka s černým heraldickým znamením vlčí hák.

Podle vyjádření pluku Azov je znak spojením latinkových písmen I a N, čímž odkazuje na ukrajinské sousloví idea nacii, tedy „národní myšlenka“.[12]

Porušování lidských práv a válečné zločiny[editovat | editovat zdroj]

Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) prohlásil, že Azov porušuje pravidla vedení války např. rabováním od září 2014 do února 2015.[13] V lednu 2015 byl jeden z obyvatel Mariupolu zadržen třemi příslušníky praporu pro údajnou podporu Doněcké lidové republiky, jeho přiznání však bylo dle jeho tvrzení vynuceno bitím a mučením, a to včetně využití elektrického proudu a dušení vodou.[14] V březnu 2022 Rusko obvinilo Azov, že brání civilistům opustit obléhaný Mariupol.[15]

Podpora pluku Azov je vyloučena Zákonem o rozpočtu USA.[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PANCEVSKI, Bojan. Kiev lets loose Men in Black. The Sunday Times. London: 11 May 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 February 2022. (anglicky) 
  2. 23 April 2015 [cit. 2016-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 July 2015. (ukrajinsky) 
  3. HUME, Tim. How a Far-Right Battalion Became a Part of Ukraine's National Guard [online]. 16 February 2022 [cit. 2022-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 March 2022. (anglicky) 
  4. Ukrajinci zatýkali: Velitel praporu Azov byl údajně ruský agent Archivováno 6. 3. 2016 na Wayback Machine., Echo24, 29. února 2016
  5. PROCHÁZKOVÁ, Petra. ‚My a náckové? Kdepak, jen pravoradikální nacionalisté.‘ Kdo bojuje za prapor Azov?. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a.s., 2015-08-01 [cit. 2022-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-12. 
  6. MÁNERT, Oldřich. Batalion Azov. Bojovníci ve stínu vlčí runy vytáhli do války o Donbas. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-06-29 [cit. 2022-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-10. 
  7. PROCHÁZKOVÁ, Petra. Muž so strašnou povesťou chce vyhnať Rusov z Ukrajiny. SME [online]. Petit Press, 2015-08-11 [cit. 2022-11-14]. Dostupné online. 
  8. MASTNÝ, David. Mýty a kontroverze: Ukrajinské dobrovolnické jednotky v Donbasu 2014-15. Praha, 2016. Diplomová práce. Univerzita Karlova - Fakulta sociálních věd. Vedoucí práce PhDr. Bohdan Zilynskyj, Dr., Ph.D.. Dostupné online.
  9. Pluk Azov. Radikálové, nebo tvrdí obránci?. Novinky.cz [online]. BORGIS [cit. 2022-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-22. 
  10. Fakta a mýty o "nacistickém" pluku Azov. Je směšné, co Rusové tvrdí, říká analytik. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-04-11 [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. 
  11. ČTK. Pluk Azov. Radikálové, nebo tvrdí obránci?. Novinky.cz [online]. BORGIS, 2022-03-22 [cit. 2022-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-22. 
  12. Комбат "Азова" заперечує зв'язок символіки батальйону з нацизмом. РБК-Украина [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-17. (rusky) 
  13. Report on the human rights situation in Ukraine 16 November 2015 to 15 February 2016. www.ohchr.org [online]. [cit. 2022-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-06. 
  14. Report on the human rights situation in Ukraine 16 February to 15 May 2016. www.ohchr.org [online]. [cit. 2016-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-05-17. 
  15. Ukraine says Russia strikes Mariupol theatre sheltering residents, Moscow denies attack. Reuters [online]. 2022-03-16. Dostupné online. 
  16. H.R.8236 - Department of Defense Appropriations Act, 2023 Sec. 8137 (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]