Užhorod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Užhorod
Ужгород
Řeckokatolická katedrála
Řeckokatolická katedrála
Užhorod – znak
znak
Užhorod – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška137 m n. m.
Časové pásmo+2
+3 (letní čas)
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastZakarpatská
OkresUžhorod
Užhorod
Užhorod
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha41,56 km²
Počet obyvatel116 700 (2006)
Hustota zalidnění2 808 obyv./km²
Etnické složeníUkrajinci 77,8 %, Rusíni, Maďaři 6,9 % , Rusové 9,6 %, Slováci 2,5 %
Náboženské složenířeckokatolické a pravoslavné křesťanství
Správa
Statusměsto
StarostaBohdan Andrijiv
Vznik872
ZakladatelBílí Chorvati
Oficiální webrada-uzhgorod.gov.ua
E-mailumr@rada-uzhgorod.gov.ua
Adresa obecního úřaduЗакарпатська обл., м. Ужгород, пл. Поштова, 3, 88000
Telefonní předvolba(+380) 312
PSČ88000
Označení vozidelAO, KO
KOATUU2110100000
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Užhorod (ukrajinsky a rusínsky Ужгород / Užhorod; rusky Ужгород / Užgorod; maďarsky Ungvár; německy Ungwar) je město, do roku 2020 oblastního významu, na západní Ukrajině na řece Uh (ukrajinsky Уж/), přímo u hranice se Slovenskem. Je centrem Zakarpatské oblasti a okolního Užhorodského rajónu. V roce 2006 mělo město 116 000 obyvatel; je tedy nejen nejzápadnější, ale také nejmenší oblastní metropolí na Ukrajině. Město má dobře rozvinutý průmysl, zastoupený je zejména dřevozpracující, nábytkářský, strojírenský, chemický a potravinářský. Kultura a školství má ve městě bohatou tradici. Nachází se zde několik muzeí, divadlo a od roku 1945 i Užhorodská národní univerzita. Je zde sídlo Eparchie mukačevské.

V Užhorodu končí plynovod Sojuz, který sem přivádí plyn z ruského Orenburgu.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název města pochází od řeky Uh (ukrajinsky Уж, rusínsky Уж, maďarsky Ung), který se nad ní vypíná (maďarsky Vár). Odtud byl název přeložen přímo do ukrajinštiny jako Užhorod/Ужгород, případně do ruštiny jako Užgorod/Ужгород.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Užhorod patřil před příchodem Uhrů mezi města slovanská; tehdy se zde nacházela východní část území osídleného Bílými Chorvaty.[2] Ti zde vybudovali pevnost a sídlo raně městského typu. Na počátku 10. století se zde objevili Uhři, kteří se města, stejně jako celé Panonské nížiny, zmocnili bez boje. První písemná zmínka o městě pochází od arabského kartografa Al-Idrísího z roku 1154.[3]

V 12. století jeden anonymní maďarský kronikář zaznamenal kromě názvu Ungvár i pohřeb jednoho slovanského velmože v lokalitě dnešního města.[4] V roce 1241 bylo vypleněno během mongolského vpádu. Později bylo obnoveno, již ve 13. století přišli do Užhorodu první němečtí kolonisté.[5]

V roce 1320 získali místní hrad Drugethové (italský rod) a jali se přestavby původní pevnosti. Nově vznikl na místě původního dřevěného opevnění hrad kamenný.[5] Při postupu Turků dále do vnitrozemí Uher byl k němu vybudován ještě fortifikační systém s příkopy a baštami.[6] Roku 1430 získal Užhorod status svobodného královského města. V roce 1561 získalo město svoji první pečeť s vyobrazeným znakem města.[7] V období uherské reformace se zde revoluční náboženské myšlenky velmi dobře ujaly a město se stalo jedním z uherských protestantských měst. V roce 1598 zde vznikla např. reformovaná škola.

Střed města s mostem přes řeku Už v zimě.

V 17. století existuje jen málo zmínek o městě a jeho hradu. Dne 24. dubna 1646 zde vznikla tzv. Užhorodská unie, tj. obnovení plného církevního společenství mezi církví byzantského obřadu v Mukačevské eparchii a římskokatolickou církví. Během závěru turecké okupace Uher byla celá země značně zpustošená, nejinak tomu bylo i v případě Užhorodu, který byl okolo roku 1680 zcela opuštěn.[8] Poté přišli do Užhorodu také jezuité, kteří zde zřídili svoji kolej a dále kostel. Působili ve městě až do zániku řádu v 18. století.

Do roku 1919 byl Užhorod uherským městem; bylo zde centrum Užské župy. V roce 1796 sem bylo přeloženo župní sídlo z Veľkých Kapušan. Nedlouho poté byl v Užhorodu postaven nový palác, který sloužil jako župní úřad. Roku 1780 sem bylo přeneseno také sídlo episkopa.[9] V souvislosti s vydáním tolerančního patentu se začali do Užhorodu stěhovat Židé, kteří utíkali z území dnešní centrální Ukrajiny. Zaznamenán byl ale příchod i řady lidí dalších národností, např. Arménů nebo Srbů.[9]

Na počátku 19. století byl v novém hlavním městě župy postaven nový župní dům, dokončen byl roku 1809.[10] Po revolučním roce 1848 zde byl ustanoven speciální administrativní okres, který měl zahrnovat rusínské obyvatelstvo. Užhorod se stal jeho hlavním městem. Jen po dvou letech byl ale zcela zrušen. Roku 1862 zde byla otevřena první tiskárna v ukrajinštině (první v dnešní Zakarpatské oblasti).[zdroj?]. Na přelomu let 1866/1867 zde byla založena Společnost sv. Vasilije Velikého, která začala vydávat noviny Svet – byly to první noviny v rusínštině; prvním předsedou této společnosti byl Adolf Ivanovič Dobriansky-Sačurov.[11]

V roce 1872 sem byla přivedena železnice z Čopu, která byla později prodloužená přes Užocký průsmyk do Lvova. Roku 1886 tu byla otevřena továrna na výrobu nábytku.

Ještě kolem roku 1910 tvořili Maďaři kolem 80 % obyvatel. Těsně před vypuknutím první světové války byly v Užhorodě zahájeny práce pro vybudování moderního vodovodu. V této době zde také stálo jedno ze dvou divadel na území dnešní Zakarpatské oblasti. V roce 1911 zde bylo otevřeno gymnázium.[12]

Za první světové války Tomáš Garrigue Masaryk prosazoval vznik hranice mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí více na východ tak, aby trať z Čopu do Užhorodu už ležela na území Slovenska. Užhorod měl nicméně již tehdy být součástí Podkarpatské Rusi.[13]

Dne 8. května 1919 zde Centrální ruská rada, společný orgán rusínských národních rad (užhorodské, prešovské a chustské) a zástupců emigrace, vydala tzv. Užhorodské memorandum a vyjádřila tak svou vůli stát se autonomní součástí Československé republiky.

Mezi lety 1919 a 1938 byl Užhorod hlavním městem Podkarpatské Rusi, součásti Československa. V září roku 1921 navštívil město prof. dr. Tomáš Garrigue Masaryk, poprvé jako prezident Republiky československé.[14] V letech 1919 až 1921 byl Užhorod sídlem Užské župy, později (do roku 1926) sídlem Užhorodské župy.

Město bylo ustanoveno centrem Podkarpatské Rusi, což znamenalo potřebu vzniku nových úřadů. Většina objektů, které sloužily maďarské správě před rokem 1918 se ukázala být nevhodná. Vznikla tak velká poptávka po bytech a nových reprezentativních objektech. To odstartovalo nebývalý stavební rozvoj: vzniklo mnoho budov v typickém československém stylu a postavily se nové čtvrti[15] (jako například Malé Galago[16][17][18], kde sídlily zemské úřady). Přes řeku Uh byl postaven první moderní most (Masarykův), postaveno bylo první moderní koupaliště. Svoje stavby realizovala v tehdejší zemské metropoli celá řada československých architektů, např. Ludwig Oelschläger. Roku 1926 zde byla postavena první romská škola.[19] Monumentálním symbolem československého stavitelství i architektury své doby je dnešní budova Oblastní rady, dříve sídla Podkarpatské Rusi. Bývala občas označována za největší úřední budovu Československa.[17] V roce 1927 bylo postaveno letiště. Na přelomu 20. a 30. let byla zrealizována kanalizace, která zde dosud zcela scházela.

V 20. a 30. letech působil v Užhorodu (a dalších městech Podkarpatské Rusi a východního Slovenska) malíř František Foltýn, který zachytil řadu výjevů z venkova i města.[20][21]

Roku 1938 se Užhorod (a celý jih Zakarpatí) stal na základě Vídeňské arbitráže opět součástí Maďarska. Nová hranice probíhala severně a východně od Užhorodu.

Budova oblastní rady v Užhorodu, postavená v 30. letech 20. století, a novodobý pomník T. G. Ševčenkovi

Dne 27. října 1944 osvobodil město 4. ukrajinský front[22] Rudé armády. Po II. světové válce byla Podkarpatská Rus předána Sovětskému svazu, a Užhorod se tak stal součástí Ukrajinské SSR. Ještě téhož roku (1945) byla založena Užhorodská národní univerzita. V roce 1946 zde byl popraven rusínský premiér Andrej Bródy a jeho dva ministři, Michail Demko a Stěpan Fenči.

Současné postavení hlavního města Zakarpatské oblasti má Užhorod od roku 1946. V této době a později se město rozšiřovalo všemi směry, převážně ale dále na jih, kde bylo dostatek prostoru pro novou výstavbu. Vznikly zde proto dlouhé třídy a panelová sídliště. Vzhledem k tomu, že se město nacházelo na samotné hranici Sovětského svazu se zde nacházel také značný počet příslušníků sovětské armády.

Od roku 1991 je Užhorod součástí nezávislé Ukrajiny. Změna poměrů znamenala pro město velký ekonomický šok; průmyslové závody, které zaměstnávaly spoustu lidí a byly orientovány na trhy SSSR se dostaly do existenčních potíží a musely propustit tisíce zaměstnanců. V témže roce byla z města odstraněna socha Lenina.[23]

Roku 2002 zde byla odhalena busta Tomáše Garrigue Masaryka[24] ve čtvrti Malé Galago v parku na vysokém čtyřhranném pylonu; jeho socha ve městě stála již v roce 1928 na tehdejším hlavním Masarykově náměstí a po okupaci Hortyovským Maďarskem byla v roce 1939 svržena (nalezena Američany v Pasově, po válce byla dvakrát odhalena 1945 a 1968 v Hranicích na Moravě, kam byla předána americkou armádou a roztavena byla teprve v době normalizace v Kroměřížských strojírnách). Po vyhlášení nezávislosti Ukrajiny (1991) byl za starostu města několikrát zvolen kontroverzní podnikatel Serhij Ratušňak, jenž se v roce 2009 stal nechvalně známým pro své antisemitské výroky, zejména v souvislosti s tehdejším prezidentským kandidátem Arsenijem Jaceňukem.

V roce 2013 a 2014 se v Užhorodě konaly v souvislosti s politickými změnami na Ukrajině demonstrace proti tehdejší vládě. Účastnily se jih až čtyři tisíce lidí.[23]

V roce 2021 byla na budově restaurace v centru města odhalena busta („basrelief“) českého spisovatele Ivana Olbrachta s pamětními deskami v ulici kde po roce 1930 žil, jako vzpomínka na existenci společného státu.[25]

V úterý 21. září 2021 byla v Zemském domě (dnes muzeum) také odhalena pamětní dvojjazyčná deska (v ukrajinštině a češtině), připomínající památku stého výročí návštěvy TGM v Užhorodě a Masarykova projevu z balkonu této tehdy "vládní" budovy.[26]

Během prvních 50 dnů ruské invaze na Ukrajinu v únoru až dubnu 2022, jejíž součástí byly i letecké údery na území západní Ukrajiny, nebyl Užhorod ani jednou cílem útoku. V souvislosti s migrační vlnou vzrostl počet obyvatel metropole Zakarpatské oblasti dočasně zhruba na 150 000 lidí.

V roce 2022 připravovala Česká republika vznik zastupitelského úřadu v Užhorodu. Slovenský se zde již nachází.[27]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Od středověku do začátku 20. století byli převažující národností Maďaři. V roce 1910 bylo v posledním sčítání lidu, provedeném v Rakousko-Uhersku zjištěno 16 919 osob, z toho 13 590 maďarské národnosti, 1219 Slováků, 1151 Němců a 641 Rusínů.

Viditelnou změnu přineslo připojení k ČSR (Po roce 1925 byl jediným rusínským městem s většinou československé národnosti (38 %). V roce 1921 zde žilo 20 601 obyvatel, z toho bylo 3 613 Čechů a Slováků, 5 291 Maďarů, 3 245 Rusínů a Rusů, 3 614 Židů a 418 Němců. V roce 1930 zde žilo 26 675 obyvatel, z toho bylo 8 030 Čechů a Slováků, 4 499 Maďarů, 6 260 Rusínů a Rusů, 5 897 Židů a 508 Němců; 1371 obyvatel bylo jiné národnosti.[28]

Důležitým faktorem byl ale také růst počtu obyvatel města. Jestliže měl Užhorod v roce 1910 celkem 16 tisíc obyvatel, na počátku druhé světové války to byl již dvojnásobek a v roce 1960 se počet obyvatel pohyboval okolo padesáti tisíc. Těsně před rozpadem SSSR se blížil ke sto dvaceti tisícům.Podle sčítání v roce 2001, kdy zde žilo 117 317 obyvatel, tvořili Ukrajinci a Rusíni 77,8 %, Rusové 9,6 %, Maďaři 6,9 %, Slováci 2,5 % a Romové 1,5 %. Mezi vyznáními převládá řecké katolictví a pravoslaví. 75 % obyvatel uvedlo jako svůj mateřský jazyk ukrajinštinu (v roce 1989 to bylo 65 %). Druhý zastoupený jazyk je ruský s 12,4 % a menšina obyvatel mluví také maďarsky (7 %).

Užhorod (v jidiš אונגוואר‎) měl do holocaustu velmi silnou židovskou aškenázskou komunitu, cca 30 % všech obyvatel města v roce 1941 se k ní hlásilo.[29]

Kultura a památky[editovat | editovat zdroj]

Synagoga (Dnešní filharmonie)

Památky[editovat | editovat zdroj]

V Užhorodu jsou k vidění architektonické památky nejrůznějších období.

Dále se zde nachází množství kostelů různých vyznání.

Kulturní instituce[editovat | editovat zdroj]

Z kulturních objektů zde stojí také kino a divadlo. Druhé uvedené bylo založeno roku 1920.[33]

Mezi kulturní instituce patří Zakarpatské oblastní divadlo, které nese název po bratrech Juriju Augustinovi a Jevhenijovi Serhijovi, nachází se stranou centra města. Zakarpatské oblastní loutkové divadlo stojí přímo ve středu města na Divadelním náměstí. Regionální muzeum (ukrajinsky Краєзнавчий музей) bylo založeno v roce 1945.[34] Kromě toho se zde nachází Muzeum architektury a života, nebo Muzeum umění.

Sochy, turistika a ostatní[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se nachází celá řada soch, která připomíná významné osobnosti. Kromě již zmíněného prvního prezidenta Československa T. G. Masaryka má svoji sochu v Užhorodu ale také Švejk.[35]

Mapa Užhorodu v době první republiky

Toto město má již 6 turistických známek – č. 1 pro Horjanskou rotundu, č. 6 pro skanzen, č. 18 pro bustu T. G. Masaryka, č. 70 pro synagogu, č. 96 pro Užgorodský hrad a č. 136 pro krčmu „Deci u notáře“.

Město se pyšní údajně nejdelší lipovou alejí v Evropě[17], která na břehu řeky Uh spojuje Malé Galago s historickým centrem města.

Spolky[editovat | editovat zdroj]

Podkarpatská astronomická společnost byla založena v roce 1928 jako první pobočka České astronomické společnosti. Jejím hlavním úkolem bylo šíření poznatků z astronomie mezi nejširší veřejností. Zakladatelem byl František Pešta, který působil na finančním úřadě v Podkarpatské Rusi. Na základě dohody s Českou astronomickou společností byl každý člen Podkarpatské astronomické společnosti v Užhorodě zároveň členem České astronomické společnosti v Praze.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejúspěšnější sporty ve městě patří fotbal a ženská házená.

Fotbal[editovat | editovat zdroj]

  • SK Rusj Užhorod – zaniklý fotbalový klub založený v roce 1925. Jeho největším úspěchem byl v sezoně 1935/36 postup do Fotbalové ligy Československa, ze které po roce sestoupil. Během 2. světové války klub zanikl a po přičlenění Užhorodu k Sovětskému svazu už nebyl obnoven.
  • FK Hoverla Užhorod – fotbalový klub založený v roce 1946, v nejvyšší ukrajinské soutěži odehrál 8 sezon. Domovskou arénou FC Hoverla je stadion Avangard. Užhorod hostí nejstarší atletické závody na Ukrajině – Mezinárodní pohár přátelství.
  • FK Minai – Fotbalový tým založený v roce 2015.

Házená[editovat | editovat zdroj]

  • HK Karpaty Užhorod – ženský házenkářský klub, trojnásobný medailista z mistrovství Ukrajiny a v sezóně 2011/12 průběžně vedoucí celek nejvyšší ukrajinské soutěže.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Přestavěné užhorodské nádraží
Užhorodská dětská železnice
Autobusové nádraží
Mezinárodní letiště

Užhorod leží na jednokolejné elektrifikované trati ČopSambirLvov. Zdejší nádraží bylo počátkem 21. století rozšířeno a rekonstruováno. Odjíždějí odtud rychlíky do celé Ukrajiny a také do Moskvy; mezinárodní a další dálkové vlaky odjíždějí z nedalekého Čopu. Také zde začíná železniční trať Užhorod – Haniska pri Košiciach sloužící pouze pro nákladní dopravu

Až do 70. let 20. století do města ústila úzkorozchodná dráha z Antalovců..

V roce 1947 byla vybudována Užhorodská dětská železnice.

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Užhorod je velkým silničním dopravním uzlem. Je zde silniční hraniční přechod Užhorod – Vyšné Nemecké, přes který vedou evropské silnice: E 50, E 58.

Město má autobusové nádraží, ze kterého jezdí linkové autobusy různých dopravců např. do slovenských Michalovců a Košic. Je to např. společnost Eurobus.[36]

Letecká doprava[editovat | editovat zdroj]

Je zde mezinárodní letiště.

Městská doprava[editovat | editovat zdroj]

Užhorod je jediné oblastní město na Ukrajině, ve kterém nejsou nasazeny vozidla městské dopravy s elektrickou trakcí, tj. tramvaje nebo trolejbusy, přepravu zajišťují pouze autobusy a maršutky (minibusy). V 70. letech 20. stol. bylo plánováno zavedení trolejbusové dopravy, tento plán se však neuskutečnil.

Vzdálenost k nejbližším evropským metropolím[editovat | editovat zdroj]

Větší města v okruhu Užhorodu:

Růžice kompasu Slovensko Prešov (~115 km) Ukrajina Lvov (~133 km) Ukrajina Kyjev (~798 km) Růžice kompasu
Slovensko Košice (~98 km), Bratislava (~490 km) Sever Ukrajina Ivano-Frankivsk (~293 km)
Západ   Užhorod   Východ
Jih
Maďarsko Nyíregyháza (~92,6 km), Tokaj (~121 km) Rumunsko Satu Mare (~138 km), Cluj Napoca (~316 km) Rumunsko Sighetu Marmației (~170 km)

Školství[editovat | editovat zdroj]

Užhorod je kulturním centrem Zakarpatské oblasti. Působí zde Užhorodská národní univerzita s více než deseti fakultami, včetně maďarskojazyčné Fakulty humanitních a přírodních věd. V rámci první uvedené vysoké školy je provozována v Užhorodě také jediná botanická zahrada. V rámci místní univerzity působí při Fyzikální fakultě také Laboratoř kosmického výzkumu (ukrajinsky Лабораторія космічних досліджень).

Užhorodská Ukrajinská teologická akademie je provozována ukrajinskou pravoslavnou církví. Nese název po sv. Cyrilu a Metodějovi.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Další osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Geografie a klima[editovat | editovat zdroj]

Reliéf a hydrografie[editovat | editovat zdroj]

Město se nachází v nadmořské výšce asi 120–137[3] metrů v podhůří Karpat na řece (105 km na Ukrajině). Rozloha města je 41,56 km². Délka města od severu k jihu je 12 km od východu na západ je 5 km. Nejvyšším bodem je Daybovetska – 224 m n. m. Plocha zeleně a výsadby činí 1574 hektarů. Navíc je Užhorod obklopen lesy. Velká část území města je pravobřežní (Staré Město). Břehy Už spojuje 7 mostů.

Klima[editovat | editovat zdroj]

Rozkvetlé sakury ve městě

Podnebí je kontinentální s horkými léty a mírnými zimami. Významný vliv na klima ve městě mají Karpaty, které chrání město před studenými větry ze severu. Průměrná roční teplota je 10,1 °C , nejnižší je v lednu (−1,7 °C), naopak nejvyšší je v červenci (20,9 °C).

Během roku ve městě spadne 748 mm srážek, nejméně jich je v únoru a dubnu, nejvíce pak v červnu a červenci. Minimální roční úhrn srážek je (443 mm) byl naměřen v roce 1961, maximální (1134 mm) byl změřen v 1980. Maximální denní úhrn srážek je (75 mm) naměřen v červnu. Každý rok napadne ve městě sněhová pokrývka, její výška je však zanedbatelná. Průměrná relativní vlhkost vzduchu je 72 %, nejnižší je v dubnu – 62 %, nejvyšší je naopak v prosinci – 83 %.

Užhorod – podnebí
Období leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Průměrné denní maximum [°C] 1,3 3,7 9,8 16,7 22,0 24,6 26,9 26,6 21,2 15,4 8,2 2,7 14,9
Průměrná teplota [°C] −2 0 4 9 14 17 18 18 15 9 2 −1 8
Průměrné denní minimum [°C] −4,8 −3,7 0,6 5,5 10,4 13,1 15,0 14,5 10,3 5,7 1,4 −3,0 5
Průměrné srážky [mm] 53 50 43 49 74 76 80 74 72 56 57 98 752
Zdroj: Погода и климат 22. březen 2017[38]
  • Absolutní maximum: 38,6 °C (1952)
  • Absolutní minimum: −28,2 °C (1954)

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Ve městě jsou konzuláty Maďarska a Slovenska. Užhorod uzavřel partnerství s následujícími městy:

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOBAĽ, Josip. Užhorod vidomyj i nevidomyj. Lvov: Svit, 2005. 2002 s. ISBN 966-603-272-4. S. 3. (ukrajinština) 
  2. Знакомитесь - Ужгород!. Užhorod: Karpaty, 1971. S. 13. (ruština) 
  3. a b KOBAĽ, Josip. Užhorod vidomyj i nevidomyj. Lvov: Svit, 2005. 2002 s. ISBN 966-603-272-4. S. 3. (ukrajinština) 
  4. POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 430 s. ISBN 966-7838-23-4. S. 24. (ruština) 
  5. a b POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. ISBN 966-7838-23-4. S. 27. (ruština) 
  6. a b POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. ISBN 966-7838-23-4. S. 59. (ruština) 
  7. Знакомитесь - Ужгород!. Užhorod: Karpaty, 1971. S. 7. (ruština) 
  8. KOBAĽ, Josip. Užhorod vidomyj i nevidomyj. Lvov: Svit, 2005. 2002 s. ISBN 966-603-272-4. S. 5. (ukrajinština) 
  9. a b POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. ISBN 966-7838-23-4. S. 32. (ruština) 
  10. POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. ISBN 966-7838-23-4. S. 61. (ruština) 
  11. RYCHLÍK, Jan; RYCHLÍKOVÁ, Magdaléna. Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918-1946. Praha: [s.n.], 2016. ISBN 978-80-7429-556-0, ISBN 80-7429-556-7. OCLC 970399276 S. 28. 
  12. KOBAĽ, Josip. Užhorod vidomyj i nevidomyj. Lvov: Svit, 2005. 2002 s. ISBN 966-603-272-4. S. 55. (ukrajinština) 
  13. PANOV, Alen. Масарик і Закарпаття. Užhorod: Lira, 2010. 192 s. ISBN 978-966-2195-94-1. S. 102. (ukrajinština) 
  14. PRECLÍK, Vratislav: "Profesor Masaryk a Podkarpatská Rus právě před sto lety", in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, leden - březen 2019, roč.XXVII. čís. 125. ISSN 1210-1648, str.18 – 23
  15. Třetí metropole ČSR. Ukrajinský Užhorod nese českou stopu. Deník [online]. [cit. 2022-04-15]. Dostupné online. 
  16. Česko chystá nový zastupitelský úřad na Ukrajině, Slováci ho už mají. denik [online]. [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. 
  17. a b c Za Československa bylo nejlíp. Jak se v Užhorodu na Zakarpatí dodnes odráží dvě dekády strávené v Masarykově republice?. Hospodářské noviny [online]. [cit. 2022-05-04]. Dostupné online. 
  18. POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. ISBN 966-7838-23-4. S. 67. (ruština) 
  19. POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. ISBN 966-7838-23-4. S. 399. (ruština) 
  20. POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. ISBN 966-7838-23-4. S. 403. (ruština) 
  21. Košická moderna. artplus [online]. [cit. 2022-05-11]. Dostupné online. 
  22. Знакомитесь - Ужгород!. Užhorod: Karpaty, 1971. S. 15. (ruština) 
  23. a b Ako vyzerá ukrajinská revolúcia pod Karpatmi. Pravda.sk [online]. [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. (slovensky) 
  24. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28 - 30, 48 - 51, 73 - 100, 108 - 121, 123 - 134, 136 - 144, 164 - 167
  25. „Sté výročí od připojení Podkarpatské Rusi k Československu“ („basrelief“ Ivana Olbrachta), in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, leden – březen 2022, roč. XXX., čís. 137. ISSN 1210-1648, str. 24 – 26
  26. PRECLÍK, Vratislav: Masarykův podzim roku 1921, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, červenec – září 2021, roč. XXIX., čís. 135. ISSN 1210-1648, str. 14–19
  27. Česko chystá nový zastupitelský úřad na Ukrajině, Slováci ho už mají. e15 [online]. [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. 
  28. Průvodce po Československé republice: Podkarpatská Rus. Praha: KČT v nakladatelství Orbis, 1937. S. 621. 
  29. http://www.yivoencyclopedia.org/article.aspx/Uzhhorod
  30. POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. ISBN 966-7838-23-4. S. 64. (ruština) 
  31. POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. ISBN 966-7838-23-4. S. 66. (ruština) 
  32. POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. ISBN 966-7838-23-4. S. 32. (ruština) 
  33. Знакомитесь - Ужгород!. Užhorod: Karpaty, 1971. S. 57. (ruština) 
  34. KOBAĽ, Josip. Užhorod vidomyj i nevidomyj. Lvov: Svit, 2005. 2002 s. ISBN 966-603-272-4. S. 29. (ukrajinština) 
  35. Kralupská socha Švejka by byla první v Česku. Pražský deník [online]. [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. 
  36. Košice - Užhorod | eurobus - dopravná spoločnosť, autobusová doprava. www.eurobus.sk [online]. [cit. 2022-05-12]. Dostupné online. 
  37. POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. ISBN 966-7838-23-4. S. 82. (ruština) 
  38. Погода и климат: Počasí v Užhorodě [online]. [cit. 2010-09-01]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LUKAVEC, Jan. Kde se naše vlast dotýkala Číny: Užhorod. In Od českého Tokia k exotické Praze. Praha: Malvern, 2013. 317 s. ISBN 978-80-87580-61-5. 
  • KUŠNIR, B. G. Užgorod = Oujgorod = Uszgorod = Ujgorod = Užhorod. Užhorod: Karpaty, 1990. ISBN 5-7757-0055-4. 
  • RYCHLÍK, Jan, RYCHLÍKOVÁ Magdalena. Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918–1946. Praha: Vyšehrad, 2016. ISBN 978-80-7429-556-0.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]