Sergej Ivanov

Sergej Borisovič Ivanov
Sergej Borisovič Ivanov
Ministr obrany Ruska
	Ve funkci:; 28. března 2001 – 15. února 2007
Předchůdce	Igor Dmitrijevič Sergejev
Nástupce	Anatolij Eduardovič Serdjukov
Stranická příslušnost
Členství	Jednotné Rusko; Komunistická strana Sovětského svazu
Rodné jméno	Серге́й Бори́сович Ивано́в
Narození	31. ledna 1953 (70 let) ; Petrohrad
Rodiče	Boris Ivanov
Děti	Sergej Sergejevič Ivanov
Sídlo	Petrohrad
Alma mater	Fakulta jazyků Petrohradské statní univerzity; Akademie rozvědky
Profese	politik a diplomat
Náboženství	Ruská pravoslavná církev; pravoslaví
Ocenění	Řád Za zásluhy o vlast 2. třídy; Medal «For diligence in performing engineering tasks»; Medal "For cooperation with the FSB of Russia"; medaile Za upevnění bojové spolupráce; Medaile Pjotra Arkaďjeviče Stolypina; … více na Wikidatech
Commons	Sergei Ivanov
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sergej Borisovič Ivanov (rusky Сергей Борисович Иванов; * 31. ledna 1953, Leningrad)^[1] je ruský politik, od srpna 2016 je zmocněncem ruského prezidenta Vladimira Putina pro ekologii a dopravu.^[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

V minulosti zastával řadu významných funkcí v ruské administrativě. V letech 2001 až 2007 byl ministrem obrany, v letech 2007 až 2008 prvním místopředsedou ruské vlády, od ledna 2011 do srpna 2016 působil jako vedoucí kanceláře ruského prezidenta.

Vystudoval překladatelství na Leningradské státní univerzitě (angličtinu a švédštinu)^[1] a poté vstoupil do KGB. Pracoval pro sovětskou rozvědku ve Finsku a v Keni.^[1] Z Londýna byl vyhoštěn po útěku sovětského špióna Olega Gordijevského. V 90. letech 20. století pracoval v centrále aparátu Služby vnější rozvědky.^[3]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Ruská a sovětská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Řád rudé hvězdy
Řád Za zásluhy o vlast II. třídy – 31. ledna 2003^[4]
Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy – 31. ledna 2008
Řád Za zásluhy o vlast III. třídy
Řád Za zásluhy o vlast I. třídy
Řád svatého Alexandra Něvského
Vojenský záslužný řád
Řád cti
Řád za osobní statečnost

Zahraniční vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Řád přátelství – Kazachstán, 2005^[5]
Řád za zásluhy I. třídy – Ukrajina, 31. ledna 2013^[6]
Čestná medaile – Kyrgyzstán

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b ^c Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2021-07-19]. Heslo ИВАНО́В. Dostupné online. (rusky)
↑ Ruský prezident Putin vyměnil šéfa své kremelské kanceláře. Ivanova nahradí Vajno. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-09-13]. Dostupné online.
↑ SOUKUP, Ondřej. Sergej Ivanov. IHNed.cz [online]. 2008-02-25 [cit. 2021-07-19]. Dostupné online.
↑ Правотека.ру - Указ Президента РФ от 31 января 2003 г. N 128 "О награ…. archive.is [online]. 2012-09-08 [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-09-08.
↑ ДНИ.РУ ИНТЕРНЕТ-ГАЗЕТА ВЕРСИЯ 5.0. web.archive.org [online]. 2013-11-03 [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ № 50/2013 - Офiцiйне представництво Президента України. web.archive.org [online]. 2013-02-03 [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Alexandr Bortnikov

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergej Borisovič Ivanov na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[БРЭ-1] Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2021-07-19]. Heslo ИВАНО́В. Dostupné online. (rusky)

[2] Ruský prezident Putin vyměnil šéfa své kremelské kanceláře. Ivanova nahradí Vajno. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-09-13]. Dostupné online.

[3] SOUKUP, Ondřej. Sergej Ivanov. IHNed.cz [online]. 2008-02-25 [cit. 2021-07-19]. Dostupné online.

[4] Правотека.ру - Указ Президента РФ от 31 января 2003 г. N 128 "О награ…. archive.is [online]. 2012-09-08 [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-09-08.

[5] ДНИ.РУ ИНТЕРНЕТ-ГАЗЕТА ВЕРСИЯ 5.0. web.archive.org [online]. 2013-11-03 [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.

[6] УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ № 50/2013 - Офiцiйне представництво Президента України. web.archive.org [online]. 2013-02-03 [cit. 2019-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]