Todor Živkov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Todor Živkov
Bundesarchiv Bild 183-B0115-0010-066, Berlin, VI. SED-Parteitag, Warnke, Shiwkow - Zhivkov.jpg

Generální tajemník Ústředního výboru Bulharské komunistické strany
Ve funkci:
4. března 1954 – 10. listopadu 1989
Předchůdce Valko Červenkov
Nástupce Petar Mladenov

1. předseda Státní rady
Ve funkci:
7. července 1971 – 17. listopadu 1989
Předchůdce Georgi Trajkov (jako předseda Prezídia Národního shromáždění)
Nástupce Petar Mladenov

36. předseda vlády Bulharska
Ve funkci:
19. listopadu 1962 – 7. července 1971
Předchůdce Anton Jugov
Nástupce Stanko Todorov
Stranická příslušnost
Členství Bulharská komunistická strana

Narození 7. září 1911
Pravec
Úmrtí 5. srpna 1998 (ve věku 86 let)
Sofie
Místo pohřbení Ústřední hřbitov v Sofii
Choť Mara Maleeva-Zhivkova
Děti Ludmila Živkova
Vladimir Zhivkov
Profese politik, státník a odbojář
Ocenění Řád Josého Martího
Zlatý olympijský řád
Süchbátarův řád
Řád jugoslávské hvězdy
Řád Girónské pláže
… více na Wikidatech
Podpis Todor Živkov, podpis
Commons Kategorie Todor Zhivkov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Todor Christov Živkov (bulharsky Toдор Xpиcтoв Живков, 7. září 1911 Pravec5. srpna 1998 Sofie) byl komunistický vůdce Bulharska od 4. března 1954 do 10. listopadu 1989.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Todor Živkov se narodil v chudé rodině rolníka ve vesnici Pravec nedaleko Botevgradu na západě země. Chodil do místní školy a ve čtrnácti letech začal navštěvovat smíšenou školu v Orchaniji, jediné chudým dětem dostupné střední vzdělávací zařízení v kraji. Ze školy byl vyloučen, a ve svých osmnácti letech odjel do Sofie, kde po třech letech získal výuční list coby absolvent knihtiskařského učiliště. Podal také přihlášku na právnickou fakultu, avšak nikdy ji nenavštívil. Jedním z jeho přátel byl spisovatel a disident Georgi Markov, kterého nechal později zavraždit.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1932 vstoupil do Bulharské komunistické strany. Stal se tajemníkem krajského výboru. Zapojil se do partyzánského hnutí v Botevgradské oblasti a od 9. září 1944 řídil Sbor lidové milice. O rok později, tak jako jeho předchůdce, však neúspěšně kandidoval na post poslance za Komunistickou stranu Bulharska. Do parlamentu se dostal až v roce 1946.

V roce 1950 se stal tajemníkem ústředního výboru strany a v témže roce se stal kandidátem politbyra, o rok později se stal jeho členem.

Popularita Todora Živkova v letech socialismu rychle stoupala, což se naplno projevilo až po Stalinově smrti, kdy s pomocí Nikity Chruščova získal roku 1954 post prvního tajemníka Ústředního výboru Bulharské komunistické strany. Svoji pozici lídra potvrdil na sjezdu strany v dubnu roku 1956. Už tři roky předtím byl členem vlády, v roce 1962 se stal jejím předsedou a od 7. června 1971 do 17. listopadu 1989 zastával – podle nové ústavy nejdůležitější státní funkci – post předsedy Státní rady.

Todor Christov Živkov byl nejdéle vládnoucím představitelem v Bulharsku ve 20. století. V zemi vládl 35 let – od roku 1954 až do pádu komunismu v zemi – 10. listopadu 1989.

Živkovův pád[editovat | editovat zdroj]

Po revoluci byl z čela strany sesazen a vyloučen. Odešel ovšem s vysokým odchodným, vilou, ochrankou a dalšími výhodami. 18. ledna 1990 byl ale zatčen a obviněn z defraudace. V roce 1992 mu Nejvyšší soud Bulharské republiky vyměřil sedm let vězení. O čtyři roky později – 9. února 1996 – ho však propustili do domácího vězení, kde zůstal až do své smrti.

Zemřel na zápal plic v Sofii dne 5. srpna 1998.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
BulharskoBulharsko Bulharsko Герой на НРБ (аверс).jpg Hrdina Bulharské lidové republiky 1971

1981

Герой на социалистеческия труд (аверс).jpg Hrdina socialistické práce 1961
OrderOfGeorgiDimitrovRibbon.jpg Řád Georgiho Dimitrova 1966

1971

1981

1986

Лауреат на Димитровска награда I ст..jpg Dimitrovova cena 1976
Medaile 1300. výročí Bulharska 1984
Medaile 30. výročí vítězství na fašistickým Německem 1975
Medaile 40. výročí vítězství nad hitlerovským fašismem 1981
Medaile 40. výročí socialistického Bulharska 1984
Medaile 90. výročí narození Georgiho Dimitrova 1972
Medaile 100. výročí narození Georgiho Dimitrova 1982
Medaile 25. výročí vlády lidu 1969
Medaile 50. výročí lidového antifašistického povstání 1923 1973
Medaile patriotické války 1944–1945 1947
Medaile 100. výročí dubnového povstání 1876 1976
Medaile 100. výročí osvobození z osmanské nadvlády 1978
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo Cs2okg.png Řád Klementa Gottwalda 1981
Řád republiky
EgyptEgypt Egypt Řád Nilu
FrancieFrancie Francie velkokříž Řádu čestné legie
JaponskoJaponsko Japonsko Řád chryzantémy
JugoslávieJugoslávie Jugoslávie Řád jugoslávské hvězdy
KubaKuba Kuba Ribbon jose marti.png Řád José Martího 1979
MexikoMexiko Mexiko řádový řetěz Řádu aztéckého orla
MongolskoMongolsko Mongolsko OrdenSuheBator.png Süchbátarův řád 1973
PortugalskoPortugalsko Portugalsko PRT Order of Prince Henry - Grand Collar BAR.png velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha[1][2] 1979, 21. srpna
RumunskoRumunsko Rumunsko Victoria Socialismului bar ribbon.gif Řád vítězství socialismu
ŘeckoŘecko Řecko Řád Spasitele
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz Hero of the Soviet Union medal.png Hrdina Sovětského svazu 1977, 31. května
Order of Lenin ribbon bar.png Leninův řád (udělen třikrát) 1971

1981

Order october revolution rib.png Řád Říjnové revoluce
SýrieSýrie Sýrie Řád za zásluhy
Východní NěmeckoVýchodní Německo Východní Německo GDR Marks-order bar.png Řád Karla Marxe (udělen třikrát)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  2. PORTUGAL. CHANCELARIA DAS ORDENS. Anuário das ordens honoríficas Portuguesas: Cidadaos Estrangeioros 1910 - 2006. [s.l.]: A Chancelaria 496 s. Dostupné online. OCLC 220725779 S. 122. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Todor Živkov. Příprava vydání Iskra Baeva. [s.l.]: KAMA, 2006. 126 s. ISBN 954-9890-82-1. 
  • CHRISTOV, Christo. Todor Živkov: biografija. Sofija: Siela, 2009. 639 s. ISBN 978-954-28-0586-1. (bulharsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]