Dmytro Jaroš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dmytro Jaroš
Narození30. září 1971 (52 let)
Kamjanske
Alma materDrohobych Ivan Franko State Pedagogical University
Povolánípolitik, aktivista, ukrajinský nacionalismus a voják
OceněníJubilejní medaile k 25. výročí nezávislosti Ukrajiny
Řád Bohdana Chmelnického 3. třídy
Národní hrdina Ukrajiny
Politické stranyPravý sektor (2014–2015)
People's Movement of Ukraine
nezávislý
Nábož. vyznáníUkrajinská řeckokatolická církev
Funkceukrajinský poslanec (2014–2019)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dmytro Jaroš

Dmytro Jaroš (ukrajinsky: Дмитро Ярош, * 30. září 1971) je ukrajinský politik a poradce náčelníka generálního štábu.[1]

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Do listopadu 2015 byl Jaroš předsedou nacionalistického politického sdružení Pravý sektor, který hrál důležitou roli při ukrajinské revoluci v roce 2014. V parlamentních volbách 26. října 2014 byl zvolen v jednomandátovém obvodě v Dněpropetrovské oblasti se ziskem 29,76 % hlasu. Aktivně se účastnil bojů proti proruským separatistům na východní Ukrajině a byl v lednu 2015 raněn granátem během druhé bitvy o Doněcké letiště.[2]

Na začátku dubna 2015 se nechal slyšet, že nedojde-li k dalším politicko-společenským změnám či reformám, nelze vyloučit nepokoje obdobné kyjevskému Euromajdanu.[3] V dubnu 2015 se Jaroš stal poradcem ukrajinského ministra obrany.[4]

V listopadu 2015 odstoupil Jaroš z funkce předsedy strany Pravý sektor.[5] Později ze strany úplně odešel, přičemž ho následovala asi 1/5 tehdejších členů.[6]

Údajná smrt v Mukačevu[editovat | editovat zdroj]

Podle údajů ukrajinských bezpečnostních složek se začátkem července 2015 v Mukačevu v Zakarpatské oblasti sešli příslušníci Pravého sektoru se zločinci, se kterými chtěli vyjednávat o „rozdělení sfér vlivu“ a vymáhání „ochranných poplatků“ ve spojení s pašováním cigaret do zemí Evropské unie. Za onou zločinnou organizací údajně stojí poslanec ukrajinského parlamentu Michajlo Lanjo.

Poté, co ministr vnitra Arsen Avakov poslal do Mukačeva zvláštní policejní jednotky, vznikla ve městě 11. července přestřelka mezi policií a příslušníky Pravého sektoru. Při ní byly použity také protitankové zbraně (pancéřové pěsti) a granáty a zabiti nejméně tři lidé. Část civilního obyvatelstva byla z města evakuována. Asi 14 příslušníků Pravého sektoru se uchýlilo do okolních lesů a chtěli složit své zbraně až poté, když by je k tomu výslovně vyzval vůdce Pravého sektoru Dmytro Jaroš. Ten odjel s doprovodem do Mukačeva, aby mohl vyjednávat s místním velitelem organizace Alexandrem Skičem.[7] Podle zprávy rádia BBC však měl sám Jaroš zahynout 12. července, když při vjezdu do města kolona jeho pěti vozů najela na dálkově odpálenou výbušnou nástrahu. Pro rozhlas to sdělil místní občan.[8] Jiné zdroje tuto nepravdivou zprávu nepřinesly.

Navštívenka Dmytra Jaroše

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Publicist, Геннадій Пилипець. Дмитро Ярош офіційно став радником начальника Генерального штабу України. Публіцист [online]. 2015 -04-06. Dostupné online. 
  2. Echo 24, ČTK. Šéfa ukrajinského Pravého sektoru Jaroše zasáhl granát. Echo 24 [online]. 2015 -01-21. Dostupné online. 
  3. ČTK, DPA, BBC, Právo. Předák Pravého sektoru pohrozil krvavějším Majdanem. Novinky.cz [online]. Borgis, 2015-04-01. Dostupné online. 
  4. Vůdce Pravého sektoru se stal poradcem ukrajinského ministra obrany Archivováno 10. 4. 2015 na Wayback Machine.. Novinky. 6. dubna 2015.
  5. Yarosh quits as Right Sector leader Interfax Ukraine, 11. listopadu 2015
  6. Yarosh launches a new movement, leaves Right Sector Kyiv Post, 22. února 2016
  7. „Schüsse im Westen der Ukraine“ (Střelba na západě Ukrajiny), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 14. července 2015, str. 6 (německy).
  8. http://oppps.ru/bbc-dmitrij-yarosh-likvidirovan-v-mukachevo-vmeste-s-soprovozhdayushhimi.html Archivováno 14. 7. 2015 na Wayback Machine. BBC: «ДМИТРИЙ ЯРОШ ЛИКВИДИРОВАН ВМЕСТЕ С СОПРОВОЖДАЮЩИМИ»
  9. УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ №517/2016. Офіційне інтернет-представництво Президента України [online]. [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (ua) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]