Jarosław

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek pojednává o městě v jihovýchodním Polsku. Možná hledáte: Jaroslav – mužské jméno a další místopisné významy.
Jarosław
Radnice
Radnice
Jarosław – znak
znak
Jarosław – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
StátPolskoPolsko Polsko
VojvodstvíPodkarpatské
OkresJarosław
Gminaměstská gmina
Jarosław
Jarosław
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha34,61 km²
Počet obyvatel37 375 (2020)
Hustota zalidnění1 079,9 obyv./km²
Správa
StarostaWaldemar Paluch
Oficiální webmiastojaroslaw.pl
Adresa obecního úřaduRynek 1
37-500 Jarosław
Telefonní předvolba+48 16
PSČ37-500
Označení vozidelRJA
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jarosław (výslovnost [jaˈrɔswaf]IPA, česky Jaroslav,[1] německy Jaroslau, ukrajinsky Ярослав, v jidiš יאַרעסלאָוו / Jareslov) je město v jihovýchodním Polsku v Podkarpatském vojvodství, sídlo okresu Jarosław. Leží zhruba 30 km od ukrajinských hranic na železniční a silniční trase KrakovŘešovLvov. Z hlediska historického zemského dělení patří k Červené Rusi a východní Haliči. Východním okrajem města protéká San. V roce 2020 zde žilo 37 375 obyvatel.[2]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Pověstným zakladatelem města byl kyjevský kníže Jaroslav I. Moudrý, po němž má být údajně pojmenováno. Původně se rozkládalo na Mikulášském kopci na místě, kde pak vzniklo benediktinské opatství. Patřilo k Červeňským hradům – území, které bylo v 10. a 11. století předmětem rivality mezi Kyjevskou Rusí a raným polským státem. První písemná zmínka pochází z roku 1152. Po rozpadu Kyjevské Rusi bylo součástí Haličsko-volyňského knížectví.[3][4]

Po roce 1340 si Haličsko-Volyňsko včetně Jarosławi podmanil polský král Kazimír Veliký. V roce 1375, kdy byl zde místodržícím ve službách Ludvíka I. z Anjou Vladislav II. Opolský, proběhla lokace nového města na současném místě podle magdeburského práva spojená s příchodem německých kolonistů nazývaných Walddeutsche („lesní Němci“) nebo Głuchoniemcy („Hluchoněmci“). V roce 1387 byla Jarosław formálně přičleněna k Polskému království a královnou Hedvikou dána do vlastnictví Tarnovským, které později vystřídali Odrowążové, Kostkové, Ostrogští a další šlechtické rody.[3][4] Z roku 1464 pochází první zmínka o Židech v Jarosławi.[5]

Období rozkvětu zažilo město v 16. a první polovině 17. století. Proslavil jej zejména čtyřtýdenní letní jarmark začínající 15. srpna, na který přijíždělo dokonce 30 tisíc lidí z celé Evropy.[6] Ve městě se usazovali představitelé různých národů, mj. Italové a Arménci, celkem čítalo tehdy na tři tisíce obyvatel. Měšťanské domy s podloubím a širokými průjezdy byly přizpůsobeny obchodním potřebám. Po Sanu se plavilo obilí, sůl a další zboží, vznikl první přístav.[4] V roce 1571 byla na podnět Žofie Kostkové založena jezuitská kolej.[7] Od roku 1630 se ve městě pravidelně konalo podzimní zasedání Sněmu čtyř zemí (Wa‘ad Arba‘ Aracot) – „židovského parlamentu“ Polského království.[5] V souvislosti s narůstajícími hospodářskými problémy Polska a ničivými vpády Kozáků (1648), Švédů (1656), sedmihradských vojsk Jiřího II. Rákócziho (1657) a Tatarů (1672) klesl v druhé polovině 17. století význam jarmarků a s tím i města.[4][8]

První vlakové nádraží
Ulice Hetmańska (nyní Słowackiego) kolem roku 1907

V roce 1772 se Jarosław v důsledku prvního dělení Polska stala součástí Habsburské monarchie. V rámci korunní země Halič náležela zpočátku k Sambirskému obvodu a roku 1854 vznikl samostatný okres Jarosław. V roce 1785 byla dokončena výstavba císařské silnice z Bělé do Lvova, jejímž pozůstatkem jsou dnešní ulice Krakowska, Jana Pawła II, Grunwaldzka a 3 Maja. Na základě josefinských reforem byly uzavřeny jarosławské kláštery jezuitů, benediktinů a františkánů a v roce 1807 byl zbourán původní farní kostel na hlavním náměstí. Došlo rovněž k odstranění starých hradeb.[4] V roce 1860 získalo město železniční spojení s Krakovem a Lvovem skrz Haličskou dráhu Karla Ludvíka (Galizische Carl Ludwig-Bahn), roku 1884 vznikla odbočka do Sokalu přes Lubaczów. Pro blízkost ruské hranice začal být po roce 1870 budován prstenec opevnění a usadila se zde četná vojenská posádka.[9] Roku 1876 vznikla Parní továrna na piškoty, perníky a cukrovinky L. Czyńského (roku 1897 koupená Stanisławem Gurgulem), s níž začala tradice výroby „jarosławských piškotů“.[10] Od roku 1892 bylo město oficiálně rozděleno na čtyři části: Střed (Śródmieście), Głębocké předměstí (jižní a jihovýchodní), Leżajské předměstí (severní a severovýchodní) a Krakovské předměstí (západní).[11]

Podle sčítání lidu v roce 1900 měla Jarosław 22 660 obyvatel, z toho 85 % mluvilo polsky, 6,4 % ukrajinsky, 3,9 % německy a 0,9 % v jiném jazyce; 54 % byli římští katolíci, 25,2 % židé, 19,7 % řečtí katolíci a 1,2 % příslušníci ostatních nebo žádného náboženství. 4 964 osob aneb 21,9 % tvořili členové vojenské posádky.[12]

Návrat rakousko-uherských jednotek v květnu 1915

V letech 1914–1915 docházelo zde k potyčkám mezi rakousko-uherskou a ruskou armádou, Jarosław se dvakrát dostala pod ruskou okupaci (od 18. září do 5. října 1914 a od 13. listopadu 1914 do 15. května 1915).[9] Po první světové válce připadla spolu s celou Haličí Polsku. V meziválečném období patřila Lvovskému vojvodství. Za druhé světové války byla okupována nacistickým Německem v rámci Generálního gouvernementu. V letech 1939–1941 vedla řekou San v bezprostřední blízkosti města německo-sovětská hranice. Hned v září 1939 bylo za ni vyhnáno na 10 tisíc jarosławských Židů.[5]

Rudá armáda obsadila Jarosław 28. července 1944[13] a předala ji zpět polské správě. Poválečným posunutím hranic Polska na západ se město ocitlo v pohraničí a ztratilo přirozené vazby na Lvov. Bylo připojeno k nově vzniklému Řešovskému vojvodství, na které v roce 1998 navázalo Podkarpatské vojvodství. V letech 1975–1998 spadalo pod Přemyšlské vojvodství.

V období socialismu vznikla v Jarosławi řada průmyslových podniků: továrna na cukrářské pečivo SAN pokračující ve výrobě populárních piškotů (1951),[14] pletárenské závody Jarlan (1968),[15] sklárna Jarosław (1974, nyní část koncernu Owens-Illinois),[16] masokombinát, agrokombinát.[4] Byla postavena panelová sídliště podél výpadové silnice na Přemyšl (1000-Lecia, Braci Prośbów, Kalinki, Kombatantów, Kopernika, Niepodległości, Słoneczne) a v severozápadní části města (Armii Krajowej, Piłsudskiego, Pułaskiego, Witosa). Roku 1972 vyjely do ulic první autobusy MHD.[17] Stavební katastrofa na hlavním náměstí v roce 1962 motivovala samosprávu města k zahájení zabezpečovacích prací v historickém jádru, pod nímž existuje od 16. století síť chodeb propojujících někdejší kupecká skladiště. Završilo je zpřístupnění v roce 1984 první podzemní turistické trasy.[18] V roce 1998 vznikla Státní vysoká škola technická a ekonomická (Państwowa Wyższa Szkoła Techniczno-Ekonomiczna) – první vysoká škola ve městě.[19]

Významné pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Orsettiho dům
Podzemní turistická trasa Felikse Zalewského
Benediktinské opatství
Řeckokatolický chrám
Sokolovna
Psychiatrická léčebna – bývalá kasárna
  • Hlavní náměstí (Rynek) – středobod historického jádra, náměstí ve tvaru nepravidelného čtyřúhelníku o rozměrech 100 x 100 m vytyčené při lokaci podle magdeburského práva v roce 1375; z jihozápadní strany k němu přiléhá náměstí sv. Michala (Plac Świętego Michała) – prostranství po farním kostele Všech Svatých zbouraném v roce 1807;[20]
    • Radnice – současnou novorenesanční podobu s charakteristickou hodinovou věží získala během přestavby v letech 1895–1896; nejzápadnější křídlo pochází z roku 1906, z východní strany byla v roce 1900 přistavěna budova městské šatlavy;[21]
    • Orsettiho dům – renesanční dům s podloubím a zdobenou atikou poprvé zmiňovaný v roce 1581 a do současné podoby přestavěn na podnět Wilhelma Orsettiho v letech 1633–1646;[22] je sídlem městského muzeum (Muzeum w Jarosławiu);[23]
    • Attavantiho dům – původně renesanční, přestavěný Juliem Attavantim po požáru v roce 1625 a v 19. století, kdy bylo přistavěno druhé patro; je sídlem turistického informačního centra;[24]
    • Gruszewiczův dům – postavený v první polovině 17. století, název pochází od lékárníka Adriana Gruszewicze, který ji koupil v roce 1633; původně typický kupecký dům s širokým průjezdem, v 19. století byl přestavěn; dochoval se Velký sál (Wielka Izba) s valenou klenbou s lunetami a původní polychromií s náboženskou tematikou, který je v současnosti využíván jako svatební obřadní síň;[25][26]
    • Podzemní turistický průchod (Podziemne Przejście Turystyczne) – spojené sklepy Gruszewiczova, Orsettiho a Attavantiho domu zpřístupněné v roce 2015; prohlídková trasa má 187 m, sahá 5,6 m pod povrch náměstí a doplňuje ji historicko-archeologická expozice;[24][27]
    • Rydzikův dům – postavený na začátku 17. století, nejlépe dochovaný příklad jarosławského měšťanského domu z období slavných jarmarků s typickým zastřešeným proskleným nádvořím, podloubím a sítí podzemních chodeb na několika úrovních, které sloužily jako skladiště obchodovaného zboží;[28] ty byly v roce 1984 zpřístupněný turistům jako Podzemní turistická trasa Felikse Zalewského (Podziemna Trasa Turystyczna im. prof. Feliksa Zalewskiego) o délce 150 m;[29]
    • Tržnice – postavená v letech 1913–1924 ve stylu tzv. polské renesance, nadále slouží svému původnímu účelu;[30]
  • Ulice Grodzka – hlavní pěší zóna se zástavbou převážně z 19. století;
  • Římskokatolický kostel Božího Těla – původně jezuitský, postavený v letech 1582–1594; po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byl proměněn ve muniční sklad a od roku 1808 nahradil zbouraný farní kostel na dnešním náměstí sv. Michala; v 19. století byl přestavován; přiléhají k němu budovy bývalé jezuitské koleje – v jednom se nyní nachází fara, druhý je sídlem základní školy;[31][32]
  • Benediktinské opatství – založené Annou Alojzou Ostrogskou v roce 1611 na Mikulášském kopci, kde se rozkládalo původní raně středověké město; po zrušení řádu v roce 1782 císařem Josefem II. areál sloužil jako sklad a kasárny, později též věznice nebo internát; benediktinky se do něj vrátily až v roce 1991; skládá se z barokního kostela sv. Mikuláše a Stanislava (1614–1624/1635) se dvěma 40metrovými věžemi, přilehlé budovy kláštera (dokončeno před rokem 1648), několika menších objektů včetně novostavby, v níž sídlí křesťanské středisko Ośrodek Kultury i Formacji Chrześcijańskiej, a pásu hradeb s osmi baštami;[33]
  • Dominikánský klášter a kostel Panny Marie Bolestné na Krakovském předměstí – původně jezuitský komplex založený po roce 1629 na místě, kde byla od 14. století uctívána dřevěná soška zobrazující pietu; v letech 1696–1713 a 1743–1768 byl podstatně rozšířen a přestavěn ve stylu vrcholného baroka; je obklopen hradbami, které v současné podobě pocházejí z poloviny 18. století; po zrušení jezuitského řádu jej převzali dominikáni;[34]
  • Františkánský klášter a kostel Nejsvětější Trojice – založený v roce 1700, barokní kostel byl dokončený roku 1716;[35]
  • Řeckokatolický chrám Proměnění Páně – postavený v letech 1717–1749 na místě, kde původně stál jarosławský zámek; do současné trojlodní podoby s dvouvěžím a kupolí byl přestavěn v letech 1911–1912;[36]
  • Římskokatolický kostel svatého Ducha – barokní špitální kostelík z roku 1689; v letech 1797–1945 evangelický;[37]
  • Velká synagoga – postavená v roce 1811 a důkladně rekonstruovaná roku 1905; interiér byl během druhé světové války zdevastován; nyní slouží jako sídlo střední umělecké školy (Zespół Szkół Plastycznych); sousedí s ní Malá synagoga z přelomu 19. a 20. století, nyní nevyužívaná;[38]
  • Sokolovna – eklektická stavba podle návrhu Teodora Talowského z roku 1900; nyní Městské kulturní středisko (Miejski Ośrodek Kultury);[39]
  • Jad Charyjcym – novobarokní z roku 1912; původně sídlo Spolku vzájemné pomoci židovských řemeslníků, po druhé světové válce sloužil jako kulturní dům, knihovna a sídlo baletního spolku, v současnosti není využíván;[40]
  • Gwiazda – budova z roku 1903, původně sídlo Spolku křesťanských řemeslníků svatého Josefa; v současnosti sídlo baletního spolku (Powiatowe Ognisko Baletowe);[41]
  • Kasárna – několik kasárenských areálů z přelomu 19. a 20. století rozesetých po celém území města; mezi největší patří kasárna 89. pěšího pluku, která nyní tvoří kampus Státní vysoké školy technické a ekonomické (Państwowa Wyższa Szkoła Techniczno-Ekonomiczna),[42] dělostřelecká kasárna u výpadovky na Přemyšl (1887–1897), jež nadále slouží vojenským účelům,[43] kasárna Zeměbraneckého pěšího pluku č. 34 (1900–1901), v nichž sídlí psychiatrická léčebna,[44]
  • Park Baśky Puzon – bývalý řeckokatolický hřbitov zrušený po druhé světové válce; dochovala se hřbitovní kaple – osamocené kněžiště někdejšího farního chrámu Zesnutí Panny Marie ze 17. století;[45]
  • Starý hřbitov na Krakovském předměstí – městský hřbitov založený v roce 1784 s četnými památkami sepulkrálního umění a klasicistní kaplí z roku 1832;[46]
  • Židovský hřbitov ve čtvrti Kruhel Pawłosiowski – založený v roce 1699; dochovalo se na 50 hrobů, mezi nimi najdeme novodobý ohel cadika Šimona Marylese (1758–1849), tvůrce tzv. jarosławského chasidismu;[47]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Nádraží

Město leží na železniční magistrále KrakovŘešovLvov, historické Haličské dráze Karla Ludvíka, která je nyní součástí III. panevropského koridoru. Stanici Jarosław obsluhují vlaky PKP Intercity mířící z polského vnitrozemí (Krakov, Vratislav, Varšava, Gdaňsk a další) a ze zahraničí (Praha, Berlín, Štýrský Hradec) do Přemyšle, kde na ně navazují vlaky ukrajinských železnic, a také regionální spoje společnosti Polregio z Řešova do Přemyšle a ve směru Lubaczów/Zamość. V roce 2016 byla dokončena rekonstrukce nádraží, které bylo propojeno se sousedním autobusovým stanovištěm.[48]

Městskou autobusovou dopravu zajišťuje dopravní podnik MZK Jarosław na šesti linkách.[49] Příměstské a regionální spoje provozuje PKS Jarosław a řada soukromých minibusových dopravců (Eurobus, Bus Natura, Damil Trans, Afar Bus a další).

Jarosławí prochází národní silnice č. 94 – „stará silnice“ spojující hraniční přechod Korczowa/Krakovec s polským vnitrozemím – a č. 77 z Přemyšle do Sandoměře a Lipniku ve Svatokřížském vojvodství. Vojvodská silnice č. 865 spojuje Jarosław s Lubaczówem, č. 870 s městečkem Sieniawa a č. 880 s Pruchnikem. V roce 2012 byl dokončen východní obchvat.[50] Dálnice A4 vede zhruba šest kilometrů jihozápadně od města, obsluhují jej křižovatky Jarosław Zachód (Jarosław-zapád) u obce Mirocin (křížení se silnicí č. 94) a Jarosław Wschód (Jarosław-východ) u obce Pawłosiów (křížení se silnicí č. 880).

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jména světa [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2022-06-27]. Dostupné online. 
  2. Seznam obcí podle počtu obyvatel k 30. 6. 2020 – údaje Hlavního statistického úřadu PR (GUS): tabulka 12
  3. a b W okresie średniowiecza [online]. Urząd Miasta Jarosławia [cit. 2021-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-29. (polsky) 
  4. a b c d e f Historia Jarosławia [online]. Stowarzyszenie Miłośników Jarosławia, 2011-04-29 [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (polsky) 
  5. a b c Muzeum Historii Żydów Polskich POLIN. Jarosław – Historia społeczności [online]. Wirtualny Sztetl [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (polsky) 
  6. Jarmarki jarosławskie [online]. Archiwum Państwowe w Przemyślu [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (polsky) 
  7. OKOŃ, Emanuel. Dzieje budowy kościoła jezuickiego na Polu w Jarosławiu: do roku 1713. Acta Universitatis Nicolai Copernici. Zabytkoznawstwo i Konserwatorstwo. 1996, roč. 27, čís. 298, s. 99. Dostupné online [cit. 2021-05-05]. (polsky) 
  8. Złoty okres i schyłek świetności [online]. Urząd Miasta Jarosławia [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (polsky) 
  9. a b W austriackiej niewoli [online]. Urząd Miasta Jarosławia [cit. 2021-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-30. (polsky) 
  10. OLENIUCH, Iwana. Podkarpacka tradycja z sabaudzkim rodowodem [online]. Podkarpackie Smaki [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  11. Pierwsze oficjalne dzielnice [online]. Jarosławskie ulice [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  12. Gemeindelexikon der im Reichsrate vertretenen Königreiche und Länder, bearbeitet auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1900. Svazek XII. Galizien. Wien: K. k. Statistische Zentralkommission, 1907. 1024 s. Dostupné online. S. 224. (německy) 
  13. Statystyka miast i osiedli 1945–196. Redakce Marian Klimczyk et al.. Warszawa: Główny Urząd Statystyczny PRL, 1967. (Statystyka regionalna; sv. 6). Dostupné online. Kapitola Daty wyzwolenia miast w 1944 i 1945 roku, s. 918. (polsky) 
  14. „SAN”- Pajda sp. z o.o. [online]. Podkarpackie Smaki [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  15. Ulica Włókiennicza [online]. Jarosławskie ulice [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  16. Huta Szkła Jarosław – rozwój, ekologia, wsparcie regionu, historia [online]. Świat Szkła, 2009-12-08 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  17. Historia zakładu [online]. MZK Jarosław [cit. 2021-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-07. (polsky) 
  18. Wydarzenia XX wieku [online]. Urząd Miasta Jarosławia [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (polsky) 
  19. DĄBROWSKI, Janusz; PALUCH, Waldemar. Oszacowanie wpływu rewitalizacji terenów powojskowych na terenie miasta Jarosławia na jego rozwój. Czasopismo Inżynierii Lądowej, Środowiska i Architektury. 2017, roč. 64, čís. 3/II, s. 236. Dostupné online [cit. 2021-05-06]. DOI 10.7862/rb.2017.168. (polsky) 
  20. Rynek [online]. Jarosławskie ulice [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  21. Ratusz w Jarosławiu [online]. Starostwo Powiatowe w Jarosławiu – Mestský úrad Svidník [cit. 2021-05-06]. (Szlak Kultury Mieszczańskiej). Dostupné online. (polsky) 
  22. Kamienica Orsettich [online]. Starostwo Powiatowe w Jarosławiu – Mestský úrad Svidník [cit. 2021-05-06]. (Szlak Kultury Mieszczańskiej). Dostupné online. (polsky) 
  23. Webové stránky Muzeum w Jarosławiu
  24. a b Kamienica Attavantich [online]. Starostwo Powiatowe w Jarosławiu – Mestský úrad Svidník [cit. 2021-05-06]. (Szlak Kultury Mieszczańskiej). Dostupné online. (polsky) 
  25. Kamienica Gruszewiczów [online]. Starostwo Powiatowe w Jarosławiu – Mestský úrad Svidník [cit. 2021-05-06]. (Szlak Kultury Mieszczańskiej). Dostupné online. (polsky) 
  26. Sala Ślubów – Kamienica Gruszewiczów [online]. TurystykaJaroslaw.pl [cit. 2021-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-06. (polsky) 
  27. Webové stránky Podzemního turistického průchodu
  28. Kamienica Rydzikowa, Trasa Podziemna [online]. Starostwo Powiatowe w Jarosławiu – Mestský úrad Svidník [cit. 2021-05-06]. (Szlak Kultury Mieszczańskiej). Dostupné online. (polsky) 
  29. Podziemna Trasa Turystyczna im. prof. Feliksa Zalewskiego [online]. Urząd Miasta Jarosławia [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  30. Wiata miejska - Hala Targowa – Jarosław (ul. Grodzka 1) [online]. Starostwo Powiatowe w Jarosławiu – Mestský úrad Svidník [cit. 2021-05-06]. (Szlak Kultury Mieszczańskiej). Dostupné online. (polsky) 
  31. Kolegiata pw. Bożego Ciała [online]. Urząd Miasta Jarosławia [cit. 2021-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-10. (polsky) 
  32. Dawne Kolegium Jezuickie [online]. Urząd Miasta Jarosławia [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  33. Zespół opactwa benedyktynek Jarosław [online]. Narodowy Instytut Dziedzictwa [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  34. Zespół kościelno-klasztorny jezuitów, ob. dominikanów Jarosław [online]. Narodowy Instytut Dziedzictwa [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  35. Zespół klasztorny reformatów Jarosław [online]. Narodowy Instytut Dziedzictwa [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  36. Zespół Cerkwi Greckokatolickiej pw. Przemienienia Pańskiego w Jarosławiu (ul. Cerkiewna 3) [online]. Starostwo Powiatowe w Jarosławiu – Mestský úrad Svidník [cit. 2021-05-06]. (Szlak Kultury Mieszczańskiej). Dostupné online. (polsky) 
  37. Kościół rzymskokatolicki Świętego Ducha w Jarosławiu (d. kościół ewangelicki) [online]. 500 lat Reformacji [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  38. Duża i mała synagoga [online]. TurystykaJaroslaw.pl [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  39. Budynek Towarzystwa Gimnastycznego Sokół, ob. Miejski Ośrodek Kultury Jarosław [online]. Narodowy Instytut Dziedzictwa [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  40. Z cyklu: „Cudze chwalicie, Jarosławia nie znacie“: Budynek rękodzielników Jad Charyjcym [online]. Gazeta Jarosławska, 2020-07-08 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  41. D. gmach Stowarzyszenia Rękodzielników Chrześcijańskich Gwiazda Jarosław [online]. Narodowy Instytut Dziedzictwa [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  42. Koszary Piechoty (Baracken Lager) ul. Czarnieckiego – ul. Pruchnicka [online]. TurystykaJaroslaw.pl [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  43. Koszary Artyleryjskie [online]. TurystykaJaroslaw.pl [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  44. Koszary Obrony Krajowej nr 34 [online]. TurystykaJaroslaw.pl [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  45. Pozostałości cerkwi parafialnej pw. Zaśnięcia NMP Jarosław [online]. Narodowy Instytut Dziedzictwa [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  46. Cmentarz Stary [online]. Urząd Miasta Jarosławia [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  47. Muzeum Historii Żydów Polskich POLIN. Cmentarz żydowski w Jarosławiu (ul. Kruhel Pawłosiowski 49) [online]. Wirtualny Sztetl [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. (polsky) 
  48. URBANOWICZ, Witold. Prace wykończeniowe na dworcu w Jarosławiu. Obsłuży kolej i autobusy [online]. Transport Publiczny, 2016-01-13 [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (polsky) 
  49. Jízdní řády MZK Jarosław. mzk-jaroslaw.pl [online]. [cit. 2021-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-05. 
  50. Budowa obwodnicy Jarosławia w ciągu DK 4 [online]. Generalna Dyrekcja Dróg Krajowych i Autostrad – Oddział w Rzeszowie [cit. 2021-05-05]. Dostupné online. (polsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]