Bitva u Auerstedtu
Bitva u Auerstedtu | |||
---|---|---|---|
konflikt: Napoleonské války | |||
Davout u Auerstedtu | |||
Trvání | 14. říjen 1806 | ||
Místo | Auerstedt, Německo | ||
Souřadnice | 51°5′58″ s. š., 11°35′15″ v. d. | ||
Výsledek | Drtivé francouzské vítězství | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bitva u Auerstedtu byla střetem napoleonských válek. V bitvě porazil francouzský maršál Davout hlavní pruskou armádu, která měla nad jeho silami dvojnásobnou početní převahu.
Pozadí
[editovat | editovat zdroj]V roce 1805 francouzský císař Napoleon rozdrtil síly třetí koalice u Slavkova a donutil rakouského císaře Františka k uzavření míru. Tím však válka neskončila.
Brzy poté Anglie vytvořila čtvrtou koalici, v níž bylo Prusko. Napoleon okamžitě zaútočil na jeho území.
Prusové silně Francouze podceňovali a věřili že proti „armádě Fridricha Velikého“ nemají šanci. Brzy se ukázalo že opak je pravdou. V prvním větším střetu u Saalfeldu zvítězili Francouzi. O čtyři dny později se střetl Napoleon s pruským zadním vojem u Jeny, přičemž si myslel že jde o pruskou hlavní armádu. S tou zatím bojoval u Auerstedtu maršál Davout.
Bitva
[editovat | editovat zdroj]14. října v osm hodin se Davoutův sbor setkal v prostoru Haussehausenu s hlavní pruskou armádou. Ta naštěstí pro něho nedorazila na bojiště zatím celá. Nyní proti němu stál pouze jezdecký předvoj. Prusové podnikli na Francouze pár útoků, ale byli odraženi a rozehnáni.
Brzy dorazila i pěchota a střet se měnil v pravidelnou bitvu. Prusové pokračovali v útocích, ale Davoutovy síly odolávaly, i když situace byla kritická.
Kolem jedenácté hodiny vyslal Davout do protiútoku na levém křídle Morandovu divizi. Pruská obrana se hroutila pod útoky Francouzů. Současně s Morandem útočil na pravém křídle i Friant. Prusové nakonec museli vyklidit bojiště. Mezi padlými byl i velitel pruské armády, vévoda Brunšvický.
Následky
[editovat | editovat zdroj]Po bitvě pruská armáda musela čelit morálnímu rozkladu a dezorganizaci. Jediné bojeschopné síly, které pruský král nyní měl, byly jednotky prince Sasko-Výmarského na západě a záložní sbor prince Würtemberského u Halle. Francouzský postup na východ pokračoval a 25. října obsadil Davout Berlín.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KOVAŘÍK, Jiří. Napoleonova tažení I. - Vítězné roky. [s.l.]: Akcent, 2003. ISBN 978-80-7268-261-4.