Juraj Joanik Bazilovič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Juraj Joanik Bazilovič
Иоанникий Базилович.jpg
Narození6. června 1742
Hlivištia
Úmrtí18. listopadu 1821 (ve věku 79 let) nebo 1821 (ve věku 78–79 let)
Užhorod
Místo pohřbeníMukačevo
Povoláníhistorik
Nábož. vyznáníkatolická církev
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Protoigumen Joannik Bazilovič (1742 Hlivištia1821 Užhorod) byl řeckokatolický protoigumen, církevní historik, jeden z prvních historiků Podkarpatské Rusi.

Narodil se ve vsi Hlivištia na východním Slovensku, vzdělání se mu dostalo v Užhorodu a v Košicích. Dlouhých 38 let byl protoigumenem mukačevského Svjatonikolajevského monastýru. Při pořádání klášterní knihovny a archivu diecéze se seznámil s množstvím dokumentů, které se staly základem pro napsání několika prací o historii Zakarpatí. Nejlepší z nich je latinský Krátký popis nadace Theodora Koriantoviče (Brevis notitia fundationis Theodori Koriatovics) rozdělený do dvou dílů vydaných v Košicích. Jsou nejstaršími známými díly zakarpatského autora, první díl byl vydán v roce 1799, druhý vyšel v letech 1804–1805. Bazilovičova díla jsou památkou západoruské kultury obecně a historické vědy zvláště, jsou základem poznání historie a duchovního života Zakarpatí.

Bazilovič zemřel roku 1821 v Užhorodu a je pochován v Mukačevském monastýru.

Stručný popis nadace Teodora Koriatoviče[editovat | editovat zdroj]

Kniha byla napsána s úmyslem prokázat majetek, kterým kníže Teodor Koriatovič obdaroval Mukačevský monastýr na konci čtrnáctého a počátkem patnáctého století, a zajistit ochranu před útoky katolického duchovenstva v Uhrách. Bazilovič argumentoval, že monastýr je pozemkovým vlastníkem na základě dávných privilegií, že duchovenstvo ortodoxní církve uznává podmínky rovnosti ortodoxní a katolické církve, že Rusíni jsou původní obyvatelstvo od pradávna žijící na území moderního Zakarpatska. Knihy shrnují historii litevsko-ruského rodu Koriatovičů, působení knížete Teodora v Zakarpatí od poloviny XIV. do počátku XV. století, historii kláštera a Mukačevské diecéz až do roku 1798, to vše představují v těsné souvislosti se sekulární historií regionu. Vědecká hodnota práce tkví především v tom, že autor přinesl významné zdroje – desítky dopisů, výsad a reskriptů uherských králů, papežské buly, nejrůznější příkazy mukačevských biskupů atd. a jako jeden z prvních v ukrajinské historiografii vznesl otázku etnogeneze Slovanů a původu autochtonních Rusínů v Zakarpatí.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Иоанникий Базилович na ruské Wikipedii.


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]