Kliment Ochridský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kliment Ochridský
Saint Clement of Ohrid (icon, 13th-14th century).jpg
Narození 840
Byzantská říše
Úmrtí 27. července 916 (ve věku 75–76 let)
Ochrid
Povolání spisovatel
Nábož. vyznání pravoslaví
Funkce biskup
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Kliment Ochridský, zvaný též Kliment Velický, Kliment Sloviensky či Kliment Bulharský, (cca 83027. července 916 Ochrid[1]) byl staroslověnsky píšící spisovatel a misionář působící na Velké Moravě a v Bulharsku, žák svatého Cyrila a svatého Metoděje.

Život[editovat | editovat zdroj]

Podle většiny historiků pocházel ze Slovany obývaného území Makedonie, byť není jasné, zda z části, jež tehdy náležela k Byzantské říši, nebo z části přináležející říši bulharské. Existují ovšem i názory, že pocházel z Velké Moravy.[2] Kliment se s věrozvěsty zúčastnil cesty na Krym do země Chazarů (860–861) i návštěvy Chersonésu, kde se zúčastnil hledání a objevení ostatků papeže svatého Klimenta Římského (a přijal na památku tohoto mučedníka mnišské jméno, což vedlo v budoucnu k častému zaměňování těchto dvou osob). Okolo roku 868 byl Kliment Ochridský vysvěcen v Římě na kněze.

Později následoval věrozvěsty v jejich cestě na území Velké Moravy. Svou literární činnost zahájil Kliment právě na Moravě, brzy po smrti svatého Cyrila (Konstantina), mezi lety 870 a 880, kdy byl napsán Život Konstantinův. Tento nejvýznamnější původní výtvor rané slovanské literatury je zřejmě dílem právě Klimenta, ovšem s významnou účastí svatého Metoděje. Brzy po Metodějově smrti byl sepsán Život Metodějův, jehož autorem je bezpochyby Kliment.

Po smrti svatého Metoděje byl na Moravě patrně nějaký čas vězněn. Po vyhnání Metodějových následovníků knížetem Svatoplukem z území Moravy[3] odešel spolu s ostatními na krátkou dobu do Bělehradu pod ochranu bulharského vazala knížete Radislava, který jej později poslal společně s dalšími žáky věrozvěstů, např. svatým Naumem, do tehdejšího hlavního bulharského města Plisky[3], kde Kliment učil cara Borise I. a roku 864 ho pokřtil.[4] Na Borisovu žádost pak Kliment vytvořil známou Plisecko-preslavskou literární školu.

Boris vyslal záhy Klimenta do Makedonie šířit staroslověnskou liturgii a daroval mu dvorce v Devoli, Glavnici a v okolí Ochridu (dnes na území Albánie a Severní Makedonie). Zde založil Kliment slavnou literární školu a byl roku 893 Symeonem I. ustanoven biskupem velickým. Založil zde rovněž Klášter sv. Pantelejmona s učilištěm pro bohoslovce, což byla jedna z prvních evropských vysokých škol. Školu absolvovalo 3500 žáků a Bulharsko se tak stalo nejdůležitějším centrem slovanské vzdělanosti své doby. V Bulharsku sepsal řadu textů pro církevní svátky k oslavě apoštolů, mučedníků, proroků a světců, pochvalná slova o Bohorodičce, o Janu Křtiteli, o některých z proroků a o některých zvláště uctívaných světcích (např. o svatém Klimentovi, římském papeži). Celkem je Klimentovi připisováno 43 spisů. Diskuse se vedou o tom, nakolik Kliment upravil hlaholici, tedy abecedu vynalezenou svými učiteli. Podle Pavla Josefa Šafaříka to byl právě Kliment, kdo vytvořil cyrilici (azbuku), ale jsou i autoři, kteří to odmítají.

Hlavním biografickým zdrojem o Klimentovi je staroslověnský spis Obširno Klimentovo žitie z pera arcibiskupa Theofylakta Ochridského.

Památka[editovat | editovat zdroj]

Ostatky svatého Klimenta jsou uchovávány v Ochridu v katedrálním kostele svatého Klimenta a svatého Panteleimona. Jako světce jej uctívají jak pravoslavní, tak katolíci. V římskokatolickém kalendáriu je slaven jako jeden z druhů svatého Gorazda 27. července.

Jméno Klimenta Ochridského nese např. univerzita v bulharské Sofii a v makedonské Bitole.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zlatý věk bulharského písemnictví. Praha: Vyšehrad, 1982. Kapitola Dílo Klimenta Ochridského, s. 47. (česky) 
  2. Kliment Ochridský. Encyclopaedia Beliana [online]. [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. a b Zlatý věk bulharského písemnictví. Praha: Vyšehrad, 1982. Kapitola Dílo Klimenta Ochridského, s. 48. (česky) 
  4. Kliment Ochridský. leporelo.info [online]. [cit. 2020-12-15]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Edward Farrugia: Encyklopedický slovník křesťanského Východu, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2010, ISBN 978-80-7412-019-0, str. 481-482
  • Luboš Merhaut a kolektiv: Lexikon české literatury – osobnosti, díla, instituce, díl 4, svazek II, Academia, Praha 2008, ISBN 978-80-200-1671-3, str. 1916-1917

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]