Nikolaj Denkov
| Nikolaj Denkov Николай Денков | |
|---|---|
 | |
| Premiér Bulharska | |
| Ve funkci: 6. června 2023 – 9. dubna 2024 | |
| Prezident | Rumen Radev |
| Vicepremiérka | Marija Gabrielová |
| Předchůdce | Galab Donev |
| Nástupce | Dimitar Glavčev |
| Ministr školství a vědy | |
| Ve funkci: 12. května 2021 – 2. srpna 2022 | |
| Předseda vlády | Stefan Janev Kiril Petkov |
| Předchůdce | Krasimir Valčev |
| Nástupce | Sašo Penov |
| Ve funkci: 27. ledna 2017 – 4. května 2017 | |
| Předseda vlády | Ognjan Gerdžikov |
| Předchůdce | Todor Tanev |
| Nástupce | Krasimir Valčev |
| Náměstek ministra školství a vědy | |
| Ve funkci: srpen 2014 – duben 2016 | |
| Předseda vlády | Bojko Borisov |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Pokračujeme ve změně |
| Rodné jméno | Nikolaj Denkov Denkov Николай Денков Денков |
| Narození | 3. září 1962 (61 let) Stara Zagora  Bulharsko |
| Choť | Slavka Cholaková |
| Děti | Denica a Stojan |
| Alma mater | Univerzita v Sofii |
| Profese | politik, fyzikální chemik |
| Náboženství | pravoslaví |
| Ocenění | Řád svatých Cyrila a Metoděje |
| Commons | Nikolay Denkov |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikolaj Denkov Denkov (bulharsky Николай Денков Денков, * 3. září 1962 Stara Zagora) je bulharský fyzikální chemik a politik, od června 2023 do dubna 2024 předseda vlády Bulharska.[1] V letech 2021–2022 zastával funkci ministra školství v kabinetech Janeva a Petkova. Je členem Bulharské akademie věd. V minulosti přednášel na Univerzitě v Sofii.
Raný život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 3. září 1962 v thráckém městě Stara Zagora.[zdroj?] Po dokončení základní školy se přestěhoval do bulharského hlavního města Sofie, kde v roce 1980 absolvoval Státní přírodovědné a matematické gymnázium.[zdroj?] Následovalo magisterské studium chemie a farmacie na Univerzitě svatého Klimenta Ochridského v Sofii, které dokončil v roce 1987. V roce 1993 obhájil disertační práci a získal doktorát.[zdroj?]
Na počátku své kariéry pracoval jako hostující výzkumný pracovník v japonském JRDC, vedoucí výzkumný pracovník ve výzkumu a vývoji Rhone-Poulenc (Francie), vedoucí vědecký pracovník ve výzkumu a vývoji Unilever a hostující profesor ve Francii (ESPCI-Paris a Univ. Lille).[zdroj?]
Akademická kariéra[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1997 působí jako odborný asistent a od roku 2008 jako profesor fyzikální chemie na Univerzitě v Sofii. V letech 2008–2015 byl vedoucím fakulty technické chemie a ředitelem magisterského oboru Disperzní systémy v chemických technologiích. Od roku 2007 je doktorem chemických věd. Specializoval se v Japonsku a na univerzitě v Uppsale ve Švédsku; pracoval jako vedoucí vědecký pracovník ve výzkumných ústavech soukromých společností, jako jsou americký Unilever a francouzský Rhône-Poulenc.[zdroj?][2]
V roce 2010 mu bulharské ministerstvo školství a vědy udělilo nejvyšší národní ocenění „Pythagoras“ za vědecké úspěchy. V roce 2013 obdržel čestnou medaili s modrou stuhou od Univerzity v Sofii.
V letech 2012–2013 byl členem různých pracovních skupin na ministerstvu školství a vědy a v radě ministrů. Aktivně se podílel na přípravě koncepce operačního programu Věda a vzdělávání pro inteligentní růst a na projednávání Dohody o partnerství na období 2013–2020 mezi Bulharskou republikou a Evropskou komisí.[2]
Kariéra ve státní správě[editovat | editovat zdroj]
Od srpna 2014 do dubna 2016 zastával funkci náměstka ministra školství a vědy v druhé vládě Borisova, zodpovědným za vysoké školství a evropské strukturální fondy, včetně implementace operačního programu Věda a vzdělávání pro inteligentní růst. Od 27. ledna do 4. května 2017 byl prozatímním ministrem školství a vědy v prozatímní Gerdžikovově vládě.
V roce 2019 mu byla udělena Solvayova cena Evropské společnosti pro koloidy a rozhraní (ECIS) za výzkumné úspěchy a zvolen řádným členem Academie Europaea.
Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]
Ministr školství[editovat | editovat zdroj]
Od 12. května do 13. prosince 2021 opět zastával funkci ministra školství a vědy v první a druhé vládě Janeva i navazujícím kabinetu Petkova, během pandemie covidu-19. Po parlamentních volbách v listopadu 2021, kdy se strana Pokračujeme ve změně (PP) stala největší kongresovou frakcí a mohla vytvořit koalici schopnou vládnout, Denkov se stal ministrem školství v kabinetu Kirila Petkova.[2][3]
Předseda vlády Bulharska[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Na základě výsledků bulharských parlamentních voleb, které se konaly v dubnu 2023, se dne 22. května stal bulharským premiérem v rámci dohody o rozdělení moci mezi dvěma koalicemi (GERB-SDS a PP-DB) s největším počtem hlasů.[4][5][6] Podle dohody se předpokládá, že povede novou vládu následujících devět měsíců, než si vymění pozice s Marií Gabriel.[5][6][7]
Po rozsáhlých jednáních mezi oběma zúčastněnými koalicemi a Hnutím za práva a svobody[8][9] bylo nakonec 2. června dosaženo oficiální dohody o složení kabinetu Denkov-Gabriel.[8] Dne 6. června bulharské Národní shromáždění odhlasovalo Denkovovu novou vládu 132 hlasy pro a 69 proti.[1][7][8][10] Nová vláda se zaměří na boj proti ruskému vlivu v bulharském bezpečnostním sektoru a na získání členství v schengenském prostoru a eurozóně. Politická krize přiměla Bulharsko odložit přijetí eura do roku 2025. V prosinci 2022 zablokovala rakouská a nizozemská opozice žádost o členství Bulharska a Rumunska v schengenském prostoru.[11]
Ve funkci premiéra skončil po rozpadu vládní koalice v dubnu 2024.[12]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Denkov na anglické Wikipedii.
- ↑ a b България има ново правителство с премиер Николай Денков - По света и у нас - БНТ Новини. bntnews.bg [online]. [cit. 2023-08-03]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ a b c VESSO. Department of Chemical Engineering - Prof. Nikolai D. Denkov, Ph.D., D.Sc.. dce.uni-sofia.bg [online]. [cit. 2023-08-03]. Dostupné online.
- ↑ HTTPS://WWW.FACEBOOK.COM/NEWSBGNES. Избират кабинета „Петков”, новите министри поемат властта. БГНЕС [online]. [cit. 2023-08-03]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ ГЕРБ и ПП-ДБ правят правителство, Денков и Габриел ще са премиери за по 9 месеца (видео). Mediapool.bg [online]. 2023-05-22 [cit. 2023-08-04]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ a b DUNAI, Marton. Bulgaria breaks political deadlock with proposed power-sharing deal. Financial Times. 2023-05-23. Dostupné online [cit. 2023-08-04].
- ↑ a b Bulgaria agrees government with rotating PMs to tackle corruption [online]. 2023-05-22 [cit. 2023-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b AGENCIAS, RTVE es /. Nikolai Denkov, nuevo primer ministro de Bulgaria. RTVE.es [online]. 2023-06-06 [cit. 2023-08-04]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ a b c Bulgaria Finally has a Regular Government (CHRONOLOGY OF EVENTS) - Novinite.com - Sofia News Agency. www.novinite.com [online]. [cit. 2023-08-04]. Dostupné online.
- ↑ Двучасов разговор между ПП-ДБ, ГЕРБ-СДС и ДПС, сред тях Кирил Петков и Делян Пеевски. www.24chasa.bg [online]. [cit. 2023-08-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bulgaria's parliament elects new government led by PM Denkov. Reuters. 2023-06-06. Dostupné online [cit. 2023-08-04]. (anglicky)
- ↑ SERVICE, RFE/RL's Bulgarian. Bulgarian Parliament Approves Coalition Government After Five Elections In Two Years. RadioFreeEurope/RadioLiberty. Dostupné online [cit. 2023-08-04]. (anglicky)
- ↑ ČT24. Bulharskem zmítá nestabilita, končící premiér varuje před vlivem Ruska. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-04-11]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolai Denkov na Wikimedia Commons
