Plamen Orešarski

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Plamen Orešarski
Plamen Orešarski

52. předseda vlády Bulharska
Ve funkci:
29. května 2013 – 6. srpna 2014
Prezident Rosen Plevneliev
Předchůdce Marin Rajkov (úřadující)
Nástupce Georgi Bliznaški

Ministr financí
Ve funkci:
17. srpna 2005 – 27. července 2009
Předseda vlády Sergej Stanišev
Předchůdce Milen Veltčev
Nástupce Simeon Djankov
Stranická příslušnost
Členství nestraník
(podporován Socialistickou stranou)

Narození 21. února 1960 (57 let)
Dupnica, BulharskoBulharsko Bulharsko
Choť Elka Georgieva Orešarská
Děti Desislav Orešarski
Alma mater Univerzita národní a světové ekonomie v Sofii
Zaměstnání politik
Profese ekonom
Commons Kategorie Plamen Oresharski
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plamen Orešarski, bulharsky: Пламен Василев Орешарски, Plamen Vasilev Orešarski, (* 21. února 1960 Dupnica) je bulharský ekonom a bezpartijní politik, mezi roky 2013–2014 předseda vlády Bulharska, dvoukoaličního kabinetu zformovaného po květnových parlamentních volbách konaných téhož roku. V letech 2005–2009 zastával úřad ministra financí ve vládě premiéra Sergeje Staniševa.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1960 v bulharském městě Dupnica, ležícím na jihozápadě země. Vyjma rodné bulharštiny hovoří anglicky a rusky.[1] V roce 1985 absolvoval sofijskou Univerzitu národní anbsp;světové ekonomie. V letech 1988–1992 pokračoval postgraduálním studiem. Disertační práce nesla název Investice a investiční analýza.[2]

Od roku 1993 působil jako ředitel odboru finanční správy a dluhů na ministerstvu financí. V letech 1995–1997 zasedal v řídící radě bulharské burzy cenných papírů. Další tři roky byl členem správní rady bankovního domu UniCredit Bulbank.[3]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po nástupu Ivana Kostova do úřadu předsedy vlády v roce 1997, se stal náměstkem ministra financí. Na tomto postu působil až do parlamentních voleb 2001, kdy se rozhodl přednášet na Vyšším institutu financí a ekonomie.

V roce 2003 se stal kandidátem Unie demokratických sil (SDS) na křeslo primátora Sofie a tuto stranu téhož roku opustil. Roku 2004 byl členem odborné komise, která zpracovala zprávu o stavu ekonomiky pro prezidenta republiky Georgi Parvanova.[4]

Ministr financí[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 2005 se vrátil do aktivní politiky, když přijal křeslo ministra financí v trojkoaličním kabinetu vedeném socialistickým předsedou vlády Sergejem Staniševem.[5] Úřadu opustil v červenci 2009 s koncem vlády a příchodem nového premiéra Bojka Borisova.

Poslanec[editovat | editovat zdroj]

V parlamentních volbách 2009 byl zvolen na kandidátce Socialistické strany do parlamentu ve volebním obvodu ležícím v Burgasu.[6][7]

Předseda vlády[editovat | editovat zdroj]

Parlamentní volby v květnu 2013 proběhly dříve než v plánovaném termínu pro lidové demonstrace a únorovou demisi Borisova kabinetu. Vyústily v nerozhodný výsledek, když vítězná Strana Občanů za evropský rozvoj Bulharska (GERB, 97 mandátů) volebního lídra Borisova nenašla koaličního partnera (Borisov odmítl nabídku jmenování premiérem). Sestavením vlády se tak ujala druhá v pořadí Socialistická strana (BSP, 84 mandátů), které ovšem s koaličním subjektem reprezentujícím tureckou menšinu – Hnutím za právo a svobou (DPS, 36 mandátů), chyběl jeden hlas k parlamentní většině.

Kandidátem na premiéra se stal nestraník Orešarski, nominovaný socialisty. Prezident republiky Rosen Plevneliev jej v květnu pověřil vedením koaličních jednání. Část opozice, včetně zelených, zorganizovala ostré protesty proti nově formující se vládě,.[8] Kabinet tak byl ustaven s jednou výměnou, když Ivan Danov nahradil na postu ministra investičních projektů původně navrženého Kalina Tiholova.[9] Dvoukoaliční Orešarského vláda BSP a DPS, s poměrem křesel 14:3 a nestranickým premiérem, získala důvěru parlamentu 29. května 2013, když pro nového předsedu vlády hlasovalo 120 z 217 přítomných poslanců. Naopak 97 členů opozičního uskupení GERB bylo proti.[10] Vznik menšinové vlády umožnil čtvrtý parlamentní subjekt, nacionalisté zformovaní v Atace, jejichž zákonodárci snížili kvórum odchodem ze sálu.[11]

Dne 23. července 2014 rezignoval na svou funkci.[12] Následně působil v premiérské funkci v demisi, než jej v srpnu téhož roku vystřídal univerzitní profesor a bývalý socialistický poslanec Georgi Bliznaški v čele prozatimní vlády.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Manželkou je kardioložka Elka Georgieva Orešarská, s níž má syna[1] Desislava.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Plamen Oresharski na anglické Wikipedii.

  1. a b "Пламен Орешарски профил и биография", personi.dir.bg, not specified. Ověřeno k 2013-12-20.bulharsky 
  2. Lilov, s. 381.
  3. "Кой, кой е в кабинета "Орешарски", novjivot.info, 28 May 2013. Ověřeno k 2014-01-14.bulharsky 
  4. Lilov, s. 382.
  5. BBC. "Bulgaria coalition deal ends row". 15 August 2005. Retrieved on 25 May 2013.
  6. Plamen Vasilev Oresharski (biography) (bulharsky), BSP Burgas
  7. BSP presented the leaders of lists for national parliament (bulharsky), BSP, May 26, 2009
  8. Bulgarians to Protest 'Mafia' Cabinet Proposal, Novinite, May 28, 2013
  9. In Oresharski cabinet prof. Ivan Danov changes Tiholov! (bulharsky), Maritza, 28 May 2013
  10. "Bulgaria: Naming of Prime Minister Ends Stalemate", May 30, 2013. Ověřeno k May 30, 2013. 
  11. Bulharsko má novou vládu. Premiérem nadstraník Orešarski. Týden.cz [online]. 2013-05-29 [cit. 2014-04-27]. Dostupné online. (česky) 
  12. Bulharský premiér Orešarski rezignoval. Uvolnil tím cestu k předčasným volbám. IHNed.cz [online]. 2014-07-23 [cit. 2014-07-25]. Dostupné online. 
  13. "(only available in print in the case of the Pressa edition) Годината на тримата премиери: Борисов-Райков-Орешарски - 71:78:214", Pressa Daily, 30 December 2013. Ověřeno k 2013-12-31.bulharsky 

Literatura[editovat | editovat zdroj]