Mitja Ribičič
| Mitja Ribičič | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 19. května 1919 Terst |
| Úmrtí | 28. listopadu 2013 (ve věku 94 let) Lublaň |
| Místo pohřbení | Centralno pokopališče Žale, Ljubljana |
| Alma mater | Univerzita v Lublani |
| Povolání | politický komisař, politik a partyzán |
| Ocenění | Řád hrdiny socialistické práce Partyzánská pamětní medaile 1941 Řád Josého Martího |
| Politická strana | Svaz komunistů Jugoslávie |
| Děti | Ciril Ribičič |
| Rodiče | Josip Ribičič a Roža Ribičič |
| Příbuzní | Marinka Ribičič (sourozenec) |
| Funkce | Prime Minister of Yugoslavia |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mitja Ribičič (19. května 1919, Terst – 28. listopadu 2013, Lublaň) byl slovinský komunista, předseda Svazové výkonné rady (de facto jugoslávský premiér) v letech 1969–1971. Byl jediným občanem slovinské národnosti, který kdy dosáhl takto vysokého postu.
Během druhé světové války bojoval na straně partyzánů (k hnutí se přidal v roce 1942) a poté, co se komunisté chopili moci, stanul v čele restriktivního aparátu OZNY. Později byl poslancem slovinské skupščiny (přelom 50. a 60. let) a také ministrem republikové vlády. Tito ho vybral za předsedu Svazové výkonné rady v dobách již pokročilých liberálních procesů, které hrozily protisocialistickými projevy jako spolehlivého člověka se zkušenostmi v tajných službách.[1]
Ribičič se vyslovil proti tvrdému zásahu v roce 1981 proti kosovským separatistům, kdy byla řada Albánců odsouzena na dlouholeté tresty odnětí svobody, což většina Srbů nesla nelibě.[2] V letech 1982[3]–1983 byl předsedou předsednictva Ústředního výboru Svazu komunistů Jugoslávie, který byl podobně jako předsednictvo státu reorganizováno tak, že každý rok byl ve vrcholné funkci politik z jiné svazové republiky. Na 13. kongresu SKJ v roce 1985 bylo rozhodnuto, že je třeba prosadit vpřed novou generaci politiků, což znamenalo konec Ribičiče ve vysoké politice.[4] V roce 1986 tak byl penzionován.
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Řád José Martího – Kuba, 1983[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PIRJEVEC, Jože. Jugoslávie 1918–1992. [s.l.]: Argo ISBN 80-7203-277-1. Kapitola Trpké vítězství starých bohů, s. 336.
- ↑ PIRJEVEC, Jože. Jugoslávie 1918–1992. [s.l.]: Argo ISBN 80-7203-277-1. Kapitola Léta hubených krav, s. 421.
- ↑ RAMET, Pedro. Nationalism and Federalism; Yugoslavia 1963 - 1983. Bloomington: Indiana University Press, 1984. Dostupné online. ISBN 0-253-33972-3. S. 220. (angličtina)
- ↑ PIRJEVEC, Jože. Jugoslávie 1918–1992. [s.l.]: Argo ISBN 80-7203-277-1. Kapitola Vidov dan, s. 439.
- ↑ 1983: Granma Archives Index - LANIC. lanic.utexas.edu [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mitja Ribičič na Wikimedia Commons
.svg){kind=small}
