Bojko Borisov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bojko Metodijev Borisov
Бойко Методиев Борисов
Bojko Borisov
Bojko Borisov
50. předseda vlády Bulharska
Ve funkci:
4. května 2017 – 12. května 2021
PrezidentRumen Radev
PředchůdceOgnjan Gerdžikov (úřadující)
NástupceStefan Janev (úřadující)
Ve funkci:
7. listopadu 2014 – 27. ledna 2017
PrezidentRosen Plevneliev
Rumen Radev
PředchůdceGeorgi Bliznaški (úřadující)
NástupceOgnjan Gerdžikov (úřadující)
Ve funkci:
27. července 2009 – 13. března 2013
PrezidentGeorgi Parvanov
Rosen Plevneliev
PředchůdceSergej Stanišev
NástupceMarin Rajkov
Primátor Sofie
Ve funkci:
8. listopadu 2005 – 27. července 2009
PředchůdceStefan Sofijanski
NástupceJordanka Fandakovová
Stranická příslušnost
ČlenstvíGERB (2006–)

Narození13. června 1959 (62 let)
Bankja, Bulharsko
ChoťStela Borisovová (rozvod)
VztahyCvetelina Borislavová
partnerka
NáboženstvíBulharská ortodoxní církev
OceněníŘád Srbské republiky
PodpisBojko Metodijev Borisov Бойко Методиев Борисов, podpis
CommonsBoyko Borisov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bojko Metodijev Borisov (bulharsky: Бойко Методиев Борисов, ['bɔjko mɛ'tɔdiɛf bo'risof]IPA; narozen 13. června 1959 Bankja) je bulharský politik, od května 2017 do května 2021 potřetí předseda vlády Bulharska. V čele svého prvního kabinetu stál již v letech 2009–2013 a podruhé vládu řídil mezi roky 2014–2017. Třetí kabinet sestavil po předčasných parlamentních volbách na jaře 2017.

Profesní a politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 2001 a 2005 byl Borisov generálním sekretářem bulharského ministerstva vnitra v hodnosti generála. V období 2005–2009 působil ve funkci primátora hlavního města Sofie.

Poté, co jeho strana Občané za evropský rozvoj Bulharska (GERB) jasně zvítězila v červencových parlamentních volbách 2009 ziskem 39,71 % hlasů voličů, což v přepočtu znamenalo obsazení 116 parlamentních křesel z celkového počtu 240 křesel, byl 27. července téhož roku jmenován 50. předsedou vlády Bulharska. Dne 20. února 2013 podal se svým kabinetem demisi, a to pod tlakem několikadenních masových demonstrací, které jeho vládu vinily z neúnosného zvyšování cen elektřiny.

Jako absolvent policejní akademie byl v letech 1982–1985 velitelem menších jednotek hasičů a ministerstva vnitra. Poté byl až do roku 1990 profesorem na policejní akademii. Po nějakou dobu byl velitelem ochranky bývalého komunistického vůdce Todora Živkova. Na ministerstvu vnitra si posléze získal respekt tvrdým bojem se zločineckými gangy.[1]

Od listopadu 2014 stál podruhé v čele vlády. Na úřad v listopadu 2016 rezignoval poté, co stranická kandidátka GERBu Cecka Cačevová neuspěla v prezidentských volbách. Národní shromáždění rezignaci potvrdilo o tři dny později poměrem hlasů 218:0.[2] Do konce ledna 2017 pak řídil kabinet v demisi, než se novým zastupujícím premiérem stal bývalý předseda parlamentu Ognjan Gerdžikov. Jeho úkolem bylo dovést zemi k předčasným volbám naplánovaným na březen 2017.[3]

V parlamentních volbách v březnu 2017 jím vedená strana „Občané za evropský rozvoj Bulharska“ (ГЕРБ) získala nejvyšší počet hlasů (32,65 %) i parlamentních křesel (95 z 240).[4]

V říjnu 2020 u něj byla potvrzena nákaza nemocí covid-19, kvůli níž musel pracovat z domácí izolace.[5]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Bojko Borisov je synem úředníka ministerstva vnitra Metodije Borisova a učitelky na základní škole Venety Borisovové. Je rozvedený, z manželství má dceru Venetu. Žije s Cvetelinou Borislavovou, která je generální ředitelkou jedné banky (Bulgarian American Credit Bank).

Je nejstarším příležitostně aktivním profesionálním fotbalistou Evropy. V roce 2013 nastoupil jako útočník do druholigového zápasu s klubem FC Vitoša Bistrica. Kromě toho ovládá podle vlastního vyjádření karate. Byl trenérem národního týmu a je předsedou Bulharské asociace karate.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boyko Borisov na anglické Wikipedii.

  1. Bojko Borisov proslul jako tvrdý bojovník se zločineckými gangy, České noviny, 5. července 2009
  2. Парламентът прие оставката на кабинета "Борисов". www.dnevnik.bg [online]. 2016-11-16 [cit. 2017-03-09]. Dostupné online. (bulharsky) 
  3. ČTK. Bulharsko dočasně povede bývalý premiér Gerdžikov, předčasné volby proběhnou v březnu. Aktuálně.cz [online]. 2017-01-24 [cit. 2017-03-09]. Dostupné online. 
  4. Bulharský blog: Jak dlouho vydrží třetí Borisova vláda?
  5. Bulgarian PM has "general malaise" after testing positive for coronavirus. Reuters. 2020-10-25. Dostupné online [cit. 2020-10-29]. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]