Stefan Stambolov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Stefan Stambolov
Stefan Stambolov.jpg
Stranická příslušnost
Členství People's Liberal Party

Narození 12. února 1854
Veliko Tarnovo
Úmrtí 18. července 1895 (ve věku 41 let)
Sofie
Národnost Bulhaři
Alma mater Odessa Theological Seminary
Profese politik a novinář
Ocenění Order of Bravery
Commons Stefan Stambolov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stefan Nikolov Stambolov (v bulharštině: Стефан Николов Стамболов; 31. ledna 1854, Veliko Tarnovo18. července 1895, Sofie) byl bulharský politik, který v 80. letech 19. století zastával v dobách rané existence III. bulharského státu, tehdejšího knížectví, funkci premiéra. Ještě předtím byl také i regentem v těžkých chvílích Bulharska.

Stambolov patřil k velmi významným osobnostem své doby, neboť dokázal soustředit podstatnou moc na organizaci tehdejší země. V dobách, kdy se formovalo národní shromáždění Bulharska, jako hlavní orgán vlády lidu země, se stal účastníkem mnohých diskuzí o budoucím vývoji. Později sloužil jako poslanec, či předseda parlamentu. Stambolov pomáhal při sjednocování Bulharska s Východní Rumelií, které se stalo prvním z řady cílů vybudování jednotného Bulharska v tehdejších mezích a ukázkou slabosti Osmanské říše. Stambolov byl nakonec zvolen i předsedou vlády (20. srpna 1887 — 19. května 1894). Jeho režim byl jedním z nejtvrdších režimů, jaké kdy tato oblast zažila.[1] Jeho vláda silné ruky měla silnou podporu v konzervativních kruzích, Stambolov se však často uchyloval k metodám, které byly používané v Osmanské říši, docházelo rovněž i k policejním represím a tvrdým akcím vůči opozici. Vzhledem k nepřátelství Rusů k novému bulharskému knížěti Ferdinandovi Sasko-Koburskému (na trůn nastoupil 7.7.1887 a nahradil Alexandra Battenberského), a tím i ke stambolovštině, jak byl režim nazýván, usoudil Stambolov, že jedinou možností, jak se vymanit z mezinárodní izolace, je spojenectví s Konstantinopolí. Vysoká Porta však na oplátku požadovala, aby Stambolov omezil činnost uprchlických aktivistů v Bulharsku, kteří agitovali ve prospěch ozbrojené intervence v Makedonii. Ačkoliv bylo začlenění Makedonie do Bulharska pro Stambolova, stejně jako pro všechny ostatní bulharské politiky, alfou a omegou a neměnným článkem víry, Stambolov věděl, že armáda je ještě příliš slabá na to, aby si mohla dovolit konflikt s Turky, a proto postupoval v tomto směru velmi opatrně. Bulharský vliv v Makedonii rozšiřoval prostřednictvím církve a bulharských škol. Makedonci Stambolova nenáviděli, zejména pro jeho "kolaboraci" s Turky.

Jeho život ukončil brutální atentát makedonských teroristů v roce 1895. Tři atentátníci jej přepadli v Sofii po cestě domů, způsobili mu mnohačetná poranění na hlavě a odsekli mu dlaně od zápěstí.[1] Stefan Stambulov, přezdívaný "Bulharský Bismarck", zemřel o tři dny později.[2] Pokřikující dav Makedonců na jeho pohřbu umlčelo teprve to, když jim rozrušená vdova ukázala dvě sklenice, které obsahovaly naložené Stambolovy ruce.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c GLENNY, Misha. Balkán 1804-1999. Nacionalismus, válka a velmoci.. 1. vyd. Praha: Jiří Buchal - BB Art, 2003. 548 s. ISBN 80-7257-976-2. S. 160. 
  2. LANGER, William. The Diplomacy of Imperialism. 2. vyd. New York: Alfred A Knopf, 1951. 797 s. S. 313-314.