Sergej Šojgu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sergej Šojgu
Sergej Šojgu v roce 2014
Sergej Šojgu v roce 2014
Předseda státního výboru pro mimořádné situace RF
Ve funkci:
17. dubna 1991 – 20. ledna 1994
Předchůdce– (nově zřízeno)
Nástupceon sám jako ministr pro mimořádné situace
Ministr pro mimořádné situace RF
Ve funkci:
20. ledna 1994 – 11. května 2012
Předchůdceon sám jako předseda státního výboru pro mimořádné situace
NástupceVladimir Pučkov
Místopředseda vlády RF
Ve funkci:
10. ledna 2000 – 18. května 2000
Gubernátor Moskevské oblasti
Ve funkci:
11. května 2012 – 6. listopadu 2012
PředchůdceBoris Gromov
NástupceAndrej Vorobjov
Ministr obrany RF
Úřadující
Ve funkci od:
6. listopadu 2012
PředchůdceAnatolij Serďukov

Narození21. května 1955 (67 let)
Čadan, Sovětský svaz
RodičeKužuget Šojgu a Alexandra Šojgu
PříbuzníLarisa Flamenbaum (sourozenec)
OceněníUznání prezidenta Ruské federace (1993, 1996, 1999, 1999 a 2005)
Medaile obránci svobodného Ruska (1993)
Řád za osobní statečnost (1994)
medaile Na památku 850 let Moskvy (1997)
Hrdina Ruské federace (1999)
… více na Wikidatech
PodpisSergej Šojgu, podpis
CommonsSergey Shoigu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sergej Kužugetovič Šojgu (rusky Серге́й Кужуге́тович Шойгу́, tuvinsky Сергей Күжүгет оглу Шойгу, * 21. května 1955, Čadan, Tuva) je ruský politik po otci tuvinského původu. V letech 1991–2012 byl ruským ministrem pro mimořádné situace. Po krátkém působení v roli gubernátora Moskevské oblasti se v listopadu 2012 stal ruským ministrem obrany. Má hodnost armádního generála a je také držitelem ocenění Hrdina Ruské federace. Je členem strany Jednotné Rusko.

Koncem února 2014 Šojgu navrhl výrazné posílení ruské vojenské přítomnosti ve světě pomocí zjednodušení podmínek kotvení lodí, umožnění natankování letadel a budování nových základen ve státech jako jsou Singapur, Venezuela, Kuba, Nikaragua nebo Vietnam či Seychely.[1][2] Šojgu je považován za strůjce probíhající reformy ruských ozbrojených sil a po svém jmenování získal pozornost jak svým osobním vystupováním (namísto uniformy běžně obléká koženou bundu), tak například utajenými prověrkami bojové pohotovosti, na něž se velitelé nemohou připravit, aby zlepšili výsledky svých útvarů.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Sergej Šojgu se narodil do rodiny Kužugeta Sergejeviče Šojgua (1921–2010) a Oleksandry Jakivny Šojguové (roz. Kudrjavcevová). Otec se původně jmenoval Šojgu Kužuget, ale chybou sovětského úředníka při zápise a vzhledem k tuvinské zvyklosti uvádět první příjmení mu byly vydány doklady na jméno Kužuget Šojgu.[4] Kužuget Šojgu byl redaktorem regionálních novin, pracoval ve stranických orgánech a nakonec byl místopředsedou Rady ministrů Tuvinské ASSR. Matka Sergeje, Oleksandra, byla zootechnička; Šojguovi příbuzní z matčiny strany pocházejí z Ukrajiny. V roce 1960 byl pokřtěn v pravoslavném kostele ve Stachanově v Luhanské oblasti.[5]

Sergej Šojgu měl ve škole průměrné výsledky. V roce 1972, po absolvování školy, odešel studovat na Krasnojarský polytechnický institut, který v roce 1977 absolvoval v oboru stavební inženýrství.

Šojgu je obdivovatelem bělogvardějského generála barona Romana Fjodoroviče Ungerna.

Ruská invaze na Ukrajinu[editovat | editovat zdroj]

Dne 23. února 2022 byl za účast na ruské invazi na Ukrajinu zahrnut do sankčního seznamu EU,[6] o dva dny později do sankčního seznamu USA.

Od 11. března se navzdory významnosti svého úřadu během války neobjevil na veřejnosti. Ruská státní televize přitom vysílala staré záběry s ministrem a vydávala je za nové.[7] Dne 26. března poradce ukrajinského ministra vnitra Anton Geraščenko uvedl, že Šojgu utrpěl infarkt poté, co ho tvrdě zkritizoval ruský prezident Vladimir Putin za nevydařený průběh ruské invaze na Ukrajinu.[8]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Šojgu je ženatý a má dvě dcery – Julii (* 1977) a Xenii (* 1991).[5]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. РФ близка к подписанию соглашений о военных базах сразу с рядом стран. РИА Новости [online]. 2014-3-26 [cit. 2014-3-5]. Dostupné online. (rusky) 
  2. LEŠ. Rusko plánuje nové základny, své vojáky chce v Karibiku i ve Vietnamu [online]. iDnes.cz, rev. 2014-02-27 [cit. 2014-03-05]. Dostupné online. 
  3. MACOUN, Jiří. Čím chrastí ruská armáda? Za dva dny by dorazila na hranici se Slovenskem [online]. Technet.cz, rev. 2014-03-04 [cit. 2014-03-05]. Dostupné online. 
  4. https://maxsher.medium.com/a-journey-to-the-center-of-asia-a51c79738667
  5. a b http://er.ru/rubr.shtml?110090/
  6. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-bude-to-tvrdy-uder-svet-hleda-zpusob-jak-sankcemi-ztrestat-rusko-190166
  7. ČTK. Ruský ministr obrany se 12 dní neobjevil na veřejnosti, všímají si média. České noviny [online]. 2022-03-23. Dostupné online. 
  8. ČTK. Šojgu podle Ukrajinců utrpěl infarkt. Prý po tvrdé Putinově kritice za fiasko invaze. Lidovky.cz [online]. 2022-03-26. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]