Lubaczów

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lubaczów
Lubaczów – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Časové pásmo SEČ/SELČ
Stát Polsko Polsko
vojvodství Podkarpatské vojvodství Podkarpatské
okres okres Lubaczów
gmina Gmina Lubaczów
Lubaczów
Lubaczów
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 25,73[1] km²
Počet obyvatel 12 379[1] (2009)
Hustota zalidnění 482 obyv./km²
Správa
Starosta Krzysztof Szpyt
Vznik 1214
Oficiální web www.lubaczow.pl
Adresa obecního úřadu ul. Rynek 26
37-600 Lubaczów
Telefonní předvolba +48 16
PSČ 37-600
Označení vozidel RLU
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Náměstí

Lubaczów (ukrajinsky Любачів, v jidiš ליבעטשויוו‎‎, rusky Любачув) je město ve východním cípu polského Podkarpatského vojvodství ve stejnojmenném okrese (polsky Powiat lubaczowski). Město je sídlem stejnojmenné městsko-vesnické gminy a centrem obchodu, kultury a služeb.

Město leží u ústí říčky Sołotwa do řeky Lubaczówka. Hranice s Ukrajinou je vzdálena 24 kilometrů (hraniční přechod Korczowa).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Lubaczów je prvně zmiňován v roce 1214, kdy zde pod vedením vojvody Pakoslawa Lasocice ze Sandoměře v souladu se smlouvou ze Spiše mezi Lešek I. Bílým a Ondřejem II. Uherským, vzniklo hradiště. Do roku 1376, kdy získalo městská práva neslo osídlení jméno Lubacew nebo Ljubacew. Do roku 1462 bylo město pod správou knížat mazovských. V tomto roce bylo připojeno k Polskému království, jako součást nově zřízeného belzského vojvodství, kde setrvalo až do roku 1772. Během polsko–osmanské války (1672–76), se u Lubaczówa 7 a 8. října 1672 odehrávaly boje známé jako „bitva u Niemirowa“. Město se vyvinulo v centrum řemesel, vyráběly se tu sečné zbraně a od 18. století i křišťálové sklo. Od 15. století se v oblasti začali usazovat Židé.

V roce 1772 připadl Lubaczów při prvním dělení Polska Rakousku a byl součástí Haliče. V roce 1868 přesunuly rakouské úřady sídlo okresní správy do blízkého Cieszanówa. V roce 1880 získal Lubaczów železniční spojení s městem Jarosław. V roce 1896 zde byla postavena nemocnice. Při požárech v letech 1899 a 1904 většina městských budov vyhořela.

V roce 1918 kdy Polsko vyhlásilo nezávislý stát, se Lubaczów stal součástí lvovského vojvodství Druhé Polské Republiky. IV. Prapor haličského pěšího pluku č. 90 Polské armády sídlící ve městě, se účastnil bojů Polko-ukrajinské války v okolí města až do roku 1919. Podle sčítání lidu z roku 1919 žilo ve městě 2991 Poláků, 1793 Rusínů (Ukrajinců) a 519 Židů.

Během zářijového tažení se u Lubaczówa a Oleszyce strhly těžké boje mezi postupujícími Němci a ustupující polskou 21. divizí horské pěchoty (21 Dywizja Piechoty Górskiej), při nichž byl 16. září zabit brigádní generál Jozef Kustron. 7. září 1939 byl Lubaczów bombardován letadly Luftwaffe a o pět dní později bylo město obsazeno jednotkami Wehrmachtu. 26. září 1939 sem v souladu s Paktem Ribbentrop-Molotov dorazila sovětská Rudá armáda. Během období sovětské vlády mezi zářím 1939 a červnem 1941 bylo mnoho obyvatel deportováno na Sibiř. Město neslo pouze ruský název Ljubačev (Любачев) a až do ledna 1940 bylo sídlem ujezdu Ljubačev, v rámci Lvovské oblasti.[2] Po správní reformě se 10. ledna 1940 stalo město sídlem Rajónu Ljubačev.[3] Po napadení Sovětského svazu 22. června 1941 se sem vrátili Němci. Německá okupační správa zřídila pro Židy z města a okolí ghetto. Z celkového počtu 7000 zde shromážděných lidí bylo asi 4500 v následujících měsících zastřeleno, zbylí byli posláni do Vyhlazovacího tábora Belzec. Během druhé světové války byl Lubaczów z velké části zničen.

Vstup Rudé armády do města 22. července 1944[4] boje v oblasti neukončil, ačkoliv bylo město i se stejnojmenným rajónem v říjnu 1944 oficiálně navráceno Polsku.[5] Občanská válka mezi polskými a ukrajinskými partyzánskými jednotkami probíhala v jihovýchodní části Polska po dobu několika let. V průběhu operace Visla byla ukrajinská populace města deportována polskými orgány na západ na území, která Polsko po roce 1945 nově získalo od Německa.

Gmina[editovat | editovat zdroj]

Městská gmina[editovat | editovat zdroj]

Město Lubaczów je samostatnou městskou gminou (gmina miejska).

Vesnická gmina[editovat | editovat zdroj]

Vesnická gmina (gmina wiejska) Lubaczów má rozlohu 202,86 km². Patří do ní následujících 23 obcí se starostenstvími (Sołectwo):

Antoniki
Bałaje
Basznia Dolna
Basznia Górna
Borowa Góra
Budomierz
Dąbków
Dąbrowa
Hurcze
Karolówka
Krowica Hołodowska
Krowica Lasowa
Krowica Sama
Lisie Jamy
Młodów
Mokrzyca
Opaka
Piastowo
Podlesie
Szczutków
Tymce
Wólka Krowicka
Załuże

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Město leží na železniční trati spojující Jarosław a ukrajinský Kovel. Železniční stanice se nachází v severní části města.

V Lubaczówě se setkávají regionální silnice vedoucí ke čtyřem polsko-ukrajinským hraničním přechodům: silnice č. 866 (droga wojewódzka nr 866) vedoucí k hraničnímu přechodu Budomierz (asi 13 km), na druhou stranu pokračuje z města do měst Przemysl, Jarosław, Narol, Bełżec a Tomaszów Lubelski. Další je silnice č. 867 do 33 kilometrů vzdáleného přechodu Werchrata a 50 km vzdáleného přechodu Hrebenne, západním směrem pokračuje do měst Oleszyce a Sieniawa. Z města také vede silnice k přechodu Korczowa (25 km).

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Zdroj oficiální stránky města[6]
Město Stát Od roku
Tostedt Německo Německo 1993
Javoriv Ukrajina Ukrajina 1997
Érd Maďarsko Maďarsko 2003
Sobrance Slovensko Slovensko 2009
Reghin Rumunsko Rumunsko 2014

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lubaczów na německé Wikipedii.

  1. a b Dane Głównego Urzędu Statystycznego: Ludność. Stan i struktura w przekroju terytorialnym (stav k 31. 12. 2008) [online].[cit. 2016-06-20]. Dostupné online. (polsky) 
  2. Указ Президиума ВС СССР от 4.12.1939 об образовании Волынской, Дрогобычской, Львовской … и Тарнопольской областей в составе Украинской ССР
  3. Інститут Історії України Національна Академія Наук України
  4. ВОВ-60 – Сводки
  5. Układ pomiędzy Polskim Komitetem Wyzwolenia Narodowego a Rządem Ukraińskiej Socjalistycznej Republiki Rad dotyczący ewakuacji obywateli polskich z terytorium U.S.R.R. i ludności ukraińskiej z terytorium Polski.
  6. Oficiální stránky - partnerská města

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]