Stráž obrany státu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Památník příslušníků finanční stráže Jana Teichmanna a Václava Kozla v Dolním Podluží

Stráž obrany státu (SOS) byla jednotnou ozbrojenou složkou založenou na základě vládního nařízení č. 270/1936 sb. (schváleno 23. října 1936). Existovala a působila v letech 19361939. Její příslušníci byli podle zkratky přezdíváni jako „sosáci“.[1][2] Celkem padlo 312 příslušníků SOS.[zdroj?]

Struktura a činnost[editovat | editovat zdroj]

Text na památníku příslušníků finanční stráže v Dolním Podluží

Před zřízením stráže chránila hranice finanční stráž řízená ministerstvem financí, ovšem její hlavní činností byla celní služba a zbylé oblasti pokrývala jen okrajově, pokud vůbec.

Zpočátku tvořilo SOS výhradně četnictvo, finanční stráž a státní policie. Posléze k ní byli přiřazováni i další spolehliví občané a členové vhodných organizací. V případě hrozících nepokojů existovala možnost posílit oddíly SOS příslušníky pravidelného vojska. Podle původních plánů mělo vzniknout 38 praporů SOS, nakonec jich však bylo pouze 31, z toho jeden vnitrozemský, dislokovaný v Praze. Předpokládalo se, že v případě náhlé bezprostřední nepřátelské hrozby budou prapory SOS schopny v několika hodinách obsadit hranice a poskytnou armádě určitý čas na přípravu. Výzbroj oddílů SOS tvořily pistole, pušky, lehké kulomety a granáty. K plánovanému dozbrojení těžkými kulomety již nedošlo, navíc mnoho oddílů dostalo jen část patřičného vybavení.

Pomník obráncům hranic proti sudetoněmeckému freikorpsu

Počet příslušníků SOS postupně rostl. V září 1938 činil 29 611 mužů, z toho 6 438 finančníků a 16 582 vojenských posil a aktivních vojáků. Příslušníci SOS byli v rámci mimořádných opatření rozmístěni v bojových a strážních pozicích na hranicích v květnu 1938 a s výjimkou vojenských posil tam zůstali až do září. V září došlo k ostrým střetům ozbrojených složek s německými záškodníky organizovanými Sudetoněmeckou stranou Konráda Henleina a patrně i s příslušníky ozbrojených sborů německé říše.

Po odstoupení pohraničí strážily SOS za již klidnější situace nové hranice, byť i zde se objevilo několik incidentů. V březnu 1939 vedly oddíly SOS na Podkarpatské Rusi ústupové boje s ukrajinskými nacionalisty a zejména Maďary. 26. listopadu byla pohotovost pro příslušníky SOS zrušena a ti se vrátili ke své policejní a celní činnosti. 21. prosince 1939 pak protektorátní vláda Stráž obrany státu rozpustila. V rámci Slovenského státu byla tato organizace zrušena později.

Po druhé světové válce nebyla SOS obnovena. K ochraně hranic byla vytvořena pohraniční stráž.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Před vznikem Stráže obrany státu střežili hranice Československa pouze příslušníci finanční stráže, ti však vykonávali funkci celníků.  Avšak ke kontrole hranic z hlediska bezpečnostního zdaleka nestačili. Po mnoha naléhání vojáků, kteří vyžadovali vyřešení otázky ochrany hranic, nechala 19. listopadu 1934 Nejvyšší rada obrany státu zřídit komisi pro řešení této problematiky.

Na jaře 1936 navrhlo ministerstvo národní obrany, aby vznikl jednotný bezpečnostní sbor, který by vznikl úplným sloučením finanční stráže, četnictva a státní policie.  Tento návrh byl však smeten ze stolu. Ministerstvo vnitra bylo pověřeno vypracováním vládního nařízení o zřízení Stráže obrany státu. Na základě vypracovaného vládního nařízení  č. 270/1936 Sb. vznikla 23. října 1936 Stráž obrany státu.

Hlavními úkoly stráže byly:                                              

  • ochrana neporušitelnosti státní hranice a nedotknutelnosti státního území
  • spolupůsobení při ochraně veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti
  • spolupůsobení při provádění úkonů celní správy

Stráž měla tedy okamžitě zajistit obranu státní hranice a usnadnit nástup armády.

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Českoslovenští vojáci s lehkým kulometem vz. 26

Výzbroj družstva stráže:

  • lehký kulomet - většinou lehký kulomet vz. 26 , k němu plnička zásobníků a náboje
  • souprava map - v měřítku 1:75000
  • jízdní kolo
  • signalizační pistole - bílé světlice sloužily k osvětlení bojiště během noci, zelené signalizovaly ústup a červené kontakt s nepřítelem
  • kompas
  • signalizační terče pro spojení s letectvem
  • nůžky na drát
  • dalekohled
Českoslovenští vojáci s puškou vz. 24 a bodáky

Výzbroj člena stráže:

  • puška (pistole) - většinou vz. 24 (ráže 7,92 mm), pro pušku 120 nábojů (pro pistoli 24)
  • 3 ruční granáty
  • bodák s pochvou - vz. 24 (délka 43 cm, délka čepele 29,5 cm)
  • plynová maska - vz. 35
  • přilba - vz. 32 (z pancéřového plechu o tloušťce 1 mm)

Služební předpis[editovat | editovat zdroj]

„Proto je povinností a ideálem každého mravného a čestného příslušníka stráže: mravně a čestně žíti, dobře a ukázněně konati službu, v boji statečně bojovati a bude-li tomu chtíti osud - také čestně zemřít.“

Přísaha[editovat | editovat zdroj]

„Přísahám při všem, co jest mi svaté, a v plné shodě se svým svědomím a přesvědčením, že budu poslušen presidenta a vlády republiky československé a všech svých velitelů a představených; přísahám, že budu bez odmluvy plniti jejich nařízení vždy a všude, i v nebezpečí, bez váhání a odporu, že svůj útvar neopustím, ale i život svůj ochotně dám na ochranu vlasti a za její svobodu; přísahám, že budu své druhy milovati, k nim věrně státi, v nebezpečí je neopustím, ale až do konce s nimi budu bojovati, jak mi káže mužná čest a vědomí povinností občanských. Tak přísahám“[3]

Prapory stráže obrany státu[editovat | editovat zdroj]

Sídlo praporu Velitel Okresy tvořící obvod praporu Počet mužů k 22. září 1938
Praha* plk. Josef Papež Brandýs nad Labem, Jílové, Kladno, Praha, Praha venkov, Říčany, Slaný 869
Strakonice pplk. Jaroslav Rejžek Prachatice, Strakonice, Sušice 1166
České Budějovice pplk. Quido Matoušek České Budějovice, Český Krumlov, Kaplice 1105
Rychnov nad Kněžnou mjr. František Kynych Hradec Králové, Lanškroun, Nové Město nad Metují, Rychnov nad Kněžnou, Žamberk 876
Jičín mjr. Josef Wurm Broumov, Dvůr Králové nad Labem, Hořice, Jičín, Jilemnice, Náchod, Nová Paka, Semily, Trutnov, Vrchlabí 1528
Liberec pplk. František Kruliš Česká lípa, Dubá, Frýdlant, Jablonec nad Nisou, Liberec, Mělník, Mnichovo Hradiště, Německé Jablonné, Rumburk, Šluknov, Turnov, Varnsdorf 1848
Litoměřice pplk. Ladislav Loupal Děčín, Kralupy nad Vltavou, Litoměřice, Roudnice nad Labem, Ústí nad Labem 1105
Most mjr. Josef Poděbradský Bílina, Duchcov, Louny, Most, Teplice-Šanov 1227
Kadaň pplk. František Stangl Chomutov, Kadaň, Přísečnice, Žatec 863
Falknov nad Ohří** mjr. František Helvín Aš, Falknov nad Ohří, Cheb, Jáchymov, Karlovy Vary, Kraslice, Loket, Mariánské Lázně, Nejdek, Teplá 1657
Stříbro mjr. Václav Diviš Planá, Stříbro, Tachov 550
Domažlice pplk. Jaroslav Herkloc Domažlice, Horšovský Týn, Klatovy 1201
Jindřichův Hradec mjr. Jaroslav Černík Jindřichův Hradec, Kamenice nad Lipou, Pelhřimov, Třeboň 1059
Šumperk pplk. Josef Knecht Frývaldov, Litovel, Moravská Třebová, Šumperk, Zábřeh 755
Bruntál pplk. Miroslav Šitina Bruntál, Krnov, Moravský Beroun, Olomouc, Rýmařov, Štenberk 828
Moravská Ostrava pplk. Ludvík Cibulka Bílovec, Český Těšín, Frýdek, Frynštát, Hlučín, Místek, Moravská Ostrava, Nový Jičín, Opava 1723
Moravské Budějovice mjr. František Čuta Dačice, Jihlava, Moravské Budějovice, 652
Znojmo pplk. Adolf Matějů Moravský Krumlov, Znojmo 902
Hodonín pplk. Josef Malec Hodonín, Hustopeče, Mikulov 804
Žilina pplk. Albert Říha Bánovce, Čadca, Ilava, Kysucké Nové Mesto, Myjava, Nové Mesto nad Váhom, Považská Bystrica, Prievidza, Topoľčany, Trenčín, Velká Bytča, Žilina 366
Liptovský Mikuláš pplk. Miroslav Pour Dolný Kubín, Kremnica, Liptovský Mikuláš, Námestovo, Ružomberok, Trefená, Turčiansky Svatý Martin 393
Spišská Nová Ves pplk. Josef Krejčí Bardejov, Giraltovce, Kežmarok, Levoča, Poprad, Prešov, Sabinov, Spišská Nová Ves, Spišská Stará Ves, Stará Ľubovňa 474
Bratislava* pplk. Josef Fanta Bratislava, Bratislava-vidiek, Dunajská Streda, Galanta, Malacky, Modra Senica, Skalica, Šamorín, Trnava 2118
Nové Zámky pplk. Karel Jahelka Hlohovec, Komárno, Nitra, Nové Zámky, Parkan, Piešťany, Stará Ďala, Šala, Vráble, Zlaté Moravce 1022
Levice pplk. Josef Šebesta Banská Štiavnica, Krupina, Levice, Nová Baňa, Želiezovce 613
Lučenec pplk. Jan Smolka Banská Bystrica, Lučenec, Modrý Kameň, Zvolen 856
Rimavská Sobota mjr. Bohumil Matoušek Brezno, Feledince, Revúca, Rimavská Sobota, Rožňava, Tornaľa 683
Košice* pplk. Jaromír Libánský Gelnica, Košice, Košice-vidiek, Moldava nad Bodvou 617
Michalovce pplk. Josef Burda Humenné, Kapušany, Kráľovský Chlumec, Medzilaborce, Michalovce, Snina, Sobrance, Stropkov, Trebišov, Vranov nad Topľou, Vyšní Svidník 1253
Užhrod* pplk. Otto Francl Berehovo, Iršava, Mukačevo, Perečín, Sevljuš, Svalava, Užhorod, Velký Berezný 1022
Chust plk. Antonín Zeman Chust, Rachov, Ťačovo, Volové 450

*velitelství těchto praporů bylo přiděleno k policejnímu ředitelství

**Falknov nad Ohří je dnešní Sokolov

K zřízení těchto vnitrozemských praporů nedošlo: Poděbrady, Pardubice, Tábor, Plzeň, Brno, Kroměříž, Hranice

Vnitrozemský prapor Praha měl za úkol: zajišťovat bezpečnost v Praze, podílet se na ostraze linie opevnění VOP (vnější obrana Prahy) a podnikat akce proti nepřátelským parašutistům.

Konec SOS v Čechách a na Moravě[editovat | editovat zdroj]

Po mnichovském diktátu (neboli zradě) přešlo velení jednotek Stráže obrany státu 3. října 1938 pod pravomoc ministerstva vnitra i přesto, že armáda několikrát žádala o podřízení Stráže obrany státu armádě. Jednotky Stráže obrany státu střežily pomnichovskou hranici.

Stráž obrany státu měla podle nařízení ministerstva vnitra plnit úkol uzavření demarkační čáry a to tak, že stráž měla střežit území ve vzdálenosti 2 km do našeho vnitrozemí od demarkační čáry.

S novou situací po odstoupení pohraničí se musela změnit organizace Stráže obrany státu. Po okupaci se velitelství praporů, jejichž sídlo leželo v okupovaném území, přesunulo do vnitrozemí. Ministerstvo vnitra stanovilo 6. října nové prozatímní obvody Stráže obrany státu. Tento plán zohledňoval i území, které bude Polsku a Německu odstoupeno do 10. října.

Bývalý prapor SOS Nové sídlo velitelství praporu Obvod praporu
Falknov nad Ohří Rakovník zbytek oblasti praporu Falknov nad Ohří
Kadaň Louny zbytek oblasti praporů Kadaň a Most a okres Roudnice nad Labem
Litoměřice Mělník zbytek oblasti praporu Litoměřice a okresy Mělník a Mnichovo Hradiště
Liberec Turnov zbytek oblasti praporu Liberec a okresy Semily a Jilemnice
Most Vysoké Mýto část oblasti praporu Rychnov nad Kněžnou - okres Lanškroun a dále okresy Litomyšl, Polička a Vysoké Mýto
Stříbro Plzeň zbytek oblasti praporu Stříbro a okresy Přeštice a Plzeň
Šumperk Boskovice zbytek oblasti praporu Šumperk a okres Boskovice
Bruntál Olomouc-venkov zbytek oblasti praporu Bruntál a okres Hranice
Znojmo Brno-venkov zbytek oblasti praporu Znojmo a okres Brno-venkov

Prapory jejichž velitelství nebylo zabráno, ale část obvodu ano střežily zbytek svého obvodu (,až na prapor Rychnov nad Kněžnou ten se o svůj obvod dělil s praporem Vysoké Mýto). Zbytek oblasti praporu= část obvodu, která nebyla odstoupena Polsku či Německu.

K 11. říjnu sloužilo u jednotek stráže obrany státu celkem 16359 mužů.

26. listopadu byla výnosem ministerstva vnitra zrušena pohotovost stráže obrany státu.

I po mnichovu stále pokračovali útoky ze strany Němců, nejznámější je asi ten z Moravské Chrastové, kde 500 němců obec obsadilo a odvlekli místní československé jednotky. Českoslovenští vojáci však i přes ztráty dobyli Moravskou Chrastovou zpět.

Incidenty s Polskem a Maďarskem přišly až po předání některých území těmto státům, které ale chtěli větší kus Československa pro svojí zemi. Tedy 2. října začalo předávání území Těšínska Polsku a 2. listopadu přišlo nové vymezení hranic mezi Maďarskem a Československem, kvůli tzv. Vídeňské arbitráži a Československo přišlo o jižní Slovensko a část Podkarpatské Rusy. Na Československo Maďarskou hranici, byli ale převeleny oddíly z Moravy a Čech a tak Maďarské útoky zůstaly bez úspěchu. Nejznámější bitvou mezi Československem a Maďarskem je asi bitva u Rozvegova. Po vzniku klerofašistického Slovenského štátu se museli Čechoslováci na Podkarpatské Rusi bránit i Šišovcům.  Čechoslováci se z Podkarpatské Rusi stahovali třemi směry do Polska, na Slovensko a do Rumunska. Poslední jednotky ustoupily do Rumunska až 18. března tedy tři dny po zániku Československa.

Přesto, že oficiálně byla republika v mírovém stavu se všemi svými sousedy, padlo v bojích s Německem, Polskem a Maďarskem minimálně 171 příslušníků československé branné moci a Stráže obrany státu a 404 jich bylo raněno.[4]

Stráž obrany státu oficiálně zanikla nařízením protektorátní vlády č. 3 ze dne 21. prosince 1939. Stráž obrany státu působila ještě ve Slovenském štátu, kde byla ale později také zrušena. Po válce se uvažovalo o obnovení Stráže obrany státu k tomu však nedošlo.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Stráž obrany státu, Česká televize, 21.9.2008
  2. Už zítra v Deníku pravidelná samostatná příloha Junior Lidé si připomněli oběti masakru v Liptani, Bruntálský.deník.cz, 26.9.2013
  3. HAVELKA, Ladislav. Přísaha příslušníka stráže obrany státu. www.1-prapor-sos.wz.cz [online].  [cit. 2017-05-25]. Dostupné online.  (česky) 
  4. Stráž obrany státu (SOS), 2. díl | Fronta.cz. www.fronta.cz [online].  [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.  (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Jaroslav. Stráž obrany státu 1936-1939. Dvůr Králové nad Labem : FORTprint, 2007. ISBN 978-80-86011-34-9.  
  • JINDŘICH, Marek. Hraničářská kalvárie. Svět křídel - 2004. ISBN 80-86808-10-6.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]