Rondokubismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Budova Legiobanky Josefa Gočára
Činžovní dům z r. 1923 na Kladně (Maroldova 1968), autoři Václav Košař a Jan Pilař
Obytný dům na náměstí ''Nezávislost'' 17, Užhorod
Karafa ve stylu Art deco

Rondokubismus (neboli obloučkový kubismus), české art deco, styl Legiobanky, národní styl, národní dekorativismus nebo třetí kubistický styl je řada pojmů užívaných pro označení vyhraněného stylu architektury a užitého umění existujícího především během první republiky v Československu, které postupně vznikaly během 20. století v pracích historiků umění. V počátcích byl tento svébytný[zdroj?] styl naprosto opomíjen. První – negativní – reakce pocházejí od funkcionalistických historiků umění, kteří tímto směrem pohrdali, obdobně jako kubismem. K určité rehabilitaci docházelo od 50. let. V 90. letech dochází k snaze umístit tento specificky český styl do evropského kontextu art deco.[zdroj?]

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Praha[editovat | editovat zdroj]

Pardubice[editovat | editovat zdroj]

Hradec Králové[editovat | editovat zdroj]

Děčín[editovat | editovat zdroj]

Liberec[editovat | editovat zdroj]

Třebíč[editovat | editovat zdroj]

Bratislava[editovat | editovat zdroj]

  • Dušan Jurkovič – Legiodomy (1923)
  • Klement Šilinger – Nájemní dům na Legionářské ulici (1921)
  • Klement Šilinger – Anatomický ústav lékařské fakulty Univerzity Komenského (1925)
  • František Krupka – Středoškolský internát (1925)

Užhorod[editovat | editovat zdroj]

  • Оbytný dům, náměstí ''Nezávislost'' 17 (1925)

Jugoslávie[editovat | editovat zdroj]

Budova muzea pošt v Bělehradě ovlivněná českým rondokubismem.

V Jugoslávii byl tento architektonický sloh zastoupen jen velmi zřídka, většinou vlivem importu v zemi působících českých architektů[2] nebo přejímkami od nich od místních architektů. Setkat se s ním lze u několika staveb např. v dnešní srbské metropoli – v Bělehradě.[3][4]

Srbské, chorvatské a slovinské architektonické obci byl rondokubismus jako architektonický styl velice cizí. I po první světové válce zde přežívaly ještě předválečné inspirace, především v podobě historizujících stylů a široce rozšířeného akademismu. Stavby, které v té době vznikaly (např. Palác SANU na ulici Knez Mihajlova v centru Bělehradu) odkazují na architekturu ještě konce 19. století.

Zájem o rondokubismus v prostředí nově vzniklého Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, byl iniciován především z hlediska hledání nových dekorativních stylů. Rodící se jugoslávská architektura hledala vlastní identitu a mnohdy se obracela směrem k folklorním motivům.[5] Vliv rondokubismu se tak prolínal s vlivem několika dalších evropských architektonických škol[6] a např. v Srbsku s domácím srbsko-byzantským stylem. Čistě nebyl uplatněn na žádné budově, nicméně lze jej vystopovat např. na budově dnešního poštovního muzea v Bělehradě, které bylo dříve budovou ministerstva pošt a kterou projektoval architekt Momir Korunović.[7] Právě Bělehrad jako hlavní město tehdejší mnohonárodnostní monarchie byl místem, kde probíhal v 20. a 30. letech minulého století velmi čilý stavební ruch a našlo uplatnění velké množství stylů, navíc zde existovala i početná česká komunita (mimo jiné i v oblasti stavitelství a architektury, zastupovali ji např. Jan Dubový nebo Matěj Blecha).

Vystopovat jeho vliv je také možné na továrně Janezovy strojírny v Lublani, resp. na projektu budovy z dubna 1922.[8]

Sochařství[editovat | editovat zdroj]

Užité umění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Rondokubismus: znáte stavby postavené v tomto českém architektonickém stylu? [online]. [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. 
  2. Misterije Brašovanovog paviljona (2): Vidite li ratni brod?. nova.rs [online]. [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. (srbsky) 
  3. KADIJEVIĆ, Aleksandar. O arhitekturi beogradske palate Reunione. In: KORAĆ, Miomir. Zbornik. Bělehrad: Muzej primenjene umetnosti Dostupné online. ISSN 0522-8328. S. 135–136. (srbština)
  4. Jedna po jedna, nestaju zgrade: tužno je što Split ruši arhitekta koji je grad težaka uveo u modernu. Slobodna Dalmacija [online]. [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. (chorvatsky) 
  5. MIŠIĆ, Biljana. Srednjoevropski uticaji na razvoj beogradske arhitekture 1919–1941.. Bělehrad, 2019 [cit. 2023-02-20]. doktorská práce. Sveučilište u Zadru. Vedoucí práce Aleksandar Kadijević. s. 68. (srbština)
  6. Arhitektura i jugoslovenstvo: Izgradnja vizuelnog identiteta (nepostojeće) nacije. gradnja.rs [online]. [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. (srbsky) 
  7. KADIJEVIĆ, Aleksandar. Ekspresionizam u beogradskoj arhitekturi 1918-1941. In: Spomeničko nasleđe. Bělehrad: [s.n.] S. 64. (srbština)
  8. EŠD 10600 Ljubljana – Poslopje tovarne Rog, str. 13 (slovinsky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]