Andrej Bródy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Andrej Bródy
Brodij A.jpg
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1933 – 1939
Poslanec maďarského parlamentu
Ve funkci:
1939 – ?
Stranická příslušnost
ČlenstvíAutonomní zemědělský svaz
Narození2. července 1895
Kamjanske
Úmrtí7. prosince 1946 (ve věku 51 let)
Užhorod
Místo pohřbeníUžhorod
Profesepolitik a novinář
NáboženstvíUkrajinská řeckokatolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrej Bródy (ukrajinsky Андрій Іванович Бродій – Andrij Ivanovyč Brodij; 2. července 1895 Kivjažď (dnes Kamjanske v okrese Berehovo), Berežská župa, Rakousko-Uhersko – 11. června nebo 7. prosince[1] 1946 Užhorod, Ukrajinská SSR, SSSR) byl karpatoruský politik a pedagog období první republiky.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z bohaté rodiny, jeho otec působil v USA. V roce 1914 dokončil v Užhorodě studia pedagogiky. Bojoval v první světové válce za Rakousko-uherskou armádu.

Spolupracoval s pravoslavným duchovním Nikolou Stojkem. Byl považován za rusofila.[2]

V období první československé republiky byl od roku 1923 členem strany Autonomní zemědělský sojuz, jenž se snažil postupnými kroky na bázi autonomie o návrat Podkarpatské Rusi do Maďarska a mezi jehož členy z řad inteligence bylo velké množství maďaronů. V roce 1933 se po smrti Ivana Kurtjaka stal předsedou strany. Po Kurtjakovi převzal i poslanecký mandát, jenž získal po parlamentních volbách v roce 1929, kdy Autonomní zemědělský sojuz kandidoval v koalici s Československou národní demokracií. Mandát obhájil ve volbách v roce 1935, tentokrát na kandidátce Autonomistického bloku, kde se spojily slovenské, polské a rusínské autonomistické strany.[3] Dle webu poslanecké sněmovny jeho mandát skončil rozpuštěním parlamentu v březnu 1939,[3] zatímco Jan Rychlík a Magdaléna Rychlíková uvádějí, že o mandát přišel (stejně jako všichni poslanci a senátoři z Podkarpatské Rusi) v důsledku rozpuštění všech dosavadních politických stran na Podkarpatské Rusi autonomní vládou ze dne 16. ledna 1939, což i přes pozdější snahu autonomní vlády potvrdil 7. února 1939 mandátový senát Nejvyššího správní soudu.[4]

V období 11.-26. října 1938 byl předsedou první nezávislé vlády Podkarpatské Rusi v rámci druhé československé republiky. Tato vláda byla jmenována po udělení autonomie československou vládou, později však rozpuštěna jako „promaďarská", když byl Bródy, financovaný tajně maďarskou vládou, 26. října 1938 zatčen na základě udání pro podezření z velezrady. Propuštěn byl 11. února 1939, jelikož se nepodařilo prokázat velezrádné styky s Maďarskem.[5] Po obsazení Podkarpatské Rusi Maďarskem v březnu 1939 byl kooptován do maďarského parlamentu.[6]

29. listopadu 1945 byl zadržen NKVD. V květnu 1946 byl sovětskými úřady odsouzen za spolupráci s Miklósem Horthym a následně 11. června (podle jiných zdrojů až 7. prosince) popraven.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Andrij Brodij na polské Wikipedii a Бродій Андрій Іванович na ukrajinské Wikipedii.

  1. ↑ POP, Ivan. Podkarpatská Rus : osobnosti její historie, vědy a kultury. Praha: Libri, 2008. 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1. S. 47,48. 
  2. ↑ POZNÁMKA: příznivec všeho ruského
  3. ↑ a b Andrej Bródy [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2020-07-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ RYCHLÍK, Jan; RYCHLÍKOVÁ, Magdaléna. Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918–1946. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2016. ISBN 978-80-7429-556-0. S. 78–79. 
  5. ↑ RYCHLÍK, Jan; RYCHLÍKOVÁ, Magdaléna. Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918–1946. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2016. ISBN 978-80-7429-556-0. S. 74–75. 
  6. ↑ RYCHLÍK, Jan; RYCHLÍKOVÁ, Magdaléna. Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918–1946. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2016. ISBN 978-80-7429-556-0. S. 83. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 141. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 187–188. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Andrej_Bródy&oldid=21101428“