Východní Rumélie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Východní Rumélie (žlutě)

Východní Rumélie (bulharsky Източна Румелия, turecky روم الى شرق) bylo autonomní území Osmanské říše v letech 18791885 (formálně až do roku 1908). Oblast se nacházela zhruba na jihovýchodě dnešního Bulharska; jejím centrem byl Plovdiv. Obyvatelstvo tvořili převážně Bulhaři, avšak se tu nacházel také i nemalý počet Turků, Řeků (hlavně při pobřeží) a příslušníků dalších národů.

Vytvoření tohoto území bylo výsledkem vyjednávání o vzniku Bulharska (které bylo formálně také součástí Turecka ještě do roku 1908). Jeho cílem byla obava Istanbulu z porušování práv muslimských menšin v případě, že by se stalo součástí Bulharska. Vzhledem k tomu, že většina obyvatelstva byli však Bulhaři, velmi záhy se ukázalo, že východní Rumélie funguje de facto jako druhý bulharský stát (již v prvních volbách získali Bulhaři 31 zástupců z celkem 36 křesel místního sněmu). Ten navíc nebyl pod kontrolou bulharského panovníka, nehrozila tam řada autoritativních výpadů, jaké Bulharsko ze Sofie během 80. let 19. století zažilo, takže se tam mohli uchýlit např. různí pronásledovaní spisovatelé.

V roce 1885 svrhli místní Bulhaři správce Gavril-pašu Krestoviče a umožnili příchod bulharské armády. To tak znamenalo faktický konec Východní Rumélie. V zahraničí však řada zemí ostře protestovala rozšiřování bulharského území; zatímco Istanbul se zmohl pouze jen na formální protesty, Srbsko vyhlásilo Bulharsku válku a jeho vojska zahájila z jihu tažení na Sofii. Srbové očekávali, že využijí faktu, že Bulhaři mají armádu daleko od své metropole, nacházející se nedaleko od srbských hranic, byli však nakonec poraženi.