Georgij Maximilianovič Malenkov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Georgij Maximilianovič Malenkov
Георгий Максимилианович Маленков.jpg
Narození8. ledna 1902
Orenburg
Úmrtí14. ledna 1988 (ve věku 86 let)
Moskva
Místo pohřbeníKuncevský hřbitov
Alma materMoskevská státní technická univerzita
Povolánípolitik
OceněníLeninův řád (1943)
medaile Srp a kladivo (1943)
Leninův řád (1945)
Leninův řád (1952)
medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945
Politická stranaKomunistická strana Sovětského svazu (od 1920)
Nábož. vyznáníateismus
Manžel(ka)Valerija Alexejevna Golubcovová
Funkcepředseda Rady lidových komisařů (1953–1955)
Chairman of the Council of Ministers of the USSR
poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georgij Maximilianovič Malenkov (rusky Гео́ргий Максимилиа́нович Маленко́в, 26. prosince 1901jul./ 8. ledna 1902greg., Orenburg14. ledna 1988, Moskva) byl sovětský komunistický politik, blízký spolupracovník Josefa Stalina (jeho dlouholetý osobní tajemník) a po Stalinově smrti v letech 19531955 předseda rady ministrů SSSR (premiér).

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Malenkov vyjednává s Adenauereem podmínky návratu zajatých Němců do vlasti.

Jeho politický vzestup začal ve třicátých letech a souvisel s prohlubující se byrokratizací komunistické strany. Šlo o výkonného úředníka, přesně plnícího Stalinova nařízení a direktivy, nikdy nebyl členem opozice proti Stalinovi. Kvůli svému postavení je spoluzodpovědný za řadu komunistických zločinů ve třicátých a čtyřicátých letech.

Po Stalinově smrti se stal nakrátko nejvlivnějším členem sekretariátu strany, musel však na funkci v sekretariátu pod tlakem Nikity Sergejeviče Chruščova a dalších rezignovat a spokojit se s funkcí předsedy rady ministrů. V průběhu mocenského zápasu ve vedení strany se mu nepodařilo udržet se v čele státu a 8. února 1955 rezignoval i na funkci šéfa vlády. Na jeho místo nastoupil dočasný Chruščovův spojenec Nikolaj Bulganin.

V roce 1957 se spolu s několika dalšími stalinisty (např. s Molotovem) pokusili o svržení Nikity Chruščova, za což byli vyloučeni z politbyra a zbaveni všech politických funkcí. Později Malenkov odešel do vyhnanství a působil v Kazachstánu na druhořadém místě vedoucího elektrárny. Až jako penzista se směl vrátit do Moskvy, kde také ve svých 86 letech zemřel.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • OSTAP, Pavel. Boj o moc v Kremlu: Malenkov vers. Ždanov. Historický obzor, 2007, 18(7/8), s. 158-178. ISSN 1210-6097.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]