Přeskočit na obsah

Sighetu Marmației

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sighetu Marmației
Сигету-Мармацией
Sighetu Marmației – znak
znak
Sighetu Marmației – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška274 m n. m.
Časové pásmoUTC+02:00
letní čas
UTC+03:00
StátRumunskoRumunsko Rumunsko
Sighetu Marmației
Sighetu Marmației
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha111 km²
Počet obyvatel32 793 (2021)[1]
Hustota zalidnění295,4 obyv./km²
Správa
StarostaVasile Moldovan (od 2020)
PSČ435500
Označení vozidelMM
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sighetu Marmației (česky Marmarošská Sihoť,[2] ukrajinsky Сигіт-Мармароський, maďarsky Máramarossziget) je pohraniční město v rumunském Maramureši, na levém břehu Tisy, jež zde tvoří hranici se Zakarpatskou Ukrajinou. V roce 2011 zde žilo přes 37 600 obyvatel a bylo tak druhým největším městem Marmarošské župy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V uherské době bylo město po staletí střediskem Marmarošské župy. V meziválečné době ležela Sihoť již v Rumunsku na hranici s Československem a vedla tudy peážní trať spojující okolí podkarpatského Rachova se zbytkem republiky. Dnes sem zajíždějí pouze vlaky z rumunského vnitrozemí.

Při sčítání lidu v roce 1910 žilo ve městě 21 370 obyvatel, z nichž 82,1 % hovořilo maďarsky, 9,5 % rumunsky, 5,9 % německy a 32 obyvatel rusínsky. Dle náboženství bylo 37,3 % židů, 27,4 % řeckokatolíků a 22,9 % římskokatolíků.

V roce 1937 zde žilo 23 691 obyvatel, z toho asi 1 000 Rusínů, 6 500 Maďarů, 5 000 Rumunů a 11 000 Židů.[2]

Období 2. světové války[editovat | editovat zdroj]

Během 2. světové války bylo město součástí Maďarska. Bylo zde zřízeno ghetto pro Židy z části severního Sedmihradska (celkem zde bylo v polovině května 1944 internováno cca 18800 osob). V 2. polovině května 1944 proběhla deportace těchto osob v 6 transportech do koncentračního tábora v Osvětimi,[3] včetně zdejšího rodáka Elieho Wiesela.

Období po 2. světové válce[editovat | editovat zdroj]

V 50. a 60. letech 20. století zde byla věznice pro významné politické vězně. Dnes je v bývalé věznici muzeum a památník obětem komunismu. Nejznámější vězeň byl rumunský premiér z let 1928–1933 Iuliu Maniu, který zde roku 1953 zemřel.

V lednu 2007 byl za účasti prezidentů Traiana Băsescu a Viktora Juščenka po mnoha letech otevřen hraniční most přes Tisu do ukrajinské Solotviny.[4]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Z obyvatel města se 82 % hlásí k rumunské národnosti, 13 % k maďarské, 2,3 % k ukrajinské a 1,5 % k romské.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kalvínský kostel
Palác kultury
Židovský dům z 18. století ve skanzenu
  • Památník obětem komunismu a muzeum
  • Skanzen vesnické architektury Maramureše. V roce 1981 zde byl otevřen skanzen s více než 30 dřevěnými domy z 12.–19. století a dřevěný kostel z 16. století z vesnice Onceşti.
  • Muzeum židovské kultury v rodném domě Elie Wiesela
  • Maramurešské etnografické muzeum
  • Muzeum archeologie, historie a přírodních věd v budově bývalého kláštera z roku 1730
  • Kalvínský kostel, gotická a neogotická stavba ze 14. století, nejstarší budova ve městě
  • Římskokatolický kostel Svatého Karla Boromejského, barokní stavba z let 1730–1807
  • Pravoslavný kostel Povýšení svatého Kříže z let 1791–1807
  • Sefardská synagoga postavena z let 1900–1904. Je jedinou synagogou ve městě, která se dochovala.
  • Židovský hřbitov, je zde kolem 3 000, včetně zakladatelů chasidské dynastie Teitelbaum. Je zde i tzv. Mýdlový pomník obsahující dvě části naplněné mýdlem vyrobeném v Osvětimi
  • Hřbitov, kde bylo v 50. letech 20. století pohřbeno do anonymních hrobů kolem 50 bývalých rumunských prominentů, kteří byli zabiti v zdejším vězení.
  • Palác kultury z let 1912–1913 postavený jako středověký hrad
  • Tis červený, 350 let starý strom

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. rumunské sčítání lidu v roce 2021. Národní institut statistiky. Dostupné online.
  2. a b LÁZŇOVSKÝ, Bohuslav; KLÍMA, Stanislav. Průvodce po Československé republice, Země Slovenská a Podkarpatskoruská. 4. vyd. Praha: Orbis, 1937. 755 s. S. 706.
  3. Ghetto of Satu Mare (Satu Mare County) · Ghettos and Concentration Camps · The Virtual Museum of the Holocaust in Northern Transylvania. holocausttransilvania.ro [online]. [cit. 2024-01-02]. Dostupné online. 
  4. BBC Romanian – Președinții Băsescu și Iușcenko deschid podul peste Tisa

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]