Kuvrat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kuvrat
Narození 605
Úmrtí 665 (ve věku 59–60 let)
Phanagoria
Děti Kotrag
Asparuch
Batbajan
Kuver
Alcek
Funkce kňaz (Protobulhaři; 628–665)
Podpis Kuvrat – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Kuvrat (*? – † mezi 641 a 668, také latinsky Qubrat xan, bulharsky: Кробат - Krobat, či Кубрат - Kubrat, Куртъ - Kurt, řecky: Χουβρατις - Choubratis, Курт - Kurt, marijsky: Чумбылат - Čumbylat, čuvašsky: Купрат - Kuprat, doslova: vlk z turkického „böri“) byl prabulharský vládce (kagan), později i ostatních kočovníků mezi Kubání a Azovským mořem.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Na trůn natoupil po svém strýci Urganovi. Za jeho vlády, po zbavení se nadvlády Avarů či západních Turků někdy v letech 623 - 636 (pravděpodobně 632/635), se zformovala říše Prabulharů, známá jako Velké Bulharsko, Staré Velké Bulharsko nebo Onogurie. Poprvé je jeho jméno zmíněno v byzantské kronice v souvislosti se vznikem tohoto státu.

Po Hudbaadově smrti vedl armádu Hunobulharů Urgan (Mocheto-chu-kagan anebo Külüg Sibir, 605-610) [pozn. 1][2][3], který byl regentem dospívajícího Kuvrata. První kagan Kuvrat byl po ženské linii soukmenovcem turkuckého kagana Mocheto-chua (Urgan) dynastie Ašına.[4][3] Jeho država Onogurie se rozkládala od řeky Doněc na východě až na západ k řece Dněpr. Ze severu byl stát ohraničen Azovským mořem a na jihu Černým mořem.

Byl vychován na východořímském dvoře a stal se spojencem císaře Hérakleia. Klidné vztahy s východořímskou říší, díky které později dostal titul Imperator Heraklius, mu dovolily, aby ubránil nezávislost Velkého Bulharska od neustálých nájezdů Chazarů.

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

Chán Kuvrat zemřel někdy mezi lety 641 a 668 (nejčastěji se uvádí 651 nebo 665) jako mocný a uctívaný vládce. Jeho pět synů, i když každý z nich šel vlastní cestou, ztratilo kontrolu nad Velkým Bulharskem.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Černí Bulhaři, v čele s Batbajanem[5] zůstali v rodné zemi a velmi brzy byli poraženi Chazary. Jejich část v čele s chánem Kotragem se přesunula po toku řeky Volhy na sever až na její soutok s Kamou, kde společně s dalšími turkickými a ugrofinskými skupinami na přelomu 9. a 10. století vytvořila první feudální útvar v severovýchodní Evropě: Bulharskou volžsko-kamskou říši s hlavním městem Bulgar. Další syn - Kuber - odešel do Makedonie a snad i Dalmácie, jiný syn - Alcek - se se svou skupinou Bulharů usídlil v Itálii. Započaté Kuvratovo dílo dokončil jeho další syn - Asparuch. U delty Dunaje založil Bulharský stát, který měl vydržet do 11. století.

V roce 1912 byl u obce Maloje Pěreščepino poblíž Poltavy na Ukrajině nalezen jeden z největších pokladů, objevených ve 20. století. Jedná se s největší pravděpodobností o Kuvratovu hrobku. Bylo v ní asi 800 předmětů, většinou ze zlata, stříbra a drahokamů. Šlo o zlaté a stříbrné nádobí, náramky, náušnice, prsteny, zlacené části zbraní a opasků, mince apod.[6]

Teorie předka Chorvatů[editovat | editovat zdroj]

Chorvatský historik Vjekoslav Klaić považuje Kuvratova syna Kubera za chorvatského knížete kmene v Panonii, který se roku 758 vydělil od Avarů.[7] Tato interpretace je však zjevně nesprávná, neboť informace o Kuberovi byly zaznamenány asi padesát let před údajnými událostmi, které popisuje Klaić. Výklad dějin, že Kuber byl chorvatským knížetem (vévodou), je typický pro chorvatskou historiografii období romantismu 19. století. Tehdy se mělo zato, že Chorvati obývali Podunají již od 7. a 8. století, všichni panovníci, kteří se objevili v oblasti v raném středověku, byli tudíž považováni za Chorvaty, jako např. Sermo (1018).[8]

Pozdější chorvatská historiografie Kubera byla často zmiňována při zvažování bulharského vlivu v etnogenezi Chorvatů, především proto, že byl synem Kubrata, který je někdy označován jako Krovatos.[9] Podle některých odborníků je Kuber jedna a táž osoba, jako Porfirogenetův Hrvat, jeden z pěti sourozenců, který přivedl Chorvaty do Dalmácie. Pro tuto teorii svědčí také skutečnost, že v době po Kuberovi existoval jistý vůdce Kuberiánů. To znamená, že se určitá skupina ztotožnila s Kuberovým jménem,​​stejně jako podle Porphyrogeneta se Chorvati identifikovali se jménem jednoho z jeho pěti bratrů. Navíc oba, Kuber i Porfirogenet Hrvat, měli shodně čtvero sourozenců. Na druhou stranu však někteří historici odmítají jakoukoli spojitost mezi Kuberem a Hrvatem, a tím pádem mezi Kubratem / Krovatosem.[10]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Külüg Sibir anebo podle variantů v jiných jazycích: Mocheto-chu-kagan, (čínsky v českém přepisu Mo-che-tuo-chou-chan, pchin-jinem mòhèduōhòukěhàn, znaky 莫賀咄厚可汗), Bu Jurgan, Bu-Jurgana, Bat Organa, Bahatur-kagan, Bogatir, Bahatur Sepi-kagan, Se-Pi, Uragan, Organa, Orhan, Jiwu, Sibir, Bagatur Sibir-kagan, Külüg Sibir-kagan, Bahatur Sibir, Bagadur Külüg Šipir-chán – 610–630, v letech 630-631 vládce Západoturkuckého kaganátu a Karluků[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MICHAJLOVIČ, Zolin Petr. Saraguri - (Сарагуры). In: Russika.Ru. Novgorod: InfoStarz - (ИнфоСтарз), 2005. Dostupné online. (rusky)
  2. SOPHOULIS, Panos. Byzantium and Bulgaria, 775-831. 1974. vyd. Boston MA: Brill, 2012. 400 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-18. ISBN 978-90-042-0696-0. S. 92, 147–148, 71, 111. (anglicky) 
  3. a b Kniga dinastij - (Книга династий). In: LiveInternet.Ru. Moskva: Www.IstMira.Com, 2015. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. S. 297. (rusky)
  4. GUMILJOV, Lev Nikolajevič. Drevnie tjurki - (Древние тюрки) [online]. 1967, rev. 1999 [cit. 2013-06-30]. Kapitola Časť pervaja. Velikij tjurskij kaganat - (Часть первая. Великий тюркский каганат): Glava XV. MIROVAJA VOJNA VII v. - (Глава XV. МИРОВАЯ ВОЙНА VII в.). Dostupné online. (rusky) 
  5. ŠIPKOVENSKI, Ing. Dočo. VOLŽSKA BŬLGARIJA – DUNAVSKA BŬLGARIJA – VARDARSKA BŬLGARIJA, Pogled prez vekovete/Paraleli, analizi, pouki. In: EuroChicago.com. únor 2003. vyd. Sofia: Evrazija Bŭlgarija, prosinec 2008 – srpen 2009. Dostupné online. (bulharsky)
  6. ŠKODA, Milan. Velké říše kočovníků / Dvě tisíciletí ve stepích Evropy a Asie. 1. vydání. vyd. Praha Vyšehrad: Historica, 2015. 276 s. ISBN 978-80-7429-473-0. S. 166. 
  7. V. Klaić, Povijest Hrvata: od najstarijih vremena do svršetka XIX stoljeća. Knj. 1. Zagreb: L. Hartman, 1899., str. 42
  8. O Sermu i interpretaci Šime Ljubića kritički je pisao S. Antoljak. Hrvatska historiografija. Zagreb: Matica Hrvatska, 2004. str. 434-435. O sve učestalijem mišljenju prema kojem je Sermo iskrivljeno ime grada Sirmija, a ne ime stvarne povijesne osobe vidi A. Madgearu, Byzantine Military Organization on the Danube, 10th-12th Centuries, Leiden: Brill, 2013.,str. 56
  9. L. Margetić, Dolazak Hrvata - Ankunft der Kroaten. Split: Književni krug, 2001., str. 25-26.
  10. Opširan opis historiografskih prijepora i detaljnu analizu vrela vidi kod L. Margetić, Dolazak Hrvata - Ankunft der Kroaten. Split: Književni krug, 2001., str. 200-216
Bulharští vládci
Předchůdce:
Urgan
630641/68
Kuvrat
Nástupce:
Batbajan