Přeskočit na obsah

Sergej Ivanov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o ruském politikovi. O dalších nositelích stejného jména pojednává článek Sergej Ivanov (rozcestník).
Sergej Borisovič Ivanov
Sergej Borisovič Ivanov (2019)
Sergej Borisovič Ivanov (2019)
Ministr obrany Ruska
Ve funkci:
28. března 2001  15. února 2007
PředchůdceIgor Sergejev
NástupceAnatolij Serdjukov
Stranická příslušnost
ČlenstvíJednotné Rusko
Komunistická strana Sovětského svazu

Rodné jménoСерге́й Бори́сович Ивано́в
Narození31. ledna 1953
Petrohrad
Úmrtí26. června 2026 (ve věku 73 let)
Moskva
Příčina úmrtínemoc
Místo pohřbeníTrojekurovský hřbitov v Moskvě
ObčanstvíSovětský svaz a Rusko
DětiSergej Sergejevič Ivanov
Alma materFakulta jazyků Petrohradské státní univerzity
Petrohradská státní univerzita
Akademie rozvědky
Akademie národní bezpečnosti Běloruské republiky
Profesezpravodajský důstojník, politik a diplomat
Náboženstvípravoslaví
OceněníŘád Za zásluhy o vlast 2. třídy
medaile Za zásluhy ve vojenské službě 1. třídy
medaile Za bezchybnou službu 2. třídy
medaile Za bezchybnou službu 3. třídy
medaile Za zásluhy ve speciálních operacích
 více na Wikidatech
CommonsSergei Ivanov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sergej Borisovič Ivanov (rusky Сергей Борисович Иванов; 31. ledna 1953 Leningrad26. června 2026)[1][2] byl ruský politik, od srpna 2016 byl zmocněncem ruského prezidenta Vladimira Putina pro ekologii a dopravu.[3] V únoru 2026 ho prezident Putin z funkce odvolal.[4]

V minulosti zastával řadu významných funkcí v ruské administrativě. V letech 2001 až 2007 byl ministrem obrany, v letech 2007 až 2008 prvním místopředsedou ruské vlády, od ledna 2011 do srpna 2016 působil jako vedoucí kanceláře ruského prezidenta.

Vystudoval překladatelství na Leningradské státní univerzitě (angličtinu a švédštinu)[1] a poté vstoupil do KGB. Pracoval pro sovětskou rozvědku ve Finsku a v Keni.[1] Z Londýna byl vyhoštěn po útěku sovětského špióna Olega Gordijevského. V 90. letech 20. století pracoval v centrále aparátu Služby vnější rozvědky.[5]

Od srpna 2016 byl zmocněncem ruského prezidenta Putina pro ekologii a dopravu. V únoru 2026 ho prezident odvolal z funkce, dle prezidentova mluvčí na Ivanovu vlastní žádost; Ivanov tak odešel do důchodu.[4] Zemřel o pouhé čtyři měsíce později v červnu 2026 ve věku 73 let.[6]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Ruská a sovětská vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 3 Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2021-07-19]. Heslo ИВАНО́В. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-19. (rusky)
  2. Умер Сергей Иванов. RIA Novosti [online]. 2026-06-26 [cit. 2026-06-26]. Dostupné online. (rusky)
  3. Ruský prezident Putin vyměnil šéfa své kremelské kanceláře. Ivanova nahradí Vajno. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-09-13]. Dostupné online.
  4. 1 2 Putin odvolal zmocněnce Ivanova, býval dříve pokládán za možného nástupce. Seznam Zprávy [online]. 2026-02-04. Dostupné online.
  5. SOUKUP, Ondřej. Sergej Ivanov. IHNed.cz [online]. 2008-02-25 [cit. 2021-07-19]. Dostupné online.
  6. KOTRÁŠOVÁ, Jana. Zemřel blízký spolupracovník Putina Sergej Ivanov. Počátkem roku byl odvolán ze všech funkcí. Novinky.cz [online]. 2026-06-26 [cit. 2026-06-26]. Dostupné online.
  7. Правотека.ру - Указ Президента РФ от 31 января 2003 г. N 128 "О награ…. archive.is [online]. 2012-09-08 [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-09-08.
  8. ДНИ.РУ ИНТЕРНЕТ-ГАЗЕТА ВЕРСИЯ 5.0. web.archive.org [online]. 2013-11-03 [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
  9. УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ № 50/2013 - Офiцiйне представництво Президента України. web.archive.org [online]. 2013-02-03 [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]