Korolevo
| Korolevo Королево | |
|---|---|
 Železniční stanice Korolevo | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°9′20″ s. š., 23°8′11″ v. d. |
| Nadmořská výška | 146 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+2 |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Zakarpatská |
| Okres | Berehovo |
  Korolevo Korolevo, Zakarpatská oblast | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 9,06 km² |
| Počet obyvatel | 9 896 (2017[1]) |
| Hustota zalidnění | 890 obyv./km² |
| Správa | |
| Vznik | 1262 |
| Adresa obecního úřadu | вул. Злагоди 13 90332 смт. Королево |
| Telefonní předvolba | 3143 |
| PSČ | 90332 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Korolevo (ukrajinsky Королево, též Королеве / Koroleve, maďarsky Királyháza, česky v období ČSR též Královo nad Tisou[2]) je město (oficiálně sídlo městského typu) ležící v okresu Berehovo Zakarpatské oblasti na Ukrajině. Rozkládá se mezi pravým břehem Tisy a hranicí s Rumunskem, v nadmořské výšce 146 m, zhruba 8 km východně od Vynohradivu. V roce 2017 mělo necelých 10 000 obyvatel, z čehož zhruba pětinu tvoří Maďaři.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Na území Králova nad Tisou je archeologická lokalita dokládající osídlení již ve středním paleolitu. Podle nejnovějších zjištění mezinárodního týmu archeologů se zde nacházejí nejstarší a zároveň nejsevernější stopy osídlení evropského kontinentu. Pozůstatky člověka vzpřímeného (Homo erectus) nalezené u Koroleva jsou staré až 1,4 milionu let a o 200 až 300 000 let starší než nálezy ve španělské Atapuerce, která byla do té doby považována za nejstarší evropskou lokalitu osídlenou tímto zástupcem rodu Homo.[3]
První písemná zmínka o městě pochází z roku 1262. Král Štěpán V. Uherský zde tehdy vybudoval lovecký letohrádek – odtud název, který v maďarštině znamená „královský dům“. Na ostrohu v severní části města stál ve 14.–17. století hrad Ňalab, dnes je v ruinách. V minulosti město patřilo k uherské župě Ugocsa, po rozpadu [4] Rakouska-Uherska v roce 1918 až do roku 1938 bylo součástí Československa. V roce 1944 byla obec s okolím připojena k Ukrajinské SSR. Status sídla městského typu má od roku 1947.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Železniční uzel tvoří triangl tratí:
- Železniční trať Debrecín – Sighetu Marmației ve východním směru na Chust
- Železniční trať Baťovo – Korolevo v severozápadním směru na Berehovo a Čop
- Železniční trať Debrecín – Sighetu Marmației v jihozápadním směru na rumunské Satu Mare
2. a 3. trať mají smíšený rozchod (standardní evropský 1435 mm a ruský 1520 mm) umožňující spojení Slovenska a Rumunska mimo Maďarsko bez překládky.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Ruiny synagogy
.jpg)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Статистичний збірник «Чисельність наявного населення України» на 1 січня 2017 року (pdf/zip)
- ↑ Rychlík, Jan; Rychlíková, Magdaléna: Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918–1946 (Praha: Vyšehrad 2016), kap. Železniční doprava.
- ↑ Lukáš Marek, Čeští vědci zjistili, kudy přišel člověk do Evropy. Objev přepisuje historii, Seznam.cz, 6.3.2024
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28 - 30, 48 - 51, 73 - 100, 108 - 121, 123 - 134, 136 - 144, 164 - 167
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Korolevo na Wikimedia Commons
