Užhorod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Užhorod
Ужгород
Řeckokatolická katedrála
Řeckokatolická katedrála
Užhorod – znak
znak
Užhorod – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška137 m n. m.
Časové pásmo+2
+3 (letní čas)
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastZakarpatská
OkresUžhorod
Užhorod
Užhorod
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha41,56 km²
Počet obyvatel115 449 (2022)
Etnické složeníUkrajinci 77,8 %, Rusíni, Maďaři 6,9 % , Rusové 9,6 %, Slováci 2,5 %
Náboženské složenířeckokatolické a pravoslavné křesťanství
Správa
Statusměsto
StarostaBohdan Andrijiv
Vznik872
ZakladatelBílí Chorvati
Oficiální webrada-uzhgorod.gov.ua
E-mailumr@rada-uzhgorod.gov.ua
Adresa obecního úřaduЗакарпатська обл., м. Ужгород, пл. Поштова, 3, 88000
Telefonní předvolba(+380) 312
PSČ88000
Označení vozidelAO, KO
KOATUU2110100000
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Užhorod (ukrajinsky a rusínsky Ужгород / Užhorod; rusky Ужгород / Užgorod; maďarsky Ungvár; německy Ungwar) je město, do roku 2020 oblastního významu, na západní Ukrajině na řece Uh (ukrajinsky Уж/), přímo u hranice se Slovenskem. Je centrem Zakarpatské oblasti a okolního Užhorodského rajónu. V roce 2006 mělo město 116 000 obyvatel, v roce 2022 přibližně 115 tisíc obyvatel; je tedy nejen nejzápadnější, ale také nejmenší oblastní metropolí na Ukrajině. Město má dobře rozvinutý průmysl, zastoupený je zejména dřevozpracující, nábytkářský, strojírenský, chemický a potravinářský. Kultura a školství má ve městě bohatou tradici. Nachází se zde několik muzeí, divadlo a od roku 1945 i Užhorodská národní univerzita. Je zde sídlo Eparchie mukačevské.

V Užhorodu končí plynovod Sojuz, který sem přivádí plyn z ruského Orenburgu.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název města pochází od řeky Uh (ukrajinsky Уж, rusínsky Уж, maďarsky Ung), který se nad ní vypíná (maďarsky Vár).[1] Odtud byl název přeložen přímo do ukrajinštiny jako Užhorod/Ужгород, případně do ruštiny jako Užgorod/Ужгород.[2] Zásluhu na vytvoření slovanské podoby původně maďarského města kalkemAndrej Baluďanskij. Až do první světové války nicméně tento název nebyl všeobecně používán, o jeho uchycení nakonec se zasloužila především československá správa, která jej použila v rámci poslovanštění maďarských toponym hned po válce.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Reliéf a hydrografie[editovat | editovat zdroj]

Město se nachází v nadmořské výšce asi 120–137[3] metrů v podhůří Karpat na řece (105 km na Ukrajině). Rozloha města je 41,56 km². Délka města od severu k jihu je 12 km od východu na západ je 5 km. Nejvyšším bodem je Daybovetska – 224 m n. m. Plocha zeleně a výsadby činí 1574 hektarů. Navíc je Užhorod obklopen lesy. Velká část území města je pravobřežní (Staré Město). Břehy Už spojuje 7 mostů, jedním z nich je také Masarykův most[4], postavený za první československé republiky.

Klima[editovat | editovat zdroj]

Podnebí je kontinentální s horkými léty a mírnými zimami. Významný vliv na klima ve městě mají Karpaty, které chrání město před studenými větry ze severu. Průměrná roční teplota je 10,1 °C , nejnižší je v lednu (−1,7 °C), naopak nejvyšší je v červenci (20,9 °C).

Během roku ve městě spadne 748 mm srážek, nejméně jich je v únoru a dubnu, nejvíce pak v červnu a červenci. Minimální roční úhrn srážek je (443 mm) byl naměřen v roce 1961, maximální (1134 mm) byl změřen v 1980. Maximální denní úhrn srážek je (75 mm) naměřen v červnu. Vítr vane průměrnou rychlostí 8 km/h, a to většinou v jihovýchodním směru.

Každý rok napadne ve městě sněhová pokrývka, její výška je však zanedbatelná. Vydrží za rok průměrně 17 dní. Průměrná relativní vlhkost vzduchu je 72 %, nejnižší je v dubnu – 62 %, nejvyšší je naopak v prosinci – 83 %.

Užhorod – podnebí
Období leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Průměrné denní maximum [°C] 1,3 3,7 9,8 16,7 22,0 24,6 26,9 26,6 21,2 15,4 8,2 2,7 14,9
Průměrná teplota [°C] −2 0 4 9 14 17 18 18 15 9 2 −1 8
Průměrné denní minimum [°C] −4,8 −3,7 0,6 5,5 10,4 13,1 15,0 14,5 10,3 5,7 1,4 −3,0 5
Průměrné srážky [mm] 53 50 43 49 74 76 80 74 72 56 57 98 752
Zdroj: Погода и климат 22. březen 2017[5]
  • Absolutní maximum: 38,6 °C (1952)
  • Absolutní minimum: −28,2 °C (1954)

Flora a fauna[editovat | editovat zdroj]

Lipová alej.

Město se pyšní údajně nejdelší lipovou alejí v Evropě[6], která na břehu řeky Uh spojuje Malé Galago s historickým centrem města. Na druhé straně řeky, dále na západ od centra, potom stojí rozsáhlá platanová alej. Třešňové aleje se potom nacházejí v samotném středu města ve velkém počtu[7], byť se jedná o nesouvislé a oddělené úseky (např. na Rákócziho ulici, Masarykově náměstí, Dovženkově ulici apod).

Ve městě je botanická zahrada, která byla založena roku 1945 (po připojení města k SSSR) Nachází se na adrese Olbrachtova 6.[8] na břehu řeky, poblíž zámku.

Západně od středu města (a od části Malé Galago) se nachází při meandru řeky Uh Bozdoský park (ukrajinsky Боздоський парк, který je chráněn jako přírodní památka.[zdroj?]. Obdobně potom na konci bývalé dráhy dětské železnice na východním okraji města nedaleko bývalého koupaliště Spartak stojí i Podzámecký park (ukrajinsky Підзамковий парк).

V jižní části se rovněž nachází menší Park vítězství (ukrajinsky Парк Перемоги). V centru města je také Park Marie Terezie s její sochou.

Ze severní a ze severovýchodní strany přechází postupně zástavba města v nižší vrchy karpatského oblouku, které jsou zalesněné.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Užhorodu.

Užhorod patřil před příchodem Uhrů mezi města slovanská; tehdy se zde nacházela východní část území osídleného Bílými Chorvaty.[9] Na počátku 10. století se zde objevili Uhři, kteří se města, stejně jako celé Panonské nížiny, zmocnili bez boje. První písemná zmínka o městě pochází od arabského kartografa Al-Idrísího z roku 1154.[3] V roce 1241 bylo vypleněno během mongolského vpádu. Později bylo obnoveno, již ve 13. století přišli do Užhorodu první němečtí kolonisté.[10]

Město na uherské mapě

V roce 1320 získali místní hrad Drugethové (italský rod) a jali se přestavby[11] původní pevnosti. Roku 1430 získal Užhorod status svobodného královského města. Město v podobě středověkého sídla existovalo až do závěru turecké okupace Uher. V období velkého pustošení byl roku 1680 zcela opuštěn.[12]

Do roku 1919 byl Užhorod uherským městem; bylo zde centrum Užské župy. V souvislosti s vydáním tolerančního patentu se začali do Užhorodu stěhovat Židé, kteří utíkali z území dnešní centrální Ukrajiny.

Dne 8. května 1919 zde Centrální ruská rada, společný orgán rusínských národních rad (užhorodské, prešovské a chustské) a zástupců emigrace, vydala tzv. Užhorodské memorandum a vyjádřila tak svou vůli stát se autonomní součástí Československé republiky.

Československý plán Užhorodu z roku 1931

Mezi lety 1919 a 1938 byl Užhorod hlavním městem Podkarpatské Rusi, součásti Československa. Město bylo ustanoveno centrem Podkarpatské Rusi a probíhal zde čilý stavební ruch. Velká část města vznikla podle československých plánů a architektů.

Roku 1938 se Užhorod (a celý jih Zakarpatí) stal na základě Vídeňské arbitráže opět součástí Maďarska. Nová hranice probíhala severně a východně od Užhorodu.

Dne 27. října 1944 osvobodil město 4. ukrajinský front[13] Rudé armády. Po II. světové válce byla Podkarpatská Rus předána Sovětskému svazu, a Užhorod se tak stal součástí Ukrajinské SSR. Ještě téhož roku (1945) byla založena Užhorodská národní univerzita.

Současné postavení hlavního města Zakarpatské oblasti má Užhorod od roku 1946. V této době a později se město rozšiřovalo všemi směry, převážně ale dále na jih, kde bylo dostatek prostoru pro novou výstavbu. Vznikly zde proto dlouhé třídy a panelová sídliště.

Od roku 1991 je Užhorod součástí nezávislé Ukrajiny. Změna poměrů znamenala pro město velký ekonomický šok; průmyslové závody, které zaměstnávaly spoustu lidí a byly orientovány na trhy SSSR se dostaly do existenčních potíží a musely propustit tisíce zaměstnanců.

Po vyhlášení nezávislosti Ukrajiny (1991) byl za starostu města několikrát zvolen kontroverzní podnikatel Serhij Ratušňak, jenž se v roce 2009 stal nechvalně známým pro své antisemitské výroky, zejména v souvislosti s tehdejším prezidentským kandidátem Arsenijem Jaceňukem.

V roce 2013 a 2014 se v Užhorodě konaly v souvislosti s politickými změnami na Ukrajině demonstrace proti tehdejší vládě. Účastnily se jih až čtyři tisíce lidí.[14]

Během prvních 50 dnů ruské invaze na Ukrajinu v únoru až dubnu 2022, jejíž součástí byly i letecké údery na území západní Ukrajiny, nebyl Užhorod ani jednou cílem útoku. V souvislosti s migrační vlnou vzrostl počet obyvatel metropole Zakarpatské oblasti dočasně zhruba na 150 000 lidí.

V roce 2022 připravovala Česká republika vznik zastupitelského úřadu v Užhorodu. Slovenský se zde již nachází.[15]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Struktura obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

Od středověku do začátku 20. století byli převažující národností Maďaři. V roce 1910 bylo v posledním sčítání lidu, provedeném v Rakousko-Uhersku zjištěno 16 919 osob, z toho 13 590 maďarské národnosti, 1219 Slováků, 1151 Němců a 641 Rusínů.

Viditelnou změnu přineslo připojení k ČSR (Po roce 1925 byl jediným rusínským městem s většinou československé národnosti (38 %)). V roce 1921 zde žilo 20 601 obyvatel, z toho bylo 3 613 Čechů a Slováků, 5 291 Maďarů, 3 245 Rusínů a Rusů, 3 614 Židů a 418 Němců. V roce 1930 zde žilo 26 675 obyvatel, z toho bylo 8 030 Čechů a Slováků, 4 499 Maďarů, 6 260 Rusínů a Rusů, 5 897 Židů a 508 Němců; 1371 obyvatel bylo jiné národnosti.[16]

Důležitým faktorem byl ale také růst počtu obyvatel města. Jestliže měl Užhorod v roce 1910 celkem 16 tisíc obyvatel, na počátku druhé světové války to byl již dvojnásobek a v roce 1960 se počet obyvatel pohyboval okolo padesáti tisíc. Těsně před rozpadem SSSR se blížil ke sto dvaceti tisícům. Vzhledem k charakteru Užhorodu jako regionálního centra se předpokládá do budoucna mírný nárůst počtu obyvatel, a to např. na 130 tisíc v roce 2030.[17]

Podle sčítání v roce 2001, kdy zde žilo 117 317 obyvatel, tvořili Ukrajinci a Rusíni 77,8 %, Rusové 9,6 %, Maďaři 6,9 %, Slováci 2,5 % a Romové 1,5 %. 75 % obyvatel uvedlo jako svůj mateřský jazyk ukrajinštinu (v roce 1989 to bylo 65 %). Druhý zastoupený jazyk je ruský s 12,4 % a menšina obyvatel mluví také maďarsky (7 %).

Náboženský život[editovat | editovat zdroj]

Panorama města s chrámem Krista spasitele.

Mezi vyznáními převládá řecké katolictví a pravoslaví. Užhorod (v jidiš אונגוואר‎) měl do holocaustu velmi silnou židovskou aškenázskou komunitu, cca 30 % všech obyvatel města v roce 1941 se k ní hlásilo.[18]

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Město Užhorod má vlastní samosprávu. Jeho zastupitelstvo má 38 členů. Volilo se do něj v posledních ukrajinských komunálních volbách v roce 2020.

Znak a vlajka[editovat | editovat zdroj]

Současnou vlajku města Užhorodu přijalo místní zastupitelstvo dne 14. června 1990. Tvoří ji dva vodorovné pruhy (modrý a zlatý) a je v poměru 1:2. Znak města odkazuje na ten, který byl používán již před první světovou válkou v rámci Uherska. Do roku 1990 byl také červený a jeho součástí byly srp a kladivo. Současnou podobu má od roku 1990.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Lávka ve středu města.
Obchody ve středu města.

Užhorod je důležitým hospodářským centrem regionu. Město podporuje rozvoj podnikání. Sídlí zde čtvrtina všech obchodních subjektů v Zakarpatské oblasti. Nejvíce firem se věnuje obchodu, následuje průmysl, stavebnictví a podnikání s nemovitostmi. V oblasti ubytování a pohostinství působí zhruba sedmdesát podniků. V bankovním sektoru poskytuje služby přibližně 30 bank.

Od roku 1962 působí v Užhorodu také továrna na výrobu koňaku.

Město se podílí 38 % na celoregionálním objemu vyrobeného zboží a poskytnutých služeb. Ekonomický rozvoj byl možný především díky zahraničním investicím. V roce 2002 činily přímé zahraniční investice 8,4 milionu USD, v letech 20032004 potom 9,3 milionu USD a v roce 2005 13,3 milionu USD. Investiční aktivity ve městě realizovali investoři z 28 zemí.

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Krajina jižně a jihovýchodně od Užhorodu je intenzivně zemědělsky obdělávána.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Průmysl byl rozvíjen méně za Rakousko-Uherska, do jisté míry i během ČSR a potom během období existence Sovětského svazu. Po roce 1991 došlo k hospodářské transformaci, která omezila roli průmyslu, přesto se v Užhorodu nicméně podařilo udržet nemalému počtu průmyslových podniků. Jiné, např. "Turbogaz", "Užhorodpribor", "Bolševik", "Elektrodvigatel", PO "Tisa" a další zkrachovaly. V roce 1990 pracovalo v místním průmyslu 26 tisíc lidí, v prvních dekádách 21. století to bylo zhruba devět tisíc. Průmyslová výroba se v roce 2004 pohybovala okolo 75 % úrovně roku 1990. Nejvíce zastoupené jsou: výroba strojů a zařízení, výroba nábytku, lehký průmysl, potravinářský průmysl apod. Průmysl se potýká především s nedostatkem investic a rozpadem původních trhů.

Již před rokem 1991 spolupracoval místní závod pro bytovou chemii se společností Spolana Neratovice.

Největšími přispěvateli do rozpočtu města jsou tyto podniky: Groklin-Karpaty LLC (šití potahů na autosedačky), Matyash and Matyash LLC, Konvektor Plant LLC (strojírenství). V průmyslových zónách okolo města potom působí některé společnosti, které na Ukrajinu přišly ze zemí západní nebo střední Evropy.

Průmyslové oblasti se nachází východně a jihovýchodně od města (na obou stranách řeky), na náhonu řeky Už východně od města se také nachází malá vodní elektrárna (ukrajinsky Ужгородська ГЕС).

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se nachází celá řada soch, která připomíná významné osobnosti. Mezi ně patří první prezident ČSR T. G. Masaryk[4]; kromě něj zde má svoji sochu ale také Švejk.[19] Mezi další osobnosti, které zde mají svoji sochu, patří také malíř Ignac Roškovič.[11] Od roku 1989 existuje v Užhorodu i socha ukrajinského básníka Tarase Ševčenka, jejíž realizace byla připravována od roku 1983.[20] V roce 2022 byla v rámci deruficikace Ukrajiny odstraněna socha Puškina.[21]

Toto město má 6 turistických známek – č. 1 pro Horjanskou rotundu, č. 6 pro skanzen, č. 18 pro bustu T. G. Masaryka, č. 70 pro synagogu, č. 96 pro Užgorodský hrad a č. 136 pro krčmu „Deci u notáře“.

Věda a výzkum[editovat | editovat zdroj]

V rámci místní univerzity působí při Fyzikální fakultě také Laboratoř kosmického výzkumu (ukrajinsky Лабораторія космічних досліджень).

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Přestavěné užhorodské nádraží
Užhorodská dětská železnice
Autobusové nádraží
Mezinárodní letiště

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Užhorod je velkým silničním dopravním uzlem. Je zde silniční hraniční přechod Užhorod – Vyšné Nemecké, přes který vedou evropské silnice: E 50, E 58.

Hlavní silniční tah od slovenské hranice dále na východ směrem k Mukačevu prochází po obchvatu severně od města Užhorodu. Obchvat rovněž stojí i z jižní strany od města (silniční tah směrem k hraničnímu přechodu Záhony a maďarské hranici). Žádná dálnice do města nesměřuje.

Město má autobusové nádraží, ze kterého jezdí linkové autobusy různých dopravců např. do slovenských Michalovců a Košic. Je to např. společnost Eurobus.[22]

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Užhorod leží na jednokolejné elektrifikované trati ČopSambirLvov. Zdejší nádraží bylo počátkem 21. století rozšířeno a rekonstruováno. Odjíždějí odtud rychlíky do celé Ukrajiny a také do Moskvy; mezinárodní a další dálkové vlaky odjíždějí z nedalekého Čopu. Také zde začíná železniční trať Užhorod – Haniska pri Košiciach sloužící pouze pro nákladní dopravu. Hlavní nádraží je umístěno na jihovýchodním okraji města, na druhé straně, než je historické centrum. Existuje také ještě stanice Užhorod-2, ta má ale význam více z hlediska nákladní přepravy. Po městě také existují i další železniční stanice a zastávky (260. km, Domanici, Park).

Až do 70. let 20. století do města ústila úzkorozchodná dráha z Antalovců..

V roce 1947 byla vybudována Užhorodská dětská železnice.[23] Nacházela se na břehu řeky Už, při budově filharmonie. Část z ní se do 21. století dochovala, obnovena byla roku 2013.

Vodní doprava[editovat | editovat zdroj]

Řeka Už není splavná a není využívána pro vodní dopravu.

Letecká doprava[editovat | editovat zdroj]

Je zde mezinárodní letiště. Provoz na něm bývá občasný. Jeho ranvej je postavena nicméně tak, že v jedné straně vstupují startující/přistávací letadla bezprostředně do slovenského vzdušného prostoru. Letiště bylo v Užhorodu otevřeno již v roce 1929.

Městská doprava[editovat | editovat zdroj]

Užhorod je jediné oblastní město na Ukrajině, ve kterém nejsou nasazeny vozidla městské dopravy s elektrickou trakcí, tj. tramvaje nebo trolejbusy, přepravu zajišťují pouze autobusy a maršutky (minibusy). V 70. letech 20. stol. bylo plánováno zavedení trolejbusové dopravy,[24] tento plán se však neuskutečnil.

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Užhorod je kulturním centrem Zakarpatské oblasti. Působí zde Užhorodská národní univerzita s více než deseti fakultami, včetně maďarskojazyčné Fakulty humanitních a přírodních věd. Její areál (kampus) se nachází v blízkosti Velkého Galaga a sportovního areálu u řeky Uh. V roce 2020 se nacházely v Užhorodu tři vysoké školy na kterých studovalo 13,8 tisíc studentů.[25]

Již po druhé světové válce zde vznikla hudební škola.[26]

V rámci první uvedené vysoké školy je provozována v Užhorodě také jediná botanická zahrada.

Užhorodská Ukrajinská teologická akademie[27] je provozována ukrajinskou pravoslavnou církví. Nese název po sv. Cyrilu a Metodějovi. Sídlí zde také řeckokatolický učitelský seminář.[27]

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

V severní části Užhorodu (část Malá Praha/Мала Прага) se nachází oblastní nemocnice.

Média[editovat | editovat zdroj]

Naprostá většina regionálních médií působí v Užhorodu. Některé z nich působí v řadě menšinových jazyků, také např. v maďarštině.

Sídlí zde vydavatelství Karpaty.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Stadion Avanhard v západní části města.

Mezi nejúspěšnější sporty ve městě patří fotbal a ženská házená. V dobách existence SSSR zde existovalo sportovní centrum "Junist".[28] Při břehu řeky Už mezi Bezdoským parkem a Velkým Galagem se nachází areál s řadou hřišť a sportovišť, včetně kryté haly Burevisnik (ukrajinsky Буревісник).

Fotbal[editovat | editovat zdroj]

  • SK Rusj Užhorod – zaniklý fotbalový klub založený v roce 1925. Jeho největším úspěchem byl v sezoně 1935/36 postup do Fotbalové ligy Československa, ze které po roce sestoupil. Během 2. světové války klub zanikl a po přičlenění Užhorodu k Sovětskému svazu už nebyl obnoven.
  • FK Hoverla Užhorod – fotbalový klub založený v roce 1946, v nejvyšší ukrajinské soutěži odehrál 8 sezon. Domovskou arénou FC Hoverla je stadion Avangard. Klub hrál v nejvyšší lize čtyřikrát, a to v sezonách 2001/02, 2004/05, 2005/06 a 2007/08.
  • FK Minai – Fotbalový tým založený v roce 2015.

Užhorod hostí nejstarší atletické závody na Ukrajině – Mezinárodní pohár přátelství.

Házená[editovat | editovat zdroj]

  • HK Karpaty Užhorod – ženský házenkářský klub, trojnásobný medailista z mistrovství Ukrajiny a v sezóně 2011/12 průběžně vedoucí celek nejvyšší ukrajinské soutěže.

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

V lokalitě Malá Praha se také v blízkosti místní nemocnice nacházela[zdroj?] vojenská kasárna. Ve čtvrti Malé Galago existuje také věznice, a to jako součást bývalé budovy zemského a okresního soudu.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Kulturní instituce[editovat | editovat zdroj]

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Budova Zakarpatského regionálního uměleckého muzea.
Budova centra kultury a sportu.

Regionální muzeum (ukrajinsky Краєзнавчий музей) bylo založeno v roce 1945.[29] Kromě toho se zde nachází Muzeum architektury a života, které se nachází poblíž hradu a zahrnuje skanzen s dobovými dřevěnými domy a kostelem sv. Michala. Mezi další patří např. Zoologické muzeum při místní univerzitě[8] nebo Muzeum umění.[11][30]

Divadla[editovat | editovat zdroj]

Mezi kulturní instituce patří Zakarpatské oblastní divadlo, které nese název po bratrech Juriju Augustinovi a Jevhenijovi Serhijovi, nachází se stranou centra města (na ulici Lva Tolstého). Slavnostně bylo otevřeno v druhé polovině 80. let 20. století.

Zakarpatské oblastní loutkové divadlo stojí přímo ve středu města na Divadelním náměstí. Slouží od roku 1980.

Užhorodské městské divadlo bylo založené roku 1920.[31]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Galerie Užhorod zde existuje již od roku 1998, dále se další výstavní prostor nachází v Zakarpatském uměleckém muzeu Josifa Bokšaje. Galerie Ilko[32] byla otevřena roku 2013. V metropoli oblasti ještě stojí neformální umělecká galerie s názvem Koridor.

Kulturní akce[editovat | editovat zdroj]

Každý rok se pravidelně konají v Užhorodě tzv. Dny Sakury. Název akce odkazuje na značný počet třešňových alejí po celém městě. Událost zahrnuje trhy, prezentaci dějin města a další.[33] V rámci jarní akce se volí na konci vždy tzv. Král Sakury.

Den města Užhorodu se pravidelně slaví 27. září na svátek Povýšení svatého kříže.

Kulturní památky a pamětihodnosti města[editovat | editovat zdroj]

Budova chemické fakulty.

Dále se zde nachází množství kostelů různých vyznání.

  • Řeckokatolická katedrála se dvěma věžemi byla postavena roku 1878[37] a sloužila původně římským katolíkům.
  • Episkopální palác sloužil jako rezidence představitele řeckokatolické církve. Stojí na Kapitulní ulici.[11] Dříve se jednalo o jezuitskou kolej.
  • Kostel svatého Jiří, který byl vybudován z iniciativy šlechtického rodu Drughetů.
  • Užhorodská synagoga (aškenazská) dosud stojí, byla však přeměněna na filharmonii[11][1] a zbavena všech náboženských předmětů.
  • Horjanská rotunda patří mezi nejstarší církevní stavby dnešní Zakarpatské oblasti, pochází z konce 10. století.[38][39]
  • Kalvárie severně od středu města s hřbitovem. Do roku 1991 byla označována jako pahorek slávy, nachází se zde také vojenský hřbitov vojáků Rudé armády.

V jižní části města stojí nově postavený[zdroj?] Chrám Krista Spasitele, a to na rohu ulic Svobody a Švabska.


Panoramatický pohled na zdi místního hradu.
Panoramatický pohled na zdi místního hradu.

Vzdálenost k nejbližším evropským metropolím[editovat | editovat zdroj]

Větší města v okruhu Užhorodu:

Růžice kompasu Slovensko Prešov (~115 km) Ukrajina Lvov (~133 km) Ukrajina Kyjev (~798 km) Růžice kompasu
Slovensko Košice (~98 km), Bratislava (~490 km) Sever Ukrajina Ivano-Frankivsk (~293 km)
Západ   Užhorod   Východ
Jih
Maďarsko Nyíregyháza (~92,6 km), Tokaj (~121 km) Rumunsko Satu Mare (~138 km), Cluj Napoca (~316 km) Rumunsko Sighetu Marmației (~170 km)

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Chajim Brody.
Samuel Schillinger.

Další osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Významná ocenění[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Ve městě jsou konzuláty Maďarska, Rakouska a Slovenska.[41] Užhorod uzavřel partnerství s následujícími městy:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ужгород na ruské Wikipedii.

  1. a b c EVANS, Andrew. Ukrajina. Praha: Nakladatelství Jota/Brandt, 2011. 652 s. ISBN 978-80-7217-899-5. S. 308. 
  2. KOBAĽ, Josip. Užhorod vidomyj i nevidomyj. Lvov: Svit, 2005. 2002 s. ISBN 966-603-272-4. S. 3. (ukrajinština) 
  3. a b KOBAĽ, Josip. Užhorod vidomyj i nevidomyj. Lvov: Svit, 2005. 2002 s. ISBN 966-603-272-4. S. 3. (ukrajinština) 
  4. a b EXKLUZIVNĚ: Vzpomínáme na Masaryka, říkají v Užhorodě. Proč nás ale nebráníte?. Denik.cz. Dostupné online [cit. 2022-08-17]. 
  5. Погода и климат: Počasí v Užhorodě [online]. [cit. 2010-09-01]. Dostupné online. 
  6. Za Československa bylo nejlíp. Jak se v Užhorodu na Zakarpatí dodnes odráží dvě dekády strávené v Masarykově republice?. Hospodářské noviny [online]. [cit. 2022-05-04]. Dostupné online. 
  7. Мандрівка вихідного дня: Ужгород – місто сакур та ранньої весни. YE UA [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online. (ua) 
  8. a b Прогулка по сказочному Ужгороду: старинные замки, венгерские улочки, чешский городок и ароматный бограч. РБК Украина. Dostupné online [cit. 2022-09-02]. (rusky) 
  9. Знакомитесь - Ужгород!. Užhorod: Karpaty, 1971. S. 13. (ruština) 
  10. POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. Dostupné online. ISBN 966-7838-23-4. S. 27. (ruština) 
  11. a b c d e f Ужгород в деталях. Путеводитель по самым интересным памятникам, отелям и ресторанам города. РБК Украина. Dostupné online [cit. 2022-08-17]. (rusky) 
  12. KOBAĽ, Josip. Užhorod vidomyj i nevidomyj. Lvov: Svit, 2005. 2002 s. ISBN 966-603-272-4. S. 5. (ukrajinština) 
  13. Знакомитесь - Ужгород!. Užhorod: Karpaty, 1971. S. 15. (ruština) 
  14. Ako vyzerá ukrajinská revolúcia pod Karpatmi. Pravda.sk [online]. [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. (slovensky) 
  15. Česko chystá nový zastupitelský úřad na Ukrajině, Slováci ho už mají. e15 [online]. [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. 
  16. Průvodce po Československé republice: Podkarpatská Rus. Praha: KČT v nakladatelství Orbis, 1937. S. 621. 
  17. Закарпатська область: Схема планування території, str 26. (ukrajinsky)
  18. http://www.yivoencyclopedia.org/article.aspx/Uzhhorod
  19. Kralupská socha Švejka by byla první v Česku. Pražský deník [online]. [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. 
  20. BEGEŠ, Mykola; CSILLA, Fedinec. Закарпаття 1919–2009 років: історія, політика, культура. Užhorod: Lira, 2010. ISBN 978-966-2195-98-9. S. 393. (ukrajinština) 
  21. На Украине демонтировали очередной памятник Пушкину. Life.ru [online]. [cit. 2022-10-02]. Dostupné online. (rusky) 
  22. Košice - Užhorod | eurobus - dopravná spoločnosť, autobusová doprava. www.eurobus.sk [online]. [cit. 2022-05-12]. Dostupné online. 
  23. BEGEŠ, Mykola; CSILLA, Fedinec. Закарпаття 1919–2009 років: історія, політика, культура. Užhorod: Lira, 2010. ISBN 978-966-2195-98-9. S. 314. (ukrajinština) 
  24. Ужгородом мали їздити тролейбуси, але…. Varoš [online]. [cit. 2022-10-02]. Dostupné online. 
  25. Паспорт міста ужгород, str. 22 (ukrajinsky)]
  26. BEGEŠ, Mykola; CSILLA, Fedinec. Закарпаття 1919–2009 років: історія, політика, культура. Užhorod: Lira, 2010. ISBN 978-966-2195-98-9. S. 360. (ukrajinština) 
  27. a b BEGEŠ, Mykola; CSILLA, Fedinec. Закарпаття 1919–2009 років: історія, політика, культура. Užhorod: Lira, 2010. ISBN 978-966-2195-98-9. S. 332. (ukrajinština) 
  28. BEGEŠ, Mykola; CSILLA, Fedinec. Закарпаття 1919–2009 років: історія, політика, культура. Užhorod: Lira, 2010. ISBN 978-966-2195-98-9. S. 382. (ukrajinština) 
  29. KOBAĽ, Josip. Užhorod vidomyj i nevidomyj. Lvov: Svit, 2005. 2002 s. ISBN 966-603-272-4. S. 29. (ukrajinština) 
  30. BEGEŠ, Mykola; CSILLA, Fedinec. Закарпаття 1919–2009 років: історія, політика, культура. Užhorod: Lira, 2010. ISBN 978-966-2195-98-9. S. 313. (ukrajinština) 
  31. Знакомитесь - Ужгород!. Užhorod: Karpaty, 1971. S. 57. (ruština) 
  32. Галерея Илько: как за 6 лет изменить культурную жизнь Ужгорода. Varosh [online]. [cit. 2022-09-06]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  33. Článek na stránkách zakarpati.cz
  34. a b BEGEŠ, Mykola; CSILLA, Fedinec. Закарпаття 1919–2009 років: історія, політика, культура. Užhorod: Lira, 2010. ISBN 978-966-2195-98-9. S. 380. (ukrajinština) 
  35. POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. Dostupné online. ISBN 966-7838-23-4. S. 64. (ruština) 
  36. POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. Dostupné online. ISBN 966-7838-23-4. S. 59. (ruština) 
  37. POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. Dostupné online. ISBN 966-7838-23-4. S. 66. (ruština) 
  38. POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. Dostupné online. ISBN 966-7838-23-4. S. 32. (ruština) 
  39. Парафія Покрова Пресвятої Богородиці [online]. [cit. 2022-11-21]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  40. POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. Dostupné online. ISBN 966-7838-23-4. S. 82. (ruština) 
  41. Profil zastoupení na stránkách Embassy Worldwide (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LUKAVEC, Jan. Kde se naše vlast dotýkala Číny: Užhorod. In Od českého Tokia k exotické Praze. Praha: Malvern, 2013. 317 s. ISBN 978-80-87580-61-5. 
  • KUŠNIR, B. G. Užgorod = Oujgorod = Uszgorod = Ujgorod = Užhorod. Užhorod: Karpaty, 1990. ISBN 5-7757-0055-4. 
  • RYCHLÍK, Jan, RYCHLÍKOVÁ Magdalena. Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918–1946. Praha: Vyšehrad, 2016. ISBN 978-80-7429-556-0.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]