Sergej Šojgu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sergej Šojgu
Sergej Šojgu v roce 2014
Sergej Šojgu v roce 2014
Předseda státního výboru pro mimořádné situace RF
Ve funkci:
17. dubna 1991 – 20. ledna 1994
Předchůdce– (nově zřízeno)
Nástupceon sám jako ministr pro mimořádné situace
Ministr pro mimořádné situace RF
Ve funkci:
20. ledna 1994 – 11. května 2012
Předchůdceon sám jako předseda státního výboru pro mimořádné situace
NástupceVladimir Pučkov
Místopředseda vlády RF
Ve funkci:
10. ledna 2000 – 18. května 2000
Gubernátor Moskevské oblasti
Ve funkci:
11. května 2012 – 6. listopadu 2012
PředchůdceBoris Gromov
NástupceAndrej Vorobjov
Ministr obrany RF
Ve funkci:
6. listopadu 2012 – dosud
PředchůdceAnatolij Serďukov

Narození21. května 1955 (66 let)
Čadan, Sovětský svaz
RodičeKužuget Šojgu a Alexandra Šojgu
PříbuzníLarisa Flamenbaum (sourozenec)
OceněníRussian Federation Presidential Certificate of Gratitude (1993, 1996, 1999, 1999 a 2005)
Medaile obránci svobodného Ruska (1993)
Řád za osobní statečnost (1994)
medaile Na památku 850 let Moskvy (1997)
Hrdina Ruské federace (1999)
… více na Wikidatech
PodpisSergej Šojgu, podpis
CommonsSergey Shoigu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sergej Kužugetovič Šojgu (rusky Серге́й Кужуге́тович Шойгу́, tuvinsky Сергей Күжүгет оглу Шойгу, * 21. května 1955, Čadan, Tuva) je ruský politik po otci tuvinského původu. V letech 1991–2012 byl ruským ministrem pro mimořádné situace. Po krátkém působení v roli gubernátora Moskevské oblasti se v listopadu 2012 stal ruským ministrem obrany. Má hodnost armádního generála a je také držitelem ocenění Hrdina Ruské federace. Je členem strany Jednotné Rusko.

Koncem února 2014 Šojgu navrhl výrazné posílení ruské vojenské přítomnosti ve světě pomocí zjednodušení podmínek kotvení lodí, umožnění natankování letadel a budování nových základen ve státech jako jsou Singapur, Venezuela, Kuba, Nikaragua nebo Vietnam či Seychely.[1][2] Šojgu je považován za strůjce probíhající reformy ruských ozbrojených sil a po svém jmenování získal pozornost jak svým osobním vystupováním (namísto uniformy běžně obléká koženou bundu), tak například utajenými prověrkami bojové pohotovosti, na něž se velitelé nemohou připravit, aby zlepšili výsledky svých útvarů.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. РФ близка к подписанию соглашений о военных базах сразу с рядом стран. РИА Новости [online]. 2014-3-26 [cit. 2014-3-5]. Dostupné online. (rusky) 
  2. LEŠ. Rusko plánuje nové základny, své vojáky chce v Karibiku i ve Vietnamu [online]. iDnes.cz, rev. 2014-02-27 [cit. 2014-03-05]. Dostupné online. 
  3. MACOUN, Jiří. Čím chrastí ruská armáda? Za dva dny by dorazila na hranici se Slovenskem [online]. Technet.cz, rev. 2014-03-04 [cit. 2014-03-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]