Sergej Ivanov
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
| Sergej Borisovič Ivanov | |
|---|---|
 | |
| Ministr obrany Ruska | |
| Ve funkci: 28. března 2001 – 15. února 2007 | |
| Předchůdce | Igor Dmitrijevič Sergejev |
| Nástupce | Anatolij Eduardovič Serdjukov |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Jednotné Rusko Komunistická strana Sovětského svazu |
| Narození | 31. ledna 1953 (69 let) Petrohrad |
| Rodiče | Boris Ivanov |
| Děti | Sergej Sergejevič Ivanov |
| Sídlo | Petrohrad |
| Alma mater | Fakulta jazyků Petrohradské statní univerzity Akademie rozvědky |
| Profese | politik a diplomat |
| Náboženství | Ruská pravoslavná církev pravoslaví |
| Ocenění | Řád Za zásluhy o vlast 2. třídy Medaile 70. výročí Ozbrojených sil SSSR Řád za vojenské zásluhy Řád Za zásluhy o vlast 1. třídy Řád Za zásluhy o vlast 3. třídy … více na Wikidatech |
| Commons | Sergei Ivanov |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sergej Borisovič Ivanov (rusky Сергей Борисович Иванов; * 31. ledna 1953, Leningrad)[1] je ruský politik, od srpna 2016 je zmocněncem ruského prezidenta Vladimira Putina pro ekologii a dopravu.[2]
Život[editovat | editovat zdroj]
V minulosti zastával řadu významných funkcí v ruské administrativě. V letech 2001 až 2007 byl ministrem obrany, v letech 2007 až 2008 prvním místopředsedou ruské vlády, od ledna 2011 do srpna 2016 působil jako vedoucí kanceláře ruského prezidenta.
Vystudoval překladatelství na Leningradské státní univerzitě (angličtinu a švédštinu)[1] a poté vstoupil do KGB. Pracoval pro sovětskou rozvědku ve Finsku a v Keni.[1] Z Londýna byl vyhoštěn po útěku sovětského špióna Olega Gordijevského. V 90. letech 20. století pracoval v centrále aparátu Služby vnější rozvědky.[3]
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Ruská a sovětská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Řád rudé hvězdy
Řád Za zásluhy o vlast II. třídy – 31. ledna 2003[4]
Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy – 31. ledna 2008
Řád Za zásluhy o vlast III. třídy
Řád Za zásluhy o vlast I. třídy
Řád svatého Alexandra Něvského
Vojenský záslužný řád
Řád cti
Řád za osobní statečnost
Zahraniční vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Řád přátelství – Kazachstán, 2005[5]
Řád za zásluhy I. třídy – Ukrajina, 31. ledna 2013[6]
Čestná medaile – Kyrgyzstán
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2021-07-19]. Heslo ИВАНО́В. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Ruský prezident Putin vyměnil šéfa své kremelské kanceláře. Ivanova nahradí Vajno. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-09-13]. Dostupné online.
- ↑ SOUKUP, Ondřej. Sergej Ivanov. IHNed.cz [online]. 2008-02-25 [cit. 2021-07-19]. Dostupné online.
- ↑ Правотека.ру - Указ Президента РФ от 31 января 2003 г. N 128 "О награ…. archive.is [online]. 2012-09-08 [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-09-08.
- ↑ ДНИ.РУ ИНТЕРНЕТ-ГАЗЕТА ВЕРСИЯ 5.0. web.archive.org [online]. 2013-11-03 [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ № 50/2013 - Офiцiйне представництво Президента України. web.archive.org [online]. 2013-02-03 [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergej Borisovič Ivanov na Wikimedia Commons
Kategorie:
- Ruští politici
- Ministři obrany
- Osobnosti KGB
- Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 1. třídy
- Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 2. třídy
- Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 3. třídy
- Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 4. třídy
- Nositelé Vojenského záslužného řádu (Rusko)
- Nositelé Řádu přátelství (Kazachstán)
- Nositelé Řádu Alexandra Něvského (Rusko)
- Nositelé Řádu rudé hvězdy (SSSR)
- Nositelé Řádu za zásluhy I. třídy (Ukrajina)
- Nositelé Řádu cti (Rusko)
- Narození 1953
- Narození 31. ledna
- Narození v Petrohradu
- Nositelé Medaile 70. výročí Ozbrojených sil SSSR
- Ruští nacionalisté
- Členové KSSS
- Rusové na sankčním seznamu EU
- Členové Jednotného Ruska