Přeskočit na obsah

Korolevo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Korolevo
Королево
Železniční stanice Korolevo
Železniční stanice Korolevo
Korolevo – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška146 m n. m.
Časové pásmoUTC+2
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastZakarpatská
OkresBerehovo
Korolevo
Korolevo
Korolevo, Zakarpatská oblast
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha9,06 km²
Počet obyvatel9 896 (2017[1])
Hustota zalidnění890 obyv./km²
Správa
Vznik1262
Adresa obecního úřaduвул. Злагоди 13
90332 смт. Королево
Telefonní předvolba3143
PSČ90332
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Korolevo (ukrajinsky Королево, též Королеве / Koroleve, maďarsky Királyháza, česky v období ČSR Kiralyhaza (2022),[2] později Královo nad Tisou[3]) je městys (ukrajinsky selyšče) ležící v okresu Berehovo Zakarpatské oblasti na Ukrajině. Rozkládá se mezi pravým břehem Tisy a hranicí s Rumunskem, v nadmořské výšce 146 m, zhruba 8 km východně od Vynohradivu. V roce 2017 měl městys necelých 10 000 obyvatel, z čehož zhruba pětinu tvoří Maďaři.

Korolevo je sídlo jednotného územního společenství Королівська селищна громада, do kterého patří Koroleva tyto další obce:

Přepis do latinky Název obce v cyrilici
Chyža Хижа
Horbky Горбки
Hudja Гудя
Novoselycja Новоселиця
Sasovo Сасово
Tekovo Теково
Černa Черна
Verjacja Веряця

Toto územní společenství má rozlohu 118 km2; v roce 2020 v něm žilo 22 802 obyvatel.

Na území Koroleva (Králova nad Tisou) je archeologická lokalita dokládající osídlení již ve středním paleolitu. Podle nejnovějších zjištění mezinárodního týmu archeologů se zde nacházejí nejstarší a zároveň nejsevernější stopy osídlení evropského kontinentu. Pozůstatky člověka vzpřímeného (Homo erectus) nalezené u Koroleva jsou staré až 1,4 milionu let a o 200 až 300 000 let starší než nálezy ve španělské Atapuerce, která byla do té doby považována za nejstarší evropskou lokalitu osídlenou tímto zástupcem rodu Homo.[4]

První písemná zmínka o městysu pochází z roku 1262. Král Štěpán V. Uherský zde tehdy vybudoval lovecký letohrádek – odtud název, který v maďarštině znamená „královský dům“. Na ostrohu v severní části města stál ve 14.–17. století hrad Ňalab, dnes je v ruinách. V minulosti městys patřil k uherské župě Ugocsa, po rozpadu [5] Rakouska-Uherska v roce 1918 až do roku 1938 byl součástí Československa. Za první československé republiky zde byl obecní notariát, četnická stanice a poštovní úřad.[2] V roce 1944 byl městys s okolím připojen k Ukrajinské SSR. Status městysu (zastarale sídla městského typu) má od roku 1947.

Korolevo je železniční uzel a tvoří triangl tratí:

  1. Železniční trať Debrecín – Sighetu Marmației ve východním směru na Chust
  2. Železniční trať Baťovo – Korolevo v severozápadním směru na Berehovo a Čop
  3. Železniční trať Debrecín – Sighetu Marmației v jihozápadním směru na rumunské Satu Mare

2. a 3. trať mají smíšený rozchod (standardní evropský 1435 mm a ruský 1520 mm) umožňující spojení Slovenska a Rumunska mimo Maďarsko bez překládky.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Королівська селищна громада na ukrajinské Wikipedii.

  1. Статистичний збірник «Чисельність наявного населення України» на 1 січня 2017 року (pdf/zip)
  2. a b Seznam obcí a úřadů na Podkarpatské Rusi. Užhorod: [s.n.], 1922. Dostupné online. S. 20. 
  3. Rychlík, Jan; Rychlíková, Magdaléna: Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918–1946 (Praha: Vyšehrad 2016), kap. Železniční doprava.
  4. Lukáš Marek, Čeští vědci zjistili, kudy přišel člověk do Evropy. Objev přepisuje historii, Seznam.cz, 6.3.2024
  5. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28 - 30, 48 - 51, 73 - 100, 108 - 121, 123 - 134, 136 - 144, 164 - 167

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]