Bulhaři

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bulhaři
Българи
Krum33.jpg Climent of Ohrid.jpg SaintNaum.jpg Ivan Rilski - fresco from church in rila monastery-bulgaria.JPG Ivan Alexander.jpg
Hristo-Botev-circa-1875.jpg Vasil Levski.jpg Gotze.jpeg IvanVazov.jpeg Stefan Stambolov.jpg
Elin Pelin.jpg Zheravna 30.jpg Elias Canetti 2.jpg Julia Kristeva à Paris en 2008.jpg Anna Ravnopolska.jpg
Christo & Jeanne-Claude in Bonndorf(D).png Nicolai Ghiaurov monument Velingrad Iz1.jpg Hristo stoichkov-2010 (crop).jpg Stefka Kostadinova.JPG

1. řada: KrumKliment OchridskýSvatý NaumIvan RilskýIvan Alexandr
2. řada: Christo BotevVasil LevskiGoce DelčevIvan VazovStefan Stambolov
3. řada: Elin PelinJordan JovkovElias CanettiJulia KristevaAnna-Maria Ravnopolska-Dean

4. řada: Christo JavačevBoris ChristovNikolaj GjaurovChristo StoičkovStefka Kostadinová
Populace
14 mil.[1]
BulharskoBulharsko Bulharsko 7 364 570 (2011)[2]
Severní MakedonieSeverní Makedonie Severní Makedonie 1 300 000 (2002)[3]
Španělsko Ukrajina 204 574 (2001)[4]
USA [Španělsko]] 140 206 (2013)[5]
ŘeckoŘecko Řecko 300 000 (2011) 250 000 (2011)[6]
MoldavskoMoldavsko Moldavsko 300 000 (2011)
NěmeckoNěmecko Německo 93 889[7]
ArgentinaArgentina Argentina 70 000 (2008)[8]
BrazílieBrazílie Brazílie 65 000 (2006)[9]
Spojené království Velká Británie 47 000 (2012)[10]
ItálieItálie Itálie 120 000[11]
KanadaKanada Kanada 50 000[12]
RakouskoRakousko Rakousko 35 000 (2011)[5]
FrancieFrancie Francie 34 000 (2011)[13]
RuskoRusko Rusko 31 965 (2002)[14]
TureckoTurecko Turecko 300 000-600 000[15]
Jazyk(y)
bulharština
Náboženství
pravoslaví, a malý počet muslimů a ateistů
Příbuzné národy
jižní Slované

Bulhaři (bulharsky Българи, Bǎlgari) jsou jihoslovanský[16][17][18] národ, žijící převážně v Bulharsku, v Severní Makedonii na Ukrajině, v Moldavsku a dalších evropských zemích. Jazykem je bulharština, písmo cyrilice, věřící jsou většinou pravoslavní, ale i muslimové (Pomaci).

O původu[editovat | editovat zdroj]

Staří turkičtí Bulhaři (Protobulhaři) sídlili snad už kolem roku 500 severně od Azovského moře, kde založili vlastní stát, Velké Bulharsko. Po smrti jejich chána Kuvrata (mezi 650 a 665) došlo k oslabení státu, který podlehl sousedním turkickým Chazarům. Část protobulharských kmenů zůstala v závislosti na Chazarech v původním prostoru, část se odebrala na sever po řece Volze až k soutoku s Kamou a vytvořila nový stát, Volžské Bulharsko, který existoval až do 13. století, kdy byl podmaněn Tatary. Další skupina protobulharských kmenů mířila směrem na západ. Zapojila se do mocenského boje v Avarské říši, posléze se však stáhla do Bavorska, kde byla z velké části povražděna.

Pod vedením chána Asparucha se Protobulhaři dostali na Balkán, kde s tamním svazem Sedm slovanských kmenů uzavřeli spojenectví proti Byzanci. Slovanské kmeny na toto území (do římské provincie Moesia) přišly již začátkem 7. století. Zde se smísili s původními obyvateli (keltskými a thráckými) a se zbytky germánských kmenů.

Na jaře 681 nad byzanskými vojsky zvítězili a byl mezi nimi sjednán mír, čímž se otevřela cesta ke vzniku První bulharské říše, ta trvala až do roku 1018. Jelikož Protobulhaři byli méně početní, Slovanské etnikum je postupně asimilovalo a do 10. století došlo ke splynutí v jeden slovansko-mluvicí celek.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Národním hrdinou je v Bulharsku raně středověký chán Krum, který nakrátko udělal z Bulharska nejsilnější stát východu Evropy. Za Bulhary lze z jistého úhlu pohledu považovat Cyrila a Metoděje, jistěji pak jejich žáky Klimenta Ochridského a svatého Nauma. Staroslověnsky jako oni psal ještě i Černorizec Chrabr. Ivan Rilský je dnes patronem Bulharska. Stefan Stambolov byl klíčovou postavou jeho modernizace, politické i ekonomické. Revolucionáři Vasil Levski, Christo Botev a Goce Delčev se stali symboly svobody a boje za nezávislost na Osmanské říši. Klíčovou kulturní postavou národního obrození 19. století byl kněz Paisij Chilendarski – podobně jako u nás Palacký především díky svého dílu historiografickému. Nejen do bulharských, ale i celoevropských dějin zasáhl komunistický politik Georgi Dimitrov. Zatímco ten ze slavného Lipského procesu v nacistickém Německu vyvázl bez trestu, jeho kolega, marxistický teoretik Christian Rakovskij, byl popraven během Stalinovy Velké čistky. Todor Živkov byl dlouholetým lídrem komunistického režimu v Bulharsku. Hlavní osobností disentu té doby byl naopak Želju Želev, první postkomunistický prezident Bulharska. Jiný disident, spisovatel Georgi Markov, byl dokonce zavražděn bulharskou tajnou službou. Irina Bokovová je od roku 2009 prezidentkou mezinárodní organizace UNESCO.

Georgi Ivanov byl prvním bulharským kosmonautem, Alexandr Panajotov Alexandrov druhým.

Z Bulharska pocházejí i dva významní představitelé humanitních a sociálních věd, byť se oba stali emigranty: feministická sémiotička Julia Kristeva a literární teoretik Tzvetan Todorov. Oba nakonec zakořenili ve francouzském intelektuálním prostředí.

V Bulharsku se narodil nositel Nobelovy ceny za literaturu Elias Canetti, který však z Bulharska odešel s rodinou ještě jako dítě. Nejvýznamnějším bulharsky píšícím autorem je Ivan Vazov. Důležitými postavami národního obrození, nejen literárního, byli Ljuben Karavelov a Georgi Rakovski. Klasiky realistické prózy jsou Elin Pelin a Jordan Jovkov. V druhé polovině 20. století se prosadil Stanislav Stratiev.

Celosvětové proslulosti dosáhla harfistka a hudební skladatelka Anna-Maria Ravnopolska-Dean. Také operní pěvci Boris Christov, Nikolaj Gjaurov a Raina Kabaivanska dosáhli mezinárodního věhlasu.

Z výtvarných umělců dosáhl největšího úspěchu představitel land artu Christo Javačev. Stavy bohémy na pařížském Montparnassu doplnil malíř Jules Pascin.

V zámořském televizním průmyslu se prosadila herečka Nina Dobrevová (zejm. Upíří deníky), v sérii o Harry Potterovi se proslavil Stanislav Janevski.

Nejpopulárnějším sportovcem všech časů je v Bulharsku fotbalista Christo Stoičkov. Úspěchy mu svého času zdatně konkurovala skokanka do výšky Stefka Kostadinová. Na 64 polích se výrazně prosadil šachový velmistr Veselin Topalov. V jeho stopách jde Antoaneta Stefanovová.

V posledních letech se stala v médiích po celém světě velmi populární slepá bulharská věštkyně Baba Vanga.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]