Republika Krym

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o federálním subjektu Ruska přijatém v roce 2014. Další významy jsou uvedeny na stránce Republika Krym (rozcestník).
Republika Krym
rusky Республика Крым
ukrajinsky
Республіка Крим
krymskotat.
Roman Qoş
(Qırım Cumhuriyeti)
Chybí zde svobodný obrázek
Hymna: Гимн Автономной Республики Крым
Geografie
Poloha Republiky Krym
Poloha Republiky Krym
Hlavní město Simferopol
Souřadnice
Rozloha 26 081 km²
Nejvyšší bod Roman-koš (1545 m n. m.)
Časové pásmo UTC+3[1]
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 1 967 119 (2013)
Hustota zalidnění 75,4 obyv./km²
Jazyk ruština, ukrajinština, krymská tatarština
Národnostní složení Rusové, Ukrajinci, Krymští Tataři
Náboženství pravoslaví, islám
Správa regionu
Nadřazený celek Rusko Rusko
Druh celku republika Ruské federace
předseda vlády Sergej Aksjonov[2]
předseda parlamentu Vladimir Konstantinov
Měna Ruský rubl, Ukrajinská hřivna
Mezinárodní identifikace
Telefonní předvolba +7 365 (nahrazuje +380 65)
Internetová doména crimea.gov.ru
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zátoka u města Sudak

Republika Krym či Krymská republika (rusky Республика Крым; ukrajinsky Республіка Крим; krymskou tatarštinou Къырым Джумхуриети) je z pohledu mezinárodního práva sporná republika Ruské federace rozkládající se na větší části Krymského poloostrova, který si nárokuje Ukrajina. Hlavním městem republiky je Simferopol. Zbytek zabírá stejně sporné ruské federální město Sevastopol a spolu s ním tvořila v přechodném období 2014-2016 Krymský federální okruh, dnes jsou oba subjekty součástí Jižního federálního okruhu.

Změny v dosavadní ukrajinské vládě a svržení prezidenta Viktora Janukovyče dne 22. února 2014 a nastoupení prozatímní Jaceňukovy vlády vedly k tomu, že Autonomní republika Krym nechtěla uznat novou ukrajinskou administrativu[3] a bez prodlení požádala o připojení k Ruské federaci.[4] Na Krymu se poté objevili ozbrojenci bez státních insignií s moderní vojenskou technikou a proruští ozbrojení separatisté, kteří obsadili orgány Autonomní republiky Krym a dosadili do nich nové proruské vedení. To volalo po ruské pomoci a na mezinárodním poli se strhla diplomatická bitva o Krym. Rusko mělo na Krymu také početné legálně přítomné jednotky vojenského námořnictva, letectva a pozemního vojska (v té době asi 11 000 mužů) na základnách pronajatých Ukrajinou v rámci mezistátní smlouvy, jejíž platnost byla v roce 2010 prodloužena až do roku 2042. Pod dohledem ozbrojenců proběhlo referendum. Následně parlament Autonomní republiky Krym a městská rada Sevastopolu vyhlásily nezávislý stát Republika Krym a dne 18. března 2014 byla tato území oficiálně přijata jako federální subjekty - Republika Krym a Federální město Sevastopol - do Ruské federace. Většina ostatních států však tuto anexi neuznává a považuje Krym nadále za součást Ukrajiny.

V průběhu historie byl Krym součástí Krymského chanátu, Ruského impéria, Ruské federace v rámci Sovětského svazu; od roku 1954 pak Ukrajinské sovětské socialistické republiky (od roku 1991 jako Krymská autonomní sovětská socialistická republika). Po vyhlášení Ukrajiny jako nezávislého státu zůstala tato krymská republika její součástí jako Autonomní republika Krym s poměrně rozsáhlými pravomocemi.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Během Krymské krize v roce 2014 přijala Nejvyšší rada Autonomní republiky Krym a rada města Sevastopolu deklaraci nezávislosti. Tato deklarace výslovně zmiňovala precedent uznání nezávislosti Kosova. Následně 16. března proběhlo referendum o připojení k Rusku. Poté, co velká většina voličů připojení k Rusku schválila, krymský parlament 17. března vyhlásil nezávislý svrchovaný stát s názvem Republika Krym, který požádal o vstup do Ruské federace jako její nový subjekt.[5] Krym by měl podle této deklarace do měsíce od vyhlášení přejít z ukrajinské hřivny na rubl a také do konce března přejít na moskevský čas.[6] Ještě týž den ruský prezident Putin podepsal dekret uznávající Republiku Krym jako nezávislý a svrchovaný stát.[7][8] V úterý 18. března pak podepsali Putin, krymský premiér Sergej Aksjonov, starosta Sevastopolu Alexej Čalyj a předseda krymského parlamentu Vladimir Konstantinov dohodu o připojení Krymu k Ruské federaci.[9] Dohodu následujícího dne schválil ruský ústavní soud jako legální, hlasování o ratifikaci státní dumou proběhlo dne 20. března s pozitivním výsledkem.[10][11] Prezident Putin poté 21. března anexi definitivně stvrdil svým podpisem.[12]

Památky a letoviska[editovat | editovat zdroj]

Pravoslavný chrám Jevpatorija

Díky své exotičnosti, příjemnému podnebí, panenské přírodě a množství kulturních památek mnoha epoch byl zejména jižní Krym už od 60. let 19. století hojně vyhledáván vyššími ruskými společenskými vrstvami, včetně carské rodiny. Za sovětské éry byl Krym vyhlášenou rekreační oblastí pro nejvyšší stranické a státní funkcionáře, stejně jako pro dělnické a pionýrské organizace. Mezi nejznámější turistická centra na pobřeží patřila a patří Jevpatorija, Jalta, Alupka, Alušta, Artěk, Gurzuf, Sudak a nejvýchodněji ležící Feodosija.

Obecně v jižním prostoru je umístěna převážná část krymských přírodních a kulturně-historických památek, jako např. archeologická naleziště z období antiky, byzantské pevnosti, jeskynní kláštery a města, tatarské vesnice, mešity a paláce (v Bachčisaraji Chánův palác s Fontánou slz, opěvovanou Puškinem).

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V krymské republice žijí přibližně 2 miliony obyvatel, z nich je okolo 58 % ruské národnosti, 24 % ukrajinské a 13 % krymskotatarské, převážně užívaným jazykem je ruština.[zdroj?] Toto národnostní složení se formovalo po genocidě Krymských Tatarů Sovětským svazem v 1944.[13][14][15] Mezi méně početné menšiny patří například Řekové.

Panorama[editovat | editovat zdroj]

Pohled na město Alušta.
Pohled na město Alušta.

Mezinárodní status[editovat | editovat zdroj]

Státy, které uznaly výsledky Krymského referenda
Podrobnější informace naleznete v článku Krymské referendum (2014).

Status Republiky Krym je sporný, jelikož Rusko a některé další státy krymské referendum, vyhlášení nezávislosti autonomní republiky a jejich následné začlenění do Ruské federace uznaly, ovšem většina jiných národů tyto akce neuznávají.

Dne 27. března 2014 Valné shromáždění OSN schválilo nezávaznou rezoluci o potvrzení Ukrajinské územní celistvosti a označující ruskou anexi Krymu za nelegální. Hlasování skončilo s výsledky 100 pro, 11 proti, 58 členů se zdrželo hlasování a 24 chybělo.[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21, [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. Krymský premiér požádal Putina o pomoc, Ukrajina zvýšila pohotovost armády [online]. ceskatelevize.cz, 2014-03-01, [cit. 2014-03-01]. Dostupné online.  
  3. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/329380-prorusky-premier-na-krymu-odmitl-jednat.html
  4. http://www.lidovky.cz/krym-vyhlasil-nezavislost-a-zada-o-pripojeni-k-rusku-ukrajina-mobilizuje-1ra-/zpravy-svet.aspx?c=A140317_101014_ln_zahranici_msl
  5. MILENKOVIČOVÁ, Ivana. Krym vyhlásil nezávislou republiku a požádal o připojení k Rusku. idnes.cz [online]. 17.3.2014 [cit. 2014-03-17]. Dostupné online.  
  6. Ukraine crisis: EU and US impose sanctions over Crimea [online]. BBC.com, 2014-03-17, [cit. 2014-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Подписан Указ о признании Республики Крым
  8. http://rt.com/news/russia-recognize-crimea-independence-410/
  9. Ukraine crisis: Putin signs Russia-Crimea treaty [online]. BBC.com, 2014-03-18, [cit. 2014-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Pro-Russians storm Ukraine Sevastopol naval base in Crimea [online]. BBC.com, 2014-03-19, [cit. 2014-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Russia's lower house votes to bring Crimea into Russia
  12. Krym je definitivně ruský, Putin anexi stvrdil svým podpisem. idnes.cz [online]. 2014-03-21 [cit. 2014-03-21]. Dostupné online.  
  13. https://www.opendemocracy.net/od-russia/eleanor-knott/book-review-brian-glyn-williams-crimean-tatars-from-soviet-genocide-to-putin
  14. http://spravy.pravda.sk/svet/clanok/318074-krymski-tatari-si-smutok-nedali-vziat/
  15. CONQUEST, Robert. The Harvest of Sorrow : Soviet Collectivization and the Terror-Famine. New York : Oxford University Press, 1986. (anglicky)  
  16. Valné shromáždění OSN označilo anexi Krymu za nelegální

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]