Československé četnictvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Československý četník Ladislav Janda na koni

Četnictvo meziválečné první Československé republiky bylo vojensky organizovaným bezpečnostním sborem, který podle platných zákonných předpisů a podle nařízení příslušných státních orgánů udržoval veřejný pořádek a bezpečnost na celém území ČSR (s působností mimo obvody měst, kde vykonávala pořádkovou službu městská a státní policie).

Územní působnost[editovat | editovat zdroj]

Četnictvo řídil Úřad generálního velitelství četnictva, správně spadalo pod ministerstvo vnitra. Jeho postavení bylo upraveno zákonem č. 299/1920 Sb. z. a n. novelizovaným roku 1928. V každém sídle zemského úřadu působila zemská četnická velitelství (ZČV). Po správní reformě roku 1927 to byla tato:

Pod tato velitelství spadala okresní četnická velitelství, kterým podléhalo vždy několik četnických stanic. Stanice byly nejnižším článkem v organizaci čs. četnictva a zahrnovaly zpravidla katastry 4 - 5 obcí. Zde vykonávaly četnické hlídky pravidelnou pochůzkovou činnost, která byla společně s dokonalou znalostí místních poměrů zárukou zachování bezpečnosti na území obvodu. Na jednotlivých stanicích byla vedena evidence hledaných osob z obvodu stanice a rovněž evidence rejstříku trestů všech osob narozených v dotyčném obvodu.

Činnost[editovat | editovat zdroj]

Historik JUDr. Michal Dlouhý, specializující se na historii českého četnictva a kriminalistiky, v dobové uniformě.

Veškeré objasňování zločinů, zadržování pachatelů a pátrání po odcizených věcech bylo v kompetenci místních četnických stanic. Pro usnadnění vyšetřování těžších zločinů a komplikovanějších kriminálních případů bylo v lednu 1928 zřízeno 40 specializovaných pátracích stanic, v rámci kterých působili odborníci z různých oborů kriminalistiky. Rozvoj motorizace si vynutil od roku 1935 zřizování četnických silničních kontrolních stanic. Od roku 1935 také fungovaly četnické letecké hlídky,[1] jejichž zřízení bylo iniciováno špionážními přelety čs. hranic německými a maďarskými letadly, kterých po roce 1933 stále přibývalo.

Četnické pohotovostní oddíly[editovat | editovat zdroj]

Pomník obráncům hranic proti sudetoněmeckému freikorpsu v roce 1938

Po převzetí moci nacisty v sousedním Německu došlo také ke zřízení četnických pohotovostních oddílů, jejichž činnost se později rozrostla i na Moravu, Slovensko a Podkarpatskou Rus. Jejich úkolem byla preventivní pochůzková činnost zpravidla v blízkosti státní hranice. Silné četnické hlídky v oblastech s převahou německého obyvatelstva demonstrovaly čs. státní suverenitu, měly omezit ilegální překračování čs. státních hranic a byly mimo jiné i morální podporou pro české menšinové obyvatelstvo. V roce 1937 byly tyto jednotky začleněny do struktur Stráže obrany státu a dovyzbrojeny lehkými kulomety vz. 26. V nesčetných ozbrojených pohraničních střetech s německými, polskými a maďarskými teroristy zahynulo v období září 1938 až březen 1939 přes třicet příslušníků čs. četnictva.

Četníci[editovat | editovat zdroj]

Služba v četnickém sboru byla prestižní záležitostí. Pro přijímání nováčků byla stanovena přísná kritéria a přednostně byli přijímáni délesloužící armádní poddůstojníci. Velký důraz byl kladen na chování a celkové vystupování. Pro příslušníky četnictva platila různá omezení, např. povolení k sňatku až po odsloužení čtyř let ve sboru, od roku 1927 zákaz činnosti v politických stranách a zbavení volebního práva z důvodu ovlivňování a využívání bezpečnostního aparátu některou z politických stran.

Činnost četnictva od roku 1939[editovat | editovat zdroj]

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se četnictvo stalo součástí okupační správy. Až na nemnoho kariéristických jedinců se příslušníci čs. četnictva zapojili buď do odboje, nebo vykonávali službu formou pasivní rezistence. V květnu 1945 se stali velmi významnou složkou květnového povstání. Po osvobození se četnictvo transformovalo do Sboru národní bezpečnosti, ve kterém měla stále větší vliv KSČ, která tento sbor do roku 1948 ovládla zcela.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FOJTÍK, Jakub. Policejní vrtulníky. Praha : Naše vojsko, 2007. 173 s. ISBN 978-80-206-0870-3. S. 12.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Fara, Četnické vzpomínky, 2003
  • VOJÁČEK, Ladislav. Četnické humoresky z jiného pohledu: četníci na veřejnosti za první republiky. Historický obzor, 2003, 14 (9/10), s. 224-229. ISSN 1210-6097.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]