Záložník (vojsko)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jako záložník (rezervista) bývá označován voják, který po ukončení aktivní služby v armádě (popř. základní vojenské služby) i nadále zůstává v pohotovosti pro případné nasazení ve válečném konfliktu.

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Pojem záložník ve střední Evropě poprvé získal důležitost až po pruské porážce v bitvách u Jeny a Aerstedtu. Napoleon Bonaparte totiž Prusko donutil k drastické redukci armády, která nesměla mít více než 42 000 mužů.

Systém armády byl reformován tak, že předpokládal krátký vojenský výcvik rekrutů, kteří se následně stali rezervisty a byli nasazeni až ve válce. Takto bylo možno výrazně snížit řady armády, ač se její vojenská síla nijak dramaticky nesnížila.

Za Rakouska-Uherska byl vojenský záložník označován termínem dovolenec nebo stálý dovolenec. Dovolenec nedostával plat a musel každou změnu bydliště ohlásit obecnímu představenému. Dále musel plnit řadu dalších povinností.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákony a nařízení ve věcech obecní a okresní samosprávy na ten čas platné v království Českém, 1874, 1. díl, vyd. Ed. Grégr, Praha, s. 113

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]