Aleksander Fredro

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Aleksander Fredro
Portret Aleksandra Fredry - fotografia.jpg
Narození20. června 1793
Surochów
Úmrtí15. července 1876 (ve věku 83 let)
Lvov
Místo pohřbeníRudki
Povoláníbásník, spisovatel, dramatik, politik a otec
NárodnostPoláci
Žánrkomedie a paměti
TémataKrásná literatura
Významná dílaZemsta (komedie)
OceněníŘád čestné legie
velkokříž Řádu Františka Josefa
zlatý kříž řádu Virtuti Militari
Manžel(ka)Zofia Jabłonowska
DětiZofia Szeptycka
Jan Aleksander Fredro
RodičeJacek Fredro
PříbuzníAndrej Šeptyckyj, Klemens Kazimierz Szeptycki, Stanisław Szeptycki, Aleksander Szeptycki a Leon Józef Maria Szeptycki (vnoučata)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aleksander Fredro (20. června 1793, Surochów, Jarosław15. července 1876, Lvov) byl polský dramatik a spisovatel období romantismu.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze šlechtické rodiny a byl vychováván domácími učiteli. V letech 1809–1814 bojoval jako důstojník na francouzské straně v napoleonských válkách a navštívil Paříž a Itálii. Po pádu Napoleona se vrátil do vlasti a trvale žil v Haliči: Byl poslancem haličského sněmu a aktivně vystupoval proti habsburské nadvládě. Rovněž se stal členem zednářské lóže v Lublinu.[2] V roce 1828 se oženil se šlechtičnou Zofií Jabłonowskou a narodil se jim syn Jan Aleksander (byl rovněž dramatikem) a dcera Zofia Szeptycka.[3]

Aleksander Fredro - portrét od Aleksander Raczyński

Debutoval roku 1817 nepříliš úspěšnou Farsou Intryga na predce (Intrika narychlo), ale jeho další hra z roku 1821, komedie Pan Geldhab, již znamenala úspěch. Jeho tvorba se dělí na dvě období. První se datuje roky 1817–1835, kdy také vznikla jeho nejlepší díla. Když jej roku 1835 svými názory radikální Seweryn Goszczyński obvinil ve své studii Nowa epoka poezii polskiéj (Nová epocha polské poezie) z toho, že nemá zájem o životní otázky národa a že jeho díla se vyznačují pseudoklasicistním stylem, podléhajícím cizím vlivům, na delší čas se odmlčel. Psát začal znovu až roku 1854, ale hry vzniklé v tomto druhém období jeho tvorby psal tzv. „do šuplíku“, nevycházely tiskem, většina z nich byla inscenována po jeho smrti v letech 1877–1878 a publikována až roku 1880.[1]

Od roku 1929 byl členem Společnosti přátel věd a od roku 1873 členem krakovské Akademie umění a věd. Poslední roky svého života strávil ve Lvově, jehož byl čestným občanem a zde také zemřel. Je pochován v kryptě svého rodu v římskokatolickém kostele Nanebevzetí Panny Marie v dnes ukrajinském městě Rudki.[3]

Fredro se ve svých dílech (psaných veršem i prózou) jakoby přimykal k pozdnímu klasicismu a věrně zachovával klasický typ komedie podle Molièra. Jeho postavy zastupovaly klasické polské charaktery a zobrazovaly ustrnulý a degenerující život středních vrstev polské šlechty i novodobých zbohatlíků. Často však ve svých hrách uváděl na scénu i romantické ideály mladé generace. Vycházel z reálného života, ve kterém odpozoroval galerii směšných a omezených lidských typů, které jsou nevyčerpatelným zdrojem humoru. Z realistického zobrazení jejich života, ve kterém převládá satira a mnohdy i karikatura, plyne neuvědomělá, ale velmi ostrá společenská kritika.[2]

Psal také příležitostné a satirické básně, balady, epigramy, aforismy a pohádky a je autorem vzpomínkové prózy.[1]

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

První svatek vydání autorových komedií z rku 1826
Pan Jowialski, vydání z roku 1834
Plakát k provedení Fredrovy hry Pomsta v Krakově roku 1865
Fredrův náhrobek v kostele v Rudkách
Fredrova socha v Krakově
Fredrova socha ve Vratislavi
  • Intryga na predce (1817, Intrika narychlo), farsa.
    • Pan Geldhab (1821), komedie namířená proti bohatnoucím měšťákům a bankrotujícím aristokratům. Hlavní postavou je nadutý a omezený a v nevkusném přepychu žijící zbohatlík, který se snaží svými penězi prorazit si cestu do aristokratické společnosti.
  • Mąż i żona (1822, Muž a žena), satirická komedie zobrazující rozklad šlechtického manželství, ve kterém manželka podvádí muže s jeho přítelem a oba, manžel i milenec, podvádí ženu s komornou.
  • Nowy Don Kiszot (1824, Nový don Kichot), libreto na které napsal roku 1841 komickou operu Stanisław Moniuszko.
  • Cudzoziemszczyzna (1824, Cizáctví), komedie útočí na slepé napodobování cizích vzorů.
  • Damy i huzary (1825, Dámy a husaři), komedie líčí, jak mezi stárnoucí důstojníky, žijící staromládeneckým životem na venkovském statku, náhle vpadne několik žen a rozruší jejich klid.
  • Odludki i poeta (1826, Misantropové a básník), hlavními hrdiny komedie jsou dva škarohlídové, z nichž jeden najde smysl života v materiální podpoře mladého romantického básníka.
  • Komedye I. (1826), první svazek souborného vydání Fredrových komedií.
  • Komedye II. (1826), první svazek souborného vydání Fredrových komedií.
  • Komedye III. (1830), třetí svazek souborného vydání Fredrových komedií.
  • Pan Jowialski (1832), komedie líčící šlechtickou rodinu, jejíž každý člen vyniká jinou variantou okouzlující připitomělosti, do které přijdou dva mladí romantičtí umělci.
  • Śluby panieńskie, czyli Magnetyzm serca (1833, Panenské sliby aneb Magnetismus srdce), název komedie, líčící lehkým způsobem dvojí milostný vztah, paroduje dobovou módu Mesmerova magnetismu
  • Zemsta (1834, Pomsta), vrcholné autorovo dílo,[2] líčící dva venkovské šlechtice, tvrdohlavé furianty, kteří se soudí o zeď, která rozděluje zámek, o jehož vlastnictví se dělí, na dvě části. Na tomto pozadí se odehrává milostný vztah dvou mladých lidí, které toto nepřátelství rozděluje. Navzdory hádajícím se rodičům uzavřou sňatek, který přispěje i k usmíření sousedského sporu.
  • Komedye IV. (1834), čtvrtý svazek souborného vydání Fredrových komedií.
  • Dożywocie (1835, Doživotní renta), komedie, v níž mladý hejsek předá svou doživotní rentu lichváři. Tomu ovšem záleží na tom, aby mladík žil co nejdéle, a ten jej zase vydírá vyhrožováním sebevraždou, nebo účastí na nebezpečných podnicích.
  • Komedye V. (1838), pátý svazek souborného vydání Fredrových komedií.
  • Trzy po trzy (něco jako Páté přes deváté), autorovy deníky, napsané v duchu Laurence Sterna, vzniklé před rokem 1848 a vydané posmrtně roku 1877.
  • Zapiski starucha (Starcovy zápisky), soubor aforismů, vzniklý před rokem 1848 a vydaný posmrtně roku 1880.
  • Následující komedie vznikly v druhém období autorovy tvorby, po jeho odmlčení se po kritice Goszczyńského. Autor je nenechal vydávat tiskem, většina z nich byla inscenována po jeho smrti až v letech 18771878 a publikována až roku 1880:
    • Wielki człowiek do małych interesów (1854, Velký člověk pro malé záležitosti), satira zpodobňující venkovského šlechtice, snažícího se hrát významnou roli v rozvíjejícím se provincionálním hospodářském a politickém životě
    • Wychowanka (1854-1855, Schovanka), hořká komedie o dívce, která se má vdát za vysoce postaveného příbuzného, a stane se obětí ohavných intrik, vyvolaných žárlivostí ostatních členů domácnosti, Ty pak odhalují hrdinčinu bezmocnost, utrpení a osamělost..
    • Dwie blizny (1854-1855, Dvě jizvy), jednoaktovka.
    • Pan Benet (1859), jednoaktovka.
    • Rewolwer (1861, Revolver), groteskní satira, odehrávající se v budoucnosti. Je to absurdní politická fraška, odkazující se na tradici komedie dell'arte. Odhaluje nejen egoismy jednotlivců, ale také svět, který je podroben úplné kontrole a politice strachu.
    • Ożenić się nie mogę (Nemohu se oženit), komedie s motivem utajování předchozího manželství.
    • Świeczka zgasła (Svíčka zhasla), jednoaktovka o muži a ženě, kteří musí spolu strávit určitou dobu v temné, neosvětlené místnosti.
    • Nikt mnie nie zna (Nikdo mě nezná), jednoaktovka založená na motivu kontroly věrnosti manželky maskovaným manželem.
    • Lita & Compagnie (Lita & comp.), jednoaktovka.
    • Gwałtu, co się dzieje! (Všechno naruby).
    • Zrzędność i przekora (Mrzutost a vzdor), jednoaktovka o dvou bratrech (jeden je starý mrzout a druhý má vždycky pravdu), kteří svým chováním brání své schovance vdát se za milovaného muže.
  • Dzieła (1880, Díla), posmrtné vydaní souborného díla autora ve třinácti svazích.

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c BARTOŠ, Otakar a kol. Slovník spisovatelů - Polsko. Praha. Odeon 1974, S. 126-128.
  2. a b c KREJČÍ, Karel. Dějiny polské literatury. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1953. 594 s. cnb000508506. S. 218–225. 
  3. a b FLORYŃSKA-LALEWICZ, Halina. Aleksander Fredro. Culture.pl [online]. 2004. Podrobná biografie A. Fredra. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]