Sergej Ivanov
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
Sergej Borisovič Ivanov | |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
| |||||||||||
Narození |
31. ledna 1953 (68 let) Petrohrad | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Rodiče | Boriss Ivanov | ||||||||||
Děti | Sergej Sergejevič Ivanov | ||||||||||
Sídlo | Petrohrad | ||||||||||
Alma mater |
Fakulta jazyků Petrohradské statní univerzity Akademie rozvědky | ||||||||||
Profese | politik a diplomat | ||||||||||
Náboženství |
Ruská pravoslavná církev pravoslaví | ||||||||||
Ocenění |
Řád Za zásluhy o vlast 2. třídy jubilejní medaile 70 let ozbrojených sil SSSR Řád za vojenské zásluhy Řád Za zásluhy o vlast 1. třídy Řád Za zásluhy o vlast 3. třídy … více na Wikidatech | ||||||||||
Commons | Sergei Ivanov | ||||||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sergej Borisovič Ivanov (rusky Сергей Борисович Иванов; * 31. ledna 1953, Leningrad, Sovětský svaz) je ruský politik, od srpna 2016 zmocněncem ruského prezidenta Vladimíra Putina pro ekologii a dopravu.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
V minulosti zastával řadu významných funkcí v ruské administrativě. V letech 2001 až 2007 byl ministrem obrany, v letech 2007 až 2008 prvním místopředsedou ruské vlády, od ledna 2011 do srpna 2016 působil jako vedoucí kanceláře ruského prezidenta.
Vystudoval překladatelství na Leningradské státní univerzitě a poté vstoupil do KGB. Pracoval pro sovětskou rozvědku ve Finsku a v Keni. Z Londýna byl vyhoštěn po útěku sovětského špióna Olega Gordijevského. V 90. letech 20. století pracoval v centrále aparátu Služby vnější rozvědky.[2]
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Ruská a sovětská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Řád rudé hvězdy
Řád Za zásluhy o vlast II. třídy – 31. ledna 2003[3]
Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy – 31. ledna 2008
Řád Za zásluhy o vlast III. třídy
Řád Za zásluhy o vlast I. třídy
Řád svatého Alexandra Něvského
Vojenský záslužný řád
Řád cti
Řád za osobní statečnost
Zahraniční vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Řád přátelství – Kazachstán, 2005[4]
Řád za zásluhy I. třídy – Ukrajina, 31. ledna 2013[5]
Čestná medaile – Kyrgyzstán
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ruský prezident Putin vyměnil šéfa své kremelské kanceláře. Ivanova nahradí Vajno. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-09-13]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Ondřej Soukup: Sergej Ivanov
- ↑ Правотека.ру - Указ Президента РФ от 31 января 2003 г. N 128 "О награ…. archive.is [online]. 2012-09-08 [cit. 2019-09-13]. Dostupné online.
- ↑ ДНИ.РУ ИНТЕРНЕТ-ГАЗЕТА ВЕРСИЯ 5.0. web.archive.org [online]. 2013-11-03 [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ № 50/2013 - Офiцiйне представництво Президента України. web.archive.org [online]. 2013-02-03 [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergej Borisovič Ivanov na Wikimedia Commons
Kategorie:
- Ruští politici
- Ministři obrany
- Osobnosti KGB
- Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 1. třídy
- Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 2. třídy
- Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 3. třídy
- Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 4. třídy
- Nositelé Vojenského záslužného řádu (Rusko)
- Nositelé Řádu přátelství (Kazachstán)
- Nositelé Řádu Alexandra Něvského (Rusko)
- Nositelé Řádu rudé hvězdy (SSSR)
- Nositelé Řádu za zásluhy I. třídy (Ukrajina)
- Nositelé Řádu cti (Rusko)
- Narození 1953
- Narození 31. ledna
- Narození v Petrohradě