Lev Gumiljov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lev Gumiljov
Lev Gumiljov
Lev Gumiljov
Narození 1. října 1912
Petrohrad
Úmrtí 15. června 1992 (ve věku 79 let)
Petrohrad
Alma mater Petrohradská státní univerzita
Povolání antropolog, zeměpisec, historik, autor a básník
Ocenění medaile Za vítězství nad Německem
Řád Vlastenecké války 2. třídy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lev Nikolajevič Gumiljov, rusky Лев Никола́евич Гумилёв, někdy přepisováno též jako Gumilev (1. října 1912, Petrohrad15. června 1992, Petrohrad) byl sovětský historik, antropolog a etnolog, který proslul svými kontroverzními názory na původ ruského etnika.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem básníků Nikolaje Stěpanoviče Gumiljova a Anny Andrejevny Achmatovové. Lev byl ve věku 33 let zatčen a uvězněn v sovětském pracovním táboře. Na svobodu se dostal, když se za války přihlásil do Rudé armády, ale roku 1949 byl znovu uvězněn a propuštěn byl až po XX. sjezdu KSSS roku 1956. Achmatovová byla v té době uznávanou spisovatelkou a Lev jí vyčítal, že pro jeho osvobození neudělala dost. Achmatovová celou situaci popsala ve svém básnickém cyklu Requiem.

Po propuštění začal pracovat ve slavném petrohradském muzeu Ermitáž. Silně zde byl ovlivněn archeologem Michajlem Artamonovem a jeho studiem tajemného zmizelého turkického národa Chazarů. I pro Gumiljova se Chazaři a Chazarská říše stali hlavním předmětem zájmu. Zúčastnil se několika studijních výprav do povodí Volhy a na severní Kavkaz. Vydal několik článků, kde spekuloval o lokaci zaniklého hlavního chazarského města Samandar či o příčinách zániku Chazarské říše. V 60. letech cítil potřebu si doplnit vzdělání a začal studovat na Leningradské univerzitě. Doktorskou práci věnoval starým turkickým národům. Poté nastoupil do Geografického ústavu. Jeho teorie byly sovětskou etnologií a antropologí odmítány, ale v čase Gorbačovovy perestrojky se o nich začalo mnohem více mluvit. Populární se staly po pádu SSSR, v době, kdy se v Rusku začalo dařit různým spekulativním, paravědeckým či konspiračním teoriím.

V současnosti je hlavním centrem gumiljovovských studií Kazachstán. Jeho prezident a neomezený vládce Nursultan Nazarbajev je velkým obdivovatelem Gumiljova, nechal po něm v nově budovaném městě Astana pojmenovat univerzitu (Евразийский Национальный университет имени Л. Н. Гумилёва).

Teorie[editovat | editovat zdroj]

Otec Nikolaj Gumiljov, malý Lev, matka Anna Achmatovová

Podle Gumiljova u každé etnické skupiny lze definovat určitý stupeň "vášnivosti" či "životní síly", která určuje její aktivitu. Každá skupina také prochází několika předvídatelnými a zákonitými stádii této síly: zrod, rozvoj, vrchol, setrvačnost, úpadek, proměna v památník velké minulosti.

Současnou Evropu viděl Gumiljov ve vysokém stupni setrvačnosti, na prahu úpadku, či přesněji "na prahu obskurantizace". Naopak arabskou kulturu vnímal na vrcholu své vášnivosti a předvídal její mocné výboje.

Rusové jsou podle něj "super-etnikum" spřízněné geneticky s turkickými národy euroasijské stepi (nikoli tedy etnikum v jádru slovanské), jehož největší hrozbou je, že mu katolický západní vliv vezme jeho "stepní identitu". To ho také přivedlo k podpoře nacionálních hnutí Tatarů a Kazachů (odtud jeho vliv v Kazachstánu a kouzlo pro Nazarbajeva).

V rámci jeho teorií se Gumiljov také hojně věnoval Židům. Ti podle něj tvořili odpradávna "mezinárodní, parazitickou městskou třídu" a ovládli zvnějšku ("ujařmili si") obchodními praktikami dávnou Chazarskou říši a východní Slovany.

Většina antropologů Gumiljovovy teorie odmítla, navíc je řada z nich označila za antisemitské.[1][2][3][4]

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Gumiljov Lev Nikolajevič: Od Rusi k Rusku, překlad Justoň Zdeněk, Dauphin, Podlesí 2011.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Lev Gumiljov na známce Kazachstánu
  1. Rossman, Vadim, et al. Russian Intellectual Antisemitism in the Post Communist Era (Studies in Antisemitism Series). Univ. of Nebraska Press, 2005
  2. Klier, John. "The Myth of the Khazars and Intellectual Antisemitism in Russia, 1970s–1990s". The Slavonic and East European Review, Volume 83, Number 4, 1 October 2005, pp. 779-781(3).
  3. Yasmann, Victor. "Red Religion: An Ideology of Neo-Messianic Russian Fundamentalism" Demoktratizat: The Journal of Post-Soviet Democratization. Volume 1, No. 2. p. 26.
  4. Shnirelman, Victor A. "The Story of a Euphemism: The Khazars in Russian Nationalist Literature." The World of the Khazars: New Perspectives. Brill, 2007. p. 353-372

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]