Přeskočit na obsah

Únosy dětí během ruské invaze na Ukrajinu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Od ruské invaze ukrajinské ministerstvo vnitra popírá příspěvky na sociálních sítích, kde se jednotlivci na okupovaných územích vzdávají údajně osiřelých dětí.

Během rusko-ukrajinské války[1] Rusko násilně přemístilo téměř 20 000 ukrajinských dětí na území pod svou kontrolou, přidělilo jim ruské občanství, násilně je adoptovalo do ruských rodin a vytvořilo překážky jejich znovusjednocení s rodiči a vlastí.[2][3] Organizace spojených národů označila tyto deportace za válečné zločiny.[3][4] Mezinárodní trestní soud (ICC) vydal zatykače na ruského prezidenta Vladimira Putina[5] (který tyto nucené adopce otevřeně podporoval a prosadil legislativu umožňující jejich provádění)[6] a komisařku pro práva dětí Marii Lvovovou-Bělovovou za jejich údajnou účast.[5] Podle mezinárodního práva, včetně Úmluvy o genocidě z roku 1948, takové činy představují genocidu, jsou-li spáchány s úmyslem zničit zcela nebo zčásti národ nebo etnickou skupinu.[7][pozn. 1]

Ukrajinské děti byly unášeny ruským státem poté, co byli jejich rodiče zadrženi ruskými okupačními úřady nebo zabiti během invaze,[8][9] nebo poté, co byly během bojů odděleny od rodičů.[10] Děti byly rovněž unášeny ze státních institucí v okupovaných oblastech a prostřednictvím „letních táborů“ na ruském území.[8] Unesené děti byly podrobovány rusifikaci;[6][10] vychovávat děti války v cizím národě a kultuře může představovat čin genocidy, pokud je cílem vymazání jejich národní identity.[6]

Ukrajinské úřady ověřily totožnost[11] více než 19 000 unesených dětí,[12] data shromažďují a průběžně aktualizují v rámci online platformy „Children of War“. Ruské úřady tvrdí, že do poloviny roku 2023 bylo přemístěno více než 700 000 ukrajinských dětí,[13] a ukrajinský ombudsman pro práva dětí se domnívá, že skutečný počet unesených může být ve statisících.[11] Charitativní organizace Save Ukraine pomáhá s repatriací a znovusjednocováním unesených dětí s rodinami.[14][9] Daria Herasymčuk je ukrajinskou prezidentskou komisařkou pro práva dětí a jejich rehabilitaci.[15]

V srpnu 2025 vytvořily ruské okupační úřady na Ukrajině internetový katalog, kde si Rusové mohou „vybírat“ ukrajinské děti podle fotografií a popisů, jako například „poslušné“ nebo „klidné“, s možností filtrování podle věku, barvy očí a vlasů.[16]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článcích Ruská invaze na Ukrajinu a Ruský iredentismus.

Desátá léta 21. století

[editovat | editovat zdroj]

Rusko začalo převážet děti z ukrajinských území v roce 2014, v prvním roce rusko-ukrajinské války.[6][17] První takový rozsáhlý program byl zahájen ruskou charitativní celebritou Jelizavetou Glinkou.[1] Na začátku února 2022 Rusko „evakuovalo“ 500 údajných sirotků z Doněcké oblasti na ruské území.[18]

2022

[editovat | editovat zdroj]
Mapa ruské invaze na Ukrajinu z února 2022

První zprávy o nucených deportacích do Ruska v rámci ruské invaze na Ukrajinu se objevily v polovině března 2022 během obléhání Mariupolu.[19] Téhož měsíce ruská zmocněnkyně pro práva dětí Marija Lvovová-Bělovová uvedla, že skupina ukrajinských dětí převezených z Mariupolu do Ruska zpočátku zdůrazňovala svou ukrajinskou identitu, ale že se tato identita změnila v lásku k Rusku, přičemž dodala, že jedno z těchto dětí sama adoptovala.[6]

Již 22. března 2022 ukrajinské a americké úřady tvrdily, že více než 2300 dětí bylo uneseno ruskými silami z Doněcké a Luhanské oblasti.[20][21]

30. květa Vladimir Putin podepsal dekret, který zjednodušil proces adopce ukrajinských sirotků nebo dětí bez rodičovské péče a udělování ruského občanství.[6][22][23]

Do 11. dubna bylo podle OSN vysídleno dvě třetiny z 7,5 milionu ukrajinských dětí.[24] Ukrajinská zmocněnkyně pro lidská práva Ljudmila Denisovová a velvyslanec při OSN Serhij Kyslycja tehdy uvedli, že více než 120 000 dětí bylo deportováno do Ruska.[25][24] K 26. květnu bylo hlášeno, že více než 238 000 ukrajinských dětí bylo deportováno na ruské území.[22]

Ukrajina tuto otázku vznesla na jednání Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) počátkem června, kde vedoucí ukrajinské mise Jevhenij Cimbaliuk citoval zprávu od ukrajinského dítěte, které bylo násilně adoptováno navzdory tomu, že mělo žijící blízké příbuzné; v dopisu adresovaném jeho tetě stálo mimo jiné: „Říkají, že jsem sirotek. Ale já nejsem sirotek, mám tebe, mám prarodiče. Je tu tolik dětí jako já. Říkají, že nás chtějí nechat v Rusku. A já nechci zůstat v Rusku!“[26]

Podle Ukrajinské pravdy odvezlo Rusko 267 sirotků z Mariupolu do Rostovské oblasti, aby z nich byli učiněni ruští občané, pod dohledem Marie Lvovové-Bělovové. Zpráva také uvádí, že ruské úřady vyhledávaly a shromažďovaly osiřelé děti, které měly být převezeny na neznámé místo.[27]

Sky News zveřejnila kamerové záběry datované červen 2022, na nichž ruští příslušníci FSB vstupují do sirotčince v Chersonu, aby pátrali po sirotcích. Personál, vědomý si rizika únosů dětí, děti před jejich příchodem ukryl. Když FSB nenašla žádné děti, zabavila záznamy, počítače a systém CCTV z útulku, zjevně ve snaze vypátrat ukryté děti. Ruské úřady následně poslaly do sirotčince 15 unesených dětí, aby tam byly umístěny, avšak ruští okupanti je při ústupu z Chersonu opět odvezli. Ruským silám se rovněž podařilo unést děti z jiného chersonského sirotčince, uvedl svědek pro Sky News.[28]

V červnu 2022 Michail Mizincev, vedoucí Národního centra řízení obrany, tvrdil, že do Ruska bylo deportováno 1 936 911 Ukrajinců, z toho 307 423 dětí.[29]

7. září oznámil představitel Organizace spojených národů, že existují věrohodná obvinění, že ruské síly posílaly ukrajinské děti do Ruska k adopci v rámci programu nucené deportace, a americký velvyslanec informoval Radu bezpečnosti OSN, že jen v červenci bylo do Ruska převezeno více než 1 800 ukrajinských dětí.[30]

Únosy dětí během "filtračních" procedur byly zdokumentovány v zprávě Amnesty International z 10. listopadu 2022 s názvem „Russia’s Unlawful Transfer And Abuse Of Civilians In Ukraine During 'Filtration'“. Jedenáctiletý chlapec vypověděl Amnesty International:[31]

„ Odvedli moji mámu do jiného stanu. Vyslýchali ji… Řekli mi, že budu odveden od své mámy… Byl jsem v šoku… Nic neřekli o tom, kam moje máma půjde. Jedna paní ze služby [ochrany dětí] v Novoazovsku řekla, že možná moji mámu pustí… Nemohl jsem svou mámu vidět… Od té doby jsem o ní nic neslyšel.[31] “

V prosinci 2022 zveřejnila Eastern Human Rights Group a Institut pro strategický výzkum a bezpečnost zprávu, podle níž byly deportace v Donbasu Ruskou federací připravovány předem pod záminkou „evakuace“.[32]

2023

[editovat | editovat zdroj]

Už 28. dubna 2023 se únosy staly předmětem zájmu na RB OSN.[33]

Podle zprávy agentury Reuters z srpna 2023 Alexej Petrov, poradce úřadu ruského prezidentského zmocněnce pro práva dětí, ve své online aktivitě používal neonacistickou rétoriku a symboly a spojoval se s neonacistickými, bělošsky supremačistickými a krajně pravicovými ruskými hnutími.[34]

2024

[editovat | editovat zdroj]

2. února 2024 byla zahájena činnost Mezinárodní koalice pro návrat ukrajinských dětí s 37 partnerskými státy. Spolupředsedaly jí Ukrajina a Kanada.[35]

V únoru 2024 National Public Radio zpovídalo dvě dříve unesené děti poté, co byly vyslechnuty Výborem pro zahraniční věci Sněmovny reprezentantů.[36] Později během zasedání 118. Kongresu Spojených států předložila poslankyně Susan Wild návrh H.Res 149: „Odsuzující nezákonné únosy a násilné přesuny dětí z Ukrajiny do Ruské federace“; získal 39 spolusponzorů.[37] Sněmovna návrh schválila 19. března 2024 poměrem hlasů 390 ku 9. Proti hlasovali: Marjorie Taylor Greene, Tom Tiffany, Eric Burlison, Andy Biggs, Clay Higgins, Thomas Massie, Matt Rosendale, Warren Davidson a Chip Roy.[38]

V červnu 2024 si Ukrajinci uvědomili, že Rusko zveřejnilo fotografie několika unesených dětí v online formátu.[39]

2025

[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2025 oznámila první dáma Spojených států Melania Trumpová, že díky probíhajícím jednáním s Putinem napomohla znovusjednocení osmi dětí, které byly „vysídleny“. Podle Trumpové byly tři z těchto dětí odděleny od svých rodin a „vysídleny“ do Ruska kvůli bojům na frontě, zatímco ostatní byly odděleny od rodinných příslušníků přes hranice v důsledku bojů.[40]

Únosy

[editovat | editovat zdroj]

Drtivá většina unesených dětí byla unesena z jižní a východní Ukrajiny (Chersonské, Charkovské, Záporožské, Doněcké, Luhanské a Mykolajivské oblasti).[8] Podle ukrajinského ombudsmana pro práva dětí provádí Rusko únosy s cílem doplnit vlastní populaci a provádí zdravotní prohlídky dětí, aby integrovalo pouze zdravé ukrajinské děti do ruského národa.[11]

Oddělení dětí od rodičů.n

[editovat | editovat zdroj]

Některé děti byly uneseny poté, co byly při útěku z aktivních válečných zón odděleny od svých rodičů,[8][10] a některé byly uneseny poté, co byli jejich rodiče zadrženi v filtračních táborech.[8][9] Některé děti byly uneseny a odvezeny do Ruska rodinnými přáteli nebo příbuznými, kteří se snažili získat finanční nebo materiální prospěch z pobídek zavedených ruským státem s cílem podporovat adopci ukrajinských dětí ruskými rodinami.[41] Ukrajinský ombudsman pro práva dětí tvrdí, že ruské okupační orgány používají únosy jako trestné opatření proti rodičům, kteří neuposlechnou okupační úřady, přičemž jim jako trest za nesouhlas odnímají rodičovská práva.[11] Některé děti jsou podle ukrajinských představitelů unášeny ruskými úřady poté, co jejich rodiče zabily ruské síly.[10][11]

Státní instituce

[editovat | editovat zdroj]

Děti byly unášeny z ukrajinských státních zařízení, jako jsou sirotčince,[10][42][43] domovy pro mládež,[10] pečovatelské domy, nemocnice,[43] a internáty;[44][10] mnoho násilně převezených dětí bylo odvezeno právě ze sirotčinců a zařízení typu domovů pro mládež.[10] Státní instituce navíc během chaosu války ztratily přehled o tisících dětí ve své péči.[45]

Většina dětí v péči ukrajinských státních institucí (včetně některých v sirotčincích[18]) nejsou sirotci, ale byly pouze dočasně či trvale svěřeny do péče státu rodiči potýkajícími se s osobními problémy, jako je chudoba, nemoc nebo závislosti. Ukrajinský stát umožňuje rodičům dobrovolné dočasné nebo trvalé umístění dětí do péče státních institucí.[10] Asi 90 % ukrajinských dětí žijících ve státní péči tak byli „sociální sirotci“ – děti, jejichž rodinní příslušníci z různých důvodů o ně nemohli pečovat.[8] Organizace spojených národů odhadovala, že před invazí v roce 2022 žilo v ukrajinských státních zařízeních kolem 90 000 dětí. Bez ohledu na to, zda měly děti žijící rodiče, nebo byly skutečně svěřenci státu, představují takovéto násilné přesuny během války pravděpodobně válečný zločin.[10]

BBC uvedla, že mnoho unesených dětí bylo posláno do „převýchovných táborů nebo psychiatrických zařízení“ v Rusku.[46] Yale School of Public Health zdokumentovala „systematické“ úsilí o vymývání mozků ukrajinským dětem.[47]

Pobyty v letních táborech

[editovat | editovat zdroj]

Rodiče v ruskem okupovaných oblastech byli ruskými okupačními úřady, ruskými silami a učiteli povzbuzováni, aby posílali své děti do takzvaných „letních táborů“[48] (ve skutečnosti převýchovných táborů pro ukrajinské děti), aby si odpočinuly od rusko-ukrajinské války. Někteří rodiče byli pod tlakem, aby své děti do táborů poslali, zatímco jiní souhlasili proto, aby dostali své děti z aktivní válečné zóny, nebo aby využili příležitosti poskytnout jim bezplatný výjezd (mnoho rodin, které souhlasily s odesláním dětí, mělo ekonomické potíže), či lepší životní podmínky uprostřed válečných útrap.[18]

Některé z těchto dětí byly následně v táborech drženy na dobu neurčitou, zatímco jiné byly vráceny týdny či měsíce po slíbeném termínu. Některým rodičům, kteří posílali své děti do „letních táborů“, bylo následně sděleno, že děti budou vráceny pouze tehdy, pokud si je rodiče osobně vyzvednou – avšak cestování mezi Ukrajinou a Ruskem je obtížné, nebezpečné a nákladné; některé tábory se nacházejí daleko od Ukrajiny (včetně tak vzdálených oblastí, jako je Magadanská oblast na ruském Dálném východě, která sousedí s tichomořským pobřežím), a mnoho dětí pochází z nízkopříjmových rodin, které si cestu nemohou dovolit (některé rodiny musely prodat svůj majetek, aby si cestu mohly dovolit a projet čtyřmi zeměmi, aby své děti vyzvedly z táborů). Ani příbuzní vybavení plnou mocí od rodičů nesmějí děti převzít a všichni muži (včetně rodičů) ve věku 18 až 60 let nesmějí opustit Ukrajinu, protože jsou způsobilí k odvodu a navíc riskují „filtraci“ a případné pronásledování při pokusu vstoupit do Ruska. V praxi tak ve většině případů mohou děti vyzvednout pouze matky. V některých případech uvedli táboroví pracovníci, že návrat dětí závisí na tom, zda Rusko znovu obsadí již osvobozené ukrajinské území, kde žije rodina dítěte, a jednomu dítěti bylo řečeno, že nebude vráceno domů kvůli jeho „proukrajinským názorům“.[18] Některým dětem bylo také řečeno, že budou dány k adopci nebo umístěny do pěstounské péče, pokud si je rodiče brzy nevyzvednou.[49] Některé děti byly vráceny prostřednictvím zásahu ukrajinské vlády. Možnost rodičů komunikovat se svými dětmi během pobytu v táborech byla omezena a rodičům byly odmítány informace o stavu jejich dětí.[18]

Špatné zacházení

[editovat | editovat zdroj]

Podle svědectví získaných Komisí OSN pro vyšetřování porušování lidských práv na Ukrajině některé děti zažily špatné životní podmínky, nedostatečnou péči a verbální zneužívání během pobytu ve státní péči Ruské federace.[3] Některé navrácené děti dosvědčily přísné tresty a restriktivní životní podmínky během pobytu v Rusku.[9] Ukrajinská vláda tvrdí, že některé děti zažily sexuální vykořisťování poté, co byly násilně převezeny do Ruska.[48] Děti zadržované v letních táborech vypověděly o častých trestech, šikaně ze strany vrstevníků a nátlaku zpívat ruskou hymnu.[49]

Uneseným dětem je po návratu na Ukrajinu nabízena tří měsíců trvající rehabilitace s týmy duševního zdraví.[9]

Ruská politika

[editovat | editovat zdroj]

Adopce

[editovat | editovat zdroj]

Ruské zákony zakazují adopci dětí, které jsou občany jiných států, ruskými občany bez souhlasu země původu dítěte. V květnu 2022 podepsal Vladimir Putin dekret,[6] který usnadňuje udělování ruského občanství ukrajinským dětem, aby bylo možné jejich trvalé osvojení ruskými rodinami – tato změna představuje právní překážku pro budoucí znovusjednocení unesených dětí s jejich ukrajinskými rodinami[6][31] či jejich repatriaci na Ukrajinu.[31] Sirotčince, domovy pro mládež a sociální služby mohou rovněž podávat žádosti o adopci unesených dětí, čímž zahajují jejich naturalizaci.[45]

Ruská vláda vytvořila registr ruských rodin, které mohou adoptovat ukrajinské děti, a zřídila horkou linku pro ruské rodiny hledající adopci ukrajinských dětí z Donbasu. Adoptivní rodiny dostávají peněžitou odměnu za každé adoptované ukrajinské dítě, kterému je uděleno ruské občanství.[6] Lvovová-Bělovová navrhla vytvoření databáze ukrajinských (údajných) sirotků, aby se zlepšilo párování těchto dětí se zájemci o adopci v okupované Ukrajině či Rusku, a vyjádřila přání proces adopcí systematizovat.[31]

BBC uvedla, že Sergej Mironov, spojenec Putina, si nezákonně adoptoval batole z dětského domova na Ukrajině.[50]

Rusifikace a reedukace

[editovat | editovat zdroj]

Podle The New York Times „ruští představitelé … dali jasně najevo, že jejich cílem je nahradit jakékoli dětské pouto k domovu láskou k Rusku“.[10] Po příjezdu do Ruska jsou děti umisťovány do domovů a podrobovány převýchově.[51] Během okupace Novopskova okupační úřady hrozily rodičům odebráním rodičovských práv, pokud jejich dítě nebude docházet do školy s ruským učebním plánem.[52]

V roce 2022 vytvořila ruská vláda rozsáhlý systém nejméně 43 dětských táborů v Rusku a na Krymu (většina z nich dříve sloužila jako dětská letní rekreační střediska), jejichž hlavním účelem je podle zprávy Humanitarian Research Lab při Yale School of Public Health „integrovat děti z Ukrajiny do představy ruské vlády o národní kultuře, historii a společnosti“.[18] Některé děti byly umístěny do letních táborů v Bělorusku, které provozují běloruské státní podniky na základě dekretu rusko-běloruského svazu.[53] Děti v těchto táborech byly vystaveny rusifikaci, státní propagandě a vojenské výchově (včetně výcviku ve střelbě). Dětem byla také poskytována formální výuka v souladu s ruskými vzdělávacími standardy (buď v táborech, nebo na místních školách) s cílem nasměrovat je ke studiu na vysokých školách v Rusku.[18]

Rodiče v okupovaných oblastech jsou pobízeni nebo nuceni posílat své děti do těchto táborů (popisovaných jim jako „letní tábory“) kvůli úniku před válkou, přičemž děti jsou během pobytu podrobovány indoktrinaci a někdy nejsou vráceny rodičům, jak bylo slíbeno. Sirotci, děti z ukrajinských státních institucí a děti, které byly v důsledku konfliktu odděleny od svých zákonných zástupců, jsou rovněž posílány do těchto táborů před jejich případnou adopcí či umístěním do pěstounské péče v Rusku. Nejméně 6 000 ukrajinských dětí navštívilo takové tábory; analýza údajů z veřejných zdrojů a satelitních snímků naznačuje, že počet dětí umístěných v těchto táborech je mnohem vyšší.[18]

Na provozu těchto táborů se podílejí všechny úrovně ruské vlády – federální, regionální i místní – a jejich fungování podporují ruské okupační úřady a jejich proxy, stejně jako členové ruské občanské společnosti a soukromého sektoru. Vladimir Putin a Maria Lvovová-Bělovová tábory podporovali.[18]

Využívání dětí k propagandě

[editovat | editovat zdroj]

Ruský stát začal využívat unesené ukrajinské děti k propagandistickým účelům již během války na Donbase.[45] Domácí narativ ruského státu tvrdí, že opuštěné děti jsou zachraňovány před hrůzami války velkorysým ruským státem.[8][10][43] Násilné přesuny ukrajinských dětí tvoří součást širší propagandistické strategie Vladimira Putina, která má vykreslit Ukrajinu jako součást ruského národa, ospravedlnit invazi,[10] a posílit podporu pro válku.[43] Unesené děti byly předvedeny na vládním proruském shromáždění u příležitosti prvního výročí invaze, kde byly ukazovány, jak děkují ruským vojákům za to, že je „zachránili“.[54] Ruský stát pečlivě utváří veřejné vykreslení nucených přesunů dětí. Ruská státní televize vysílala záběry, na nichž ruští představitelé rozdávají plyšové medvídky nově příchozím uneseným dětem, a ruští představitelé v Doněcku zvali novináře na akce, kde byly těmto dětem rozdávány dárky.[10]

Zabraňování repatriaci a znovusjednocování rodin

[editovat | editovat zdroj]

Mnoho rodičů si přeje znovu se se svými dětmi sjednotit (někteří ne, a to buď z finančních důvodů, nebo kvůli dřívějšímu odcizení). Ruské úřady se nepokoušejí kontaktovat rodiče, aby je informovaly, že jejich děti jsou v péči ruského státu,[10] a odmítají spolupracovat s ukrajinskou vládou a mezinárodními organizacemi při pátrání po dětech.[49] Stejně tak nezveřejňují žádné informace o totožnosti převezených dětí, což ztěžuje ukrajinským a mezinárodním úřadům jejich lokalizaci a identifikaci.[8] První a poslední jména unesených dětí jsou rovněž měněna, což ještě více komplikuje jejich vypátrání.[55][56]

Ukrajinský ombudsman pro práva dětí uvedl, že proces vyhledávání unesených dětí je obzvlášť obtížný u malých dětí, které si nemusí pamatovat, odkud pocházejí.[11] I v případech, kdy rodiče své děti úspěšně vypátrali a oficiálně požádali ruské úřady o jejich navrácení, se ruští představitelé pokoušeli rodiče i děti přesvědčit nebo přinutit, aby souhlasili s převodem, slibovali jim pohodlí a „lepší život“. V případech, kdy rodiče (nebo jiný zákonný zástupce) a děti nemohou navázat kontakt nebo rodiče nejsou schopni či ochotni si děti osobně vyzvednout, jsou děti deportovány do Ruska, i když samy vyjádří přání zůstat na Ukrajině.[10] Uneseným dětem ruští představitelé lživě tvrdili, že je jejich rodiče opustili.[6][42]

Financování

[editovat | editovat zdroj]

Podle vyšetřování zveřejněného v únoru 2024 koalicí médií včetně VSquare, Delfi, Expressen a Paper Trail Media měla Lvovová-Bělovová pro rok 2024 obdržet z rozpočtu Ruské federace ekvivalent 420 000 Euro „za odsun dětí ze zóny zvláštní vojenské operace“.[57]

Běloruská účast

[editovat | editovat zdroj]

Bělorusko a s ním spojené organizace se aktivně podílely na nucených přesunech ukrajinských dětí. Ukrajinské děti byly deportovány do Běloruska, kde jsou drženy v rekreačních táborech. Skupina National Anti-Crisis Management (běloruská organizace vedená opozičním politikem Pavlem Latuškem) využila veřejně dostupné informace k tomu, aby v srpnu 2023 oznámila, že do Běloruska bylo převezeno nejméně 2 100 ukrajinských dětí.[58] Podle Latuška byly drženy v letních táborech spravovaných státními podniky. Uvedl také, že státní dokumenty ukazují, že přesuny jsou prováděny pod autoritou Svazu.[53] Přesuny ukrajinských dětí byly ukazovány v běloruské státní televizi. Existují náznaky, že běloruský stát provádí snahy o jejich převýchovu. Velká část informací o únosech dětí pochází od rodičů; děti deportované do Běloruska byly uneseny z oblastí Ukrajiny, které byly k srpnu 2023 stále pod ruskou okupací, což ztěžuje vyšetřování.[58]

Podle mezinárodního humanitárního práva by měly být děti z válečných zón pokud možno evakuovány do neutrálních třetích zemí; Bělorusko poskytlo své území jako nástupní prostor pro ruskou invazi na Ukrajinu v roce 2022.[58]

V červencovém rozhovoru 2023 pro běloruský státní kanál Belarus-1 předseda Běloruského červeného kříže Dzmitry Šaucou, oblečený ve vojenské uniformě ozdobené symbolem Z, přiznal únos a deportaci ukrajinských dětí z Ruskem okupovaných oblastí do Běloruska z „důvodů zlepšení zdraví“ a uvedl, že v tom bude organizace pokračovat. Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce se od jeho výroků distancovala, vyjádřila „hluboké znepokojení“, požadovala zastavení této praxe a zahájila vyšetřování prostřednictvím svého vyšetřovacího výboru.[59][60]

Běloruský prezident Alexandr Lukašenko obavy ohledně přesunů odmítl a tvrdil, že ukrajinské děti jsou naopak údajně pašovány do západních zemí kvůli obchodování s orgány.[58]

V únoru 2024 zařadila Evropská unie na svůj sankční seznam Šaucoua i několik dalších osob a organizací z Běloruska za jejich účast na únosech ukrajinských dětí.[61] Sankce v souvislosti s nucenými deportacemi uvalily také Spojené státy, Ukrajina, Austrálie a Nový Zéland.[62][63][64][65][66]

Otázka genocidy

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Obvinění z genocidy Ukrajinců v rusko-ukrajinské válce.

Úmluva o genocidě z roku 1948 uvádí:

„ Článek II. V této úmluvě genocida znamená kterýkoli z následujících činů spáchaných s úmyslem zničit zcela nebo zčásti některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou: ...
(e) Násilné přesouvání dětí skupiny do jiné skupiny.[67] 		“

Ruské únosy a násilné přesuny ukrajinských dětí za účelem jejich rusifikace jsou někdy zmiňovány jako naplňující požadavky této úmluvy. Podle zprávy z května 2022 od Raoul Wallenberg Centre for Human Rights v Montrealu a New Lines Institute ve Washingtonu existují „opodstatněné důvody se domnívat“, že Rusko porušuje dva články Úmluvy o genocidě z roku 1948, mezi nimi i násilné přesouvání ukrajinských dětí do Ruska, které samo o sobě představuje genocidní čin.[7]

Badatel genocidy Timothy Snyder napsal na Twitteru: „Hromadné unášení dětí a snaha asimilovat je v cizí kultuře je genocida podle článku 2, oddílu E úmluvy o genocidě z roku 1948.“[68] Profesorka práva Yulia Ioffe napsala, že únosy dětí naplňují prima facie znaky zločinu genocidy.[69] Lily Muelrath z University of Wisconsin Law School s takovou klasifikací souhlasila,[70] stejně jako Azeem Ibrahim, výzkumný profesor Strategic Studies Institute.[71]

Britský sociolog Martin Shaw jej zařadil jako jeden z několika ruských činů na Ukrajině, které dohromady představují genocidu.[72] Profesory trestního práva Denys Azarov, Dmytro Koval, Gaiane Nuridzhanian a Volodymyr Venher argumentovali, že trvalé oddělování ukrajinských dětí od jejich rodin a národní identity je součástí širšího plánu na zničení ukrajinského národa.[73] Jiní jej přirovnávají ke kulturní genocidě.[74] Americko-ukrajinský právník Askold Lozynskyj identifikoval tři pokusy o genocidu proti Ukrajincům: Holodomor, Operaci Visla a ruskou invazi a útok proti Ukrajině od roku 2014, včetně deportace ukrajinských dětí.[75]

V dubnu 2023 označila Rada Evropy nucené přesuny dětí za akt genocidy, když schválila rezoluci poměrem 87 hlasů ku 1, s 1 zdržujícím se.[76]

Sankce

[editovat | editovat zdroj]

Ruská zmocněnkyně pro práva dětí Marija Lvovová-Bělovová byla sankcionována Spojenými státy, Evropskou unií, Spojeným královstvím, Kanadou a Austrálií.[6]

Zatykače

[editovat | editovat zdroj]
Budova Mezinárodního trestního soudu v Haagu
Související informace naleznete také v článcích Mezinárodní trestní soud – vyšetřování na Ukrajině a Zatykače Mezinárodního trestního soudu na ruské představitele.

17. března 2023 vydal Mezinárodní trestní soud zatykače na Putina a Lvovovou-Bělovovou, které je činí trestně odpovědnými za nezákonnou deportaci a přesun obyvatelstva (dětí) z okupovaných oblastí Ukrajiny do Ruska.[77][78][79][80][81] Soud rozhodl, že jejich činy spadají pod články 8(2)(a)(vii) a 8(2)(b)(viii) Římského statutu a že byly Ruskem zamýšleny jako trvalé.[81] Obvinění mohou vést k trestu odnětí svobody až na doživotí.[79] Jde o vůbec první případ, kdy soud vydal zatykač na vůdce stálého člena Rady bezpečnosti OSN.[78] Hlavní žalobce ICC Karim Khan uvedl: „Musíme zajistit, aby byli ti, kdo jsou zodpovědní za údajné zločiny, voláni k odpovědnosti a aby se děti vrátily ke svým rodinám a komunitám. Nesmíme připustit, aby bylo s dětmi nakládáno jako s kořistí války.“[79]

Reakce

[editovat | editovat zdroj]

Rusko

[editovat | editovat zdroj]

Lvovová-Bělovová tvrdila, že ruský stát je plně ochoten děti znovu sjednotit s jejich rodiči, pokud se o ně přihlásí.[45]

17. června 2023 Vladimir Putin odmítl žádost mírové delegace z Afriky o navrácení dětí domů. Prohlásil: „Přesunuli jsme je z bojové zóny a zachránili jim život a zdraví.“[82]

Ukrajina

[editovat | editovat zdroj]

Ukrajinské úřady označily Putinův dekret za způsob, jak „legalizovat únosy dětí z území Ukrajiny“. Tvrdí, že toto jednání „hrubě porušuje“ Ženevskou úmluvu o ochraně civilních osob za války z roku 1949 a Úmluvu OSN o právech dítěte z roku 1989.[22]

Ministerstvo zahraničních věcí Ukrajiny se rovněž domnívá, že tyto činy mohou naplňovat znaky násilného přesunu dětí z jedné lidské skupiny do druhé. Ve svém prohlášení uvedlo: „Nejzávažnější mezinárodní zločiny proti dětem, kterých se dopouštějí vysoce postavení ruští představitelé a vojáci na Ukrajině, budou vyšetřeny a pachatelé budou stíháni. Rusko se nebude moci vyhnout nejpřísnější odpovědnosti.“[22]

K 31. květnu 2023 ukrajinská redakce Svobodné Evropy informovala, že Zelenskyj uvedl, že 371 deportovaných ukrajinských dětí bylo Ruskem navráceno.[83] Více než 19 000 dětí bylo deportováno do Ruska.[84]

Organizace spojených národů

[editovat | editovat zdroj]

Ředitel nouzových programů UNICEF Manuel Fontaine sdělil stanici CBS News, že UNICEF „zjišťuje, jak můžeme tyto případy sledovat nebo pomoci“, i když uvedl, že organizace v danou chvíli nemá schopnost provést šetření.[24]

Michelle Bachelet, tehdejší Vysoký komisař OSN pro lidská práva, oznámila dne 15. června 2022, že její úřad zahájil vyšetřování obvinění z násilného deportování dětí z Ukrajiny do Ruské federace.[85]

15. března 2023 zveřejnil Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) zprávu, v níž konstatoval, že tyto nucené přesuny dětí jsou nezákonné a představují válečný zločin. Zpráva vymezila tři hlavní kategorie deportovaných dětí: — ty, které ztratily kontakt s rodiči v důsledku ruské invaze, — ty, které byly odděleny poté, co byli jejich rodiče posláni do ruského filtračního tábora, — a děti, které byly v institucionální péči.

Zpráva uzavřela:

„ Mezinárodní humanitární právo zakazuje evakuaci dětí stranou ozbrojeného konfliktu, s výjimkou dočasné evakuace, pokud to vyžadují naléhavé důvody týkající se zdraví nebo lékařského ošetření dětí, nebo – s výjimkou okupovaného území – jejich bezpečnosti. Je nutný písemný souhlas rodičů nebo zákonných zástupců. V žádné ze zkoumaných situací se nezdá, že by přesuny dětí splňovaly požadavky stanovené mezinárodním humanitárním právem. Přesuny nebyly odůvodněny bezpečnostními či zdravotními důvody. Neexistují ani indicie, že by nebylo možné umožnit dětem odejít na území pod kontrolou ukrajinské vlády... Komise dospěla k závěru, že situace, které zkoumala, týkající se přesunů a deportací dětí na Ukrajině a do Ruské federace, porušují mezinárodní humanitární právo a představují válečný zločin.[4] “

Občanská společnost

[editovat | editovat zdroj]

Francie

[editovat | editovat zdroj]

21. prosince 2022 podala francouzská nevládní organizace „For Ukraine, for their Freedom and Ours!“ prostřednictvím advokátní kanceláře Vigo podání pro Karima Khana, hlavního prokurátora Mezinárodního trestního soudu, aby přispěla k „vyšetřování zahájenému 2. března 2022 Úřadem prokurátora na základě postoupení situace na Ukrajině koordinovanou skupinou smluvních států Římského statutu.“[86]

Ukrajina

[editovat | editovat zdroj]

Ukrajinská charitativní organizace „Save Ukraine“, založená v roce 2014, hraje zásadní roli při záchraně a rehabilitaci vysídlených osob a unesených dětí během ruské invaze na Ukrajinu.[87]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Article II. … (e) Násilné přemisťování dětí skupiny do jiné skupiny.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Child abductions in the Russo-Ukrainian war na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b SUMLENNY, Sergej. How the West Tolerated Russia's Kidnapping of Ukrainian Children [online]. European Resilience Initiative Center, 27 March 2023 [cit. 2023-08-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ "Они могут начать противодействовать» Российские власти боятся детей, насильно вывезенных из Украины. Их пытаются "перевоспитать" и поставить под жесткий цифровой контроль. Расследование «Медузы" [online]. [cit. 2024-03-11]. Dostupné online. (rusky) 
  3. ↑ a b c GOZZI, Laura. Deportation of Ukrainian children to Russia is war crime - UN. www.bbc.com. BBC News, 2023-03-16. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-18. (anglicky) 
  4. ↑ a b Office of the United Nations High Commissioner for Human Rights. Report of the Independent International Commission of Inquiry on Ukraine. [s.l.]: United Nations Secretariat, 2023-03-15. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-17. (anglicky) 
  5. ↑ a b BORGER, Julian; SAUER, Pjotr. ICC judges issue arrest warrant for Vladimir Putin over alleged war crimes. The Guardian. Washington, D.C.: 2023-03-17. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-20. ISSN 1756-3224. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k EL DEEB, Sarah; SHVETS, Anastasiia; TILNA, Elizaveta. How Moscow grabs Ukrainian kids and makes them Russians. apnews.com. Associated Press, 2022-10-13. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-20. (anglicky) 
  7. ↑ a b BORGER, Julian. Russia is guilty of inciting genocide in Ukraine, expert report concludes. The Guardian. Washington, D.C.: 2022-05-27. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-01. ISSN 1756-3224. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d e f g h KOSHIW, Isobel. Putin's alleged war crimes: who are the Ukrainian children being taken by Russia?. The Guardian. Kyiv: 2023-03-17. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-19. ISSN 1756-3224. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d e COOKMAN, Liz. The Kids Aren't Alright [online]. 17 April 2023 [cit. 2023-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p BUBOLA, Emma. Using Adoptions, Russia Turns Ukrainian Children Into Spoils of War. The New York Times. 2022-10-22. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-18. ISSN 1553-8095. (anglicky) 
  11. ↑ a b c d e f Ukraine's abducted children: 'List of suspects will grow' [online]. 2023-03-25 [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Cabinet of Ministers of Ukraine [cit. 2023-03-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-04-09. (ukrajinsky) 
  13. ↑ 'Moscow says 700,000 children from Ukraine conflict zones now in Russia'. Reuters. 2023-07-03. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ BARNES, Julian E. The Group That Searches for Missing Ukrainian Children. The New York Times. 2023-04-25. Dostupné online [cit. 2023-05-02]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  15. ↑ Ukrainian children recount horrors of being kidnapped by Russian soldiers - CBS News. www.cbsnews.com. 27 February 2024. Dostupné online. 
  16. ↑ "Russia Launches Online Catalog Listing Ukrainian Children for Adoption, Featuring Traits Like 'Obedient'" United 24 Media (August 7, 2025)
  17. ↑ Audience de Grande Chambre : affaire interétatique concernant des faits qui se sont produits dans l'est de l'Ukraine. European Court of Human Rights. 26 January 2022. Dostupné online [cit. 2023-06-20]. CEDH 029 (2022). (francouzsky) 
  18. ↑ a b c d e f g h i KHOSHNOOD, Kaveh; RAYMOND, Nathaniel A.; HOWARTH, Caitlin N. Russia's Systematic Program for the Re-education & Adoption of Ukraine's Children. New Haven, Connecticut: Yale School of Public Health, 2023-02-14. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-22. (anglicky) 
  19. ↑ MARK, Michelle. Tisíce obyvatel obleženého ukrajinského města byly „násilně“ odvedeny do Ruska, uvádějí představitelé Mariupolu. Business Insider. 2022-03-19. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-18. (anglicky) 
  20. ↑ SULLIVAN, Rory. More than 2,300 children 'kidnapped' by Russian forces, says Ukraine. www.independent.co.uk. Independent, 22 March 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 June 2022. 
  21. ↑ COHEN, Rebecca. US Embassy accuses Russia of kidnapping children amid reports it's deporting thousands of Ukrainians by force. www.businessinsider.com. Insider, 22 March 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 June 2022. 
  22. ↑ a b c d Putinův dekret „legalizuje“ únosy dětí z Ukrajiny – MZV. www.ukrinform.net. Ukrinform, 2022-05-31. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-17. (anglicky) 
  23. ↑ DAWSON, Bethany. Rusko urychlí adopce ukrajinských dětí „násilně deportovaných“ poté, co byli jejich rodiče zabiti Putinovými jednotkami, uvádějí úřady. Business Insider. 2022-04-09. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-18. (anglicky) 
  24. ↑ a b c FALK, Pamela. Almost two-thirds of Ukraine's 7.5 million children have been displaced in six weeks of war, U.N. says. www.cbsnews.com. United Nations: CBS News, 2022-04-11. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-21. (anglicky) 
  25. ↑ OCHAB, Ewelina U. Ukrainian Children Forcibly Transferred And Subjected To Illegal Adoptions. Forbes. 2022-04-10. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-02-07. ISSN 0015-6914. (anglicky) 
  26. ↑ Ukraine at OSCE talks about abduction of children by Russians. www.ukrinform.net. Ukrinform, 2 June 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 June 2022. 
  27. ↑ ZAGORODNYI, Mykhailo. Invaders deport children from Mariupol and Volnovakha to Rostov Oblast, Russia: they want to turn them into Russian citizens. www.pravda.com.ua. Ukrainska Pravda, 31 May 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 June 2022. 
  28. ↑ Dominic Waghorn. CCTV shows chilling moment Russian FSB agents and soldiers scour Ukrainian orphanage for children. Sky News. 22 December 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 December 2022. 
  29. ↑ PETRENKO, Roman. Russia says more than 300,000 Ukrainian children "deported". www.pravda.com.ua. Ukrainska Pravda, 19 June 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 July 2022. 
  30. ↑ UN says 'credible' reports Ukraine children transferred to Russia. www.aljazeera.com. al Jazeera, 8 September 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 September 2022. 
  31. ↑ a b c d e 'Like a Prison Convoy': Russia's Unlawful Transfer and Abuse of Civilians in Ukraine During 'Filtration'. London: Amnesty International, November 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-25. EUR 50/6136/2022. (anglicky) 
  32. ↑ zmina.info. ZMINA Center for Human Rights, 2022-12-09. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-02-27. (ukrajinsky) 
  33. ↑ Daria Herasymchuk speaks about abduction of Ukrainian children by Russia at UN Security Council's special meeting. www.president.gov.ua. 28 April 2023. Dostupné online. 
  34. ↑ ZVEREV, Anton. Exclusive: Kremlin aide who brings Ukrainian children to Russia associated online with neo-Nazism. Reuters. 2023-08-09. Dostupné online [cit. 2023-08-13]. (anglicky) 
  35. ↑ International Coalition for the Return of Ukrainian Children. www.international.gc.ca. 4 February 2022. Dostupné online. 
  36. ↑ Ukrainian children, abducted by Russia and then returned, are speaking out. NPR. 5 February 2024. Dostupné online. 
  37. ↑ H.Res.149 - Condemning the illegal abduction and forcible transfer of children from Ukraine to the Russian Federation: 118th Congress (2023-2024). www.congress.gov. 19 March 2024. Dostupné online. 
  38. ↑ METZGER, Bryan. These 9 House Republicans voted against a resolution condemning the Russian abduction of Ukrainian children [online]. 2024-03-19. Dostupné online. 
  39. ↑ FT: Russia posts abducted Ukrainian children on government-linked adoption sites. kyivindependent.com. Dostupné online. 
  40. ↑ SUPERVILLE, Darlene. Melania Trump says 8 kids displaced by Russia-Ukraine war reunite with families after Putin talks [online]. 2025-10-10 [cit. 2025-10-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ BEAUMONT, Peter. 'I was so scared': the Ukrainian children taken to Russia for financial gain. The Guardian. 2023-05-29. Dostupné online [cit. 2023-05-30]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  42. ↑ a b VULLIAMY, Ed. 'We had to hide them': how Ukraine's 'kidnapped' children led to Vladimir Putin's arrest warrant. The Observer. Kherson: Guardian Media Group, 2023-03-18. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-19. ISSN 0029-7712. (anglicky) 
  43. ↑ a b c d SANTORA, Marc; BUBOLA, Emma. Russia Signals It Will Take More Ukrainian Children, a Crime in Progress. The New York Times. Kyiv: 2023-03-18. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-23. ISSN 1553-8095. (anglicky) 
  44. ↑ AMOS, Deborah. Russia deports thousands of Ukrainian children. Investigators say that's a war crime. Morning Edition. NPR, 2023-02-14. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-18. (anglicky) 
  45. ↑ a b c d BOY, Ann-Dorit; PETROV, Fedir; SAROVIC, Alexander. The Abducted Children of Ukraine: Kidnapping as a Weapon of War. Der Spiegel. 2023-04-17. Dostupné online [cit. 2023-06-22]. ISSN 2195-1349. (anglicky) 
  46. ↑ Ukraine's missing children tracked down in Russia by digital sleuths. www.bbc.com. 9 February 2024. Dostupné online. 
  47. ↑ The Children Russia Tried to Steal. foreignpolicy.com. Dostupné online. 
  48. ↑ a b SULLIVAN, Helen. Thousands of Ukrainian children put through Russian 're-education' camps, US report finds. The Guardian. Ukraine: 2023-02-14. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-17. ISSN 1756-3224. (anglicky) 
  49. ↑ a b c GALL, Carlotta; CHUBKO, Oleksandr; BEREHULAK, Daniel. The Russians Took Their Children. These Mothers Went and Got Them Back.. The New York Times. 2023-04-08. Dostupné online [cit. 2023-04-09]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  50. ↑ Missing Ukrainian child traced to Putin ally. www.bbc.co.uk. BBC News, 23 November 2023. Dostupné online. 
  51. ↑ LANDLER, Mark. Arrest Warrant From Criminal Court Pierces Putin's Aura of Impunity. The New York Times. London: 2023-03-17. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-25. ISSN 1553-8095. (anglicky) 
  52. ↑ Luhansk civil–military administration. espreso.tv. Luhansk Oblast: Espreso TV, 2023-01-19. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-02. (ukrajinsky) 
  53. ↑ a b HOPKINS, Valerie. Belarus Is Fast Becoming a 'Vassal State' of Russia. The New York Times. 2023-06-22. Dostupné online [cit. 2023-06-22]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  54. ↑ ROTH, Andrew. 'That's my neighbour': Mariupol residents' shock at Putin's parade line-up. The Observer. 2023-02-25. Dostupné online [cit. 2023-05-30]. ISSN 0029-7712. (anglicky) 
  55. ↑ zmina.info. ZMINA Center for Human Rights, 2022-12-08. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-25. (ukrajinsky) 
  56. ↑ АДАМОВА, Катерина. Left Bank. Gorshenin Institute, 2022-12-30. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-22. (ukrajinsky) 
  57. ↑ Holger Roonemaa. Kremlin Leaks: Secret Files Reveal How Putin Pre-Rigged his Reelection. [s.l.]: VSquare, 2024-02-26. Dostupné online. (angličtina) 
  58. ↑ a b c d MACKINNON, Amy. Belarus Is Abducting Ukrainian Children in Plain Sight [online]. 2023-08-11 [cit. 2023-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ Belarus Red Cross says it helped deport Ukrainian children to Belarus. CNN. 2023-07-20. Dostupné online [cit. 2023-07-21]. (anglicky) 
  60. ↑ Belarus Red Cross says it is involved in transfer of children out of Ukraine. The Guardian. 2023-07-20. Dostupné online [cit. 2023-07-21]. (anglicky) 
  61. ↑ Belarus ' Red Cross Chief Sanctioned by EU For Abducting Ukrainian Children [online]. February 19, 2024. Dostupné online. 
  62. ↑ U.S . Targets Belarusian Red Cross Official, Regime's 'Revenue Generators' With Sanctions [online]. December 5, 2023. Dostupné online. 
  63. ↑ Dmitry Evgenyevich SHAUTSOV [online]. [cit. 2024-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 March 2024. 
  64. ↑ Talai Aleksei [online]. [cit. 2024-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 March 2024. 
  65. ↑ Local Charitable Foundation named after Alexey Talai [online]. [cit. 2024-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 March 2024. 
  66. ↑ Russia Sanctions Amendment Regulations (No 4) 2024 [online]. Dostupné online. 
  67. ↑ Genocide Convention [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online. 
  68. ↑ Šablona:Cite tweet
  69. ↑ Yulia Ioffe. Forcibly Transferring Ukrainian Children to the Russian Federation: A Genocide?. Journal of Genocide Research. 2023, s. 315–351. doi:10.1080/14623528.2023.2228085. 
  70. ↑ Lily Muelrath. "Never Again" Yet Another Genocide: Russia's Unlawful Forced Transfer and Adoption of Ukrainian Children. Wisconsin International Law Journal. 2024, s. 119. ISSN 0743-7951. doi:10.59015/wilj.QZEF9680. 
  71. ↑ Azeem Ibrahim. Russia's Theft of Children in Ukraine Is Genocide. Foreign Policy. 1 March 2023. Dostupné online [cit. 28 February 2024]. 
  72. ↑ Martin Shaw. Russia's Genocidal War in Ukraine: Radicalization and Social Destruction. Journal of Genocide Research. 2023, s. 352–370. doi:10.1080/14623528.2023.2185372. 
  73. ↑ Denys Azarov, Dmytro Koval, Gaiane Nuridzhanian, Volodymyr Venher. Understanding Russia's Actions in Ukraine as the Crime of Genocide. Journal of International Criminal Justice. 2023, s. 233–264. doi:10.1093/jicj/mqad018. 
  74. ↑ Susan C. Mapp, Karen Smith Rotabi-Casares. State-Sponsored Child Separation as Cultural Genocide: Implications for Children's Rights and Child Adoption. Families in Society. 2023. doi:10.1177/10443894231200659. 
  75. ↑ Askold Lozynskyj. Ukrainian Genocides. Ukrainian Quarterly. 2024, s. 25. Dostupné online. ISSN 0041-6010. 
  76. ↑ TAYLOR, Harry; HENLEY, Jon; SULLIVAN, Helen. Forced deportation of children from Ukraine by Moscow is genocide, Council of Europe says – as it happened. the Guardian. 2023-04-27. Dostupné online [cit. 2023-05-02]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  77. ↑ Russia: International Criminal Court issues arrest warrant for Putin. UN News. 17 March 2023. Dostupné online. 
  78. ↑ a b CORDER, Mike; CASERT, Raf. ICC issues arrest warrant for Putin over Ukraine war crimes. Associated Press. 17 March 2023. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 March 2023. 
  79. ↑ a b c MICHAELS, Daniel. U.N. Court Issues Arrest Warrant for Russia's Putin And Another Kremlin Official. The Wall Street Journal. 17 March 2023. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 March 2023. 
  80. ↑ ICC issues arrest warrant for Putin on war crime allegations. Al Jazeera. 17 March 2023. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 March 2023. 
  81. ↑ a b Karim A. A. Khan. Statement by Prosecutor Karim A. A. Khan KC on the issuance of arrest warrants against President Vladimir Putin and Ms Maria Lvova-Belova. [s.l.]: [s.n.], 2023-03-17. Dostupné online. (angličtina) 
  82. ↑ South Africa's Ramaphosa tells Vladimir Putin to stop war in Ukraine as African delegation arrives in Moscow to plead for peace. Sky News. 18 June 2023. Dostupné online. 
  83. ↑
    • SERVICE, RFE/RL's Ukrainian. Zelenskiy Says 371 Children Deported By Russia Have Been Returned To Ukraine. RadioFreeEurope/RadioLiberty. Dostupné online [cit. 27 June 2023]. (anglicky) 
    • До України наразі повернули 371 вивезену Росією дитину – Зеленський. Радіо Свобода. 31 May 2023. Dostupné online [cit. 27 June 2023]. (ukrajinsky) 
  84. ↑ Behind enemy lines: Inside the operation to rescue Ukraine's abducted children. POLITICO .eu. 10 June 2023. Dostupné online [cit. 27 June 2023]. (anglicky) 
  85. ↑ UN Probes Allegations Russians Adopting Ukrainian Children [online]. 15 June 2022 [cit. 2022-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 July 2022. (anglicky) 
  86. ↑ French academics asks International Criminal Court to investigate deportation of Ukrainian children to Russia. Le Monde.fr. 21 December 2022. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 February 2023. 
  87. ↑ DEVELOPER. Про нас – Захист дітей від сексуального насильства [online]. 2024-06-24 [cit. 2025-01-30]. Dostupné online. (ukrajinsky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Rusko-ukrajinská válka
Pozadí
Krym
Donbas
Ruská invaze na Ukrajinu
Východoukrajinská
ofenzíva
Kyjevská ofenzíva
Jihoukrajinská ofenzíva
Ostatní boje a útoky
Další témata
Přehledy, reakce, dopady
Skupiny a ideologie
Rusko
Ukrajina
Osobnosti
Ruská moc

Vladimir Putin • Sergej Šojgu • Andrej Bělousov • Valerij Gerasimov • Sergej Lavrov • Dmitrij Peskov • Marija Zacharovová • Dmitrij Medveděv • Vladislav Surkov • Jevgenij Prigožin • Michail Mišustin • Ramzan Kadyrov • Sergej Ivanov • Sergej Naryškin • Gennadij Timčenko • Apti Alaudinov • Alexandr Bortnikov • Viktor Zolotov • Alexandr Dvornikov • Azatbek Omurbekov • Nikolaj Patrušev • Michail Mizincev • Margarita Simonjanová • Valentina Matvijenková • Vladimir Medinskij • Sergej Kirijenko • Dmitrij Utkin • Alexandr Vitko • Igor Girkin • Oleg Saljukov • Dmitrij Rogozin • Sergej Surovikin • Sergej Kobylaš • Viktor Sokolov • Marija Lvovová-Bělovová • Taťjana Moskalkovová • Andrej Trošev • Darja Duginová

Separatisté a ruští spojenci
Ukrajina
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Únosy_dětí_během_ruské_invaze_na_Ukrajinu&oldid=25578040“