Hedvábná stezka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dálkové obchodní cesty v Asii. Hedvábná stezka vyznačena tučně

Hedvábná stezka či Hedvábná cesta (německy Seidenstraße, čínsky v českém přepisu S'-čchou-č'-lu, pchin-jinem Sīchóu zhī Lù, znaky 丝绸之路) je starověká a středověká trasa vedoucí z východní Asie přes střední Asii do Středomoří. Ve své hlavní větvi spojující čínské město Čchang-an (Si-an) s Malou Asií a Středozemním mořem. Její celková délka po souši a po moři činí asi 8 000 km.

Obchod po hedvábné stezce byl důležitým faktorem při rozvoji velkých starověkých civilizací v Číně, Mezopotámii, Persii, Indii a Itálii a pomohl položit základy moderního světa.

Prvním, kdo použil název Hedvábná stezka byl německý zeměpisec baron Ferdinand von Richthofen roku 1877.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ještě v období před naším letopočtem existovaly kontakty mezi Evropou a Čínou. Byly to kontakty obchodní a diplomatické a i jejich zásluhou se obě rozdílné kultury začaly postupně poznávat. Velká vzdálenost však způsobovala, že se vzájemné styky musely uskutečňovat pomocí prostředníků a každá odpověď trvala velice dlouho. V době Římské říše však byli překážkou obchodního styku výbojní Parthové. Až římský císař Augustus dokázal na čas s Parthy sjednat mír a cesty na východ se staly bezpečnými.

Důsledkem bylo, že se do Říma dovážela spousta hedvábí. Římané milovali tyto jemné tkaniny a náležitě za ně platili. To však mělo za následek, že vznikal veliký obchodní deficit, jehož hlavní příčinou bylo právě hedvábí. Římští císaři následně omezovali tyto obchody, protože ekonomicky Římskou říši (hlavně její západní část) devastovaly. Římané však používali hedvábí také jako součást luxusních darů pro náčelníky Germánů i jiných barbarských kmenů, jejichž loajalitu si potřebovali zajistit. Naopak Parthové a později sasánovští Peršané bohatli především na clech, která na svých hranicích od obchodníků s hedvábím vybírali.

Po zániku Říma nastal nový rozvoj těchto cest za dynastie Tchang (618907), když vzala Persii kontrolu nad těmito cestami. Li Šimin (Tchaj-cung) tedy má k dispozici kontrolu nad velkou částí střední Asie. Ve 13. století ovládali stezku Mongolové; i přes pověsti o jejich dobyvačnosti a agresivitě se k Evropanům putujícím touto stezkou chovali přívětivě, pravděpodobně za to mohlo množství zlata, které tudy proudilo.

Mongolsko však postupně oslabovalo a roku 1368 získala znovu kontrolu nad cestou Čína. V té době však intenzita obchodů prudce klesla a nedosáhla už stavu z dob dynastie Tchang. S rozvojem zámořského putování hedvábné cesty ztrácely postupně na významu. V roce 1514 Portugalci založili první zámořský hedvábný spoj, který později převzali Španělé.

Nová hedvábná stezka[editovat | editovat zdroj]

V září 2013 oznámil čínský prezident Si Ťin-pching záměr vybudování Nové hedvábné stezky.[2] Pro dopravu vhodného zboží v kontejnerech mají přitom být využity již existující železniční trati, hlavně v Číně samotné, dále Transsibiřská magistrála a tratě přes evropské Rusko, Bělorusko, UkrajinuPolsko do Německa, kde má být Duisburg důležitým překladištěm u splavné řeky Rýn.[3]

Také IndieÍrán mají být na Novou hedvábnou stezku napojeny.[4][5] Dne 15. února 2016 přijel první vlak z východní čínské provincie Če-ťiang do Teheránu.[6] V lednu 2017 byl vypraven první vlak až do Londýna,[7][8] který celou trasu s délkou 12 000 km ujel za plánovaných 18 dní. Zboží muselo být ovšem několikrát překládáno, neboť kvůli rozdílným rozchodům kolejí musí být na hranicích např. mezi Ukrajinou a Polskem měněny lokomotivy i vagóny.[9]

Existují také snahy o napojení Rakouska přes Slovensko na čínský projekt tím, že by byla vybudována nová asi 450 km dlouhá širokorozchodná traťKošic (kam již taková trať vede z Užhorodu) přes Bratislavu do Vídně. O tento projekt mají Rakouské spolkové dráhy velký zájem, zatím mu však brání válka na východní Ukrajině.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Silk Road na anglické Wikipedii.

  1. Fenby, Jonathan. Sedmdesát divů Číny. 1. vyd. Praha: Slovart, 2008. 304 s. ISBN 978-80-7391-071-6
  2. COOLEY, Alexander. New Silk Route or Classic Developmental Cul-de-Sac? The Prospects and Challenges of China's OBOR Initiative [online]. July 2015. [1]. (anglicky) 
  3. "China plans new Silk Route across Ukraine", 9 December 2013. 
  4. Sahoo, Pravakar."India should be part of the new Silk Route", 22 December 2015. 
  5. China’s new silk route: The long and winding road [online]. February 2016. [2]. (anglicky) 
  6. First 'Silk Road' train arrives in Tehran from China [online]. . [3]. (anglicky) 
  7. "'China freight train' in first trip to Barking", 2017-01-03.en-GB 
  8. Silk Road route back in business as China train rolls into London, Tracy McVeigh, The Observer, 14 January 2017
  9. Levnější než letadlo a rychlejší než loď. Čína otevřela Hedvábnou stezku vlakem do Londýna. Aktuálně [online]. 2017-01-17 [cit. 2017-01-22]. Dostupné online.  
  10. Auf der Breitspur bis nach Wien. (Na širokých kolejích až do Vídně.) Frankfurter Allgemeine Zeitung, 19. května 2017, s. 21 (německy).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vladimír Liščák: Čína – dobrodružství Hedvábné cesty. Po stopách styků Východ – Západ. Set out, Praha, 2000. ISBN 80-86277-11-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]